Whiplash ... Recenze ... Live
Nejnovější

Recenze:
ASMODEUS
MALIGNANT TUMOUR
MORTIFILIA
TERROR
NASTY RATZ

Recenze - live:
SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY

CANNIBAL CORPSE
HARLEJ
BASINFIREFEST 2014

Rozhovory:
IMODIUM
NASTY RATZ
ABRAXAS
TONDA RAUER
D.O.P.

Články:
FESTIVALY A ROZHOVORY
BRUTAL ASSAULT TOUR 2012
ČERNÁ DÍRA XXXII.
ČERNÁ DÍRA XXXI.
VZPOMíNKY NA VADER

Nejčtenější

Recenze:
MASTURBACE
24.10.2006 | 16424 x
CALES
22.10.2006 | 13902 x
HARLEJ
05.10.2006 | 13424 x
HARLEJ
29.10.2006 | 13329 x
FORGOTTEN SILENCE
22.08.2006 | 13316 x

Recenze - live:
NOC PLNÁ HVĚZD
03.08.2006 | 34327 x
ARAKAIN, PANDEMIA
25.12.2006 | 14359 x
KORPIKLAANI a další
08.11.2006 | 14209 x
BRAINWASHING FEST
04.05.2006 | 14194 x
SSOGE, ENDLESS
24.01.2007 | 13903 x

Rozhovory:
MILOŠ "DODO" DOLEŽAL
06.11.2006 | 17479 x
HARLEJ
31.10.2006 | 17444 x

Články:
MASTERS OF ROCK 2007
13.01.2007 | 15724 x
ČERNÁ DÍRA XXIX.
18.12.2007 | 14661 x

 Whiplash
Počet recenzí: 1705
Počet recenzí-live: 236
Počet rozhovorů: 230
Počet článků: 98
Počet skupin: 1071
Počet odkazů: 92
BASINFIREFEST 2007
W.A.S.P., KREATOR, WALTARI a další
29.6. - 1.7.2007 Spálené Poříčí





     Letošní ročník Basinfirefestu 2007 se podle mého názoru vydařil více než skvěle. Nevím, kde začít chválit dříve, jaká pozitiva, která festival provázela, zmínit jako první a která si ponechat na závěr. Bylo jich totiž nepřeberné množství.
     Ve stručnosti mně vlastní bych nejdříve konstatoval, že letošní, již pátý ročník, byl poprvé ve své historii rozložen do tří hracích dní a na celkem třech pódiích Poštovní spořitelna Stage, Nosferatu Metal Stage a Gambrinus Stage se představilo přes 100 skupin, především z české scény, avšak nechyběla hvězdná zahraniční jména, která zvýšila atraktivitu, prestiž a též nepochybně návštěvnost již tak vyhlášeného festivalu.
     Rozsah takové akce, nutně spojený s organizačními a jinými problémy, je obrovský. Přesto i v tomto ohledu mohu konstatovat, že celému průběhu nebylo v podstatě co vytknout. Herní časy jednotlivých vystoupení kapel, jakož jejich střídání, byly bez větších problémů dodržovány, z dostupných časových rozpisů festivalu byl každý návštěvník dokonale informován o dramaturgickém dění na jednotlivých scénách, jakož o dalším dění uvnitř areálu a v neposlední řadě také o potřebném zázemí.
     Technické zázemí samotné bylo připraveno a fungovalo na vysoké úrovni, ať se jednalo o množství a rozmanitost nabízeného občerstvení , fronty v podstatě neexistovaly, když přihlédnu k počtu účastníků, jakož k jejich hladu a hlavně žízni. Dostatečná kapacita stanů k občerstvení, posezení a odpočinku byla zárukou toho, že jsem za celé tři dny nezaznamenal problém najít volné místo. Sociální zařízení v podobě WC a sprch bylo v dostatečném počtu a kvalitě, pravidelně udržované ke spokojenosti všech. Samozřejmostí byla také non-stop lékařská služba, jakož spojení se světem prostřednictvím veřejného internetu.
     Před areálem bez obtíží fungovalo parkoviště, stejně tak byl v provozu kemp, k areálu byla zajištěna kyvadlová doprava.
     A když se po dobu trvání festivalu vydařilo i počasí, které bylo pro tento typ akce ideální, muselo být o úspěch postaráno.
     Určitě se jedná jen o stručný, byť ten podstatný výčet všech kladů, které jsem zaznamenal a za které patří mnohonásobné díky organizátorovi akce, společnosti 2P Production s.r.o., která je i pro příští ročník zárukou kulturně-společenské akce podobného druhu na té nejvyšší úrovni.
     V neposlední řadě si pomyslnou medaili zaslouží všichni fandové rockové hudby, kteří se festivalu zúčastnili. Nejenom za to, že přišli v poměrně velkém počtu, ale především za své příkladné chování po dobu celé akce jak v areálu Basinfirefestu, tak přímo v obci Spálené Poříčí. Pokud to ze svého pohledu mohu posoudit, všichni se dobře bavili a užívali si. Za celé tři dny jsem nezaznamenal problém či konflikt, který by stál za komentář.





