Základní poznatek je zcela jasný. Kapela ODNAHA je oproti debutu „Moje“ hudebně dospělejší. Skladby už ve větší míře nespoléhají na nenasytnost a jakousi hladovou rozvernost, ale vystačí si s elegantností. Nicméně i ta jim sluší. Rockově-folklórní lehkost nezmizela, ani se neproměnila na těžkost, či nemohoucnost jen se do popředí protlačila vyzrálost. Prezentovaná výbušnost už tolik nekouše, ale jen škrábe a místy dokonce hladí. Jakoby se z rozčepýřeného jinocha rázem stal statný muž. Z nečekanosti vyrostla uspořádanost. Písně se staly náročnější, což především od posluchačů vyžaduje soustředěnější poslech. V žádném případě se však „Pro slávu života, pro život s radostí“ nepotýká s šamponovou unylostí. Na druhou stranu ona „mladická nerozvážnost“ z debutu měla své kouzlo, na které lze sice vzpomínat, ale nedá se říci, že by novému albu tato položka scházela. Jako jednu ze zajímavostí můžeme vypíchnout píseň „Proudem řeky“, která připomene svůdnou poetiku písničkářky Radůzy. Druhý počin pětice ODNAHA si nadále vyšlapuje po své neokoukané cestě, jen si musí chalani z okolí Jablunkova pohlídat, aby ten rychlý vývoj nepřinesl spíše bolesti než chvíle radosti. Občas se vyplatí brouzdat v muzikantské vrtkavosti, aby do vybudované pevnosti neprofukovalo. Dvakrát měř, jednou řež. I když podle slov z písně „Náhodný dotyk“: „…na konci příběhů jsme zase nazí…“ to vypadá, že si skupina uvědomuje, co může a co nemůže. Rozhodně se vyplatí další kroky kapely sledovat.
Kontakt:
http://www.odnaha.cz
ivan@odnaha.cz