Whiplash ... Recenze ... Live
Nejnovější

Recenze:
ASMODEUS
MALIGNANT TUMOUR
MORTIFILIA
TERROR
NASTY RATZ

Recenze - live:
SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY

CANNIBAL CORPSE
HARLEJ
BASINFIREFEST 2014

Rozhovory:
IMODIUM
NASTY RATZ
ABRAXAS
TONDA RAUER
D.O.P.

Články:
FESTIVALY A ROZHOVORY
BRUTAL ASSAULT TOUR 2012
ČERNÁ DÍRA XXXII.
ČERNÁ DÍRA XXXI.
VZPOMíNKY NA VADER

Nejčtenější

Recenze:
MASTURBACE
24.10.2006 | 16431 x
CALES
22.10.2006 | 13910 x
HARLEJ
05.10.2006 | 13433 x
HARLEJ
29.10.2006 | 13337 x
FORGOTTEN SILENCE
22.08.2006 | 13326 x

Recenze - live:
NOC PLNÁ HVĚZD
03.08.2006 | 34340 x
ARAKAIN, PANDEMIA
25.12.2006 | 14370 x
KORPIKLAANI a další
08.11.2006 | 14221 x
BRAINWASHING FEST
04.05.2006 | 14206 x
SSOGE, ENDLESS
24.01.2007 | 13914 x

Rozhovory:
MILOŠ "DODO" DOLEŽAL
06.11.2006 | 17483 x
HARLEJ
31.10.2006 | 17451 x

Články:
MASTERS OF ROCK 2007
13.01.2007 | 15734 x
ČERNÁ DÍRA XXIX.
18.12.2007 | 14674 x

 Whiplash
Počet recenzí: 1705
Počet recenzí-live: 236
Počet rozhovorů: 230
Počet článků: 98
Počet skupin: 1071
Počet odkazů: 92
EARTHSHAKER FEST 2005

21.-23.7.2005 Geiselwind, Německo



     Do třetice všeho dobrého nebo zlého! Z finančního hlediska byl třetí ročník Earthshaker festu pro pořadatele nadmíru výnosný a pravděpodobně se jim podařilo pokrýt i ztráty z předchozích dvou let, kde byla návštěvnost výrazně slabší. Zatímco účast na prvních dvou ročnících byla zhruba kolem dvou tisícovek fanoušků, letos v konečném součtu přibyla jedna nula. Celková návštěvnost byla kolem dvaceti tisíc. Tentokrát se totiž vsadilo na jistotu.

     Hlavním lákadlem pro příznivce z celého světa byli samozřejmě američtí MANOWAR, jejichž baskytarista Joey DeMaio se podílel také na pořádání celého festivalu. Díky tomu prošel Earthshaker Fest mnohými organizačními změnami. Rozhodla jsem se popsat festival z trochu jiného pohledu, než jen vyjmenovat kapely s výčtem playlistů. Z mého popisování rozhodně nebude těžké poznat velké zklamání z celé události… Bohužel jednou z nepříjemných změn bylo, že v letošním roce nebyl umožněn přístup novinářům do backstage. Myslím si, že to zrovna od pořadatelů nebylo fér, protože podpora médií je pro ně velmi důležitá. Dalším rozdílem proti předchozím ročníkům bylo, že z dvoudenní události se stala třídenní. Fanoušci MANOWAR si tentokrát přišli opravdu na své. Speciálně pro ně byla otevřena krytá hala FAN CONVENTION, kde kolem této heavy metalové legendy probíhalo až nepochopitelné šílenství. Dost šokujícím faktem bylo, že kdo měl zájem navštívit tyto prostory, musel zaplatit za vstup 50,- euro. Takže jeden návštěvník zaplatil vstupné na Earthshaker fest v podstatě dvakrát. Fanoušci jsou zřejmě pro své idoly ochotni obětovat téměř cokoliv, a tak pro mnohé nebyl problém zaplatit i tak vysoké vstupné. Důkazem toho byl hojně zaplněný FAN CONVENTION, kde někteří vydrželi po celou dobu festivalu a kromě vystoupení MANOWAR je nezajímali žádní další účinkující, což je hodně smutné. Při pohledu na některé z nich jsem měla spíše pocit, že sleduji členy nějaké náboženské či fanatické sekty, než fanoušky metalové kapely. Pro každého, kdo obětoval svých 50,- euro, byli připravené různé kvizy a také osobní setkání se členy MANOWAR. Ani zdaleka se na všechny zúčastněné, kteří by si to právem zasloužili, samozřejmě nedostalo. Joey by se měl možná zamyslet nad svými prohlášeními, ve kterých bojkotuje festivaly, kde se z fanoušků doslova tahají příliš velké peníze a na kterých MANOWAR díky tomu nevystupují a jak se MANOWAR vždy snaží poskytnout fanouškům to nejlepší...

