Whiplash ... Recenze ... CD
Nejnovější

Recenze:
ASMODEUS
MALIGNANT TUMOUR
MORTIFILIA
TERROR
NASTY RATZ

Recenze - live:
CANNIBAL CORPSE
HARLEJ
BASINFIREFEST 2014
HARLEJ
BRUTAL ASSAULT 2013

Rozhovory:
NASTY RATZ
ABRAXAS
TONDA RAUER
D.O.P.
DIPTHERIA

Články:
FESTIVALY A ROZHOVORY
BRUTAL ASSAULT TOUR 2012
ČERNÁ DÍRA XXXII.
ČERNÁ DÍRA XXXI.
VZPOMíNKY NA VADER

Nejčtenější

Recenze:
MASTURBACE
24.10.2006 | 16326 x
CALES
22.10.2006 | 13803 x
HARLEJ
05.10.2006 | 13342 x
HARLEJ
29.10.2006 | 13233 x
FORGOTTEN SILENCE
22.08.2006 | 13223 x

Recenze - live:
NOC PLNÁ HVĚZD
03.08.2006 | 34219 x
ARAKAIN, PANDEMIA
25.12.2006 | 14251 x
KORPIKLAANI a další
08.11.2006 | 14104 x
BRAINWASHING FEST
04.05.2006 | 14094 x
SSOGE, ENDLESS
24.01.2007 | 13815 x

Rozhovory:
MILOŠ "DODO" DOLEŽAL
06.11.2006 | 17357 x
HARLEJ
31.10.2006 | 17312 x

Články:
MASTERS OF ROCK 2007
13.01.2007 | 15607 x
ČERNÁ DÍRA XXIX.
18.12.2007 | 14537 x

 Whiplash
Počet recenzí: 1705
Počet recenzí-live: 234
Počet rozhovorů: 229
Počet článků: 98
Počet skupin: 1071
Počet odkazů: 92
VANDERHOOF
A Blur In Time
(Steamhammer/SPV/Globus Music)



      Když před pěti lety přicházel kytarista Kurdt Vanderhoof a jeho po něm pojmenovaná nová skvadra s názvuprostou prvotinou, každý, kdo byl jen trochu tzv. "in", očekával, že půjde o něco v duchu amerických power metalistů Metal Church, které Kurdt jako svou vlastní kapelu druhdy zakládal a pro kterou i po svém odchodu stále komponoval. Leč o to větším překvapením jeho nové hudební směřování bylo. Kurdt se totiž shlédl v rocku 70. let, na který se promptně jal přísahat, načež neskrýval bezbřehý obdiv ke gerojům černobílých klapech typu Jona Lorda, Kena Hensleye či ale také Ricka Wakemana. Z původních spoluhráčů mu pro novou kapitolu zbyl letitý pard z Metal Church, bubeník Kirk Arrington, a slavný a fenomenální klávesista Brian Cokeley, načež pěvce Damona Albrighta nahradil Drew Hart a baskytaristu Davea Hawkese vystřídal Chris Jacobsena. Ti všichni mají na svědomí tu skutečnost, že druhé album Vanderhoofovy družiny třeskutě navazuje tam, kde jeho předchůdce skončil. Je tedy tak pokračováno v rozvíjení inspirací dřevním hard rockem příkladně párplovsko-uriášovského (kompozice Nowhere Train), ale taktéž jiného typu. Takže vkusné kytarové party se snoubí s dokreslujícím způsobem znějícím syntezátorem mini-Moog, s majestátním, nikoliv archaickým soundem "hammondek", s na melodickém celku značně přispívajícím zpěvem, a výsledek je teplý, ba, řekl bych, až vroucí. Oproti debutu vsadili Vanderhoofovci na modernější vyznění, avšak to nic nemění na faktu, že jsou stále typem, jehož moc je ukryta v nenásilné bezprostřednosti, v snad nevyčerpatelné a významně profilované melodičnosti a obecné přístupnosti. VANDERHOOF neúnavně trvají na pevném tvaru, kterým zaopatřili též svůj nový, v celé té jeho kultivovanosti v mých slídivých sleších líbivý opus.


zpět
Recenze přečtena: 1902x         Autor: Vratislav Šantroch