Whiplash ... Recenze ... Live
Nejnovější

Recenze:
ASMODEUS
MALIGNANT TUMOUR
MORTIFILIA
TERROR
NASTY RATZ

Recenze - live:
SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY

CANNIBAL CORPSE
HARLEJ
BASINFIREFEST 2014

Rozhovory:
IMODIUM
NASTY RATZ
ABRAXAS
TONDA RAUER
D.O.P.

Články:
FESTIVALY A ROZHOVORY
BRUTAL ASSAULT TOUR 2012
ČERNÁ DÍRA XXXII.
ČERNÁ DÍRA XXXI.
VZPOMíNKY NA VADER

Nejčtenější

Recenze:
MASTURBACE
24.10.2006 | 16429 x
CALES
22.10.2006 | 13904 x
HARLEJ
05.10.2006 | 13430 x
HARLEJ
29.10.2006 | 13333 x
FORGOTTEN SILENCE
22.08.2006 | 13323 x

Recenze - live:
NOC PLNÁ HVĚZD
03.08.2006 | 34331 x
ARAKAIN, PANDEMIA
25.12.2006 | 14364 x
KORPIKLAANI a další
08.11.2006 | 14216 x
BRAINWASHING FEST
04.05.2006 | 14203 x
SSOGE, ENDLESS
24.01.2007 | 13907 x

Rozhovory:
MILOŠ "DODO" DOLEŽAL
06.11.2006 | 17481 x
HARLEJ
31.10.2006 | 17448 x

Články:
MASTERS OF ROCK 2007
13.01.2007 | 15730 x
ČERNÁ DÍRA XXIX.
18.12.2007 | 14668 x

 Whiplash
Počet recenzí: 1705
Počet recenzí-live: 236
Počet rozhovorů: 230
Počet článků: 98
Počet skupin: 1071
Počet odkazů: 92
BASINFIREFEST 2010

2.7.- 4.7.2010 Spálené Poříčí u Plzně





     Rok s rokem se sešel a opět jsem vyrazil na již osmý ročník open air festivalu BASINFIREFEST, který se jako vždy konal ve Spáleném Poříčí u Plzně, letos v čele s hlavní hvězdou, americkými thrashery TESTAMENT.
     Z nabídky letošního menu, který festival nabízel v podobě třídenního rockového a metalového klání více než osmdesáti kapel jak z domácí, tak zahraniční scény, a to na třech scénách Poštovní spořitelna Stage, Gambrinus Stage a Rock Rádio Stage, nebylo z mé strany pochyb o tom, že se zaměřím výhradně na hudební produkci, odehrávající se na hlavní scéně Poštovní spořitelna Stage.

Pátek 2.7.2010
Legendy

     Jako každoročně jsem v pátek nestihl zahájení akce, a proto jsem se do festivalového děje dostal až s vystoupením bulharské party D2, kteří se prezentovali vcelku zajímavým rockem, kterému rozhodně nechybí hitparádové ambice a pro letní festivaly jsou tím pravým rozjezdem.

     První skutečná a v roce 2009 k hudebnímu životu obnovená legenda TITANIC dala svojí produkcí vzpomenout zejména těm věkově pokročilým na pravěk českého metalu osmdesátých let minulého století, kdy se ocelový TITANIC nenechal potopit v atmosféře reálného socialismu a dokázal v této pohnuté době vydat album „Metal Celebration“ (1989). Jak se ukázalo, české současné metalové publikum si je vědomo významu této kapely na české scéně a po zásluze trio hrající ve složení Georgi Enčev-kytara, Milan Hanák-baskytara, Milan Velecký-bicí ocenilo.

     Od legendy k modernějšímu pojetí metalu všechny přítomné fandy přivedla německá pětice mladíků, kteří si říkají EMERGENCY GATE. Kapela si evidentně libuje v hudebním hybridu power – death metalu s typicky německým rukopisem, který se evropskému fanouškovi, českého nevyjímaje, musel líbit.

     A zase zpátky – od moderny k opravdové klasice rockové hudby a rockové kytary v podání excelentního kytaristy a muzikanta Radima Hladíka a jeho legendární kapely BLUE EFFECT. Ačkoliv historie BLUE EFFECT začíná někdy kolem roku 1968 a kapela nutně za ta léta prošla dalším vývojem, nebylo pochyb o tom, že dnešní hudební výraz, který je podle mého názoru ovlivněn i o nějaký ten rok mladšími a živelnými spoluhráči Radima Hladíka (Honza Křížek, Wojjtech, Václav Zima), má co nabídnout i dnešní mnohem mladší generaci. Ostatně důkaz k tomuto tvrzení přineslo samotné početné obecenstvo, které se sešlo před pódiem a které svým projevem projevilo této vytříbené rockové partě své sympatie.

