Na italské rockové potažmo heavy metalové scéně se každou chvíli uděje něco, co stojí za pozornost, co chvíli se odtud k nám dostane nějaké zajímavé dílo neméně pozoruhodné formace, tudíž třetího opusu skvadry DOOM SWORD jsem byl a priori vcelku žádostivý. Má očekávání se záhy v podstatě naplnila. Pěvec Deathmaster, kytaristé Guardian Angel II (ex- progmetalisté Arkhé) a The Forger, baskytarista Dark Omen a bubeník Grom (to jsou pseudonymy jedna radost, nemám pravdu?) totiž umí vskutku obratně zacházet se zažitými postupy a klišé, načež vám v jejich tvorbě tento aspekt jaksi i uniká. Či si jej nedokážete připustit. Ve stylu, jemuž upsali své kovové duše, se nápaditě a poutavě snoubí výrobní postupy epic metalu (ač Italové, není zde vůbec daleko ani k viking metalu) a doom - folk metalu, no a když už byla řeč o zažitosti, nadhoďme třeba jména Warlord, Manowar či Candlemass. Od Manowar se tady odvíjí ona zatěžkanost, tepající hutnost, těžkotonážní zvuk a určitý patos v nastolené dějově historizující výpravnosti, třeba od Candlemass pak určitá vzletnost projevu a doomová valivost. K tomu všemu se přidávají atmosférické party, výpravný zpěv místy podpořený zpěvem sborovým, v pozadí leckde klávesový rejstřík, přičemž tyto prvky jeví se mi být působivými efekty, aniž by ve snaze o jejich dosažení pětice sklouzávala k lacinosti a trivialitě, jako se tak děje jinde. DOOM SWORD chytlavě slučují melodiku s tvrdostí a umí vtisknout kompozicím dramatické napětí na bázi střídání partií epických a lyrických. Mužné album plné stále životné, žánrově vyhraněné muziky. Totiž s Osudovým mečem zřejmě nelze žádnou, tedy ani tu zde rozpoutanou bitvu prohrát.