Pátek 29.6.2007
W.A.S.P. přijeli, zahráli, zvítězili

Pro náš dvoučlenný Whiplash tým začal Basinfirefest 2007 až s vystoupením legendárních KRUCIPÜSK, protože než jsme se po našem příjezdu, ubytování a seznámení s areálem festivalu zorientovali, bylo již odpoledne.

     KRUCIPÜSK měli původně startovat jako poslední tohoto dne a to na hlavní scéně Poštovní spořitelna Stage, ale byli přesunuti na pódiu Nosferatu Metal Stage. Excentrik Tomáš Hájíček, jak už to tak bývá, ve vymezeném čase připomněl největší pecky, které kapela stvořila v průběhu více než patnácti let, co tato brigáda táhne tu svojí rockovou káru, jakož představila i materiál z nového, v pořadí šestého aktuálního alba „Ahoj!“. K výkonu kapely jako celku nebylo co dodat. Cirkus, především v podání nepřehlédnutelného Tomáše Hájíčka, to byl celou dobu a ne že ne. Snad jen zvuk mohl být o poznání kvalitnější. Pro mě dobrý vstup na festivalové klání. Rock'n'roll neni žádná prdel, ale kdo umí, ten umí!



Foto: KRUCIPÜSK

     Po KRUCIPÜSK se chystali k produkci MEMORIA, ale prostor před pódiem jsme opustili a urychleně se přesunuli do prostoru prestižní Poštovní spořitelna Stage, kde rozjížděli svůj vynikající stoner rock zlínští FLOOD a ve složení Tomáš Rakvica (kytara a zpěv), Petr Laga (kytara), Dalibor Trebal (baskytara), Miroslav Laga (bicí) v průběhu následujících 40 minut předvedli neuvěřitelně skvělý a poctivý výkon, podpořený velice dobrým dynamickým zvukem. Škoda jen, že většina přítomných posluchačů dala přednost zbývajících scénám nebo občerstvení či odpočinku. Vzhledem k nepochybným kvalitám kapely jsem opravdu očekával její větší podporu z hlediště. Nic to však nemění na faktu, že v případě FLOOD má naše domácí scéna další seskupení, které lze hrdě postavit do řady s podobně orientovanou světovou špičkou. Pro mě byli jedním z vrcholů celého festivalu.

     Na místě jsme zůstali i dalších 40 minut, protože svojí porci všemožných žánrů a vlivů v bonbonieře té nejlepší kvality nabídli k uchutnání DARK GAMBALLE. Vynikající hudební materiál, show a výborný zpěv frontmana 10, nabušený, přitom čistý zvuk, to vše bylo zárukou úspěchu této party. Na závěr se kapela loučí coververzí „Sad But True“ od zámořských titánů METALLICA. I Forrest Gump by byl s nabídnutou ochutnávkou určitě spokojen.

