Whiplash ... Recenze ... DVD
Nejnovější

Recenze:
ASMODEUS
MALIGNANT TUMOUR
MORTIFILIA
TERROR
NASTY RATZ

Recenze - live:
SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY

CANNIBAL CORPSE
HARLEJ
BASINFIREFEST 2014

Rozhovory:
IMODIUM
NASTY RATZ
ABRAXAS
TONDA RAUER
D.O.P.

Články:
FESTIVALY A ROZHOVORY
BRUTAL ASSAULT TOUR 2012
ČERNÁ DÍRA XXXII.
ČERNÁ DÍRA XXXI.
VZPOMíNKY NA VADER

Nejčtenější

Recenze:
MASTURBACE
24.10.2006 | 16428 x
CALES
22.10.2006 | 13904 x
HARLEJ
05.10.2006 | 13428 x
HARLEJ
29.10.2006 | 13332 x
FORGOTTEN SILENCE
22.08.2006 | 13322 x

Recenze - live:
NOC PLNÁ HVĚZD
03.08.2006 | 34330 x
ARAKAIN, PANDEMIA
25.12.2006 | 14364 x
KORPIKLAANI a další
08.11.2006 | 14215 x
BRAINWASHING FEST
04.05.2006 | 14203 x
SSOGE, ENDLESS
24.01.2007 | 13906 x

Rozhovory:
MILOŠ "DODO" DOLEŽAL
06.11.2006 | 17481 x
HARLEJ
31.10.2006 | 17448 x

Články:
MASTERS OF ROCK 2007
13.01.2007 | 15730 x
ČERNÁ DÍRA XXIX.
18.12.2007 | 14668 x

 Whiplash
Počet recenzí: 1705
Počet recenzí-live: 236
Počet rozhovorů: 230
Počet článků: 98
Počet skupin: 1071
Počet odkazů: 92
STEVE HOWE´s REMEDY
Live
(classic pictures)




