Na poli extrémního kumštu naše tak nějak vždy popřední čtyřhlavé monstrum TORTHARRY (viz rozhovor na jiném místě) se nám po zhruba třech letech pauzírování zaviněných ponejvíce personálním otřesem v podobě odchodu kytaristy Jaroslava Kubeše (nahradil jej Martin "Máca" Hrubý z tělesa Avenger Rock) navrátilo. Dle jeho vlastních slov, aby jaksepatří zazlobilo. Kardinálním způsobem mu k tomu má dopomáhat jeho v pořadí už šesté album s povšechně příznačným názvem Reborn. Kapela s tehdy ještě hostujícím bubeníkem Jiřím "Pantherem" Rosou (dnes už je jejím právoplatným členem, neboť zakládající člen - Miloslav "Juan" Jirman ji v listopadu opustil) se na něm mohutně přiklonila ke svým death metalovým kořenům, a tudíž místy třeskutě zní jako tzv. old school of death metal, avšak pochopitelně s moderním zvukem. Ten, jako celá nahrávka, vznikl, možné ne bez překvapení (neboť předchozí tři opusy byly pořízeny v žirovnické Haciendě patřící Miloši "Dodo" Doležalovi), v bzeneckém studiu Shaark. Materiál jako celek vyvolává vůkol poslouchajícího jakési turbulence, čehož příčinou jsou břitké, dravé a útočné kytary pádící jako nesmířlivé stroje smrti a rytmická infanterie zasekávající se každým úderem do tkání jako drápy predátora. No a do toho onen neodmyslitelný nelidský a zlověstný hrdelní "zpěv". Jsou zde okamžiky, a není jich vůbec jako pověstného šafránu, kdy dalším modusem operandi jsou ty úkazy, že za to tohle úderné komando bere s technickou finesou, tu přitlačí na melodickou stránku věci, tu ještě více přitlačí na zneklidnělost harmonické sazby či na disonanci. Takže celek poté vyznívá probarveně a navrstveně a poslech všech dvanácti kompozic se vyhýbá pocitu ubíjející šedi a nudy a je takto absolutně bezproblémový. Ba dokonce jsem se mnohonásobně přistihl u vnímání toho všeho v rozměrech rozmáchlé intenzity. Zkrátka a dobře těžkopodladěnci TORTHARRY přišli, dílem démonicky, s živelnou a vskutku nezměrně bytelnou kolekcí nabušeného a naleštěně na hony daleko se skvícího letálního kovu.