Whiplash ... Recenze ... CD
Nejnovější

Recenze:
ASMODEUS
MALIGNANT TUMOUR
MORTIFILIA
TERROR
NASTY RATZ

Recenze - live:
CANNIBAL CORPSE
HARLEJ
BASINFIREFEST 2014
HARLEJ
BRUTAL ASSAULT 2013

Rozhovory:
NASTY RATZ
ABRAXAS
TONDA RAUER
D.O.P.
DIPTHERIA

Články:
FESTIVALY A ROZHOVORY
BRUTAL ASSAULT TOUR 2012
ČERNÁ DÍRA XXXII.
ČERNÁ DÍRA XXXI.
VZPOMíNKY NA VADER

Nejčtenější

Recenze:
MASTURBACE
24.10.2006 | 16322 x
CALES
22.10.2006 | 13797 x
HARLEJ
05.10.2006 | 13333 x
HARLEJ
29.10.2006 | 13225 x
FORGOTTEN SILENCE
22.08.2006 | 13211 x

Recenze - live:
NOC PLNÁ HVĚZD
03.08.2006 | 34204 x
ARAKAIN, PANDEMIA
25.12.2006 | 14241 x
KORPIKLAANI a další
08.11.2006 | 14087 x
BRAINWASHING FEST
04.05.2006 | 14078 x
SSOGE, ENDLESS
24.01.2007 | 13800 x

Rozhovory:
MILOŠ "DODO" DOLEŽAL
06.11.2006 | 17344 x
HARLEJ
31.10.2006 | 17297 x

Články:
MASTERS OF ROCK 2007
13.01.2007 | 15592 x
ČERNÁ DÍRA XXIX.
18.12.2007 | 14530 x

 Whiplash
Počet recenzí: 1705
Počet recenzí-live: 234
Počet rozhovorů: 229
Počet článků: 98
Počet skupin: 1071
Počet odkazů: 92
MARILLION
Somewhere Else
(Intact Rec.)