     Při vstupu do budovy všichni obdrželi 16-ti stránkový program, ve kterém byly podrobně rozepsány všechny připravované události. Procházeje se po FAN CONVENTION jsem měla doslova pocit, že jsem ve svatyni MANOWAR. Byla to obrovská místnost s balkóny po každé straně a v přední části bylo umístěné pódium. Balkóny a zdi byly vyzdobeny bannery MANOWAR. Přímo u vstupu po levé straně stály čtyři Harleye a ten pátý byl připravený pro jednoho šťastlivce, který na něm mohl odjet rovnou domů. V takzvaném divadle mohly fanoušci zhlédnout asi 40 minut z připravovaného DVD – „Hell On Earth Part 4. Pokud to někdo nestihl od začátku, měl mnoho dalších šancí. DVD se pouštělo několikrát denně dokola. V letošním roce umřel dlouholetý šéf ochranky MANOWAR. Byl to Dan Lee, který pro kapelu pracoval téměř sedmnáct let. Ve FAN CONVENTION mu bylo věnováno památeční místo, kam mohly fanoušci psát své vzkazy. Úplně v zadní části haly měl každý možnost nechat se nahrát na video a zanechat tak svůj vzkaz pro kapelu. Další prostory byly určeny pro vzdělávací program Vikingů. Zájemci měli možnost dovědět se více o jejich zvycích a historii. Po celou dobu festivalu bylo možné vidět Vikingy oblečené ve speciálních oděvech, což dávalo festivalu zvláštní atmosféru. Někteří z nich byly použity také jako členové ochranky. Protože jsem do areálu přijela později odpoledne, propásla jsem zahajující ceremoniál ve FAN CONVENTION. Jak jsem se později dověděla, byla to show opravdu velkolepá. Z reproduktorů znělo jedno z nejoblíbenějších a nejslavnějších alb kapely MANOWAR „Into Glory Ride“. Hned v úvodních tónech se za tlumených světel začala na pódiu odehrávat bitva Vikingů. Z křížících se mečů lítaly jiskry a dřevěné štíty se pomalu roztříštily na kousky. Celá demonstrace Vikingů trvala asi 40 minut. Zpestřením bitvy bylo, když se na pódiu objevily čtyři dívky přicházející si pro své bojovníky a na chvíli se zapojily do boje. Na konec zůstal na pódiu ležet jeden z bojovníků zasažený hořícím bičem a všichni přítomní mu společní odříkávali - „The Warriors Prayer“. Poté moderátorka přivítala všechny ve FAN CONVENTION a představila speciální hosty. Na závěr se na pódiu ukázali všichni členové MANOWAR a již tradičně následovala řeč Joeyho DeMaia, ve které všem vzkázal, ať si tyto chvíle užijí co nejlépe a všechny vyzval: „Rock, Drink And Fuck!“ K tomu není co dodat!

     První den se odehrával pouze v kryté hale EVENT STAGE. Organizace byla opravdu „úžasná“! Téměř nikdo nevěděl, kudy se jde do haly a všude kolem byly takové davy, že se nedalo nejen nikam pohnout, ale vzhledem k přemrštěným bezpečnostním opatřením nás odevšud vyháněli. Pochmurnou náladu naštěstí spravila první formace, kterou jsem ten večer měla možnost vidět, finští FINTROLL. Hala se hned v první skladbě proměnila ve velkou taneční party. Je vidět, že FINTROLL si i díky své bezprostřednosti získávají na svou stranu stále větší počet příznivců.



foto: FINNTROLL

     Po nich přišli na řadu POWERGOD, jejichž playlist se skládal převážně ze samých coverů. Před dalším vystoupením se začaly opět dít přehnaná bezpečnostní opatření. Všichni fotografové musely opustit prostor. Na řadu totiž přišla jedna z kapel ze stáje Joeyho DeMaia – HOLY HELL. V té chvíli jsem definitivně přestala chápat, co se to kolem mě děje. Vydržela jsem pouze úvodní skladbu a raději si v klidu počkala na vystoupení německých death metalistů JUSTICE, které uzavřelo první den. Pevně jsem doufala, že další dva dny přinesou více pozitivních zážitků.



