Whiplash ... Recenze ... Live
Nejnovější

Recenze:
ASMODEUS
MALIGNANT TUMOUR
MORTIFILIA
TERROR
NASTY RATZ

Recenze - live:
SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY

CANNIBAL CORPSE
HARLEJ
BASINFIREFEST 2014

Rozhovory:
IMODIUM
NASTY RATZ
ABRAXAS
TONDA RAUER
D.O.P.

Články:
FESTIVALY A ROZHOVORY
BRUTAL ASSAULT TOUR 2012
ČERNÁ DÍRA XXXII.
ČERNÁ DÍRA XXXI.
VZPOMíNKY NA VADER

Nejčtenější

Recenze:
MASTURBACE
24.10.2006 | 16432 x
CALES
22.10.2006 | 13913 x
HARLEJ
05.10.2006 | 13438 x
HARLEJ
29.10.2006 | 13338 x
FORGOTTEN SILENCE
22.08.2006 | 13331 x

Recenze - live:
NOC PLNÁ HVĚZD
03.08.2006 | 34342 x
ARAKAIN, PANDEMIA
25.12.2006 | 14374 x
KORPIKLAANI a další
08.11.2006 | 14225 x
BRAINWASHING FEST
04.05.2006 | 14210 x
SSOGE, ENDLESS
24.01.2007 | 13918 x

Rozhovory:
MILOŠ "DODO" DOLEŽAL
06.11.2006 | 17489 x
HARLEJ
31.10.2006 | 17458 x

Články:
MASTERS OF ROCK 2007
13.01.2007 | 15742 x
ČERNÁ DÍRA XXIX.
18.12.2007 | 14678 x

 Whiplash
Počet recenzí: 1705
Počet recenzí-live: 236
Počet rozhovorů: 230
Počet článků: 98
Počet skupin: 1071
Počet odkazů: 92
TYPE O NEGATIVE, CALATHEA

13.6.2007 Praha, Lucerna Music Bar





     Takřka 4 dlouhé roky si museli čeští příznivci počkat, než do stověžaté matičky Prahy opět dorazí uhrančiví brooklynští TYPE O NEGATIVE. V roce 2003 zavítala parta kolem Petera Steela do Sky Clubu Brumlovka v rámci svého turné k předposlednímu albu „Life Is Killing Me“, letos zasáhlo vpravdě mamutí evropské turné k výtečné novince „Dead Again“. Za ty 4 roky se u temné newyorské skvadry událo opravdu hodně událostí spojených především s nevyzpytatelnou osobností Petera Steela.
     K pasáži Lucerna Music Baru dorážím s dostatečným předstihem kolem 17 hodiny a takřka okamžitě narážím na nepřehlédnutelnou olbřímí postavu Petera Velikého, jenž zasmušile bloumá v útrobách pasáže. Frontman TYPE O NEGATIVE vypadá žel dosti nekomunikativně, což mi o několik minut později potvrzuje do telefonu i pořadatel Martin Fořt. Na můj dotaz týkající se žádosti o rozhovor s kapelou mi odpovídá, že Peter je velmi nenaladěn a zbytek kapely právě zvučí. Škoda. Mr. Steele v Praze tentokráte opravdu neměl „svůj den“, naštěstí zbytek kapely se ukázal být v pohodě. U vchodu do klubu se dozvídám, že samotný koncert bude kvůli premiéře filmu o Edith Piaf posunut o cca 90 minut, tedy na 21.30 h. Jelikož je venku pekelná výheň, oželím vycházku po rozpáleném Václaváku a u kávy pozoruji cvrkot v pasáži, později klábosím s tasmánskou (!) fanynkou TON, která v rámci svého evropského pobytu dorazila na koncert do Prahy až z Holandska. Kolem 20. hodiny se mezi fans objevuje pohodově naladěný klávesák Josh, kterého promptně odchytávám na kratší rozhovor. Stejně tak se s návštěvníky ochotně fotí kytarista Kenny a bubeník Johny. Pouze Peter zůstává zalezlý v útrobách tour busu. Onoho večera se v Praze koná ještě koncert Marilyn Mansona, i tak jsou však prostory Music Baru zaplněny velmi slušně.
     Koncertní klání otevírá liberecká gothic rocková formace CALATHEA. Promotér tuhle kapelu prezentuje jakou „v současnosti nejlepší gotickou kapelu v ČR“, čemuž lze v rámci promo aktivit rozumět, ovšem skutečnost zdaleka tak slavná není.



