Soubor GOTTHARD ze země nespočtu bank, skvělých hodinek a výtečné čokolády se mohl vždy pyšnit nebývalým úspěchem, a to už od časů, kdy s houževnatostí a troufalostí v dané době tolik potřebnou nakráčel v roce 1992 na scénu. Snad za tím stála i práce, ponejvíce producentská, Chrise Von Rohra (nejdříve bubeník, pak zpěvák a klávesista a poté baskytarista formace Krokus), avšak největší podíl na tom nesou zpěvák Steve Lee a kytarista Leo Leoni, skladatelský tandem skupiny. V případě minulých alb "Human Zoo" (2003) a "Homerun" (2001) jsem měl pocit, že jim poněkud navlhl střelný prach, a tudíž o to více jsem byl na "Lipservice" (osmý zápis v diskografii) zvědavý. Vězte tedy, že prach je usušen a už zase třaskavě nebezpečný. Jakkoliv by bylo bláhové myslet si, že je na albu cokoliv nového, přesto je ona kolekce skladatelsky silná, je nabitá živočišnou energií a zaznamenaná na zvukové médium s rockovou dravostí. Na hard rockový základ, umocněný párplovskými tóny Hammondových kláves, roubuje pětice heavy rockovou našlápnutost, přičemž oddaný skalní příznivec rockové syrovosti vydrží být ve střehu u všech čtrnácti kompozic, kdy po celou tu dobu musí zákonitě obdivovat ze všech zákoutí písní dýchající chuť kapely do hraní. Zkrátka švýcarské GOTTHARD ušislyšně baví hrát a mě interesuje je poslouchat. Baštím jim uprostřed té jejich tradicionalistické hudební kultury to skryté niterné pnutí, hltám onu silnou melodickou zpěvnost a vděčnost, temperament, jasnou kresbu linií, lehkost, energickou přímočarost, vtip a eleganci. A ta rocková vřelost, ta taky patří na můj jídelní lístek. Takže jezme, jen si brát. Z daného menu bude pořád co.