Whiplash ... Recenze ... Live
Nejnovější

Recenze:
ASMODEUS
MALIGNANT TUMOUR
MORTIFILIA
TERROR
NASTY RATZ

Recenze - live:
SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY

CANNIBAL CORPSE
HARLEJ
BASINFIREFEST 2014

Rozhovory:
IMODIUM
NASTY RATZ
ABRAXAS
TONDA RAUER
D.O.P.

Články:
FESTIVALY A ROZHOVORY
BRUTAL ASSAULT TOUR 2012
ČERNÁ DÍRA XXXII.
ČERNÁ DÍRA XXXI.
VZPOMíNKY NA VADER

Nejčtenější

Recenze:
MASTURBACE
24.10.2006 | 16431 x
CALES
22.10.2006 | 13910 x
HARLEJ
05.10.2006 | 13433 x
HARLEJ
29.10.2006 | 13337 x
FORGOTTEN SILENCE
22.08.2006 | 13326 x

Recenze - live:
NOC PLNÁ HVĚZD
03.08.2006 | 34340 x
ARAKAIN, PANDEMIA
25.12.2006 | 14370 x
KORPIKLAANI a další
08.11.2006 | 14221 x
BRAINWASHING FEST
04.05.2006 | 14206 x
SSOGE, ENDLESS
24.01.2007 | 13914 x

Rozhovory:
MILOŠ "DODO" DOLEŽAL
06.11.2006 | 17483 x
HARLEJ
31.10.2006 | 17451 x

Články:
MASTERS OF ROCK 2007
13.01.2007 | 15734 x
ČERNÁ DÍRA XXIX.
18.12.2007 | 14674 x

 Whiplash
Počet recenzí: 1705
Počet recenzí-live: 236
Počet rozhovorů: 230
Počet článků: 98
Počet skupin: 1071
Počet odkazů: 92
BASINFIREFEST 2011

1.7.-3.7.2011 Spálené Poříčí



     Jestliže předchozím ročníkům tohoto festivalu povětšinou počasí přálo, tak letošní, v pořadí již deváté pokračování, se z tohoto pohledu nevyvedlo a povětrnostní podmínky, které celé tři dny vládly, dokonale prověřily každého přítomného návštěvníka. Kdo se předem a hlavně dostatečně nepřipravil na vytrvalý déšť a vlezlou zimu, musel trpět. Samozřejmě tím také trpěla atmosféra festivalového dění a mám dojem, že i celková návštěvnost v průběhu jednotlivých dní festivalu.
     Počasí jsme si samozřejmě vybrat nemohli, ale z hudební nabídky, čítající téměř 80 kapel z domácí a zahraniční scény, kterou přichystala pořádající agentura BFF-Production s.r.o., ano. Vybrat si z kapel, které hrály na dvou pódiích současně, mohl každý. Nastavená dramaturgie festivalu mi jako každý rok určila místo před Budweiser stage, a proto se tato reportáž zaměřuje pouze na zde vystupující kapely.

     Dříve to nešlo, takže pro mě první kapelou festivalu byla německá pětka LORD OF THE LOST, která se pohybuje v dobře známých vodách gothic metalového stylu, takže nelze přeslechnout vlivy kapel Sisters Of Mercy, Crematory či starších Paradise Lost. Ale proč ne, může být. Pro mě velmi slušný rozjezd.

     Z rozjezdu na plný plyn to rozbalili řečtí FIREWIND, kteří mají svůj heavy/power metal dobře zmáknutý, čemuž nepochybně přispívá jejich kytarové eso Gus G. o jehož kvalitách nemá pochyb ani sám velký Ozzy Osbourne, když si jej přizval ke spolupráci na svojí studiovku „Scream“. Tento fakt zřejmě FIREWIND o to více zviditelnil v metalových kruzích, ale nic to nemění na tom, že kapela umí.

     Pro mě vrcholem pátku a tudíž vítězem dne se stali američtí sršni IL NIŇO, jejichž nu metalové sypačky šmrnclé moderním corem měly neuvěřitelný švih. Dokonalá palba moderního amerického metalu, který i přes svojí cílenou výbušnost a agresivitu ani chvíli nenudil.

     Vzrůstající a postupně na síle nabývající metalovou bouři, krásnou svojí nespoutaností a silou, kterou předvedli FIREWIND a IL NIŇO, uklidnili FREEDOM CALL svým archaickým a bohužel typickým speed/power metalem, který získával body v 80. letech minulého století. Jenže tehdy bodíky sbírali své době poplatní Helloween. S mírným křečovitým úsměvem, deštěm promočen a zimou prolezlý jsem to vzdal a za posledních tónů německého kvapíku jsem kvapem areál festivalu opustil.

     Pro sobotní den a noc nabízeli meteorologové lepší prognózu, takže deště bylo mnohem méně, ale zima jako v březnu panovala bohužel dále. Protože mám rád britskou muziku, která se nejvíce zasloužila o velikost a význam rockové hudby jako celku, nemohl jsem si nechat ujít vystoupení NEONFLY. Kapela existuje od roku 2008 a tvoří jí pětice mladých muzikantů, kteří právě v intencích typického britského rukopisu se smyslem pro výstavbu metalové kompozice a melodické linky předvedli výborný výkon.
Pro mě byli velmi příjemným překvapením celého festivalu.