Foto: CALATHEA

CALATHEA se prezentuje vcelku tuctovým gothic rokem, jemuž sice místy nechybí zajímavý motiv v podobě zhutnělého rifu či kytarové melodie, ovšem po 5 minutách již nevíte, že ve skladbě něco takového problesklo. Nenadchla bohužel ani nová zpěvačka Lucka Králová, která sice vládne čistému hlasu a hezkému vzezření, ale její celkové vystupování pokulhává za expresivním pódiovým projevem její charismatické předchůdkyně Olgy Lounové o 100%. Ono přijít oblečena jako frontwomanka na gothic rockový koncert stylem „jdu na aerobic“ není opravdu to pravé ořechové. Po 40 minutách vystoupení mají na TYPE O NEGATIVE nadržení fandové předskokanů už dost, což asi nejvíce reflektovala skutečnost, že největší potlesk sklidili liberečtí po ohlášení své poslední písně. Poté, co CALATHEA opustila pódium, následovala asi 40 minutová pauza. Tu si postávající i potulující se osazenstvo Music Baru krátilo klábosením, popíjením pěnivého moku nebo posloucháním muziky, kterou pořadatelská agentura Mafo Agency trefně pouštěla jako kulisu.
     Ve 22.20 hodin jsme se konečně dočkali… Za zvuků intra připomínajícího vojenský pochod nakráčeli bez velkých cavyků a jakýchkoliv póz na pódium postupně všichni čtyři zeleno-černí týpci z Brooklynu a spouštějí tóny skladby „We Hate Everyone“. Zvuk zpočátku nepatřil k nejlepším, naštěstí se jednalo o chvilkovou záležitost, kdy zvukař během několika málo minut vychytal mouchy a zahalil skladby amerického kvarteta do patřičně hutného a čitelného hávu.
První ochutnávkou z novinky „Dead Again“ je píseň „Profit Of Doom“ (mimojiné také nejnovější oficiální klip kapely), kterou TON odehrají v krapet pokrácené verzi. Následující „Anesthesia“ z LP „Life Is Killing Me“ patří k mým nejoblíbenějším, skvělá věc i v živém provedení. Peter toho večera opravdu není v nejlepší formě, co chvíli unaveně poposedává na takovém zvláštním hranolu, který stojí před Johnyho bicí soupravou a často posmrkuje. Zato věčně vysmátý sympaťák Johny Kelly se zubí od ucha k uchu a kytarista Kenny s klávesákem Joshem tradičně paří jako zamlada. Jakkoliv je Mr. Steele zdravotně indisponován, na jeho herním a pěveckém projevu to příliš poznat nejde, místy dokonce dojde na jeho ironický smysl pro humor…např. si otře potem zbrocenou tvář, potom své pozadí (přes kalhoty pochopitelně), načež ručník strčí Kennymu před obličej apod. Skandující fans v prvních řadách polévá v atmosféře finské sauny vodou z pet lahví, které má společně s nezbytnou lahví červeného vína nachystané po své pravé ruce. Další ochutnávkou z aktuální fošny se stala její nejdelší skladba - epochální „These Three Things“. Poté se TON pustili do starých skladeb, vytáhli například „Hey Pete“, „Zero Tolerance“ a „Kill All White People“ (odzpíval ji „Mr. Josh Silver“, jak ho 207cm vysoký principál uvedl), kteroužto vypalovačkou také uzavřeli základní blok svého vystoupení. Peter a jeho kumpanie se odporoučeli do zákulisí, odkud se asi po 5 minutách mocného přivolávání ze stran publika, které si bubeník Johny přiběhl natočit na kameru, vrátili a hned do nás nasypali megahitovku „Christian Woman“. Tu s kapelou sborově odzpívali snad všichni přítomní a stejně tak nadšeně a dobře byla přijata i finální skladba „Blafl No.1“, kterou TON pražský koncert uzavřeli.



     Resumé? TYPE O NEGATIVE jsem viděl celkově popáté, tentokráte především ze strany Peta v nejslabší formě. Přesto tahle kapela sálá stále tak silné a podmanivé charisma, které jim ostatních 99% může jen závidět. A proto, navzdory krapet rozpačitým dojmům, pro mě už nyní favorit na koncert roku…


zpět
Recenze přečtena: 3600x         Autor: Radek Bubeníček