Whiplash ... Recenze ... Live
Nejnovější

Recenze:
ASMODEUS
MALIGNANT TUMOUR
MORTIFILIA
TERROR
NASTY RATZ

Recenze - live:
SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY

CANNIBAL CORPSE
HARLEJ
BASINFIREFEST 2014

Rozhovory:
IMODIUM
NASTY RATZ
ABRAXAS
TONDA RAUER
D.O.P.

Články:
FESTIVALY A ROZHOVORY
BRUTAL ASSAULT TOUR 2012
ČERNÁ DÍRA XXXII.
ČERNÁ DÍRA XXXI.
VZPOMíNKY NA VADER

Nejčtenější

Recenze:
MASTURBACE
24.10.2006 | 16429 x
CALES
22.10.2006 | 13904 x
HARLEJ
05.10.2006 | 13430 x
HARLEJ
29.10.2006 | 13333 x
FORGOTTEN SILENCE
22.08.2006 | 13323 x

Recenze - live:
NOC PLNÁ HVĚZD
03.08.2006 | 34331 x
ARAKAIN, PANDEMIA
25.12.2006 | 14364 x
KORPIKLAANI a další
08.11.2006 | 14216 x
BRAINWASHING FEST
04.05.2006 | 14203 x
SSOGE, ENDLESS
24.01.2007 | 13907 x

Rozhovory:
MILOŠ "DODO" DOLEŽAL
06.11.2006 | 17481 x
HARLEJ
31.10.2006 | 17448 x

Články:
MASTERS OF ROCK 2007
13.01.2007 | 15730 x
ČERNÁ DÍRA XXIX.
18.12.2007 | 14668 x

 Whiplash
Počet recenzí: 1705
Počet recenzí-live: 236
Počet rozhovorů: 230
Počet článků: 98
Počet skupin: 1071
Počet odkazů: 92
NOC PLNÁ HVĚZD 2007

29.6.-30.6.2007 Třinec-Borek



Noc plná hvězd napsala svou patnáctou kapitolu. A opět zářivým písmem, které za svůj jasný třpyt vděčí hudební kvalitě, zkušenému moderátorskému duu Jaroslav Špulák a Milan "105 kilo" Krajčí, množství mimo hudebních lákadel (horolezecká stěna, vodní volejbal apod.) a rovněž nezaměnitelné atmosféře. Té totiž vévodí pohoda a radost ze života. Nechyběla ani obvyklá "kelímková metaná", která se stala nedílnou součástí tohoto oblíbeného festivalu. Jenže. Je jasné, že do vzduchu hozený kelímek s nedopitým pivem neublíží. Nesmí však dopadnout na televizní kameru, jejíž cena se pohybuje v řádech několika set tisíc korun. To kameramana určitě nepotěší a "frajerství" házejících pak dostává trochu jiný rozměr…

Scéna A
Pátek, 29. června

A odstartovalo se pěkně zostra. Po MOTORBAND vyrukovala se svým thrash metalem, který nestárne, čtveřice DEBUSTROL. A děly se věci. Koncert si totiž nenechal ujít ani Mirek Topolánek. Nejprve kapelu sledoval z tzv. V.I.P. prostoru, ale posléze se společně s Petrem Šiškou vydali mezi fanoušky. Kladného přijetí se však premiér České republiky nedočkal. Spíše naopak. Nad jeho hlavou začaly létat kelímky s pivem, takže politik s "bílou holubicí na klopě" utržil pořádnou pivní spršku. Navíc jeden z kelímků byl vybavený natolik přesnou dráhou letu, až to přítomnou ochranku poněkud vyděsilo… Ačkoliv se Topolánek na thrash metalovou řezničinu příliš nemohl soustředit, opouštěl areál spokojený. Nejenže pokřtil knihu, která mapuje patnáctiletou existenci festivalu a jejímž autorem je Jarda Špulák, ale zároveň dostal od Izzyho z Dogy elektrickou kytaru. Ta premiéra České republiky rozradostněla natolik, že dokonce předvedl několik kytarových riffů. Jen těm přemýšlivým možno došlo, že hudební nástroj se musí zapnout do zesilovače, aby vydal nějaké zvuky…
Po POST-IT scénu opanoval HARLEJ. Ten opět přivezl dostatečnou porci rockové zábavy s výrazným hitovým potenciálem. Zpěvák Tomáš Hrbáček se jako tradičně vydal přímo do rozdivočelého kotle, přičemž několik šťastlivců si se svým idolem mohlo rovnou zazpívat. Zároveň svým počinem dal najevo, že HARLEJi není žádný fanoušek lhostejný. "Vidím, že tu je hodně dětí, takže tuto píseň věnujeme pánům Topolánkovi s Paroubkem. Ti by totiž měli provádět osvětu," prohodil mimo jiné Tomáš Hrbáček a kapela spustila svůj hit "Zfetovanej". HARLEJ se zkrátka neokouká a znovu dokázal, že v koncertní prezentaci nemá u nás konkurenci. Kolins s Liborem Fantou pak svůj dobrý pocit z odehraných setů demonstrovali také v zákulisí. Asi nikdo by jim nevymluvil, že sáňkovat se dá jenom v zimě a na sněhu. A ANNA K. asi nevěřila svým očím, když v zadní části pódia náhle vyrostla improvizovaná skluzavka, kterou zmíněné duo na speciálně vyrobených "sáňkách" bez bázně a hany s elegancí sobě vlastní sjíždělo…