     WOHNOUT jsme na hlavní scéně vypustili, na Nosferatu Metal Stage vystupovala klatovská thrash metalová čtveřice ASMODEUS, ale vzhledem k naší plánované přestávce k občerstvení a odpočinku v pivním stanu jsme v podstatě jejich vystoupení vynechali. Obdobným způsobem jsme ignorovali dění na Gambrinus Stage (LETY MIMO, PLEXIS).

SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY na Nosferatu Metal Stage střídali ASMODEUS. Protože se však jejich vystoupení zčásti časově překrývalo s vystoupením metalové legendy ARAKAIN (Poštovní spořitelna Stage), naše volba poté, co jsme nabyli dojmu, že vystoupení SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY trpí poměrně špatným zvukem, padla na stálici české metalové scény. Ale bylo to celkem těžké rozhodnutí…

     ARAKAIN nezklamali. V letošním roce slaví čtvrtstoletí svého trvání, takže tradiční hudební průřez napříč historií kapely byl ještě hlubší než kdy předtím, přičemž připomněl všem přítomným největší pecky, samozřejmě především z éry s Alešem Brichtou. ARAKAIN jednoznačně přitáhli od zbývajících scén většinu posluchačů, dokonce se mi zdálo, že v této době se v pivních stanech zmenšily fronty na náš národní nápoj a míst k sezení je v nich více než dost. ARAKAIN se všem těm, kteří přišli, odvděčili výborným nasazením a zvukem za podpory velmi dobrého světelného parku hlavní scény. Vymezená hodinka utekla opravdu rychle a se závěrečnou tradiční „Apage Satanas“ se kapela rozloučila, aby uvolnila místo největší hvězdě tohoto dne, chcete-li, večera…Nebo snad celého festivalu…?!

Před vystoupením americké metalové hvězdy W.A.S.P., tedy Blackieho Lawlesse a spol., nastala známá situace. Na scéně Nosferatu Metal Stage ladilo formu ke svému výkonu další české želízko v evropském metalovém ohni – ROOT. Jenže být na dvou místech současně nelze, ale v tomto případě byla volba mezi ROOT a W.A.S.P. naprosto jasná. Nemá jakoukoliv cenu uvádět důvody, pro které tento pomyslný souboj na body vyhráli W.A.S.P.. Takže asi po 1O minutách, co jsme viděli ROOT v akci, jsme opustili prostor Nosferatu Metal Stage a přesunuli se, jako drtivá většina přítomných, k hlavní scéně.

     Hodnocení koncertu W.A.S.P. by se dalo v klidu pro ty, kteří nebyli přítomni, odbýt slovy jako že nebylo co dodat, tomu, kdo neviděl a neslyšel není co popisovat, protože to snad ani nelze apod. A opravdu. Tyto slova nejsou od daleko od věci, protože to, co Blackie Lawless se svojí partou předvedl, se musí vidět a slyšet.
     Od úvodního „medley“, kdy se ještě ladil zvuk (trochu chyběly kytary), po závěrečný přídavek „Blind In Texas“, se jednalo o ukázku toho, jak má vypadat pravý americký rockově - metalový cirkus a to se vším co k tomuto divadlu patří. Charismatický Blackie Lawless nešetřil ani sebe ani nikoho v publiku a svá největší esa sypal jedno za druhým. Přitom všem nezapomněl na svojí pověstnou pódiovou prezentaci, když pobíhal přes celé pódium, popřípadě rozhýbal konstrukci svého mikrofonu, zkrášlenou o lebku, kosti a páteř a po patřičném sklonu tohoto stojanu se na něj vyhoupnul a na jeho vrcholu odehrál své kytarové party. Vážně tomu nebylo co vytknout.Jestliže jsem se vyjádřil, že to byl pravý americký rockově - metalový cirkus, tak toto tvrzení tak úplně už neplatilo v momentech, kdy W.A.S.P. postupně odehráli 3 nové věci z jejich novinkového alba „Dominator“. Přece jen se jedná o dospělé album již myšlenkově vyzrálé osobnosti Blackieho Lawlesse. Jinak, jak se dalo očekávat, do tmavé noci znělo pověstné „I Need No Doctor“, „Wild Child“, „ I Wanna Be Somebody“ .



