Whiplash ... Recenze ... Live
Nejnovější

Recenze:
ASMODEUS
MALIGNANT TUMOUR
MORTIFILIA
TERROR
NASTY RATZ

Recenze - live:
SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY

CANNIBAL CORPSE
HARLEJ
BASINFIREFEST 2014

Rozhovory:
IMODIUM
NASTY RATZ
ABRAXAS
TONDA RAUER
D.O.P.

Články:
FESTIVALY A ROZHOVORY
BRUTAL ASSAULT TOUR 2012
ČERNÁ DÍRA XXXII.
ČERNÁ DÍRA XXXI.
VZPOMíNKY NA VADER

Nejčtenější

Recenze:
MASTURBACE
24.10.2006 | 16425 x
CALES
22.10.2006 | 13902 x
HARLEJ
05.10.2006 | 13425 x
HARLEJ
29.10.2006 | 13330 x
FORGOTTEN SILENCE
22.08.2006 | 13317 x

Recenze - live:
NOC PLNÁ HVĚZD
03.08.2006 | 34328 x
ARAKAIN, PANDEMIA
25.12.2006 | 14360 x
KORPIKLAANI a další
08.11.2006 | 14210 x
BRAINWASHING FEST
04.05.2006 | 14196 x
SSOGE, ENDLESS
24.01.2007 | 13905 x

Rozhovory:
MILOŠ "DODO" DOLEŽAL
06.11.2006 | 17480 x
HARLEJ
31.10.2006 | 17445 x

Články:
MASTERS OF ROCK 2007
13.01.2007 | 15725 x
ČERNÁ DÍRA XXIX.
18.12.2007 | 14662 x

 Whiplash
Počet recenzí: 1705
Počet recenzí-live: 236
Počet rozhovorů: 230
Počet článků: 98
Počet skupin: 1071
Počet odkazů: 92
ROCKOVÝ MARATON

17.3.2007 Cheb, Produkční centrum Kamenná



     Vencovi Šmejkalovi, co by organizátorovi akce Rockový maraton, patří jednak velký dík za tuto akci samotnou, tak ještě větší dík za jeho trvalý přístup a snahu při realizaci hudebních akcí v Chebu a okolí. Skutečně ano, protože pokud není jediný, kdo pro rockovou muziku v našem městě něco dělá, určitě je pouze jeden z mála.A i přesto všechno nebo snad právě proto, mi to nedá, abych si opět nepostěžoval na přístup rockových a metalových fanoušků, pokud se týká jejich návštěvnosti na této akci. Za pár ubohých kaček, které představovaly vstupné na tento fest, mi totiž jejich účast, kterou odhaduji tak na dvě stovky, nepřipadá adekvátní vzhledem k nabízenému počtu a kvalitě účinkujících. No nic, je to sice smutné, ale to je asi tak všechno, co s tím lze dělat, protože nebyla chyba na straně pořadatele, stejně tak nenalézám žádný jiný faktor, který bych mohl označit za přiměřeně pochopitelný a omluvitelný vzhledem k tomuto hubenému výsledku.
     Proto si neodpustím osobní vzkaz „Šmejkymu“ za to všechno, co pro muziku dělá a ještě udělá: Nikoliv ani klobouk, ale ani čepice dolů, naopak ať ti ta tvoje čepice, pro mě představující symbol tvé činorodosti, nespoutanosti a zapálenosti pro věc a muziku, vydrží na hlavě ještě hodně dlouho...
     Pokud se týká organizace samotné, hrálo se v podstatě současně na dvou scénách, pracovně označené „podium A a podium B“, přičemž „áčko“ bylo věnované přece jen zvučnějším a zavedenějším jménům. Protože se hrálo současně, pokusil jsem se být na obou scénách tak, abych si mohl udělat nějakou představu o tom, co se tam děje. Hned na začátku, když na „áčku“ začali hrát CENSORSHIT a na "béčku" spustili LURE OF SENSES, jsem pochopil, že to tak nepůjde, protože věčným přebíháním sem a tam nakonec nebudu mít prožitek ani z jednoho, ani z druhého vystoupení. Proto mi nezbylo, než se s „béčkovou“ scénou rozloučit, čímž se všem zde hrajícím kapelám omlouvám za to, že o nich nenapíšu ani řádku, a věnovat se jen hlavní scéně.

     Na ní to jako první odpálilo východočeské trio IMODIUM a co mě na nich hned překvapilo, byl skutečně nízký věk muzikantů, který ruku v ruce s výkonem celé kapely, opravdu umocnil dojem, že mám co dočinění s hodně talentovanou kapelou, výrazně ovlivněnou grunge legendou NIRVANA. Ale žádný plagiát se nekonal, bylo slyšet, že hudební vlivy, které se v IMODIUM objevují, patří k základu, nicméně tvorba kapely nepostrádá vlastní moderní alternativně rockovou tvář. Rozhodně to byl dobrý začátek festivalu a kdybych měl být ten vyvolený, u kterého by kapela doma zahrála v rámci svého každoročního tzv. Bytového turné, nebyl bych rozhodně proti...



Foto: IMODIUM

     Již zmiňovaní CENSORSHIT, pocházející z nedalekého Ostrova nad Ohří, se prezentovali hodně zatěžkaným „hácéčkem“, tedy hardcore hrubého zrna. Kapela se s tím skutečně nemazlí, nicméně mě osobně jejich styl přijde málo nápaditý, zemitý, protože mám představu, že když HC, tak současně crossover. A to mi v jejich produkci chybělo. Kapela totiž více vsází na tvrdost a hutnost zvuku než na rozhýbanost, tolik typickou pro moderní HC. Také bych klidně oželel některé textové vulgárnosti, které pak ve mě vyvolávají pocit, že je to všechno tak nějak za každou cenu...