     Nejen u ARAKAIN, kteří následně vystoupili, ale i u dalších českých kapel, které patří ke špičce naší scény a které opakovaně vystupují na tomto festivalu, jsem si zase už pokládal otázku, co ještě mohu znovu k jejich dalším účinkování napsat, aniž bych se opakoval. Myslím, že nic. Proto mohu obligátně a stroze konstatovat, že ARAKAIN nezklamali. Ani nemohli, protože kdo umí ten umí a o nich to platí snad dvojnásobně. Skvělý výkon profesionální a skvělé kapely, která po zásluze platí za naprostou jedničku české metalové muziky. Další legenda. A jako pokaždé a snad už po dvacáté: při závěrečné „Apage Satanas“ mi po těle naskočila husí kůže…

     Pro páteční den a večer nebylo hudebních legend ještě dost, a proto jako hlavní hvězda večera nastoupili angličtí „gentlemani“ VENOM. Kapela některými označovaná za praotce black metalu, jinými zatracovaná pro jednoduchost své tvorby a neumětelství. Protože vystoupení kultovních VENOM na tomto festivalu bylo jejich prvním v České republice, mělo pak určitě především pro českého a věkově staršího metalistu o to větší přitažlivost. Jelikož také patřím k těm, kteří ve své době z vinylů nebo magnetofonových pásků poslouchali první alba VENOM a přitom nevěřícně a nechápavě kroutili hlavou, byl jsem na jejich vystoupení zvědav. Samozřejmě se v mé mysli střídaly pocity prvku očekávání a prvku předpokládaného zklamání, neboť se spíše řadím mezi ty, kteří deklarovaný význam VENOM pro metalovou hudbu respektují, ale jinak jsou názoru, že se jedná o kapelu hudebně průměrnou. Jak se dalo očekávat, kapela všem těm, kteří ve své době „vyrostli“ s jejich počátečními alby, naservírovala pecky právě z tohoto období (např. „Black Metal“, „Bloodlust“, „ Countess Bathory“, „Welcome To Hell“). Show v pekelné barvě a v pekelném nasazení to byla, zvláště fascinující výkon předvedl bubeník Danny Needham, který jinak naprosto jednoduchým, zakaboněným a po sirných výparech zavánějících flákům dal přece jen zajímavější rozměr. Pekelník, baskytarista, zpěvák v jedné osobě, který si říká Cronos, neztratil nic ze svého dlouholetého image zlého muže, ale jak jsem ho po celé vystoupení sledoval, dospěl jsem k závěru, že i on chápe, že metalová muzika je především zábava. Ať je to jak chce, VENOM si své vystoupení užívali tak, že se jim z pódia ani nechtělo a za to jim určitě patří poděkování. A jaký vlastně na mě zanechali celkový dojem? Jak jsem očekával – dostavil se moment příjemného překvapení, ale i moment lehkého úsměvu…

     Tečku za pátečním programem udělali AVENGER, kteří své šance zahrát si po VENOM před tak velkým počtem posluchačů, využili dokonale. Ve vymezeném čase zahráli jak nové kousky z dosud jejich posledního alba „Feast of Anger“, tak starší věci. Velmi slušné zakončení pátečního večera.



Sobota 3.7.2010
Mezi našimi a cizinci

     Brzké vstávání nepatří mezi mé záliby, a proto účast na sobotním programu začínám až s vystoupením sedmičlenného uskupení VOTCHI, které jsem si nemohl nechat ujít. Ti, kteří muziku této naprosto skvělé a svým způsobem na naší současné scéně ojedinělé kapely znají, nemusím vysvětlovat proč. Pro ty ostatní snad jen tolik, že kapela jak těm, kteří znají a stále poslouchají tvorbu takových světových jmen jako jsou např. DEEP PURPLE, dává po svém vzpomenout na tyto hudebně bohatá léta, plná vybroušených hudebních klenotů své doby a současně tak těm mladším šanci nalézt cestu k zdánlivě zaprášenému hard rocku se vší jeho barevností kompozice. VOTCHI jsou nádherným důkazem toho, že když se spojí obdiv k muzice, která ve své době definovala a naplnila svým obsahem především pojem hard rock, s mládím a muzikantskými schopnosti a šmrncem, kterého mají všichni muzikanti na rozdávání, máme co dočinění s mnou zmiňovanou ojedinělostí a na české scéně svojí výjimečností.