Foto: HARLEJ

ALEŠ BRICHTA rozhodně nemůže tvrdit, že by v Třinci pokaždé sklidil vítězné vavříny. Nicméně prohry, ani vlastní přehmaty ho nezlomily. Tentokrát vyrukoval téměř s reprezentační formou, ve které se střídaly dominanty z Brichtových sólovek ("Cizinec ve vlastní zemi") se vzpomínkami na tvorbu Arakainu ("Princess"). Zároveň však zazněla výpůjčka od fotbalového projektu Hattrick, a to píseň "Nechte vlajky vlát". V té si "zabékala" také rozjařená dvojice HARLEJářů Tonda Rauer a Tomáš Hrbáček.
ANNA K. bude mít díky své pop-rockové nenucenosti spojené s vlastním charisma otevřené dveře snad na každé hudební pódium. A je jedno, jestli půjde o monstrózní festival se zástupem celebrit nebo o lokální akci na podporu undergroundu. Hity "Šestý smysl" nebo "Nebe" fungují vzhledem ke své rozmanitosti a rockové štiplavosti za každých okolností. Vystoupení by zřejmě potěšilo i kapelu The Gathering. Kdyby holandská partička slyšela skladbu "Lehce nevinná", jistě by se jí vybavila vlastní vypalovačka "Monsters" z alba "Souvenirs". Na druhou stranu by Holanďany asi úsměv přešel, kdyby zjistili, že Tomáš Vartecký spojuje píseň "Lehce nevinná" se svým autorstvím…
DOGA rovná se jistota Noci plné hvězd. Na úvod si kapela přichystala hereckou vložku. Izzy byl přinesen na marách a až na pódiu mu nemocniční zřízenci obligátním způsobem polepili bradavky. Ostatně Izzy v hereckých výstupech vytrval. Svou černou sukýnku shazoval s takovou profesionalitou a pompézností, že spousta dam ani nezaregistrovala, že je vybaven ještě sukýnkou červené barvy. Natolik je toto číslo uhranulo a nemohly z kapelníka spustit oči… DOGA nadále frčí a syrový hard rock s metalovým kořením nemusí mít o svou budoucnost strach. O tom, že jako poslední zazní už kultovní "Nejsi nevinná", nešlo pochybovat. Nečekaly se však nafukovací balónky, které byly během skladby vypuštěny do obecenstva. Ani to, že je vítr zanese zpátky ke kapele. Aspoň si také pinkla před pódiem stojící DORO. Ta nastoupila hned poté. Německá královna heavy metalu se do Třince vrátila po čtyřech letech. A opět se lehce přenesla přes laťku, která rozhoduje o úspěchu či neúspěchu. Ačkoliv blonďatá divoženka řekla vše podstatné v minulosti, smutnit nemusí. Současnost ji na oplátku obdarovává plody, jenž v "metalovém dávnověku" zasadila. Nespoutanost a akčnost už poněkud vymizely, jakmile však DORO oblékne kožený obleček s kovovými proprietami, zůstává nadále prostě neodolatelnou.
Už dávno potemnělou oblohu pak rozzářili finští multižánroví kouzelníci WALTARI. Družina kolem neúnavného Kärtsyho Hattaky čarovala natolik, že hudební koktejl, který vytvářela, měl pro mnohé jedinou vadu na kráse. Po hodině skončil. Příběhy ze země tisíce jezer ovšem nespoléhaly jenom na aktuální řadovku "Release Date". Spojení zdánlivě neslučitelných ingrediencí zabrousilo také k písním z dříve vydaných alb (včetně nezapomenutelné "So Fine"), což v konečném důsledku znamenalo, že WALTARI opět potvrdili, že hudba nezná hranice. Happy end jaksepatří.

