Whiplash ... Recenze ... Live
Nejnovější

Recenze:
ASMODEUS
MALIGNANT TUMOUR
MORTIFILIA
TERROR
NASTY RATZ

Recenze - live:
SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY

CANNIBAL CORPSE
HARLEJ
BASINFIREFEST 2014

Rozhovory:
IMODIUM
NASTY RATZ
ABRAXAS
TONDA RAUER
D.O.P.

Články:
FESTIVALY A ROZHOVORY
BRUTAL ASSAULT TOUR 2012
ČERNÁ DÍRA XXXII.
ČERNÁ DÍRA XXXI.
VZPOMíNKY NA VADER

Nejčtenější

Recenze:
MASTURBACE
24.10.2006 | 16431 x
CALES
22.10.2006 | 13912 x
HARLEJ
05.10.2006 | 13434 x
HARLEJ
29.10.2006 | 13338 x
FORGOTTEN SILENCE
22.08.2006 | 13329 x

Recenze - live:
NOC PLNÁ HVĚZD
03.08.2006 | 34341 x
ARAKAIN, PANDEMIA
25.12.2006 | 14371 x
KORPIKLAANI a další
08.11.2006 | 14223 x
BRAINWASHING FEST
04.05.2006 | 14208 x
SSOGE, ENDLESS
24.01.2007 | 13917 x

Rozhovory:
MILOŠ "DODO" DOLEŽAL
06.11.2006 | 17485 x
HARLEJ
31.10.2006 | 17452 x

Články:
MASTERS OF ROCK 2007
13.01.2007 | 15736 x
ČERNÁ DÍRA XXIX.
18.12.2007 | 14674 x

 Whiplash
Počet recenzí: 1705
Počet recenzí-live: 236
Počet rozhovorů: 230
Počet článků: 98
Počet skupin: 1071
Počet odkazů: 92
BENÁTSKÁ NOC 2009

24.7.-26.7.2009 Malá Skála



Letošní sedmnáctý ročník jednoho z největších a nejtradičnějších festivalů v ČR s názvem Benátská noc přinesl spoustu jak zahraničních, tak tuzemských kapel. Zastoupení těch zahraničních bylo letos více než v minulých letech. Mezi největší taháky zcela jistě patřili němečtí navrátilci Guano Apes, britští Paradise Lost, operní Tarja Turunen nebo třeba holandští Epica. Jak celý promáčený festival probíhal se dočtete níže.

Čtvrtek:

Čtvrteční večer nabízel pro nedočkavce jako jsme byli my večírek na místním fotbalovém hřišti, kde mělo zahrát několik méně známých seskupení. Díky odpolední megaprůtrži mračen nešla elektřina nejen téměř na celé Malé Skále, ale dokonce i benzinky od Prahy byly všechny mimo provoz, neboť popadané stromy způsobily nemalé škody nejen v severních Čechách, tudíž se večírek pro nedočkavé nekonal.

Pátek:

Páteční ráno bylo opět ve znamení dešťových přeháněk ovšem začátek produkce, který byl stanoven na 12:15hodin se už nesl ve slunečném duchu. Návštěvníci se pomalu scházeli a dá se říct, že až kolem 17-té hodiny, kdy začala hrát karvinská Doga, bylo v areálu kolem desetitisíc lidí. Doga představila svou tvrděrockovou novinku Karikatury, která je u kritiků velmi pozitivně hodnocena, vřele doporučuji zakoupit. Nechyběly samozřejmě ani staré hity jako Poletuju, Nejsi nevinná, aj. Ve stejnou dobu hrál na Coca-Cola stage thrashový Debustrol, který jsem si dosyta vychutnal spolu s několika tisíci metalisty. Jak mi po koncertu prozradil sám Kolins, už dlouho se mu nehrálo tak pohodově a uvolněně, jako ten den. Mrzelo mě, že z novinky Rwanda zazněla jen jedna píseň, a to se stejnojmenným názvem, protože toto album je dle mého názoru jedno z nejlepších v historii „debáčů“. Ono se to ani s festivalovým hracím časem mnohdy jinak udělat nedá, a tak se jedou většinou jen osvědčené fláky, které tvoří průřez tvorbou dané kapely, čili nezbývá nic jiného, než si zajít na samostatný koncert dané kapely.