     W.A.S.P. měli při svém vystoupení největší účast v hledišti, žádná kapela před nimi ani po nich nedosáhla takové návštěvnosti. Pro mě se představení Blackieho Lawlesse stalo jedničkou dne a pro dny nadcházející také vrcholem celého Basinfirefestu 2007. Více není fakt co dodat.

     ŠKWOR na Poštovní spořitelna Stage zakončili páteční den. Vystoupit po W.A.S.P. nebylo pro kapelu určitě jednoduché, ale kapela to zvládla dobře a jí vymezenou dobu přes půlnoc využila jak nejlépe uměla. Z reakce publika bylo znát, že i přes značnou únavu přítomných fandů, do kterých se nutně pouštěla i všudypřítomná zima, se produkce této party líbila. Přesto jsem z průběhu koncertu a reakcí fanoušků měl pocit, že hit „Sraž nás na kolena“ kapele už tak trochu poskytuje medvědí službu, protože po každém odehraném kousku si jí publikum neustále žádalo, což u mě vytvářelo dojem, že na nic jiného ani nečekalo…



Sobota 30.6.2007
Hvězdná čtveřice WALTARI, THE QUILL, KREATOR, MNEMIC

Druhý hrací den pro nás začal v podstatě až v odpoledních hodinách, když do té doby jsme pendlovali mezi všemi scénami, jakož mezi pivními stany a hudbu všech v té době hrajících kapel jsme vnímali jen jako doprovodnou kulisu dotvářející celkovou atmosféru panující uvnitř areálu Basinfirefestu. Větší pozornosti vzhledem jisté dávce možné a tudíž lákavé atraktivnosti se od nás dostalo až ruské formaci PILIGRIN, která vystoupila na hlavní scéně.

     Když jsem na pódiu viděl dvě bicí soupravy, což, pokud mě paměť neklame, jsem u jiné kapely dosud neviděl, jakož stylové metalové oblečení muzikantů, má zvědavost se o to více zvýšila a s napětím jsem očekával věci příští. Ale zdání holt někdy klame, co se dá dělat. U mě se žádné nadšení nekonalo, PILIGRIN předvedli jakýsi hard and heavy, jejich produkce postrádala výraznější nápad, zkrátka jednalo se o muziku osmdesátých let minulého století, zahranou o čtvrt století později. Nepochopil jsem, z jakého důvodu kapela využívá dvou bicích souprav, třech kytar a kláves, když jsme ve výsledku měli co dočinění s velmi jednoduchým „hevíkem“, kterým kapela jasně odhalila skutečnost, že prodává přehrabané zboží, které jiní již dávno vyprodali. Přitom, jestli jsem dobře počítal, PILIGRIN hrají coby osmičlenné těleso…k tomu všemu ještě texty v ruštině a velmi průměrně znějící zpěvák. Proto ani jeho opakované pozvánky nás všech do Moskvy a chvála na naše české holky nemohly změnit můj názor, že tam, kde jiní dávno skončili, PILIGRIN zarputile navázali.

Rychlým pohledem do programu jsme se rozhodli pro zrychlený přesun před Nosferatu Metal Stage, kde se podle očekávání chystal hard core výboj v podání FOURTH FACE. Než jsme se tak stačili učinit, organizátor sdělil, že tato parta vystoupí na hlavní scéně místo plánovaných Slováků PEHA.

     No, musím uznat, že naživo je to fakt nášup, tihle FOURTH FACE. Nástup kapely byl jako z dob SUICIDAL TENDENCIES, prostě dnešní moderní HC. Dva pro tento typ muziky zpěváci, agresivní a jeden druhého doplňující, kytary jako břitvy, rytmická sekce příslušně dunivá a přesná. Hodně rychle jsem si spravil chuť po předchozím nemastném ruském představení. FOURTH FACE hodně dobře připravili a zahřáli scénu pro jednu z největších hvězd dne a celého festivalu vůbec - WALTARI.