                                   

Foto: WALTARI

Večer zakončili COCOTTE MINUTE a KRUCIPÜSK.

Sobota, 30. června

Brzo ranní pozdravy vyslali EDITOR a partička mládežníků NEVÍM. Ty vystřídala trojice JAKSI TAKSI. Obvyklé koncertní vychytávky "Škola" nebo "Jednou" sice posloužily jako optimální rozcvička na probuzení, přesto si nešlo nevšimnout, že neo punkový kolovrátek se jaksi zadrhává. Energický efekt, který se dříve dostavoval, už téměř na počátku každého koncertu tentokrát ne a ne přijít. Oživení v podobě nových písní je více než žádoucí.
Pokud by se udělovala cena pro nejkomplexnějšího zpěváka Noci plné hvězd, zcela jistě by si na zlatou medaili brousil zuby Luboš Suchánek z formace KOMUNÁLNÍ ODPAD. "Showman v černém" nezakolísal ani v táhlých výškách, ani když drsným vokálem doprovázel své sólující kolegy. Navíc Suchánek umí přirozeným způsobem prodat sebe, své poučné příběhy, potažmo "maidenovsky" laděné skladby, aniž by se kapela zaprodala podbízivosti. KOMUNÁLNÍ ODPAD by flek na "Áčku" neměl ztratit.
Asi nejtěžší výchozí situaci z celého festivalového pelotonu měli VLASTA HORVÁTH, EWA FARNÁ a PETR BENDE. HORVÁTHa hned na úvod přivítalo několik "metalových drsňáků" pořádným pivním průplachem, nicméně ani tato "lekce z tolerantnosti" druhou českou Superstar nerozhodila. HORVÁTHovy písně sice nadále trpí nedostatkem invence a při delším poslechu vábí k sobě maximálně nudu, přesto zpívající kytarista odvedl přesvědčivější výkon než loni na Romských slavnostech v Karviné. Na druhou stranu kdo by řekl do Petra Hrdličky ze ŠKWORu, že bude podstatnou část tohoto vystoupení sledovat s opravdovým zájmem. To PETR BENDE nápadité písně s rockovým drajvem složit umí. Navíc má výhodu v tom, že v každé jeho skladbě se pořád něco děje, a tudíž se nemusí nutit do rádiově provařených hitů. Ty sice třinecký program také zpestřily, nicméně na rodákovi z Újezdu u Rosic je znát, že svou šanci využil (prozatím) lépe než jeho kolega z televizní estrády. Kytaristovi z doprovodné kapely EWY FARNÉ by sice mohl někdo vysvětlit (respektive poradit), že rockový svět nespasí tím, že bude v průběhu celé písně třepat hlavou. Jenže tím jsou červené karty pro tuto "základní školku" vyčerpány. Jinak se hrálo ostře, ale fair-play. Mladičká vokalistka asi ani sama nevěřila, že obecenstvo strhne k pořádným rejdům. Leč stalo se. A co na tom, že EWA FARNÁ vystupovala na domácí půdě? Do popového hávu zaobalené punkové nástřely disponovaly slušným tahem na bránu, a to mnohdy, jak vidno, stačí. Mezi FARNOU a BENDEho se vklínili ŠKWOR. Ti se pomalu oprošťují od hospodsko- politických halekaček a směřují k civilnějším rockovým polohám. Samozřejmě se stále výrazným samplovým doprovodem. Nesmiřitelnost a provokace však kapele zůstaly. Když se zpívalo "…vybral sis špatné lidi…" Leo Holan nápadně ukazoval (jistě ne náhodou) na člena ochranky, který se soustředěným výrazem ve tváři stál pod ním. Zřejmě vlastní zkušenost.
