Německá pětice FLESHCRAWL se poprvé sešla v roce 1987, nicméně z prapůvodní sestavy v ní setrval toliko bubeník Bastian Herzog. Dnešní kytarista Mike Hanus k ní přistoupil v roce 1993, přičemž v současnosti tyto doplňují "zpěvák" Sven Gross (od roku 1997), kytarista Oliver Grbavac a baskytarista Tobias Schick. Jmenovaní vtrhli loni, stejně jako tomu bylo u tři roky starého předchůdce "Soulskiner", do studia Underground ve švédském Västerasu, aby tam spáchali svůj v pořadí sedmý řadový opus. Proč je kroky zavádějí právě do Švédska, je dozajista nabíledni. Jakmile se totiž kdysi tahle kapela jakžtakž otrkala, soustředila své chrabré a úporné snažení na chrastivý sound charakteristický pro švédské death metalové sebranky typu Entombed či třeba Dismember. Snad jako taková určitá německá odpověď na klasický švédský death metal (nikoliv však gothenburgská odnož). Od chvíle, kdy kapela rozbalí první tóny je nad práchnivějící hnilobu jasné, že se jenom neveze, nýbrž že dovádí své počínání ke smrtelně kovové vážnosti. Ze střednětempých pasáží přechází ona muzika k pomalejším, jaksi valivým, přičemž si člověk vzpomene na počáteční koketérii formace s doom metalem, tudíž po vzoru typů výše zmíněných smeček se nekoná nic utloukavě zběsilého. Takový, bych tak řekl, "odpočinkový" death metal, jež ukrývá potenciál zavilé žánrové stoupence zaujmout. Zářnou ukázkou poctivě odvedené fachy je tenhle smysluplně mrtvolně chorobný komplet.