Vzhledem k tomu, že se následně na Poštovní spořitelna Stage chystala ke svým výkonům silná zahraniční čtveřice WALTARI, THE QUILL, KREATOR, MNEMIC, nepřicházel do úvahy žádný přesun do prostoru dalších scén. Očekávaný vrchol druhého dne festivalu jsme tedy zakončili právě před hlavní scénou.

     Pokud se týká hodnocení koncertu WALTARI, byl jsem a stále jsem na pochybách. Hned jak odeznělo intro a kapela spustila set skladeb z nového alba, nebyl jsem spokojen s výsledným zvukem, který byl určen spíše pro domácí poslech, protože postrádal správný stupeň hlasitosti a agresivity. Proto jsem měl pocit, že ty největší pecky kapely (např. „So Fine“) ztráceli na svém tahu a chytlavosti. Stav se mírně zlepšil řekněme v druhé polovině koncertu, přesto to stále nebylo to pravé, co jsem očekával. Nicméně WALTARI se líbili, reakce publika byla hodně příznivá. Tak, jak předchozího večera W.A.S.P. přetáhli ostatním kapelám posluchače, učinili Finové ostatním účinkujícím to samé. Celkově jsem tedy vystoupení WALTARI ohodnotil tak, že mě nezklamali, ale ani bůhví jak nenadchli, přece jen jsem asi čekal více.



Foto: WALTARI

     THE QUILL ze Švédska je stoner rock nejvyšší kvality, což kapela potvrdila ve své hodině, která jí byla určena. Dojem z jejich muziky byl umocněn tentokrát naprosto dokonale čistým a dynamickým zvukem. Čtveřice s grácií nebo snad skromností sobě vlastní dala ve svém vlastním originálním a moderním pojetí vzpomenout na ty nejlepší časy a počiny rockové historie. Byla to jízda hodná současných rockových králů a po celou dobu tohoto průvodu nebylo pochyb o tom, že se THE QUILL zařadili mezi vrcholy festivalu. A jak se nenápadně objevili na scéně, tak stejným neokázalým způsobem scénu opustili, aby přenechali prostor další hvězdě večera – KREATOR. Velmi sympatický dojem ve mně tato formace zanechala, opravdu ano.

     KREATOR se s námi podle očekávání nemazlili. Po jejich nástupu hned přiletěla hudební pozvánka v podobě skladby „Violent Revolution“ ze stejnojmenného alba, aby tak avizovala naše setkání s kapelou na té nejvyšší evropské thrash metalové úrovni. Osobně jsem kapelníka Mille Petrozzu a spol.viděl hrát naposledy v Praze, snad někdy kolem roku 1990, ale i přes léta, která mezitím uběhla, bylo jasné, že na nápřahu kapely se za uběhlé období nic nezměnilo. Naopak jsem měl dojem, zejména při hraní starších věcí (např. „Extreme Aggression“ nebo „Flag Of Hate“), že kapela ve výrazu ještě přitvrdila v intencích dnešního metalového trendu. Za úplné tmy k vizuální dokonalosti ve spojení s vyvinutou thrash metalovou sílou a tlakem přispěly i opakovaně použité černé dýmovnice, které se z pódia hrozivě hrnuly směrem k potemnělému nebi. KREATOR do publika napumpovali poctivých devadesát minut svého ryzího thrashe a rozloučili se, aby tak na hlavní scéně uvolnili místo poslední partě večera. Myslím, že výkonu kapely ve složení Mille Petrozza (kytara, zpěv), Sami Yli-Sirniö (kytara), Christian Fiedler (baskytara), Jürgen „Ventor“ Reil (bicí) nebylo co vytknout a tato německá metalová kultovní legenda opět potvrdila, že celá ta uplynulá léta patřila a i v současnosti stále patří mezi špičku thrash metalu.