U CITRONu pookřáli zejména ostřílení harcovníci, kteří vyžadují především jistoty. A "Radegast", "Hon na Bluda", "Už víme svý" nepochybně takovými jistotami s hvězdičkou jsou. Stejně jako melodramatická "Vzpomínky". CITRON ví, že se na rockové dálnici dopředu neposune, ale také ví, že nepřešlapuje na místě, protože písně, se kterými už dlouhé roky operuje, se pyšní rysem nesmrtelnosti.
HORKÝŽE SLÍŽE svedli nejprve souboj s deštivým uragánem, který zčistajasna vstoupil do jejich programu. Poté svou post punkovou divočinou pomáhali prokřehlému publiku k tomu, aby zima neovládla jejich těla. Povedlo se. Tahle terapie zafungovala bezezbytku. Zdá se však, že HORKÝŽE SLÍŽE chtějí zvýraznit své odmítání obecně platné morálky pomocí vulgarismů… Což bylo patrné speciálně v hip-hopovém bonusu, kde se poskakování ve sportovních dresech mísilo s výkřiky typu: "Jsme jebnutý…" A nutno podotknout, že tato sebereflexe patřila k tomu nejslušnějšímu, co z úst zpěváka Kuka vzešlo…
NO NAME zahráli především na city. Do svého playlistu zařadili hlavně písně s pomalým ražením, které spoléhají více na melodickou chytlavost než na hudební mistrovství. Ale proč ne? I toto málo stačilo k tomu, aby v deníčku kapely figurovala další čárka. A to v kolonce "Povedené koncerty". Každopádně pokud chce zpěvák Tibor Timko házet do publika "slovní perly" a předvádět svou (rádoby) originální improvizaci, mohl by si zjistit, že v Třinci starostu nemají. Ale pokud mu toto "mlácení slámy prázdných slov" nevadí, je to jeho problém… A také jeho fanoušků, kteří mu to baští i s navijákem. Anebo že by slovenský muzikant věděl více, než je veřejnosti známé?
Návrat KREYSONu na scénu a jeho setrvání na ní je nepochybně ovlivněno myšlenkovými pochody a pěveckými schopnostmi frontmana kapely, Ládi Křížka. Ten si, co se týká vokálních partů, vedl o poznání lépe než během svých akustických comebackových koncertů. Snad se tedy u KREYSONu blýská na lepší. I když je nezpochybnitelné, že dříve sebejistý zpěvák se stále viditelněji opírá o umění svých spoluhráčů. Live DVD, které se během letošní Noci plné hvězd natáčelo, by však nemuselo skončit v koutě zapomnění. Zvlášť když všechny zásadní skladby z nepřekonatelného "Anděla na útěku" zazněly. Ačkoliv je zřejmé, že Křížkovy proslovy se mnohdy nepotkávají s inteligencí zdravého jedince, přesto jedno verbální překvapení ke slyšení bylo. Legendární "Já chci se ptát těch králů" totiž Láďa Křížek uvedl větou: "Tímto bych chtěl poděkovat Dodovi, že vůbec takovou píseň složil". Že by "Zlatej chlapec" s přibývajícím věkem dospěl k pokoře?

