Klatovští techno-thrash metalisté Asmodeus si v příštím roce připomenou 20. výročí svého založení (tehdy pod názvem Massacr změněným záhy ještě na Resscator a poté na Attack), avšak po loňském albu "Řetěz kritických událostí" se pánové pro letošní rok rozhodli pro jinou vydavatelskou taškařici, s tím, že ono výročí oslaví výročním koncertem, z něhož bude pořízen záznam na DVD. V roce 2004 se zjevila kolekce partičky A+ (viz recenze v rubrice "Studna", přičemž by se ale měla nacházeti spíše v rubrice "Recenze"), což je boční projekt Asmodeův. Proto ten název coby zkrácenina sousloví Asmodeus Plus, jak jsem posléze zjistil, když předtím jsem měl podezření na inspirací krevními skupinami. Prvotina se vynořila zčistajasna, bez průkazu věcí předchozích, a o to je překvapivější, že se dočkala takového úspěchu, že jí kapela, jak sama proklamuje, vymyslela sourozence, jehož lze však získat zase jen skrze e-mailovou objednávku (milosbesta@seznam.cz). Členové Asmodeus se v projektu projevují pod různými uměleckými přezdívkami, kdy zpívající kytarista a dvorní skladatel Miloš Bešta je tentokrát Slobodan (bez příjmení Miloševič), basista Milan Pózel je opět Milánkem Bravurou (ale bez Parady), kytarista Tomáš Bešta je Thomas Lee (bez příjmení Andersen) a bubeník Vladimír Hořký je už zase Asmodědusem. Osoba, která opus oslovila slovy se ukryla pod pseudonym Ing. Arch. František B.Střelený, avšak zaposlouchám-li se pozorně do textů a přečtu-li si komentáře dotyčného k nim uvedené v bookletu, nemůže mi z toho opět vyjít nikdo jiný než známý Honza Petričko, minule vulgo Gabriel Batiggia. Beze změny zůstalo také nahrávací studio Avik a ani skutečnost samovydání se nezměnila. Počet skladeb se také opakuje, takže čtveřice opět přišla s desítkou písniček, které oproti minule jakoby však pobrali více z tvrdosti a mám dojem, že krom charakteristického Beštova pěveckého projevu mají tyto o malý krůček blíže k tvorbě Asmodeově. Jinak v sobě mají opět cosi pop rockového, proplétají se jimi profilované, vzletně melodické linie a vystupují z nich zpěvné, a tudíž lehce zapamatovatelné melodické refrény. Vše je postaveno na výrazné rytmičnosti a zřetelném tvaru a už po chvíli poslechu má člověk jasno. Má utvořený ucelený obraz o skutečnosti, že Miloš Bešta se zde chce realizovat jako melodik, u něhož je při poměrně harmonické jednoduchosti hlavním nositelem uměleckého účinku silná melodická invence a rozvinutá technika příznačných motivů, a jako autor vyjadřující se s energickou přímočarostí.. Kolekce má klasicky vytříbenou formu a je plná temperamentních a barvitých prvků, přičemž jedním z těch zásadních jeví se mi být rozvíjení hudební grafiky. Čiperní kluci z projektíku A+ tak opět nabízejí prima bujarou muziku, u níž jsem se tedy já náramně pobavil. A taky zahopsal, nejvíce pak u závěrečné rozverné punkové skladby "Oheň", k níž se pojí upozornění na závěr, že je určena jako hymna dobrovolným hasičům z obce Obytce u Klatov. Já být tamním dobrovolným hasičem (žízně?), už bych vůbec neskákal, nýbrž stál jaksepatří v učebnicovém haptáku.