Foto: CENSORSHIT

     Dost jsem se těšil na další avizovaný HC spolek COLP, který k nám dorazil z Českých Budějovic a dá se říci, že mě nezklamali, ale současně ani bůhví jak nepřesvědčili. Určitě na rozdíl od předchozích CENSORSHIT je jen pozitivní, že kapela do svého výrazu přece jen více pouští vlivy thrashmetalu, což jejich muziku činí barevnější a zajímavější, ale výkon kapely jako celku byl nějaký ospalý, k tomuto dojmu určitě nepřispěl ani zvuk, který se mi zdál být plochý a málo výrazný.



Foto: COLP

     V pořadí čtvrtou kapelou na scéně byla pražsko-chebská formace NAHOMEE, ve které se sešli i ex-členové ALBION a KRITICKÁ SITUACE. Přiznávám rovnou, že mě jejich produkce nějak zvlášť nebrala, chvílemi ve mě vyvolávala i pocity nudy. Když k tomu zase připočítám upozaděný a nemastný neslaný zvuk, zbytek času, který byl kapele vymezen, jsem strávil v předsálí.



Foto: NAHOMEE

     Ale ta naše domácí PANDEMIA, to bylo něco jiného! Nasazení jako hrom, prostě deathmetal, který působí jako úder židlí do týla...Teprve po jejich nástupu na scénu se začalo hrát podle mých představ. Možná i proto jsem měl dojem, že jsem dosud neviděl a neslyšel kapelu ve větší formě, než kterou měla pro tento večer. Nebylo tomu co vytknout, přísahám, že ne. Uzemnila, drtila každého a vše, co se v sálu nebo v blízkém okolí nacházelo, dokonce i poblíž těžce vyspávající jedinec se probral ze své alkoholového deliria a po několika marných pokusech se mu podařilo postavit se na vlastní nohy a tak se dostat zpátky do děje... Kluci současně prezentovali horkou novinku z připravovaného nového alba, pracovně zatím nazvanou „Second Blood“ a musím s klukama z kapely, se kterými jsem o tom mluvil, souhlasit, že nový materiál bude skutečně směřovat k více melodičtější formě deathmetalu, což právě skladba „Second Blood“ jasně potvrdila. Drtička PANDEMIA se rázem ocitla na vrcholu tohoto festivalu a zůstala na něm i po jeho skončení.







Foto: PANDEMIA

     Další chebské želízko v ohni, crossoveroví BLACKMAILERS, opět všem přítomným ukázali, jak má taková muzika vypadat. To byl cirkus se vším všudy! Byla v tom rocková poctivost, současně život, síla, nespoutaná energie a smršť. Je fakt s obdivem, kde Venca Šmejkal bere tolik energie, se kterou dokáže organizovat a řídit průběh celé akce a ještě potom se na podium o tuto energii a nespoutanost podělit s ostatními. Také není bez zajímavosti, že kluci přizvali na podium Martina Dlouhého, který sice v současné době s kapelou nehraje, ale jinak je stále platným členem formace, kterému „Šmejky“ zapůjčil svojí kytaru a všichni společně vystřihli kousky „Bastard“ a „Rock N´ Roll“. Díky tomu, že kapela fakt nekompromisně šlapala do plných, doba vymezená jejich setu utekla opravdu velmi rychle a najednou byl konec. Škoda, přidal bych si. BLACKMAILERS si z tohoto utkání rozhodně zaslouží medaili.





Foto: BLACKMAILERS

     Poslední kapelou na scéně byli COCOTTE MINUTE. Byl jsem na ně hodně zvědavý, jejich tvorbu znám pouze z placek, ale na živo jsem neměl dosud tu čest. A musím říci, že předvedli opravdu výborný výkon, hodný svému jménu a pověsti. Jejich vystoupení bylo profesionální ukázkou všem podobně laděným spolkům, protože jednotlivé skladby mají šťávu, jsou plné nápadů, změn tempa, rychlosti. Kapela zní současně, rozhýbaně, je v plném pohybu, přesně ve stylu všeho možného mixu od rocku, metalu, nu metalu až někam po punk. Opravdu vynikající závěr celého festu a COCOTTE MINUTE byli nepochybně dalšími medailisty večera.



Foto: COCOTTE MINUTE

     Z průběhu celého festivalu mám hodně dobrý pocit, vydařil se. Přesto mohl být lepší. Nikoliv nějakou chybou pořadatele a všech těch, kteří se snaží pro rockovou veřejnost něco udělat, ale všeobecně malým zájmem právě té veřejnosti, pro kterou je určen. Jak jinak si vyložit fakta o příznivém načasování akce, o její velmi dobré propagaci, o nízkém vstupném a o atraktivní obsazenosti? Pamatuji si doby, kdy bylo především vinou režimu mnohem složitější podobnou akci uspořádat a nechat kapely hrát. Rockeři nadávali na dobu, na systém a nezájem společnosti o tu jejich muziku. Dnes je situace na tomto poli mnohem příznivější a jednodušší. A když už by se zdálo, že podobným akcím nestojí nic v cestě, je paradoxně největší překážkou sám rocker. Docela smutné konstatování, nemyslíte? Hodně rád bych se ve svém úsudku mýlil. Bohužel, současný stav svědčí o úplně něčem jiném...


zpět
Recenze přečtena: 4890x         Autor: hankye