     Frantíky SKARFACE jsem vynechal, neboť hudební styl ska mě nijak neoslovuje a raději jsem se pro tentokrát přemístil na Stock stage, kde o něco později hráli legendární VITACIT v čele s Láďou Křížkem. Kapela samozřejmě podle očekávání zahrála již nějakou dobou prověřené kousky z jejich nejslavnější éry. Příjemným zjištěním pak byla velká přítomnost rockerů všeho věku a jejich pozitivní ohlas na vystoupení této nesporné legendy českého metalu.

     VITA IMANA se na hlavní scéně zpozdili asi o 20 minut, což ve výsledku vedlo ke zkrácení jejich vystoupení. Jak se po drtivém nástupu těchto Španělů ukázalo, byla to opravdu škoda. Parádní metalcore se skvělým mohutným zvukem a výkonem všech muzikantů.


      Rockovou pohodu na scénu přinesl KAMIL STŘIHAVKA se svojí kapelou LEADERS. Co doplnit? Snad jen, že když prší, tak to obvykle nic moc příjemného není. Avšak rocková balada „Když se snáší déšť“, která také zazněla, vyvolává v podání Kamila Střihavky pocit naprosto opačný. Navrch ještě „Země vzdálená“ a vážně není co dodat.

     Vyškováci DARK GAMBALLE mě nemohli zklamat. Jejich geneze od řekněme thrash-death metalu (tehdy ještě pod názvem DARK) k současnému chytrému a barevnému crossoveru je v jejich tvorbě velmi znát. Výsledkem je pak taková hudební koláž, která se musí líbit snad každému.

     ALEŠ BRICHTA vsadil také na jistotu a nasázel osvědčené kusy z dílny Arakain z doby, kdy v kapele působil, připomněl také svůj nesvůj hit „Dívka s perlami ve vlasech“, od maďarské legendy Omega. Nechyběla ani vzpomínka na Jirku Schelingera.

     Po předcházející české trojici zpět do zahraničí a to s HELL IN THE CLUB, kteří předvedli italské pojetí jinak americké domény glam rocku.
Pro mě to bylo rozhodně příjemné překvapení, když s italskou scénou mám až na výjimky spojené svojí kvalitou nevalné kapely typu speed-power-epic metal.
HELL IN THE CLUB určitě budou ve své domovině raritou a možná i jedničkou v tomto stylu. Komu se glam rock jako takový líbí, je pro něj tato čtveřice určitě příjemným rozšířením takové scény.


     Očekávaný vrchol večera se dostavil po poměrně uhlazených italských rockerech, když nastoupilo legendární německé trio SODOM. Jak se dalo očekávat už podle zvukové zkoušky, o žádnou lyriku nešlo. Zachrchlaný zvuk vytažený snad na maximum, se kterým Tom Angelripper a spol. okamžitě každého přišpendlili vidlemi na vrata toho svého chlíva. Kdo zaseje, má co sklízet. A sklizeň to byla bohatá. S péčí řádných hospodářů od jejich prvotiny „In The Sign Of Evil“ až po poslední „In War And Pieces“ přeorali hektary svých hitů a megahitů jako např. „The Saw Is The Law“, „Agent Orange“ či „Ausgebombt“. Během hodiny a půl, když se přítomné publikum již propadlo do septiku tohoto běsnění, SODOM za sebou zavřeli dveře maštale a bylo uklizeno. Opět se potvrdilo, že v jednoduchosti je síla, což SODOM využili naprosto dokonale a s jejich vystoupením se očekávaný vrchol večera změnil v realitu a už nebylo co řešit.

     Jejich krajané DEADLOCK to po nich neměli určitě jednoduché, neboť noční doba pokročila, povětrnostní podmínky měly k ideálnímu stavu také hodně daleko. Příprava jejich vystoupení se také protáhla. Takže když ještě za nepříliš dobrého zvuku spustili mix dejme tomu melodického death metalu a metalcore, měl jsem příznačně v pravém slova smyslu pocit, že to nějak vázne. Třeba to byl ale jen můj dojem, který byl možná umocněn předchozím zážitkem z čardáše, který předvedli SODOM.

     Podle předpovědi počasí si asi nikdo nemohl dělat naděje na jeho zlepšení. A skutečně, zázrak se nekonal. Pršelo a pršelo, zima nebyla jak v březnu, ale v únoru. Pouze pár vrstev oblečení navíc zmírnilo tyto negativní vlivy a pak jsem byl již schopen program, který nabízelo nedělní odpoledne a večer, zvládnout.

     MANIMAL, kteří pocházejí z Gothenburgu ve Švédsku, předvedli svým výkonem, který byl podpořen jejich velmi dobrým zvukem, skvělý výkon. Klasický heavy metal s vlastním ksichtem, s příchutí Judas Priest, s ukázkovým ječákem, za který byl se skutečně nemusel stydět ani slovutný Rob Halford. Když se ještě ve správnou chvíli v jejich hudbě objevily náznaky starých dobrých Queensryche, byl výsledek naprosto dokonalý.