Setlist tvořily jistoty jako Přerushit, Vyznání smrti, Protest, Vegomaso nebo Údolí hadů. Sklidili velký potlesk a uznání. Po Debustrolu rychle běžím na Wigwam stage, abych chytil druhou polovinu vystoupení pražské punkové legendy SPS v čele se Zdeňkem Růžičkou. Ti mě opět nezklamali a v rytmu písní jako Máma, Hořčice, Pořád dál poskakoval plný stan oddaných fans, který odzpíval do posledního slova i závěrečnou „Ruská“. Zdeněk si na závěr neodpustil skok mezi lidi, kteří jej hrdě na rukou přehazovali pár minut. Po SPS se vydávám omrknout Márdyho Vypsanou Fixu, která mi příjemně vyplnila čekání na Torr. Tato pardubická parta umí dokonale pobavit a rozpohybovat fanoušky pod pódiem. Štěstí Jimi Diana, Drogový večírek a další známé písně už jsou dnes pevně zařazeny v playlistu Fixy. Pražští Torr si to už nějaký ten pátek jede svou tvrdě metalovou cestou a jejich festivalový seznam songů je už pár let téměř stejný, ale musím říct, že sem trio Henych, Hereš, Sladký opět rád viděl a poslechnul. Kladivo na čarodějnice, Made in Hell nebo Armagedon, to je vždy zaručený úspěch, a tak to bylo i tento den. Po Torrech jdu omrknout konec vystoupení Šiškových Legend, ale musím konstatovat, že tento hudební projekt se spíše hodí do nějakého menšího klubu než na velký festival.
Po Legendách chvíli omrkávám pohodový Čechomor, který svou folkrockovou hudbou šířil dobrou náladu po celé Malé Skále a patří jim mé uznání. Po chvíli rychle odbíhám pro pivko, protože na Coca –Cola stage to rozjíždí Alkehol a u Alkeholu se prostě nealko nepije, že? Jejich songy už opravdu zlidověly. Krátký čas hraní opět nabízí přehrátí zcela ne všech známých „alkohitů“, které mají tito rockeři v zásobníku. Nechyběla Travička zelená, Už se to smaží, příznačná pro páteční večer V pátek k večeru, Na zdraví nebo závěrečná Na Slamníku. Vyčerpán po „Alkáčích“ běžím poznat jak vypadá Známka punku v podobě Visacího zámku. Jejich jednoduchá punková hudba baví už řádku let a nebylo tomu jinak ani tentokrát.
Pražští Harlej zahráli své staré dobré hitovky jako Pověste ho vejš, Svařák, Z Kuby kiwi a nezapomněli ani na novinku University, ze které představili například TV University VIII, Proč pocit mám nebo Holka nevěrná. Po Harleji slyším ve frontě na pivko Divokýho Billa a jejich Plakala. To zas určitě v prvních řadách šílelo holek… Ve 22:15 hodin se odebírám na Debillheads, kteří předvedli snad největší show pátečního festivalového dne. Zpěvák Milhouse si vzal příklad z hlášky letošního Masters of Rock a naučil fanoušky na povel zakřičet …hovnooo. Kapela zároveň na začátek zahrála vypalovačku pro naši reprezentaci, která dle zpěváka „rozmrdala“ Maltu až jedna nula. Přehrála se téměř celá staronová deska Na plný kule a sklidila nevídaný úspěch. Už by to ale chtělo nové album. Musím taky pochválit famózní pohyby zpěváka „debilů“, který si je užívá na plný kule. Po Debillheads odbíhám mrknout na Tarju Turunen, na kterou bylo na Black stage narváno. Jelikož zahrála i „Nightwishovskou“ Nemo, měl jsem možnost ji porovnat s Anette Olson, kterou jsem slyšel zpívat na letošním MORu. Musím uznat, že Tarja je paní zpěvačka s velkým Z. Její hlas je vskutku dokonalý a výšky zvládá s nadhledem a bez problémů. K tomu všemu jí v kapele za bicími sedí sám velký bubenický mistr Mike Terrana, který si v Tarjině pauze na převlečení mrsknul svůj cca 10-ti minutový bubenický set, za který sklidil velký potlesk. Z Terrany jsem měl ovšem pocit, že mu to v Rage sedělo líp, neboť mohl bubnovat rychlejší písně, což mu pomalejší komorní skladby u Tarji moc nedovolují. Po Tarji, kdy se vše chystalo na další hvězdu večera, a to britské Paradise Lost sem si odskočil poslechnout Krucipusk strejdy Tomáše Hajíčka, který rozparádil díky Druide, Láska je kurva, Sexy Woodoo aj, několikatitisícový dav ve Wigwam stage.
Další show představili Walda Gang. Toto seskupení vždy znamená chaos v počtu účinkujících na pódiu. Pecky od nedávno zemřelého Matušky zná jistě každý, a tak se paří a paří. Waldové si pozvali na pódium i pornoherce Roberta Rosenberga, který dotvářel image show společně s Vláďou Šafránkem. Po skončení Walda Gangu se za pódiem spustil ohňostroj. Paradise Lost už hráli pro opravdu vyčerpané obecenstvo. Svou gothic metalovou hudbou si podmanili široké spektrum posluchačů. Charismatický zpěvák Nick Holmes tomu všemu dodával tu správnou energii a musím uznat, že tato legenda stojí pevně na nohou. Po Paradise Lost se uchyluji unaven avšak hudebně uspokojen do vip stanu na nějaký ten steak a pak hurá do stanu nabrat nové síly na sobotní program.