     V životě v podstatě neustále platí rčení – jednou jsi nahoře, jednou dole. Na zmíněné rčení jsem si vzpomněl ve chvíli, kdy odezněli poslední tóny mistrů VOTCHI a po nich nastoupili na scénu DOGMEN. Poprvé jsem od pódia odešel, přestože chápu, že rocková muzika je širokospektrální, a proto je jen dobře, že v tomto spektru si najde každý to své. Avšak v části oblasti spektra, který si osobně označuji jako lidovou zábavu, se nepohybuji a tudíž kapely typu DOGMEN neumím řádně docenit…

     V průběhu vystoupení DOGMEN jsem byl tedy dole, ale s nastupujícími olomouckými VENEFICA jsem byl zase vystřelen vzhůru. Tady není o čem pochybovat. Talentovaní kluci, kteří svojí tvorbou vytváří jakýsi mix mezi metalem, power a progresivním metalem, s typickou moravskou melodickou pěveckou linkou. Stejně jako u kapely VOTCHI se podle mě v případě VENEFICA jedná také o jistý typ jedinečnosti na naší scéně, alespoň tedy v komerčně známém prostředí. Domnívám se, že tento punc si kapela vytvořila především tím, že tento spíše americký hudební recept s příchutí progresivního rocku či metalu není naší scéně až tak vlastní a přitom nelze vůbec hovořit o nějakém plagiátorství či jízdě na módní vlně. A to zase naopak ocenit umím…

     Jinou hudební dimenzi předvedli osobití ENDLESS. Jejich těžko uchopitelná muzika táhnoucí se přes metalové sypačky až do oblasti art rocku, s okrajovými vlivy doom metalu, vše pokryto emocemi a náladami, neumožňovala se od kapely z místa před pódiem odtrhnout. Parádní vystoupení.

     Francouzští úderní T.A.N.K. byli pro mě velkou neznámou, ale jejich řízný, přitom však melodický death metal šmrnclý agresivními rify značky PANTERA, mě docela dostal.

     KRUCIPÜSK a DEBUSTROL patří ke stálicím tohoto festivalu, takže stejně jako v případě ARAKAIN nedošlo ani nemohlo dojít k nějakému překvapení či snad zklamání. Obě kapely patří k tomu nejlepšímu, co naše scéna již dlouhá léta nabízí a v těchto intencích také jejich vystoupení vypadala. Nepochybnou s tím související výhodou jsou stálé fanouškovské základny obou táborů, kteří přesně vědí co mají očekávat a to také ke své spokojenosti dostanou.

     Další cizozemci, přesněji řečeno norští THUNDERBOLT, hrající parádní klasický metal, ze kterého je na hony cítit obdiv k IRON MAIDEN, nejsou na tomto festivalu také žádnými nováčky. Svojí premiéru si zde odbyli v roce 2008 a již tehdy se mi jejich muzika líbila. Nejinak tomu bylo letos. Škoda jen, že proti předchozímu svému vystoupení v roce 2008 nehráli již za tmy.

     Set za sebou hrajících evropských kapel pak přerušili australští BLACK MAJESTY (byť v nich buší do škopků našinec Pavel Konvalinka), kteří na silně obsazené publikum vyrukovali se svým silně epickým power metalem, tedy tím power metalem, kterým je metalová Evropa doslova zamořena už celé dekády. Jejich koncertu nelze v podstatě nic upřít, ale díky tomuto všudypřítomnému stylu, jehož nejsem obdivovatelem, to se mnou nijak moc nehnulo.

     Není power metal jako power metal což zase předvedli Švédové DREAM EVIL, kteří do něj přece jen pustí více vlivu klasického metalu, nikoliv nepodobného stylu siláckých MANOWAR. Jen té „sabatoňácké“ okázalosti je méně. Podle mého názoru ku prospěchu věci. Úspěch měli, to ano. Český fanda měl pro tuto muziku vždy slabost či snad pochopení?

     Naprosto jinde jsou italští alternativní a industriální DOPE STARS Inc. Tuto charakteristiku je nutno brát jen jako rámec ohraničující jejich tvorbu, protože tento rámec, který zejména díky poměrně silnému využití samplů, které doplňují prvky metalu, punku a tanečních rytmů, snad žádné hranice nevymezuje. Podivná a neotřelá kombinace, přesto ve výsledku naprosto strhující muzika. Na druhou stranu nepopírám, že poté, co jsem si zvykl na jejich stylový „mišmaš“, jsem měl dojem, že muzika je to sice pestrá, ale při poslechu jejich jednoho celého alba bych asi tak nadšen nebyl. Nic to však nemění na skutečnosti, že z hlediska originality, zvuku a celkové pódiové prezentace celé pětice to u mě v sobotu vyhráli právě tito Italové.



