Je to zkrátka martyrium tihle MARTYRIUM CHRISTI! Za nejrůznějších a samosebou spíše nechtěných karambolů (viz rozhovor na jiném místě) hrají už de facto třináctým rokem, a přitom jim nyní vyšla toliko druhá deska, přičemž se na ní čekalo dlouhých šest (!) let. A zase ta nezměrná kvalita, a přitom ale opět ve vlastní režii. Avšak ono jako gumová struna se táhnoucí čekání se nadmíru vyplatilo, neboť jakkoliv byl už debut "Reward" skvělý, jeho následovník pokročil ještě dále na cestě k dokonalosti. "Zpívající" kytaristé Karel "Tomajda" Tomášek a Petr Kalčík, "zpívající" baskytarista Pavel "Choze" Jurek a bicmen Martin "Láca" Krč po celou onu dobu poctivě makali na svém pojetí brutálního death metalu a výsledek v podobě vysoce propracovaného materiálu v rámci daného stylu se tak vítaně dostavil. Čtveřice se ještě více semkla pokud jde o instrumentální stránku věci, kdy především obě spíše než unisono samostatně jedoucí sedmistrunné a nelidsky podladěné kytary, občas si některá z nich melodicky zasóluje, a tak nějak mezi nimi zběsile, přesně a nápaditě útočící rytmika jsou skutečně obdivuhodným ztělesněním strhování posluchače silou zde na ploše bratru 32 minut předváděného. Avšak po vývojové spirále také své kompoziční dovednosti vystoupal ještě výše dvorní skladatel komba Tomajda (tři skladby i otextoval, zbývajících šest textů je dílem manažera formace Dana "Beherita" Bílého), kdy já jej směle zřím, kterak se vrcholu spirály tak tak dotýká. Už za onu dynamickou a instrumentační gradaci, pevný tvar, rozsah dynamické škály a v neposlední řadě energický rozmach tam s celou kapelou beztak patří. A co už je naprostý vrchol, a nevybavuji si, že bych se s tímto jevem kdy na naší (v případě té světové si vzpomínám, že něco podobného dělali Death či Nocturnus) death metalové scéně setkal, tudíž je pro mne nevídaný a tento soubor v tomto nápadu přinejmenším v Česku naprosto svojský, jsou aranžmá sól vložených pod "zpěvy". Á propos pokud jde o "zpěv", opět jde o dvě polohy, kdy však growling má nad vřískotem drtivou převahu. No a pokud jde o zvuk nahrávky pořízený v domažlickém studiu "FRANZ KAVKAZ", také tady zaznamenávám pokrok, kdy tento vykazuje deathmetalově proamerickou formu a je plně přináležející laťce nastavené pro zde prezentovaný žánr. Už znamenitě, ačkoliv u některé skupiny lidstva dozajista přinejmenším kontroverzně vyvedená přední strana bookletu je k ad maximum dovedeným výmluvným obrazem skutečnosti, že onen technicky a tak nějak vůbec mistrovsky propracovaný death metal je blasfemického smýšlení, avšak vlivy, jimiž jsou tihle rouhači inspirováni, už si musí každý individuálně hledat dle vlastního uvážení. Já jsem také hledal a nalezl, ponejvíce onu ranější tvorbu Kataklysm či třeba Suffocation, avšak zaznívá odtud i odkaz takových Deicide a jiných. MARTYRIUM CHRISTI, na které jsem jako patriot náležitě hrdý, poněvadž z poloviny pocházejí z našeho kraje, jsou mistři svého řemesla a co je ještě nade vší pochybnost, že slib "Budeme zabíjet... pro Tebe!" je naplněn též pokud jde o vztah jejich muziky a jejího pozorného, na tu nejextrémnější vlnu naladěného auditora.