      Pokud je maďarským vývozním artiklem č.1 štangle čabajky, švédským zase pěkně rostlý los, Fiňáci vám vsunou do batohu lampu vodky a Američan umaštěný hambáč....Angličan před vás vyloží suvenýrů podstatně více. A vedle "pravého anglického" čaje, sušenek z "pravého anglického" gentlemanského klubu, chlupaté čepice královských stráží a suchého montypajtňáckého skeče Vám jistojistě může podstrčit některé z mnohých alb "pravých Angličanů" MARILLION. Snad jen oni, společně s ex-Genesis-em Steve Hackettem dovedou vykouzlit "pravou anglickou" melancholii a zadumanost, zrozenou z líné procházky podél pobřeží či Temže, mlasknutí botou do kaluže, rozlité v úzkých uličkách...
Prostě pokud se řekne Anglie, slyším Hacketta nebo MARILLION (ať už kdysi s Fishem nebo teď s příjemnějším Hogarthem) a neptejte se mě proč. Zadumanost, melancholie, uvědomění si časového ohraničení naší existence a zároveň nekonečnosti všeho kolem nás, Steve Hogarth sedící při západu slunce v kavárničce na pobřeží a mlčící s Vámi v družné debatě o bytí a nebytí... Pokud se budeme pohybovat v Hogarthovské éře MARILLION, všimneme si, že si kapela mele stále tu svou - tedy tak, že ji téměř vždy poznáme...ale zároveň nenásilně inovuje a objevuje nová území. Relativně poprockové "Holidays In Eden", náročnější "Marillion.com", vesele-depresivní "Anoraknophobia", naprosto beznadějné "Marbles"... Když mrkneme na tento zdaleka ne kompletní výčet jejich záseků, logicky dojdeme k tomu, že pánové Kelly, Hogarth, Trewavas (pro vaše info taktéž Transatlantic a Kino), Mosley, Rothery nám tak nějak krásně zrají (ne, neřeknu "stárnou"). Noví MARILLION jsou lahví dobře ošetřovaného vína z hloubi archívu. Viněta je elegantně střídmá (naprosto excelentní obal, plně korespondující s náplní alba), obsah se musí otevírat ne ledajakou vývrtkou a odšpuntování = rituál pro fajnšmekry. Víno je těžké, pro někoho snad až trpké, ale je třeba jej poválet na jazyku a promnout přes patro. Jeden, dva, tři doušky a vy už nebudete mít chuť jej míchat s kolou, ale odsednete od hlučícího stolu. Zadíváte se do večerní krajiny a za praskotu dřeva v krbu se zaposloucháte do té trpce dokonalé chuti.
MARILLION opět o kousek více zvážněli - a to je po temnotemném "Marbles" co říct. Veselé popěvky na "Somewhere Else" najdete pouze ve stopovém množství ("See It Like A Baby" nebo "The Wound"). Album se nese v lehkém tempu a plyne tak, že si to ani neuvědomíte. V jedné recenzi k minulému "Marbles" jsem četl zajímavou glosu, že bubeníka si uvědomíte snad až ve třetí skladbě....ano, souhlasím, leč neberu to jako mínus. Platí to vlastně o celé kapele. Jejich alba - a tohle zvlášť, se nedají poslouchat v autě nebo při práci (to vás osloví možná právě jen výše zmíněné chytlavější popěvky). Chce to si sednout a POSLOUCHAT! Teprve potom objevíte jemnou a dokonalou strukturu a opravdovou podobu jejich kompozic. Skvělý zvuk! Slyšíte vše co potřebujete. Zvuk je hutný a plný - a to mluvíme o kapele s jednou kytarou (opravdu dvojice zboosterovaných podladěných kytar není záruka hutnosti).
Je nošením sov do Athén zmiňovat se o hráčské zručnosti těchto pánů, kteří by mohli okamžitě vyučovat ve svém oboru. Jenže právě o exhibicích to není. Každý z nich si to svoje schovává a používá inteligentně, decentně a vysoce účelně. Mosley je tím nejlepším bubeníkem pro MARILLION, poněvadž cítí jejich rytmus. Rotheryho kytara je jedinečná právě pro svoji nenápadnost a úžasnou melodiku, kterou rozhazuje ve svých střídmých sólech jako hrsti jisker. Kelly a jeho klávesy se nikam necpou, ale plně pracují pro celek a já se přistihnu s otevřenou pusou nad promyšleností jeho aranží. Trewavas je úžasně "barevný" baskytarista a jeho hra kouzlí jeden obraz za druhým. Hogarth je excelentní vypravěčem. Jeho hlas mluví, šeptá, pláče, kvílí a vypráví příběhy plné touhy, naděje a beznaděje. "Somewhere Else" je o smutku každého z nás, o konci života a jeho pomíjivosti, o strachu z budoucnosti a o tom, že bychom měli žít opravdu každý den a opravdu naplno. Nejsou to veselá slova...o realitě víme všichni svoje.
MARILLION pro mne představují jistým způsobem nejsmutnější doomovou kapelu, protože zkáza a smutek z nich přímo číší. Ale zároveň jsou jednou z mála opravdových inteligentně-progresivních kapel. MARILLION netvoří progres pro progres. Jejich tvorba se dá nazvat art rockem s lidskou tváří. Vše je skryto před povrchním posluchačem pod několika poslechy. Téhle desce je třeba se věnovat a ona se vám za váš čas stonásobně odmění parádním zážitkem.
Letos se toho ma poli náročnější hudby urodilo a urodí opravdu hodně, ale ostatní kapely to budou u mne mít zatraceně těžké. Rush? Porcupine Tree? Ne, ne. Už teď jsem si jist, že MARILLION a "Somewhere Else" je a bude v mém soukromém žebříčku albem roku! Úžasný zážitek! Po tomto víně ráno nebolí hlava...možná jen myšlenky v ní...

Odkaz:
http://www.marillion.com


zpět
Recenze přečtena: 2780x         Autor: Krusty