foto: JUSTICE

     Jednou z největších atrakcí pátečního dne byla ve FAN CONVENTION volba „Miss Manowar“. Jak se již předem dalo očekávat, přítomné dívky se nejvíce snažily zaujmout svou image, která je pro kapelu MANOWAR dost typická. Nejvíce se vsázelo na odhalená poprsí, kožené oděvy a tuny stříbrných doplňků a řetězů. Ve finále se vybíralo z pěti dívek. K mému překvapení se celkovou vítězkou stala nenápadná, sympatická Japonka Yuki, která nepoužila ani jeden z laciných triků ostatních soupeřek. Nejlépe ze všech se poprala s otázkami, které dostaly všechny zúčastněné. S rozhodnutím poroty však nesouhlasila větší část mužského publika. Naštěstí porota tentokrát upřednostnila trochu jiné priority než ty, které jsou pro soutěže tohoto druhu tak typické.

     Dalším překvapením pro všechny vlastníky vstupenky do FAN CONVENTION měl být speciální dárek – MANOWAR BATTLE BAG. Každý z přítomných měl o tomto překvapení svou představu. Očekávala se sportovní taška s nápisem MANOWAR plna různých suvenýrů týkajících se kapely včetně možná nějakých rarit, ke kterým běžný fanoušek nemá přístup. O to větší bylo zklamání při pohledu na obyčejnou igelitku, která obsahovala pouze samolepku, jeden singl Manowar, zapalovač a limitovanou edici trička FAN CONVENTION. V pátek se již většina vystoupení odehrávala na MEGASTAGE, které bylo v prvních dvou ročnících jediným prostorem pro účinkující. Bohužel počasí příliš nepřálo už od rána, a tak jsem propásla vystoupení německých melodiků SYMPHORCE v čele se sympatickým Andy B. Franckem stejně jako italské black metalisty GRAVEWORM.



foto: SYMPHORCE

     Díky nepřízni počasí byla krytá hala EVENT STAGE slušně zaplněna po celou dobu festivalu. Vzhledem k nabitému programu festivalu jsem toho dne v EVENT STAGE stihla pouze části vystoupení dánských MERCENARY, kteří měli u publika nečekaný ohlas a po vydání alba „11 Dreams“ se těší stále větší fanouškovské přízni. O pěknou podívanou se pro příznivce power metalu postaralo kytarové duo Hank Sherman/Michael Denner (ex-Mercycul Fate) skandinávských FORCE OF EVIL v čele s frontmanem Martinem Steenem (ex-IRON FIRE).

     Pravděpodobně největší raritou festivalu bylo vystoupení Japonců LOUDNESS, kteří byli pojmem na metalové scéně převážně v osmdesátých letech. Dle ohlasu publika na EARTHSHAKER FESTU nebyli LOUDNESS výrazným lákadlem. Své zklamání se snažili japonští muzikanti nedávat příliš najevo, i přesto, že zhruba posledních dvacet minut jejich setu už neměli téměř žádnou větší pozornost publika.

     Úplně rozdílná atmosféra nastala po příchodu finských CHILDREN OF BODOM, kteří byli ve velmi veselé náladě již před začátkem svého vystoupení a v šatně neustále hýřili vtipem. Koncertům „Dětí Bodomu“ není téměř co vytknout, vždycky patří mezi silnější zážitky. Snad by jen zpěvák a kytarista Alexi „Wildchild“ Laiho mohl na pódiu omezit nechutné plivání a přílišné fuckování! Publikum obdařili svými největšími peckami jako „Hate Me“, „Needled 24/7“, „Hate Crew Deathroll“, „Bodom After Midnight“, kterou Alexi přejmenoval na „Geiselwind After Mindight“. Novinkové album „Are You Dead Yet“ zastoupila jediná skladba „In Your Face“. Fanoušci nechtěli své oblíbence pustit za žádnou cenu, ale čas byl samozřejmě neúprosný.



