Whiplash ... Recenze ... CD
Nejnovější

Recenze:
ASMODEUS
MALIGNANT TUMOUR
MORTIFILIA
TERROR
NASTY RATZ

Recenze - live:
CANNIBAL CORPSE
HARLEJ
BASINFIREFEST 2014
HARLEJ
BRUTAL ASSAULT 2013

Rozhovory:
NASTY RATZ
ABRAXAS
TONDA RAUER
D.O.P.
DIPTHERIA

Články:
FESTIVALY A ROZHOVORY
BRUTAL ASSAULT TOUR 2012
ČERNÁ DÍRA XXXII.
ČERNÁ DÍRA XXXI.
VZPOMíNKY NA VADER

Nejčtenější

Recenze:
MASTURBACE
24.10.2006 | 16325 x
CALES
22.10.2006 | 13800 x
HARLEJ
05.10.2006 | 13338 x
HARLEJ
29.10.2006 | 13229 x
FORGOTTEN SILENCE
22.08.2006 | 13223 x

Recenze - live:
NOC PLNÁ HVĚZD
03.08.2006 | 34217 x
ARAKAIN, PANDEMIA
25.12.2006 | 14249 x
KORPIKLAANI a další
08.11.2006 | 14101 x
BRAINWASHING FEST
04.05.2006 | 14091 x
SSOGE, ENDLESS
24.01.2007 | 13812 x

Rozhovory:
MILOŠ "DODO" DOLEŽAL
06.11.2006 | 17356 x
HARLEJ
31.10.2006 | 17309 x

Články:
MASTERS OF ROCK 2007
13.01.2007 | 15604 x
ČERNÁ DÍRA XXIX.
18.12.2007 | 14536 x

 Whiplash
Počet recenzí: 1705
Počet recenzí-live: 234
Počet rozhovorů: 229
Počet článků: 98
Počet skupin: 1071
Počet odkazů: 92
NICKELBACK
The State
(Roadrunner Records / Globus Music)



      Pokud mne mé s přibývajícím věkem stále ubývající paměťové buňky nešálí, v souvislosti s jeho emisí se o druhém albu čtveřice NICKELBACK pocházející z kanadského Vancouveru hovořilo v zámoří již loni, nicméně The State se na starém kontinentu objevilo prakticky až během letošního jara. Zpívající kytaristé Chad Kroeger a Ryan Peake, baskytarista Mike Kroeger a bubeník Ryan Vikedal jsou v náznacích připomínkou (uvidíme, jestli ještě nějaký poprask způsobí hlavu zdvihající Alice In Chains) druhdy tolik populárního a rockovou scénou tolik otřásajícího žánru, jemuž byl do vínku vtisknut název grunge. Je dobře, že ještě dnes existuje kapela, ač nikoliv třeskutě jej vyznávající, která nedává zhynout tomuto stylu, nebo by bývalo lepší nechat grunge jednou provždy spočinout v propadlišti rockových dějin, číst o něm v hudebních análech a připomínat si jeho zašlou slávu poslechem desek velikánů jménem Nirvana, Soundgarden a dalších? To je věru otázka do pranice a k zamyšlení pro všechny, kteří již sundali či ještě stále směle a staromilsky nosí kostkovanou košili. V předešlých dvou větách jsem se dotkl dvou jmen skupin a výrazu staromilsky. Učinil jsem tak záměrně. Proto, že tvorbu grungeových titánů Nirvana a Soundgraden tahle deska a právě jakoby tak nějak staromilsky evokuje, přičemž projev obou pěvců kapely má v nejsilnějších momentech nejblížeji právě ke Kurtovi Cobainovi a Chrisovi Cornellovi. Řízné kytary, svižné tempo, zatěžkaná rytmika, procítěný zpěv, nespouatná síla, ultraenergie a živočišnost, takový je prostě zde zastoupený materiál se vším, co k němu neodmyslitelně přináleží a od čeho je oproštěn. Avšak házet NICKELBACK výhradně do pytle s nášivkou grunge by bylo počínáním veskrze zjednodušeným a více než zavádějícím. Jejich muzika ke všemu kombinuje další vlivy od Foo Fighters až třeba po The Cult, přičemž je navíc zvěčněna v moderním zvuku opracovaném věhlasným GGGarthem Richardsonem, který dá ponejvíce vyniknout zatěžkaným riffům v perle Old Enough či v jaksi noiseové Leader Of Men. Tu je možné vyslechnout taktéž v připojené akustické verzi. Bylo by nadmíru bláhové domnívat se, že houževnatí NICKELBACK jsou ztělesněním nového hudebního povstání oprašujícího třeba právě grunge, lze je snad považovat za jakési jeho obroditele, nikoliv však stylotvůrce, spíše tedy navazovatele či revizionisty, kteří jako takoví pomyslně s potřebným entuziasmem přebírají jeho stylovou standartu. Nedávají tak onomu hudebnímu útvaru šanci na zajití úbytkem či vymizením jeho připomínek a tudíž beze sporu jsou a budou obklopeni svými zatvrzelými příznivci, na něž chrabře a neutuchajícně sesílají vydatné erupce svých vnitřních emocí. Koneckonců proč ne, když jim zjevně nechybí ochota a odvaha riskovat.


zpět
Recenze přečtena: 1956x         Autor: Vratislav Šantroch