Whiplash ... Recenze ... CD
Nejnovější

Recenze:
ASMODEUS
MALIGNANT TUMOUR
MORTIFILIA
TERROR
NASTY RATZ

Recenze - live:
CANNIBAL CORPSE
HARLEJ
BASINFIREFEST 2014
HARLEJ
BRUTAL ASSAULT 2013

Rozhovory:
NASTY RATZ
ABRAXAS
TONDA RAUER
D.O.P.
DIPTHERIA

Články:
FESTIVALY A ROZHOVORY
BRUTAL ASSAULT TOUR 2012
ČERNÁ DÍRA XXXII.
ČERNÁ DÍRA XXXI.
VZPOMíNKY NA VADER

Nejčtenější

Recenze:
MASTURBACE
24.10.2006 | 16339 x
CALES
22.10.2006 | 13817 x
HARLEJ
05.10.2006 | 13352 x
HARLEJ
29.10.2006 | 13249 x
FORGOTTEN SILENCE
22.08.2006 | 13239 x

Recenze - live:
NOC PLNÁ HVĚZD
03.08.2006 | 34230 x
ARAKAIN, PANDEMIA
25.12.2006 | 14268 x
KORPIKLAANI a další
08.11.2006 | 14119 x
BRAINWASHING FEST
04.05.2006 | 14108 x
SSOGE, ENDLESS
24.01.2007 | 13827 x

Rozhovory:
MILOŠ "DODO" DOLEŽAL
06.11.2006 | 17369 x
HARLEJ
31.10.2006 | 17330 x

Články:
MASTERS OF ROCK 2007
13.01.2007 | 15623 x
ČERNÁ DÍRA XXIX.
18.12.2007 | 14553 x

 Whiplash
Počet recenzí: 1705
Počet recenzí-live: 234
Počet rozhovorů: 229
Počet článků: 98
Počet skupin: 1071
Počet odkazů: 92
SPOCK’S BEARD
Spock’s Beard
(InsideOut Music)



      Nikdy jsem de facto pořádně nepochopil odchod (stalo se tak v roce 2002) jeho spoluzakladatele (založeno v Los Angeles v roce 1992), zpěváka a klávesisty Neala Morsea ze souboru SPOCK’S BEARD. To však není až tak úplně podstatné jako spíše ta skutečnost, že se nenaplnily černé vize některých skeptických proroků, že kapela bez něho skončí kdesi ve stoupě, přinejmenším někde na periferii zájmu. Už na obou předešlých deskách, tedy "Feel Euphoria" (2003) a především pak "Octane" (2005) prokázali zpěvák a bubeník Nick D’Virgilio, kytarista a doprovodný pěvec Alan Morse, basista a doprovodný vokalista Dave Meros a klávesista Ryo Okumoto, že i bez Neala to jde. A to více než znamenitým způsobem, tudíž rockový světe, zde na výspu zapomeň! Obě zmíněná předešlá alba a zvláště pak vyšperkovaný opus "Octane" zároveň prokázaly, že čtveřice, jakkoliv je její muzikantský rezervoár stále plný odkazu prog a art rocku, přičemž pradávný nesmazatelný vliv britských Yes bude u ní zřejmě na věky věků všudypřítomný, se více rozmáchla při svém rozletu směrem k přímočarosti. Tenhle ansámbl přistoupil na ideu úbytku sofistikovanosti, tedy k cestě za vstřícnější a čitelnější komunikativností se svým posluchačem. Tím paralelně nakročil za obecnější přístupností, za více výraznou profilací melodiky a rytmiky, za rozmáchlejším a hutnějším zvukem a vytříbenou zvukovostí. Takže krom art rockových dopadů zní teď tu hard rockově, tam zas popově, onde se stává retro záležitostí, to když se ohlíží za 60. a 70. lety, přičemž pěvecky, hráčsky a vůbec tak nějak technicky je vše vybroušeno k dokonalosti. Nápady a nejrůznějšími náladami se to tu jen hemží, hudební inteligence vyvěrá jako mocný gejzír, kompozice se vyznačují vylehčenou melodikou a formální úpravností a zájem o celek drží nadvládu nad instrumentálními exhibicemi. To vše poukazuje na nový smysl formace pro vývojovou kontinuitu a pro zjišťování co možná maximálně originálního tvaru, čímž se v mém vnímání stala tato pokrokovou (progresivní v pravém významu tohoto slova?). Tedy ne že by dříve scházel vždy hudebně vykutáleným SPOCK’S BEARD přehled, avšak tentokrát ho do jednoho díla vměstnali až po okraj a když si to tak všechno poskládám do kupy, nemůže mi z toho vzejít nic jiného, než vědomí, že tihle rytíři ušlechtilého rocku v loňském listopadu (vydavatel si nás vzpomněl až v létě) zase nabídli rockovému světu veskrze fascinující kolekci.


zpět
Recenze přečtena: 1872x         Autor: Vratislav Šantroch