foto: CHILDREN OF BODOM

     Dalších devadesát minut patřilo italským melodikům RHAPSODY, kteří poslední dobou koncertují opravdu jen výjimečně. Rozhodnutím jejich managementu bylo, že letošní léto odehrají stejně jako MANOWAR pouze dva letní festivaly. Velkým zklamáním hned v úvodu bylo oznámení o nepřítomnosti avízovaného speciálního hosta Christophera Lee. Na obrazovce se objevilo video, ve kterém se Christopher omlouvá za svou neúčast díky dokončování svého dalšího filmu. Tato slova byla pro většinu přítomných jen ztěží důvěryhodná. Christopher Lee byl avizován jako speciální host již v únoru na tiskové konferenci. Poslední slova zdlouhavé úvodní řeči byly: „Představuji Vám pět nesmrtelných bojovníků….!“ Hned v úvodu „Unholy Warcry“ se v publiku rozpoutalo hotové peklo. Skladba zazněla kompletně včetně pasáží s mluveným slovem. Mám pocit, že tyto pasáže nejsou pro živé koncerty příliš vhodné a jsou nudné a zdlouhavé. Bylo vidět, že všichni členové kapely si vystoupení náramně užívají, působí hodně přirozeným a sympatickým dojmem a musím uznat, že se za poslední tři roky hodně vypracovali. Nejvíce všichni ožili při osvědčených hitech z prvních alb jako „Wisdom Of The Kongs“, „Land Of Immortals“, „Holy Thunderstone“, „Dawn Of Wictory“ či „Emerald Sword“. Hlasový rozsah talentovaného Fabia Lione asi nejvíce vynikl ve smutné „Lamento“. Pokud nebudu brát v úvahu zbytečné zdlouhavé, mluvené pasáže, patřilo toto vystoupení k vrcholům EARTHSHAKER FESTU.

     Nikdy jsem nepatřila mezi opravdové příznivce NIGHTWISH. Musím uznat, že právě na tomto festivalu předvedli asi nejlepší show, jakou jsem od nich viděla. Všichni členové a hlavně zpěvačka Tarja byli ve výborné formě a náladě. Pokaždé, když jsem poslední dobou viděla NIGHTWISH, měla jsem pocit, že se z nich stala jen továrna na peníze. Tentokrát se mi zdálo, že si koncert společně užívají. Tarja během koncertu změnila třikrát své oblečení, které jí vždy velmi slušelo. Kromě notoricky známých skladeb zazněla také jedna cover verze. Tentokrát NIGHTWISH vybrali „High Hopes“ od PINK FLOYD. Únava už byla hodně znatelná, a tak tímto vystoupením pro mě skončil druhý den festivalu. A byl tady poslední, zvláště fanoušky MANOWAR očekávaný den. Na poslední chvíli se členové kapely rozhodli prodloužit svůj set, a tak se celý program už od rána posunul o třicet minut dříve pro všechny kapely, které účinkovaly na MEGASTAGE. Smůlu měli hlavně fanoušci AFTER FOREVER, kteří přicházeli do areálu téměř ke konci jejich setu. Pořadatelé opět trochu nezvládli svou roli a nikoho o této změně předem neinformovali. Další změnou, o které se ale již předem vědělo bylo, že americké thrashery OVERKILL nahradili jejich němečtí kolegové DESTRUCTION, kteří na EARTHSHAKER FESTU účinkovali i v loňském roce. Svým fanouškům opět naservírovali pořádnou dávku jejich syrového thrash metalu a předvedli svůj standard na jaký jsme u nich po celou dobu jejich existence zvyklí.Jejich setlist se téměř shodoval s tím loňským. OVERKILL prý měli po vydaní svého čtrnáctého studiového alba program tak našlapaný, že museli z časových důvodů svou účast na festivalu odříct.



foto: DESTRUCTION

     Rozhodně jsem si nemohla nechat ujít koncert německých MASTERPLAN, kde je bezesporu nejvýraznější postavou jeden z nejtalentovanějších zpěváků současnosti, Jorn Lande. Díky jeho osobitému projevu a barvě hlasu se kapela nedá jednoznačně zaškatulkovat mezi tuctové speed metalové formace. Představili převážně skladby z aktuálního alba „Aeronautics“, ale samozřejmě největší ohlas u publika zaznamenali skladby z jejich zatím nepřekonatelného debutu. Nechyběla „Kind Hearted Live“, „Enlighten Me“ nebo „Heroes“. Na všech se trochu podepsala únava z právě skončeného turné a bylo vidět, že všichni nutně potřebují odpočinek.



