Whiplash ... Recenze ... Live
Nejnovější

Recenze:
ASMODEUS
MALIGNANT TUMOUR
MORTIFILIA
TERROR
NASTY RATZ

Recenze - live:
SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY

CANNIBAL CORPSE
HARLEJ
BASINFIREFEST 2014

Rozhovory:
IMODIUM
NASTY RATZ
ABRAXAS
TONDA RAUER
D.O.P.

Články:
FESTIVALY A ROZHOVORY
BRUTAL ASSAULT TOUR 2012
ČERNÁ DÍRA XXXII.
ČERNÁ DÍRA XXXI.
VZPOMíNKY NA VADER

Nejčtenější

Recenze:
MASTURBACE
24.10.2006 | 16432 x
CALES
22.10.2006 | 13912 x
HARLEJ
05.10.2006 | 13436 x
HARLEJ
29.10.2006 | 13338 x
FORGOTTEN SILENCE
22.08.2006 | 13331 x

Recenze - live:
NOC PLNÁ HVĚZD
03.08.2006 | 34342 x
ARAKAIN, PANDEMIA
25.12.2006 | 14372 x
KORPIKLAANI a další
08.11.2006 | 14224 x
BRAINWASHING FEST
04.05.2006 | 14209 x
SSOGE, ENDLESS
24.01.2007 | 13918 x

Rozhovory:
MILOŠ "DODO" DOLEŽAL
06.11.2006 | 17489 x
HARLEJ
31.10.2006 | 17455 x

Články:
MASTERS OF ROCK 2007
13.01.2007 | 15741 x
ČERNÁ DÍRA XXIX.
18.12.2007 | 14677 x

 Whiplash
Počet recenzí: 1705
Počet recenzí-live: 236
Počet rozhovorů: 230
Počet článků: 98
Počet skupin: 1071
Počet odkazů: 92
ROGER WATERS

15.4.2011 Praha, O2 Aréna



Nejprve Filip Benešovský s přáteli, následně pak THE AUSTRALIAN PINK FLOYD SHOW a poté jedinečný Roger Waters. Všechny koncerty byly úchvatné, všechny spojovalo jedno téma, ale jen jeden byl něčím opravdu výjimečným. Roger Waters je zkrátka jen jeden a v onen večer to bylo znát.

Rozepisovat se o poselství „The Wall“ považuji za zbytečné, stejně tak jako vysvětlování, proč byla Zeď znovu postavena, a proto se raději vrhnu na samotný koncert. I když slovo „koncert“ je silně zavádějící.

Za zvuku „In The Flesh“ začala zaplněná hala (cca 20 000) burácet nadšením. Nikoho snad nepřekvapí, když napíšu, že to posluchačům v drtivé většině vydrželo až do konce. Mohutné ohňostroje, křišťálově čistý zvuk, perfektní kulisy, to vše vkusně a s maximálním nasazením všech, jež měli s „The Wall“ co dočinění. Už v samotném začátku jsem byl ohromen, avšak to nejlepší mělo teprve přijít. Následující „The Thin Ice“ totiž jasně ukázala, proč je album i po tolika letech stále aktuální, a že témata v něm obsažená nám mají stále co nabídnout. A právě tohoto jevu dokázal Roger bravurně, přitom nenásilně, využít. Obnažení iracionality války, útlaku a všeho bezpráví mohlo začít. Po rozestavěné zdi běžely diapozitivy všeho druhu, které líčily dnešní „špatný“ svět bez braní si jakýchkoliv servítek. Jeden z mnoha hudebních vrcholů, „Another Brick In The Wall (Pt. 2) nám představil roztomilý dětský sbor s obří figurínou učitele, jenž byl hloučkem dětí symbolicky vytlačen. Následovalo poděkování a zasloužený potlesk. Show nabírala na obrátkách, na řadě byly jednoznačně dvě nejsilnější písně první poloviny koncertu, „Mother“ a „Goodbye Blue Sky“. Při první z jmenovaných došlo na krátké představení, ve kterém Waters nezapomněl na český pozdrav. Rozpovídal se také o tom, jak hrál tento song na památném koncertě v Londýně.

Doslova řekl:
„Mám pro Vás jedno velké překvapení, přeneseme se spolu do roku 1980, kde tato píseň zazněla.“

Lidé byly nadšeni, na zeď a její plátno byl promítán záznam, který byl s tím nynějším dokonale synchronní. Bylo velmi zajímavé sledovat Rogera na pódiu a zároveň na rozestavěné zdi. Rozdíl mezi oběma? Jednatřicet let! Následně se pak k verši: „Mother, should I trust the government?“ objevuje komentář: „No Fucking Way!“, což je na pravé straně zdi vskutku trefně přeloženo: „Ani z prdele!“ U mnou zmíněné „Goodbye Blue Sky“ pak nechyběla patřičná kontroverze, kdy letadla namísto bomb shazovala náboženské a jiné symboly. Přičemž v zastoupení nechyběl ani srp a kladivo! Videa měla také ještě jednu skvělou vlastnost, dokonale odváděla pozornost od stavění zdi. Takže vše působilo nesmírně kompaktně a autenticky.

Skupinka fans:
„Nejúžasnější koncert v našem životě!!!“

V druhé části opusu jsem se již bez zábran nechal strhnout dokonalou atmosférou, která v sobě zahrnovala vše. Od dokonalého vizuálního zážitku, po úžasný výkon muzikantů. Skladby jako: „Hey You“, „Comfortably Numb“, „The Show Must Go On“ jsou pro mě lahůdkou, přestávám pochybovat o bezchybném večeru. Třešničkou na, už tak sladkém dortu, byl tak jen poletující vepř Alige a směsice nápisů „IBelive“, IFolow“, „IPaint“ při skladbě „Run Like Hell“. Pak už nezbývalo nic jiného, než si počkat na obtloustlého soudce, jenž svým proslovem jen těžko dokázal zabránit následnému stržení zdi.

Roger Waters:
„Děkuji Praho!“

Dva koncerty ve dvou dnech, oba beznadějně vyprodány. To je vizitka, kterou se může v dnešní době chlubit jen málokdo. Roger Waters si to ovšem zaslouží. Publikum ho přijalo s nadšením a pokud to bylo skutečně jedno z jeho posledních vystoupení, náramně se vyvedlo...

Videa:
http://www.youtube.com/watch?v=q0SFK-AP0YA
http://www.youtube.com/watch?v=vHc4Yai97t0
http://www.youtube.com/watch?v=rDJ2WvAvjho&feature=mfu_in_order&list=UL



zpět
Recenze přečtena: 2900x         Autor: Jiří Marek