Náš pravidelný a pozorný čtenář měl už tu příležitost setkat se na stránkách Whiplashe s věru zajímavou formací WOODOOWOOD pocházející z Třemošné u Plzně, a to u příležitosti jejího předchozího eponymního promokompletu (2001). Od těch časů se mnohé změnilo. K baskytaristovi a klávesistovi Somymu, kytaristovi Pindruszovi a bubeníkovi Turdovi se přidal nový pěvec Philipe (vystřídal Herryho), avšak určitou metamorfózou prošla především vlastní muzika. Kapela poněkud ubrala na tvrdosti a přidala na promyšlenosti a propracovanosti aranžmá písní (práce Somyho). Načež výsledný, slovy těžce popsatelný konglomerát ponejvíce funk rocku a jazz rocku s trochou popových příměsí, který je obsahem nového pětipísňového democédéčka, vyznívá pro ctitele těchto žánrů a jemností v rockovém kumštu výtečně. Onen výčet zde zastoupených rockových subdivizí je jaksi povrchní, však jsem se ale zmiňoval, že tenhle materiál se těžce popisuje. Zkuste třeba hned první kompozici, v níž detekujete mocná kila na hammondky, a hned si přidáte ovlivnění téhle party příkladně muzikou 70. let Čtveřice absolutně nic neponechala náhodě a vše dotáhla do posledního detailu, včetně plněprofesionální zvukové podoby dosažené ve studiu Ivana Bohuňovského (známý to kdysi kytarista spolku Joy), která dává plně vyniknout všem nástrojům s dominující basou a zpěvu. Všechno tady hraje, nic nepůsobí křiklavě, silná je antiformální vazba na tradice hudby, hojná a skvělá je práce s využíváním dynamických kontrastů, velkorysá je režie použitých zvuků. No a ta lehce zaznamenatelná tvůrčí aktivita... Zkrátka a dobře, nápadů plní a energií překypující WOODOOWOOD se mi jeví jako perfekcionisté, jež by si nesporně zasloužili plnohodnotné album.