Whiplash ... Recenze ... Live
Nejnovější

Recenze:
ASMODEUS
MALIGNANT TUMOUR
MORTIFILIA
TERROR
NASTY RATZ

Recenze - live:
SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY

CANNIBAL CORPSE
HARLEJ
BASINFIREFEST 2014

Rozhovory:
IMODIUM
NASTY RATZ
ABRAXAS
TONDA RAUER
D.O.P.

Články:
FESTIVALY A ROZHOVORY
BRUTAL ASSAULT TOUR 2012
ČERNÁ DÍRA XXXII.
ČERNÁ DÍRA XXXI.
VZPOMíNKY NA VADER

Nejčtenější

Recenze:
MASTURBACE
24.10.2006 | 16432 x
CALES
22.10.2006 | 13914 x
HARLEJ
05.10.2006 | 13438 x
HARLEJ
29.10.2006 | 13339 x
FORGOTTEN SILENCE
22.08.2006 | 13332 x

Recenze - live:
NOC PLNÁ HVĚZD
03.08.2006 | 34343 x
ARAKAIN, PANDEMIA
25.12.2006 | 14375 x
KORPIKLAANI a další
08.11.2006 | 14227 x
BRAINWASHING FEST
04.05.2006 | 14211 x
SSOGE, ENDLESS
24.01.2007 | 13920 x

Rozhovory:
MILOŠ "DODO" DOLEŽAL
06.11.2006 | 17491 x
HARLEJ
31.10.2006 | 17461 x

Články:
MASTERS OF ROCK 2007
13.01.2007 | 15744 x
ČERNÁ DÍRA XXIX.
18.12.2007 | 14682 x

 Whiplash
Počet recenzí: 1705
Počet recenzí-live: 236
Počet rozhovorů: 230
Počet článků: 98
Počet skupin: 1071
Počet odkazů: 92
SAGA, THE URGE