Neděle 4.7.2010
Testament

     Třetí a poslední den festivalového dění pro mě začal i díky stále trvajícímu parnému počasí až odpoledne, kdy to do pár přítomných sypali němečtí DEJA VU, kteří také nejsou na tomto festivalu nováčky. Mladí kluci, kteří se drželi tradičních zaběhnutých mantinelů německého metalu. Nic objevného, spíše připomínka doby, ve které se kdysi proslavili jejich jiní krajané. Pro mě vcelku příjemný rozjezd nedělního odpoledne.

     Rocková či metalová muzika má být především zábavou a odreagováním, avšak relax má mnoho podob. V případě hudby vždy záleží na vkusu každého z nás. Jelikož se díky mému cítění a vkusu nedokáži přiblížit ke kapelám typu ALKEHOL a HARLEJ, jsem své místo před pódiem uvolnil jiným. Určitě jsem tak někomu prospěl a někdo zase mně, protože počet přívrženců obou kapel byl tak obrovský, že na pivo jsem ve frontě nečekal a místo k sezení jsem si mohl doslova vybírat.

     Osmičlenní Moraváci SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY, kteří jsou na tomto festivalu také stálými hosty, předvedli jako pokaždé výborný výkon. Určitě není více co dodat. V průběhu svého vystoupení nasadili asi tři novinkové skladby z nového alba, ve zbytku času pak dali vzpomenout na jejich starší tvorbu (např. „I Would Dance“ nebo „We Shall Go“). Od určitého časového úseku jejich vystoupení jsem pocítil, že se mi snížila schopnost se dále soustředit, protože se na okraji pódia nejdříve zjevil Paul Bostaph a následně Chuck Billy z TESTAMENT !!!

     Nastoupili DOGA a podle mého předpokladu se na jejich vystoupení hnali celé zástupy jejich bigbítu chtivých a věrných fanoušků. A protože mezi ně nepatřím, přenechal jsem svůj obvyklý prostor před scénou jiným a bohatě mi postačilo si jejich koncert vyposlechnout z pivního stanu.

     Na vystoupení EKTOMORF jsem se vrátil na svojí značku, ale s obavami, co se bude v tomto prostoru dít poté, co tato maďarská SEPULTURA spustí. A také ano. Hned co Zoltán Farkas se svými kumpány spustil tuto hudební elektrárnu, holohlavci, „dreďáci“ a ostatní „hopsači“, kterým vypadli veškeré jističe a přepěťová ochrana, rozpoutali v kotli agresivní výboj. Často bezohledný ke svému okolí, ale je nutno pochopit, že EKTOMORF svojí muziku mají především zaměřenou na první signální soustavu, takže nasazení a energie bylo to hlavní. Až potud je vše v pořádku. Slabší je to pak s jejich invencí a alespoň s nějakou možnou vlastní hudební tváří, byť groove metal, který tak vehementně hrnou, moc možností to dělat jinak než ostatní, nenabízí. Těžko se pak lze zbavit dojmu, že EKTOMORF není nic jiného než revival band SEPULTURA či SOULFLY. Jejich celoevropský úspěch je podle mého názoru především založen na „hopsy – hopsy“ fandech, což pevně doufám nebude nikdo chápat jako urážku nebo (nedej bože) předem vyšlapanou cestu k hudebnímu úspěchu. Těch 50 minut co jejich drtivá palba trvala, jsem přežil bez úhony na životě či zdraví, ale z obavy, aby to nebylo jinak, jsem se raději po pár úvodních minutách stáhnul do zálohy a dobře jsem udělal.