      Kytaristé - tenhle podivný živočišný druh. Pozéři, kteří umí prd nebo tišší géniové ...anebo úplně naopak. Pokud bychom je měli nějak dělit, bude to asi to nejjednodušší kastování na "rychloprsťáky" a "pohodáře" (s podskupinou "lenoši"). Králem prvních budiž Malmsteen a jeho ministři Tafolla, Vai, Satriani, Petrucci...a za ty druhé kopou Gilmour, Rothery, Knopfler... Je tu ovšem jeden zvláštní panáček jménem Steve Howe. Kam s ním?? Je opravdu pekelně rychlý a o jeho šlachovitých prstech se jistě zdá nejednomu kytaristovi. Ale stejně tak je i táhle medově líný a pokud zrychlí, tak i jeho kulometné palby tvoří svojí nezachytitelnou kadencí spíše už plochy, než rozpoznatelné tóny. Ale asi tak jednoduché to s ním nebude. Ovšem nejsem kytarista abych tady vedl diskuse - od toho snad někdo povolanější. Jisté je, že Steve Howe je extrémně originální - poznáte ho vždy. Jeho "kvákavé" vyhrávky v jinak poprockových ASIA, jeho nervní španělku v QUEENovské "Innuendo", ve "Welcome to the..." od F.G.T.H. a samozřejmě VŠE v YES. A když už jsme u toho - originalita se u kytaristů, kterých je snad nejvíc ze všech nástrojo-trapitelů počítá nejvíc. Noty leckdy okopírujete, ale ten feling a zvuk už méně.
Pokud Howea znáte, víte o čem tu asi bude řeč. Pokud ne, vězte, že právě on je společně s Andersonem hlavním vynálezcem YES (přestože je nezakládal, ba dokonce i zdrhnul...). A pokud neznáte YES, představuji Vám kytaristu, pro kterého je improvizace alfou/omegou hry. Že občas přetáhneme? Že mákneme prstem jinam? O pražec vedle? Howe z toho udělal vlastní trademark a hraje si tak, jak jej v daný moment baví. Je rychlý, je pomalý, je profesorsky strohý i dětinsky hravý a nějaká ta chybička ho rozhodně nepálí.
Disk dokumentuje Howeovu kariéru v období zformování jeho "kapely" STEVE HOWE´s REMEDY, pod jejímž názvem natočil toliko jediné album "Elements"(2003). Ovšem nedělejme z toho vědu, jedná se tak jako tak o Howeův sólo-projekt, protože budeme hrát nejen z "Elemets", ale i kousky z YES a samosebou ze sólových počinů.
Kapela REMEDY je na pódiu složená z dalších dvou Howeů - a to bubeníka Dylana a klávesáka Virgila, dále šikovného basáka Derricka Taylora a druhého šestistrunce Raye Fenwicka. Vizuálně je to celkem nuda - téměř statická kapela s občasně skákajícím staříkem Howem, namísto plátna jenom červená plachta, žádné kouře, žádné diskokoule a nafukovací potvory jako při vystoupeních YES. Scéna tak odpovídá hudbě - nic přehnaně pompézního. Spíše návrat ke kořenům bigbítu, jazzu, blues a jižárně. A hlavně: pohodička! Hrajeme samozřejmě na podporu alba "Elements" - takže z něj, dále pak z předchozího "Skyline", ze staršího "Turbulence"...alespoň to jsou alba, která jsem bezpečně rozeznal. Je předem dáno, že kapela hraje jako doprovod mistra. Ale i když tohle konstatování může působit a priori nudně - není tomu tak. Všem to hraje jedna báseň a nudit se (i při střídmé pódiové prezentaci) nebudete. Ostatně to by ani při Howeově "improvizaci-milující" nátuře nešlo. Staré známé skladby jsou tu tedy lehce jiné a je zábava sledovat jak a kde. Ze všech číší radost z hry - a to i přes tu klišovitost této věty. Je předem dáno, kdo tu bude tento večer v Newcastlu mistrem, tak jaképak copak - a proto si užijme ten prostor, který v hudbě máme. Je pravda, že Virgil mohl dostat více šancí ukázat něco málo na klávesy, je pravda, že Derricka mohlo být více slyšet....ale šéfem je tu sebestředný stařík s vizáží mutanta mouchy a stříbrovlasého lva. Howe si stojí na svém tradičním koberečku a vše diriguje jak pohledem, tak snad telepaticky. Je až dojemně prkenný a staromilský, když se s nuceným (?) úsměvem klaní publiku. Potlesk mu dělá evidentně dobře a já mu tu jeho tradiční sebestřednost žeru i s navijákem....snad proto, že prostě umí. A to, že si jako části playlistu zvolil i některá svá povedená sóla z období YES jen potvrzuje jeho úsměvný egoismus. Tenhle starý prkenný panák prostě válí a já si při poslechu jeho hry uvědomuji kolik toho právě on se svojí kytarou udělal pro celkové znění YES.
Na regulerním koncertě zazní z těch nejzajímavějších kousků úvodní "Small Acts...", skvělá "Sensitive Chaos" (prazáklad YESovské "I would have waited forever"), odpíchnutá "Country Viper", zpívaná "Across The Cobblestone" a "Where I Belong", nádherně melodická "The Nature Of The Sea"... Já vůbec nepovažuji Howea za dobrého vokalistu, některé jeho výkony na koncertech jsou prazvláštní, ale tady nemohu mít výhrad. Snad možná proto, že nemá vedle sebe zdatného spoluhráče-zpěváka kalibru Andersona či Squirea, nemůžeme porovnávat a Howe je OK.
Nedílnou součástí všech jeho koncertů jsou samozřejmě sólová akustická alotria. A nikdy nechybí legendární "The Clap" a "Mood For A Day". Ovšem asi největší radost mi udělalo zařazení tématu mojí oblíbené YESoviny "To Be Over". Kdo zná, ví... Smekám před jeho kytarovým stylem, samodoprovodné, tu našpanělštělé, tu téměř trampské motivky, které ovšem tvořily historii rocku.
Všem, kdo sledují progresivní rock, potažmo YES, tohle DVD doporučuji, protože Vám poskytne zase jiný pohled na instrumentalistu, který byl u porodu "Close To The Edge", "Relayer", "Fragile", "Going For The One" či "Drama"... Ač preferuji jiné hudební nástroje, před Howem smekám a klaním se co má bolavá páteř dovolí...

Odkaz:
http://www.stevehowe.com


zpět
Recenze přečtena: 3404x         Autor: Krusty