Sobota:

Skvělou atmosféru každoroční sobotní neckyády narušily opět dešťové průtrže mračen, což ovšem účastníky nijak nezaskočilo a plavba na netradičních plavidlech probíhala i po čas deště. Odvážlivcům štěstí přálo.
Areál festivalu byl promáčen, ovšem smekám před pořadateli, kteří dělali vše pro to, aby návštěvník nepociťoval nástrahy přírody a navezli velké množství slámy, která byla vystlána na nejvíce probahněných místech. Sobotní odpoledne nabídlo mimo jiné na green stage brněnské Eaglheart, kteří svým speedmetalem sklízeli za každou písní velký potlesk. Hudba to byla opravdu poslouchatelná, ale dle mého názoru v ní přetrvává určité klišé tohoto stylu, kdy si posluchač předem domyslí, jak bude následný tón znít. To nemluvím o pomalé podmanivé baladě, která byla jak vystřižena z dílny Helloween. Nemám nic proti Eaglheart, ale myslím si, že jejich tvorba nepřináší nic nového pod sluncem. E!E a Dr.PP jsou známi především z předskakování Třem sestrám a i jejich pleják byl téměř totožný s tím, který hrají před „ségrami“.
Dvacátá hodina patřila české, stále více zářící metalové hvězdě Škwor, kteří sklidili zřejmě největší úspěch sobotní hudební scény. Kapela v čele s Petrem Hrdličkou dokázala, že patří mezi to nejlepší, co v naší malé zemi máme (po hudební stránce myšleno). Nechyběl Sympaťák, Pohledy studený, Sraž nás na kolena, Mý slzy neuvidíš aj. Škwoři si na rozdíl od vystoupení na Otvíráku tento koncert hodně užívali a bylo to znát. Dokonce je do prvních řad přišli podpořit i tři Santa Klausové, kteří si Škwory vychutnávali od začátku až do konce jejich setu. NVÚ to rozpógovali s nadšením. Na jejich řízný punk skákalo několik set oddaných nejen punkerů. Následná Epica přilákala taktéž široké spektrum lidí a svým epickým metalem zpříjemnila sobotní večer na Benátské. Chinaski hráli rok po tragickém úmrtí jejich bubeníka Pavla Grohmana a na jejich elánu to nebylo vůbec znát. Lidé, převážně ženského pohlaví si s něma prozpěvovali mnoho osvědčených fláků, které jim tato kapela nabídla.
Po Chinaski došlo na zvučení headlinera Benátské noci, a to Guano Apes. Jejich comeback byl hodně skloňovanou záležitostí a bylo jen málo lidí, kteří by se byť jen na chvíli nešli přesvědčit, jak to této německé kapele šlape. Musím přiznat, že výborně. Guano přišli, zahráli a zvítězili. Udělali průřez dosavadní tvorbou a na skvělé atmosféře koncertu neubralo nic ani již docela dost chladné počasí. Sandra Nasic si fanoušky vodila jako loutku na provázku. Po Guano Apes jsem ještě omrknul AB Band a byl jsem mile potěšen, jak to Alešovi i v jeho padesáti stále skvěle šlape. Na kontroverzní song Deratizér jsem se ovšem nedočkal (všichni asi vědí proč), ale přesto sem si poslechl staré známé pecky z Brichtového repertoáru.

Neděle:

Neděle byla tak jako každoročně ve znamení hromadného opouštění festivalu. Ono se není čemu divit. Být od čtvrtka v plném nasazení a s minimem spánku. Nic na tom nezměnila ani nabídka nedělní produkce, kde mezi hlavní taháky patřili třeba Medvěd 009, Support Lesbiens nebo Mňága a Žďorp.

Se skvělým pocitem můžu konstatovat, že letošní 17-tý ročník se nehledě na počasí vydařil na výbornou, takže za rok nashledanou.


zpět
Recenze přečtena: 2920x         Autor: Kamil Beňo