     Přiznávám bez vytáček, že pro mě letošní BASINFIREFEST byl a vždy už bude především ve znamení vystoupení sanfranciských špičkových thrasherů TESTAMENT. Od jejich prvního alba „The Legacy“ (1987) až po jejich poslední, naprosto skvělé „Formation Of Damnation“ (2008), kterým konkurenci svého druhu ukázali záda, jsem nikdy za tu dobu ani na okamžik nepochyboval, že na světě patří do toho nejlepšího a nejužšího thrash metalové výběru. Proto také vnitřně nesouhlasím s proklamovanou „thrash metalovou čtyřkou“ , neboť se v případě TESTAMENT vždy mělo jednat nejméně o „pětici“.
     Protože Chuck Billy a spol. jsou pro mě skutečně srdeční záležitostí, ani na moment jsem nepochyboval o tom, že soubor všech mých dojmů a pocitů z třídenního vystoupení všech kapel smažou a nahradí novým souborem, do kterého už letos nebude co zapsat.
     Hlavní scéna byla před jejich vystoupením poprvé kompletně přestavěna, za baterií Paula Bostapha se objevilo pozadí s typickým „testamenťáckým“ stylem a motivem zbytků tajemného chrámu. Tyto přípravy zabraly poměrně dost času, ale nebylo pochyb o tom, že TESTAMENT vše vynahradí. Ve chvíli, kdy pětice vlítla na pódium, bylo vše zapomenuto. Krystalicky vybroušený, přesto především pěveckou linkou melodický thrash metal (např. „Electric Crown“), ve mně jako vždy vyvolal vlnu mrazení a naprosté vnitřní euforie. Tento pocit mě neopustil po celé více než hodinu a půl trvající vystoupení a bylo úplně jedno, jestli TESTAMENT nasadili kousky z jejich posledního alba nebo například z ostatních alb, což je zase jasným důkazem toho, že TESTAMENT mají po celá léta svého trvání vytříbený a nezaměnitelný hudební rukopis, který s posledním albem „Formation Of Damnation“ dovedli snad až na okraj dokonalosti, což plnou měrou předvedli tímto vystoupením.
     Byla radost sledovat kytarovou práci mistra Alexe Skolnicka, včetně jeho melodických sól, kterým skvěle sekundoval Eric Peterson, který současně s Alexem Skolnickem odvedl neskutečné množství rifů. Dunivou palbu přesného Paula Bostapha tvrdil pohodář Greg Christian a zpěv Chucka Billyho, přecházející z agresivních poloh do naprosto melodického zpěvu, dával celkovému výrazu kapely ten pravý metalový náboj tak typický jen pro ty nejlepší z nejlepších.
     Hodina a půl za této situace neuvěřitelně rychle uplynula a TESTAMENT ukončili letošní ročník BASINFIREFEST tak, jak nikdo jiný. Ještě že tak, neuměl jsem si po jejich výkonu představit, že by po nich měl zahrát někdo další za předpokladu, že takovým dalším vystoupením by měl festival vyvrcholit. TESTAMENT neměli na tomto ročníku žádnou konkurenci, a proto by bylo nepochybně lákavé a zajímavé jejich výkon posoudit v souboji mezi „thrash metalovou čtyřkou“, který se u nás odehrál 19.6.2010 na SONICSPHERE FESTIVAL…Jsem si za této teoretické situace jist tím, že u mě by rozhodně neskončili na pomyslném pátém místě!

     Letošní již proběhlý ročník BASINFIREFEST 2010 opět ukázal, že pořádající agentura 2P Production s.r.o. odvedla pro všechny fanoušky metalové muziky poctivý kus práce. Jak jsem se zmínil již v reportážích z předchozích ročníků, organizace festivalu v širším slova smyslu byla bezproblémová, v rámci takovéto akce s vysokým počtem účastníků se podařilo vytvořit potřebné kulturní prostředí (sociální zařízení, prostor pro zábavu či odpočinek). Velkou výhodou je poměrně velký prostor festivalu, jakož dostatečné možnosti občerstvení, u kterého se v podstatě netvořily žádné fronty čekajících. Dramaturgický klad, ačkoliv nejsem až na výjimky příznivcem kapel, které kdy hráli na jiné než hlavní scéně, vidím jako pokaždé právě v rozmanitosti účinkujících kapel a různosti hudebních stylů. Tento prvek, když nepočítám ekonomické důvody, samozřejmě nabízí všem přítomným možnosti výběru podle chuti a zaměření, jakož si rozšířit hudební obzory české i zahraniční scény.
     V neposlední řadě si pochvalu zaslouží všichni ti fanoušci, které jsem alespoň já viděl, za své chování vůči ostatním. Opět se ukázalo, že českému metalovému fandovi jde pouze o muziku a nic jiného. A když se někdo opil, což tak nějak k rockové muzice a její příznivcům patří, tak se z toho vyspal a pokračovalo se dál…Připočtu-li počasí, které se skutečně vydařilo, lze na letošní BASINFIREFEST 2010 vzpomínat jako na výborné tři dny plné muziky a odpočinku. Víc si snad nelze ani přát…


zpět
Recenze přečtena: 3051x         Autor: Hankye