     České želízko v ohni WOHNOUT jsem vynechal a počkal si až na kytarového mistra MILOŠE DODO DOLEŽALA, který ke svému baskytarovému doprovodu již plně angažoval Miloše Doležala mladšího, kterého nazýval „malým Dodíkem“. Malý znamená v tomto případě mladý, neboť jak sám Dodo poznamenal, Dodík není jako baskytarista žádné béčko. A velký DODO? Jako vždy prokázal co na kytaru a s kytarou umí a jak jinak v jeho vlastním podání zní „ Já chci se ptát těch králů“ proti nynější verzi, kterou den předtím vystřihli VITACIT. Jinak i on nemohl vynechat slavné a osvědčené kusy vitacitovské éry (např. „Poutník životem“, „Loď“). Došlo i na Jima Hendrixe a aktuální kousky „Hrdej českej lev“ a „Samuraj“ z jeho poslední studiové desky „Despekt“.

     Slovenské rockové trio TUBLATANKA jsem pro tentokrát vynechal. Nikoliv pro nezájem či neoblíbenost, ale z prozaických důvodů, kterými byly především déšť a vlezlá zima. Další českou legendu DOGA jsem také vypustil a raději si odpočinul a soustředil se na zbytek kapel, které mě ještě čekaly na hlavní scéně, včetně největších hvězd festivalu, kterými byli pro letošní ročník PARADISE LOST.

     DREAMSHADE ze švýcarského Lugana, kteří existují někdy od roku 2006, spustili, jak se dalo dle věku jednotlivých muzikantů odhadnout, typickou metalovou modernu s vlivy melodického death metalu, který je v dnešní době tak populární. Ale i tady platí, že když dva dělají totéž, není to totéž. Měl jsem pocit, že kapele chybí alespoň nějaká, byť i jen částečná originalita. Jenže z hlediska dané situace je nutno rozlišovat mezi poslechem kapely na festivalu a domácím poslechem, a proto na festivalu rozhodně ano, doma si tím tak úplně jist nejsem.

     Po Švýcarech honem zase domů s KRUCIPÜSK. Tomáš Hajíček mě vždycky bavil a nebylo tomu jinak ani při tomto vystoupení. Jeho úvodní hlášky před každou skladbou, kterou do všech s kapelou nasypal, jsou vážně nesmrtelné: např. skladbu „Zákon“ s textem „zákon hovna vypijeme do dna“, věnoval „dětem, těm nejmenším trpaslíčkům“, pak úvodníky typu „jedna pro všechny mrtvé spoluobčany“ či jiná „o brzdaři, který spadl na koleje a zlomil si nohu o pražce“. Frontman jak má být. Ale podstatná je muzika a tu mají KRUCIPÜSK zvládnutou na jedničku. O jejich současné oblibě svědčí fakt, že fandů při jejich setu, co ještě vydrželi a zůstali, více než při PARADISE LOST. I když Tomáš Hajíček přítomné přesvědčoval, že „cirkus dneska nebude“, tak byl. A pořádný. Za to patří celé kapele velký dík.

     Ani před koncertem PARADISE LOST, který začal až po 23:00 hodině, ani v jeho samotném průběhu, nebylo počasí milosrdné k té poslední hrstce vytrvalců a nadšenců a bez slitování je i v těchto posledních chvílích vydatně skrápělo dešťovou vodou. Zima, kterou nelze nazvat jinak než kosou, silně vadila a mám dojem, že i do jisté míry rozladila jak zpěváka Nicka Holmese, který opakovaně na adresu panujícího počasí drtil mezi zuby slovo „fuck“, tak zbytek muzikantů PARADISE LOST.
Z celé situace jsem měl dojem, že největší hvězdy festivalu to odnesly ze všech nejvíc, když se panující zima vystupňovala s deštěm natolik, že před pódiem zůstaly jen desítky či možná dvě stovky zdecimovaných věrných. I když tedy podmínky, za kterých to kapela spustila, nebyly zrovna ideální, tak nebylo pochyb o tom, že PARADISE LOST nejenže patřili k tomu nejlepšímu, co letošní Basinfirefest nabízel, ale pro mě byli správným vyvrcholením festivalu, když jak to tak bývá, poslední hrají přece ti nejlepší…

     PARADISE LOST tedy uzavřeli účet letošního ročníku Basinfirefestu a nezbývá nic jiného než se ve zdraví dočkat roku 2012, přesněji 29. června, kdy vypukne další, v pořadí již desátý, tedy jubilejní ročník, na kterém pořadatelský tým slibuje hudební přehlídku toho nejlepšího, co předchozí ročníky nabídly. Závazek je to lákavý, a proto za sebe říkám, že chybět rozhodně nebudu! TESTAMENT si ujít nenechám!!! Ti byli přece nejlepší…


zpět
Recenze přečtena: 3948x         Autor: hankye