     O své představě, jak to má vypadat, nás jako poslední přišel přesvědčit dánský sentinel MNEMIC. Receptura koktejlu s ingrediencemi progressive metalu, thrash metalu, nu metalu a všeho dalšího,co jde nějak zamíchat a protřepat, zacloumala snad s každým. Tak nějak totiž vypadal ten ušní a střevní průplach, kterého jsme se dočkali, když tento dynamit na scéně vybuchnul. Jednoznačně nejnadupanější kapela celého festivalu. Samozřejmě, že se v jejím případě nejedná o nějaký pouhý a bezúčelný hukot sbíječky, ale o kombinaci živelnosti, dravosti, ruku v ruce s perfektní invencí moderního metalu, což jsou atributy, které tento kvintet dokonale ovládá. MNEMIC to kolem sebe rozpálili, jak se patřilo na kapelu nové generace, i když v době jejího vystoupení se pod oděv pomalu, ale jistě vkrádala zima (lépe řečeno čti „kosa“). Opravdu velmi kvalitní tečka za tím sobotním programem. Škoda jen, že nezazněla jejich předělávka „Wild Boys“ od Duran Duran…



Neděle 1.7.2007
Ve znamení Gambrinus Stage

Festivalová neděle pro nás začala před polednem, kdy ačkoliv se mi nechtělo z postele, jsme na můj popud (přiznávám, že jsem to byl já, kdo tuto myšlenku prosadil) vyrazili do areálu a zamířili k Gambrinus Stage, abychom stihli koncert poděbradských RIMORTIS.

     Kapelu znám z některých alb a když už se tato možnost nabízela, musel, prostě jsem se musel přesvědčit, jak tento materiál zní živě. Abych to zkrátil, rovnou hlásím, že hrozně lacině a nudně. Hudební model archaického melodického speed metalu, bez jakékoliv stopy nebo náznaku invence, s hromadou nic neříkajících prázdných textů. Dokolečka dokola pořád ta samá trapná klišé a textová prázdnota. Tak bych ve stručnosti charakterizoval to, co jsem slyšel. Stejně tak se přiznám, že jsem probíhající produkci nedokázal ustát, natož odsedět. A protože jsem už dále nechtěl trápit sám sebe, přesunuli jsme se směrem k Nosferatu Metal Stage , kde to právě rozjížděli FORREST JUMP.



Foto: RIMORTIS

     FORREST JUMP předvedli moderní metal core, takže o patřičnou dávku výchozí hudební agresivity nebylo nouze. Přitom kapele v jejich skladbách nechybí smysl pro melodickou linku, včetně chytlavých refrénů, které posluchače zaručeně rozhýbou, čímž má jejich hudba potřebný nápad a švih, což se musí ocenit zrovna u stylu, který je ve své podstatě sám sobě korzetem. Pro mě příjemné překvapení.

Od Nosferatu Metal Stage jsme odešli a už jsme se pro letošní ročník k této scéně nevrátili. Náš zbývající čas jsme vzhledem k dramaturgii festivalu věnovali pouze Gambrinus Stage.

     Zde jsme se přichystali na další hard core příval, který si říká POSITIVE MIND. Ale v případě této party lze v jejich HC tvorbě rozpoznat spíše příklon k americkému klubovému pojetí HC, tedy spíše bych POSITIVE MIND označil jako crossover. Ať je to jak s křížením stylů jakkoliv, kapela odehrála svůj set velmi dobře, uvolňující se energie a živelnost jednotlivých skladeb do publika jen tryskala. Žádná hudební komplikovanost, jednoznačný útok na první signální soustavu posluchačovu. S jistou nadsázkou se dá říci, že se u mě vytvářela malebná hudební představa hard coreového New Yorku.