Scéna B

Během letošní produkce na "béčku" si svá nedobytná postavení uhájily už ověřené (nikoliv provařené) spolky, které se pohybují na periferii tuzemské hudební scény. Mladá a čerstvá krev jaksi stagnovala. SAD HARMONY by zajisté svědčily temnější kulisy, ale ani přítomnost světla neubrala jejich náměsíčně-dramatickému projevu nic ze své přitažlivosti. Podobně přesvědčiví byli už mnoha festivalovými větry ošlehaní R.E.T. V kapele nyní vládne zpěvačka Zuzana Ferfecká-Brezňáková, která rockové zadoomanosti R.E.T. dodává jednak něžnost, ale zároveň intonační vyspělost. To bylo patrné i na skladbách z chystaného alba, které by mělo vyjít začátkem příštího roku.
Crystal Production vyslal na letošní ročník také stájové kolegy "Ereťáků", a to havířovskou formaci EUTHANASIA. Ta obejmula podstatnou část své historie. Vedle postarší bezmála desetileté "Shořel jsi v jejím těle" vynikla rozvláčně houslová novinka, jež až v závěru prokázala svou melodickou dynamičnost.
Sestavu GALACTIC INDUSTRY opětovně vyztužila zpěvačka Milada Miltáková (působí také ve formaci Gate), čímž se energický elektro metal v podání kapely posunul ještě více k atmosférickým břehům. Skupina neúnavně vytahovala trumfy ze svého aktuálního alba "Remake" a vzpružila všechny, kteří uvažovali o spánku.
ENDLESS sice byli poněkud necitlivě okradeni o hrací čas, nicméně emoce a náboj z jejich show tryskaly ještě dlouho po skončení vystoupení, což byla výhra, se kterou plusové body nepochybně připluly. S ENDLESS se zkrátka musí nadále počítat.
Pro Andreu Baslovou platí, že kdyby se postavila k mikrofonu, zavrtěla se v bocích, stejně by MEMORIA slavila úspěch. I taková je doba… Nicméně blonďatá kráska nespoléhá na laciné triky a své přednosti (zdůrazněme pěvecké přednosti) vkládá ve prospěch kapely. Rockově hravá melancholie s houslovým zátiším neslevila pranic ze své podmanivosti, přičemž třineckou premiéru si odbyly rovněž písně (mj. "High Spirits Too Low", "Lonesome Road", "Lonely Echoes") z připravovaného alba "Ambivalent Ecstasy".
Mile překvapili EAST PARK. Partička, kterou už v roce 2000 založil Pavel Bohatý (ex-Ready Kirken), potěšila emocionálně alternativním rockem, který však nesklouzl k podbízivosti. Koncertní provedení písní je totiž natolik silné, že ani neskrývané tíhnutí k britskému soundu je ze správného kursu nevykolejilo.
Tancechtiví SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY rozfoukali folklórně-metalový ohýnek, kterým roztančili každého, komu ještě zůstaly síly k trsaní. Ozvěny dávných věků se intenzivně domáhaly pozornosti a okolní přírodní krásy se jistojistě radovaly z toho, že na ně někdo myslí…
Kralevici "B" scény se jmenovali DARK GAMBALLE a ROOT. Je známo, že "Darci" se rozjíždějí na provozní rychlost v okamžiku, kdy už mnohé partičky lapají po dechu. Což se potvrdilo také v tomto případě. Bezezbytku. Vyškovští chasníci předvedli svižnou, strhující a důrazně-pružnou půlhodinu, během které se preferovaly písně z alba "Superstar". Představena však byla také novinka "Zlatonoš". Navýsost uspokojeni museli být snad i ti čerti, o kterých se zpívá v hitovce "Baletky v hlavě".
ROOT absolvoval podobně jako DOGA všechny ročníky Noci plné hvězd, ale tentokrát vsadil na "béčko". Sázka se vyplatila. Démonická melancholie s melodickou dramatičností ani na menším prostoru neztratila nic ze své unikátnosti, přitažlivosti a neotřelosti. Ačkoliv je Big Bossovi často vytýkána jeho nevyzpytatelnost, nelze mu upřít, že na rozdíl od mnoha respektovanějších hudebníků u své tvorby přemýšlí. Přemýšlí hlavou, nutno zdůraznit. Stačí připomenout jeho komentář k jisté koncertní zvyklosti. "Jste tady? A vy odpovídáte: ´jóóó´. A já zase. Fakt? A vy znova: ´jóóó´. Jenže já se neptám… Já vás totiž vidím…" A bylo vymalováno. Je pravděpodobné, že v tu chvíli sice píchlo u srdce vícero českých interpretů (a nejen těch, co se vystřídali na hlavní scéně během letošní NPH), nicméně ROOT podobné "strasti" velebených neřešil a spokojeně po vlastní ose mířil k výšinám. Loutky na nitkách se houpaly někde jinde.


zpět
Recenze přečtena: 4060x         Autor: Petr Bidzinski