18.11.2007 Norimberk, Hirsch





     Jakmile se mi naskytla příležitost absolvovat koncert další z mých veleoblíbených rockových kapel, naprosto výjimečných progrockových Kanaďanů SAGA, obzvláště pak jedno z jejich posledních vystoupení se zakládajícím zpěvákem Michaelem Sadlerem (to poslední v mnichovské Muffathalle v délce 3 hodin bylo naplánováno na 5. prosince, mělo být přenášeno v přímém přenosu v rámci TVsystému The Pay-Per-View, načež je v plánu také další live DVD z posledního turné se Sadlerem) post váhavého střelce u mě prakticky nepřipadal do úvahy.
     Prostory hudebního klubu Hirsch nás uvítaly poté, co jsme do nich dorazili po tříhodinovém a desetikilometrovém korzování po podvečerním Norimberku a následném odpočinku v jedné z tamních hospůdek. Vzhledem ale ke skutečnosti, že začátek akce byl avizován na 21. hodinu, že naše výprava byla na místě krátce před touto hodinou a že v tu chvíli byla ale předkapela už v půli svého setu, bylo jasné, že pověstná německá důslednost utrpěla jaksi šrám. Vstup do beze zbytku narvaných (cca 1500 návštěvníků - vyprodáno) útrob pořádajícího podniku uštědřil člověku řádnou facku, neboť vedro zde panovalo jako na rovníku v pravé poledne, nicméně stačilo si najít místečko pod klimatizačním systémem a tamní vydýchaný a těžký vzduch mohl být pro člověka tabu.
     Oním již zmíněným předskokanem byla z anglického Newcastlu pocházející čtveřice THE URGE. Pánové Johny „The Tongue“ Boyle (kytara a zpěv), John „Slab“ Miles (kytara a doprovodný zpěv) , Neil „Whitey“ Harland (baskytara) a Simon „Dudley“ Ferry (bicí a doprovodný zpěv) se ve výborné zvukové kvalitě prezentovali ostřeji laděnou směsicí klasického rocku a pop rocku s tu a tam včleněným nádechem jižanského rocku, přičemž ze všeho nejvíce jsem měl pocit, že poslouchám syrovějšího Bryana Adamse. Tento vliv se vší pravděpodobností vyvěrá ze skutečnosti, že John Miles je synem slavného kytaristy, klávesisty a zpěváka stejného jména, jenž spolupracoval mimo jiné právě s jmenovaným Kanaďanem (ale také třeba s Tinou Turner či válel na hammondky u Joe Cockera). Během více jak půlhodinky, po kterou mi bylo dopřáno soubor sledovat, jsem se utvrzoval v dojmu, že pěvecky i muzikantsky je vše v cajku, avšak ze staveb jednotlivých skladeb vyvěrá určitá splývavost a monotónnost. Ale jako rozjezd (o zahřívacím setu se z výše uvedeného důvodu hovořit snad ani nedalo) dobré, přičemž toto si uvědomovalo též přítomné auditorium, jehož poměrně překvapivě bouřlivá odezva byla kapele odměnou.
     Po půlhodinové přestávce však přišlo to, kvůli čemu jsem absolvoval de facto čtyřistakilometrovou štrapáci. Za zvuků úvodního intra nakráčeli na pódium oni veleslavní Kanaďané, jejichž tvorba je mi neskutečně blízká už od roku 1982, kdy mi byla tato poprvé přiblížena, aby mě v rámci svého „10,000 Days“ The 30th Anniversary Tour (založeni byli v kanadského Torontu v roce 1977, když předtím si říkali ještě Pockets) totálně převálcovali. Výborná úroveň zvuku setrvala, takže už od úvodní skladby „The Interview“ bylo úplně vše tak, jak být mělo a jak by jeden očekával. Bylo tam samozřejmě také mnohé navíc, ale to už bylo věcí čistě subjektivních vnitřních pocitů. Však to zaručeně znáte sami takové to vnitřní chvění, mráz po zádech či všeobjímající nostalgie. Michael Sadler pěl, jako by jeho hlasivky nebyly vůbec opotřebované třicetiletým zubem času, kytarová sóla a vůbec kytarová práce Iana Crichtona byla bravurní, načež totéž lze bez přehánění konstatovat o jeho basovém bráchovi Jimovi a obsluha černobílých klapek v podání Jima Gilmoura byla rovněž tak excelentní. Mr. Gilmour se uvedl i jako zpěvák, když á capella, pouze za vlastního doprovodu elektrického piána, vystřihl „Scratching The Surface“. V jiných mocných okamžicích mu tu a tam při rozprostírání rozmáchlých klávesových ploch přispěchával na pomoc klávesové party tak zdvojující Sadler, jenž se dočkal maximálně hektické odezvy ve chvíli, kdy oznámil své loučení se s kariérou, kdy měl co dělat ubránit se dojetí. Mezi kompozicemi „Perfectionist“ a „The Flyer“ si své sólo vystřihl znamenitě hrající bubeník a tady nemám úplně jasno. Kmenového hráče Briana Doernera postihl před začátkem turné srdeční infarkt a podle proklamací na webových stránkách jej poté, co se povolávací rozkaz adresovaný bývalému dlouholetému bubeníkovi formace Steveovi Negusovi nesetkal s odezvou, měl pro evropské turné nahradit Chris Sutherland, hráč skupiny zpěvačky Kim Mitchell. Avšak nevím proč, ale po celou show jsem měl neodvratný pocit, že za nátlučným aparátem sedí přeci jenom sám Steve Negus. Nicméně vzhledem k faktu, že se bicí baterie nacházela na pravé straně pódia a vzduchotechnika, pod níž jsme lokali čerstvý luft se táhla při pravé stěně sálu, tudíž jsem na tloukmaestra dobře neviděl, bych si dovolil nechat tuto otázku spíše otevřenou. Ze svého výtečného aktuálního a příznačně pojmenovaného alba „10,000 Days“ vybrala tato příkladně svébytná kapela krom neodmyslitelného titulního kousku ještě „Can’t You See Me Now?“ a „Book Of Lies“, jimiž ve své podstatě mimoděk demonstrovala, že svého umu má stále na rozdávání. A také jaká že by to byla škoda, kdyby to po odchodu Michaela Sadlera zabalila, jakkoliv si jí ale bez tohoto jednoho z jejích charakteristických rozpoznávacích znaků nedokážu v tuto chvíli ani v nejmenším představit. Skladbou „Wind Him Up“ ukončila pětice základní část svého vystoupení a po krátké vyvolávací pauze se jala přídavky „Humble Stance“, v níž se Sadler chopil baskytary a kterou tak Jim Crichton odehrál na klávesy, a „Don’t Be Late“ završit celé to strhující defilé po všech stránkách bezchybnosti na bezmála dvouhodinovou délku. Co bylo bezprostředně poté možné dodat? Nic. Snad jen, že kdo nebyl, neuvěří. A to příkladně ani tomu, kterak v živém provedení zní tvorba těchto rockových matadorů živelně.
     Ať už budou následující kroky SAGY jakékoliv, ať už s ní osud provede cokoliv, zůstanou vzpomínky. Z těch, které si člověk bere do hrobu. Z těch, k nimž se vrací též v životě po životě.

Setlist: Intro, „The Interview“, „That’s As Far As I’ll Go“, „You’re Not Alone“, „I’m Okay“, „Can’t You See Me Now?“, „Book Of Lies“, „The Perfectionist“, drum solo, „The Flyer“, „Time’s Up“, „Scratching The Surface“, „We’ve Been Here Before“, „On The Air“, „On The Loose“, „Careful Where You Step“, „10,000 Days“, „Wind Him Up“, „Humble Stance“ (1. přídavek) a „Don’t Be Late“ (2. přídavek).

                    


zpět
Recenze přečtena: 3423x         Autor: Vratislav Šantroch