Foto: POSITIVE MIND

     My všichni, kteří jsme svojí metalovou pubertu prožili s klasickou metalovou školou let osmdesátých minulého století, jsme už z nostalgie přivítali ACCEPT REVIVAL, samotnými muzikanty též nebo raději označovaný jako FLASHBACK-ACCEPT REVIVAL Zlín. Jak je už u revival kapel nutností či logickým pravidlem, návrat do dob největší slávy ACCEPT to byl se vším všudy. Nechyběl tedy nacvičený kolektivní pohyb kytaristů, přesné pohyby a maskáče zpěváka ve stylu Udo Dirkschneidera a tak podobně, vše nacvičeno podle originálu. Ale od úvodní „Metal Heart“ až po závěrečnou „Balls To The Wall“ bylo znát, že ACCEPT REVIVAL má svoje vzory hodně dobře nastudované. Zpěvák Luděk Struhař disponuje podobně zabarveným hlasem jako mistr Udo, nástroje v rukou obou kytaristů mají hodně podobný zvuk kytarám, které ve své slavné době v rukou třímali pánové Wolf Hoffmann a Jörg Fischer. Musím říct, že mě kapela bavila a že jsem si to užil. Jasně, nechyběly a ani chybět nemohly takové kusy jako například „Princess Of The Dawn“, „Son Of A Bitch“, „Fast As A Shark“, nebo třeba „I´m A Rebel“. Klasické a nehynoucí metalové hymny, byť v podání revival kapely, měly na poměrně slušně obsazeném prostoru před scénou úspěch.



Foto: ACCEPT REVIVAL

     Co bylo možnou příčinou vcelku chladného přijetí a reakcí na vystoupení dalšího ostravského revivalu DREAM THEATER REVIVAL mohu jen odhadovat. Zda dramaturgické zařazení této formace za přece jen přímočařejší a hlavně legendární heavy metal a s tím spojené předchozí naladění publika, či snad z důvodu náročnosti materiálu pánů muzikantů z DREAM THEATER? Také je docela možné, že se kapela prezentovala v tak krátkém čase na takové akci zbytečně náročným materiálem jako je „Metropolis pt.1“ . Výjimku pro zahřátí a kladnou reakci publika netvořila ani „I Walk Beside You“. Já osobně bych to spíše vsadil třeba na „Pull Me Under“, ale ta nezazněla. Přesto musím uznat, že kapela si umí s nazkoušeným repertoárem svých vzorů dobře poradit. V tomto směru mě mile překvapila, přiznávám, že jsem byl před jejím vystoupením mírně skeptický. Vzhledem k nízkému věku muzikantů a z části k jejich hudebnímu vzdělání a schopnostem se spíše nabízí otázka, zda je zrovna to pravé ořechové přehrávat, byť sebelépe, něco, za co sklidili a stále sklízejí zasloužený úspěch jiní, v tomto případě právě ti slavní DREAM THEATER…



Foto: DREAM THEATER REVIVAL

     Do třetice všech revival kapel na stejné scéně nastupují NIGHTWISH REVIVAL, ale to už bez účasti našeho tandemu. Originální NIGHTWISH mě nijak neoslovují, natož pak jejich revival.

Současně už vynecháváme veškeré dění v prostoru ostatních scén, protože nejen metalem je člověk živ a z tohoto důvodu se musí věnovat i jiným, byť méně příjemným činnostem. Proto v této fázi na festivalu končíme abychom se na něj s potěšením zase na přes rok vrátili…



Fotogalerie některých dalších kapel





Foto: BED SORES, SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY



Foto: 3BRATS, CHAOS IN HEAD



Foto: VOLNAYA STAYA, SCELET



Foto: KOKRHELL BAND, ALKEHOL



Foto: KREYSON, HUNTER



Foto: TÖRR, SUNSET STRIP



Foto: NIGHTWISH REVIVAL, BRUTUS



Foto: CODA

Odkaz:
http://www.basinfirefest.cz

Za fotografie patří dík Frantovi Kroupovi a Holierovi


zpět
Recenze přečtena: 5826x         Autor: hankye