foto: MASTERPLAN

     Pete Tagtgren se v letošním roce rozhodl více se věnovat svému projektu PAIN. Zvládnul však dokončit i práce na dalším studiovém albu HYPOCRYSY, kteří se letos na letních festivalech příliš neobjevovali. EARTHSHAKER byl spíše výjimkou. Pozornost na sebe upoutal hlavně jejich bubeník, který až do ranních sobotních hodin hodně popíjel se svými kamarády z FINTROLL a situaci opravdu nezvládl. Dokonce musel být i hospitalizován a ještě dopoledne nebylo jasné, jestli kapela opravdu vystoupí. Naštěstí se koncert rušit nemusel. Jak je na festivalech dobrým zvykem, sází většina kapel na osvědčené fláky. Jinak tomu nebylo ani v případě HYPOCRYSY, v jejichž setu nechyběly skladby jako třeba „The Abyss“ z velmi úspěšné desky „The Arrival“ nebo například „Roswell 47“. Stejně jako HYPOCRYSY byli i DIMMU BORGIR vidět na letošních festivalech jen zřídka. Na EARTHSHAKERU nahradili TESTAMENT, kteří se údajně omluvili díky osobním potížím. Kytarista Eric Peterson však na festivalu vystoupil se svým black metalovým seskupením DRAGONLORD. Přišla chvíle, kdy jste ve FAN CONVENTION poprvé za celé konání festivalu nepotkali pomalu jedinou živou duší. Přehnaná bezpečnostní opatření a spousta zmatků kolem pódia naznačovali blížící se začátek téměř všemi očekávaného vystoupení svých idolů MANOWAR. Novinářům bylo určené speciální místo, odkud mohli celou událost sledovat. Byl to jakýsi altánek postavený úplně v zadní části areálu, ve kterém se nedalo dýchat ani hýbat. Opět skvělý tah ze strany pořadatelů. Nebudu popisovat celý koncert, protože byl téměř shodný s tím, co MANOWAR předvedli týden před tím na českém MASTERS OF ROCK. Samozřejmě patřím mezi fanoušky převážně starších alb kapely, takže mezi největší zážitky pro mě bylo slyšet „Kings Of Metal“, kterou dvacetitisícový dav nadšeně odzpíval stejně jako úspěšnou trojici „Sign Of The Hammer“, „Blood Of My Enemies“ a „Kill With Power“. Hned po „Kill With Power“ opustil Eric, Karl a Scot pódium a přišel čas pro sólo baskytaristy Joeyho DeMaia. To bylo bohužel přerušeno díky špatnému zvuku a Joey se musel všem přítomným za tento technický problém omluvit. Speciálně pro EARTHSHAKER FEST pozvali MANOWAR na své exkluzivní vystoupení bývalé členy kapely. Právě přišel ten správný čas a za bicí usedá Rhino (album „The Triumph Of Steel“, v současné době působí v kapele HOLY HELL), kytarista David Shenkle a společně vypálili „Metal Warriors“ a také „The Glory Of Achilles“. Poté Joey přivítal prvního bubeníka MANOWAR Donnieho Hamzika a největší ovace od fanoušků sklidil kytarista Ross the Boss. Pro skalní fanoušky byly tyto chvíle splněním možná dlouholetého snu. Dle mého názoru nebyla příliš šťastnou volbou německá verze skladby „Heart Of Steel“, kterou MANOWAR zahráli společně se symfonickým orchestrem a jenž měla vzhledem k přítomnosti fanoušků z celého světa zaznít spíše v anglickém jazyce. Další exkluzivitou pro EARTHSHAKER FEST byl opět se symfonickým orchestrem předvedený tribut pro Richarda Wagnera, ke kterému běžely na velké obrazovce různé video klipy. Počasí bylo opravdu hodně chladné, a tak jsem se po části se symfonickým orchestrem odebrala sledovat zbytek show do zákulisí, kde bylo možné vše sledovat na velké obrazovce. Pocity z celého koncertu jsou smíšené. Možná nebylo nutné zbytečně dlouhé řečnění mezi skladbami a zdlouhavé kytarové onanie a vše by nepůsobilo tolik nastrojeně. Na tolik předem avízovanou, exkluzivní show bylo na můj vkus až moc technických problémů a hodně špatný zvuk, který se zlepšil až při závěrečné skladbě „Battle Hymn“. Při posledních dvou skladbách jsem si také všimla mnoha hlasových efektů, které úplně zbytečně použil zpěvák takového kalibru jakým Eric Adams určitě je. Na druhou stranu si MANOWAR zaslouží obdiv a uznání za vše, co udělali pro metalovou scénu převážně v minulosti a právem jsou pořád považováni za legendu heavy metalu. Hlavně na letošním EARTHSHAKER FESTU bylo vidět, že fanouškovské zázemí mají pořád velmi silné.

     Pocity byly smíšené nejen z vystoupení MANOWAR, ale z celého festivalu. Ze všech stran bylo slyšet stížnosti fanoušků na celkovou organizaci. Pravděpodobně si na sebe letos pořadatelé vzali příliš velké sousto, a tak nezbývá než doufat, že ten příští ročník bude stejně vydařený jako ty dva předchozí. Celou reportáž jsem začínala slovy – do třetice všeho dobrého nebo zlého! K tomu bych ještě dodala, že někdy méně určitě znamená více.



foto: MANOWAR


zpět
Recenze přečtena: 3414x         Autor: Karla Černá