Whiplash ... Recenze ... Live
Nejnovější

Recenze:
ASMODEUS
MALIGNANT TUMOUR
MORTIFILIA
TERROR
NASTY RATZ

Recenze - live:
SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY

CANNIBAL CORPSE
HARLEJ
BASINFIREFEST 2014

Rozhovory:
IMODIUM
NASTY RATZ
ABRAXAS
TONDA RAUER
D.O.P.

Články:
FESTIVALY A ROZHOVORY
BRUTAL ASSAULT TOUR 2012
ČERNÁ DÍRA XXXII.
ČERNÁ DÍRA XXXI.
VZPOMíNKY NA VADER

Nejčtenější

Recenze:
MASTURBACE
24.10.2006 | 16427 x
CALES
22.10.2006 | 13903 x
HARLEJ
05.10.2006 | 13427 x
HARLEJ
29.10.2006 | 13332 x
FORGOTTEN SILENCE
22.08.2006 | 13321 x

Recenze - live:
NOC PLNÁ HVĚZD
03.08.2006 | 34329 x
ARAKAIN, PANDEMIA
25.12.2006 | 14363 x
KORPIKLAANI a další
08.11.2006 | 14213 x
BRAINWASHING FEST
04.05.2006 | 14198 x
SSOGE, ENDLESS
24.01.2007 | 13906 x

Rozhovory:
MILOŠ "DODO" DOLEŽAL
06.11.2006 | 17481 x
HARLEJ
31.10.2006 | 17446 x

Články:
MASTERS OF ROCK 2007
13.01.2007 | 15728 x
ČERNÁ DÍRA XXIX.
18.12.2007 | 14666 x

 Whiplash
Počet recenzí: 1705
Počet recenzí-live: 236
Počet rozhovorů: 230
Počet článků: 98
Počet skupin: 1071
Počet odkazů: 92
BRUTAL ASSAULT Fest 17

8.8.-11.8.2012 Jaroměř, pevnost Josefov



Intro…Hellcome to Brutal!

BRUTAL ASSAULT…beze všech pochybností největší, nejtvrdší a nejlépe organizovaný metalový festival pořádaný na území České kotliny, vstoupil v letošním roce do svého 17. pokračování. Pánové z pořadatelské agentury Obscure rozhodně neusnuli na vavřínech. I tento rok se pokusili nejen o poskytnutí co nejlepších hudebních zážitků všem českým i zahraničním návštěvníkům, ale i o zlepšení servisu. Bohatá nabídka všemožného jídla je na Brutalu již samozřejmostí, stejně jako pestrý merchandise distro firem, mobilní bankomat, kavárny, čajovny, vinárny, bary, stánek Redbullu, přírodní tribuna, horror cinema house, chill out zóna (zdravím srdečně kolegy z časopisu Maxim, jmenovitě Nelu Dubákovou a Pavla Němce!), non stop taxi, úschovny, směnárna a spousta dalších. Novinkou bylo letos delikatesní pivko Budvar, nóbl toalety (za 1 festivalový žeton), ekologické nádobí z arekové palmy a především pak zavedení vysílání festivalové televize – tzv. Brutal Assault Channelu (BAC). Zkrátka a dobře, je patrné, že pánové Karlík, Fiala a Shindy neustále vymýšlejí, co na festivalu vylepšit, inovovat, zmodernizovat. Jde jim to na výbornou, kéž by i další pořadatelé oper air akcí byli stejně progresivní, jako výše zmíněné trio. Jen tak dále!

Den nultý, středa 8. srpna

Zahřívačka dosahuje bodu varu

Poprvé za dobu, co jezdím na Brutal, jsem na tuto oslavu extrémní hudby vyrazil již ve středu, tedy v den, který je jakousi warm up párty před hlavní třídenní smrští. Trochu naivně jsem se domníval, že v nultý den bude v areálu a přilehlém okolí tak dva až tři tisíce lidí. Už při vjezdu do Josefova mi bylo zřejmé, jak fatálně jsem se zmýlil. Když jsem si šel podél hradeb josefovské pevnosti vyzvednout akreditaci, míjel jsem předlouhou frontu návštěvníků, čekajících buď na odbavení, nebo za zakoupení lístku. Nemám přesné informace, ale tipuji, že letošní BA navštívilo dobrých patnáct tisíc návštěvníků.

Jelikož i na akreditace si vystojím cca 60 minutovou frontu, přicházím o vystoupení jihočeských pekelníků AVENGER, jimž se dostalo pocty celé klání odstartovat. Škoda, jejich aktuální fošna „Bohemian Dark Metal“ je dle mě tím nejlepším zářezem v jejich dosavadní diskografii. Unikají mi naneštěstí i INGROWING, na které jsem se těšil, protože jsem Vlakinovu úderku už dlouho neviděl naživo.
Do areálu přicházím právě v okamžiku, kdy na J?germeister stage spouštějí brněnští progresivisté FORGOTTEN SILENCE skladbu „Translucide (Brighton II)“ z jejich letošního opus magnum „La Grande Bouffe“. Tahle parta nekoncertuje zrovna často, ale pokud už stojí Krusty, Medvěd, Hyenik, Čepa, Marty a Satyr na pódiu, je to vždy zážitek. Nejinak tomu bylo i na Brutalu. Forgotni se zaměřili především na ty tvrdší kousky ze své diskografie, mj. přehráli i pecku „Tumulus“. Tohle já prostě mohu…kdykoliv a v jakémkoliv množství.
Po náročné cestě z Ostravy do Josefova mám žízeň i hlad, tudíž se odeberu k nejbližším stánkům s občerstvením (propadl jsem stánku č.3 – Klub cestovatelů, kde nabízela velmi příjemná obsluha speciality arabské a pákistánské kuchyně - mňam!). Show švédských ENGEL vedených vstřícným a ukecaným zpěvákem musela potěšit každého příznivce melodičtější odrůdy thrash/death metalu.
Když spustili svůj dirty grind/black Britové ANAAL NATHRAKH, s překvapením zírám, že jim tam na basu hostuje starý harcovník Shane Embury (ten mimochodem vystoupil na BA i ve čtvrtek s LOCK UP a v pátek s NAPALM DEATH – ten člověk je nezničitelný!!!). Vokalista Dave Hunt se, chudák, opíral u mikrofonu o berli, i tak ale dal do svého výkonu vše.
ROOT jsou, navzdory čtvrtstoletí, které se chystají v prosinci oslavit, stále při chuti a při síle. Big Boss zpívá velmi sebejistě, hecuje diváky a očividně si užívá jak šlapající a perfektně sehrané kapely za zády, tak nadšených ovací tisícovek fans před sebou. ROOT měli vydatné pyro efekty, ač jsem stál na pódiu asi 10 metrů od hrajících Brňáků, bylo mi pekelné vedro…vařím se ve vlastní šťávě.
Navýsost příjemným překvapením pro mě bylo vystoupení ALCEST. Zajímavé sdružení muzikantů ze země galského kohouta předestřelo před půlnocí nádherně imaginativní paletu skladeb. Po vypalovačkách předchozích smeček to byl hotový balzám na uši. Ve festivalovém bulletinu byli ALCEST popsáni jako post black metal, ovšem myslím si, že v jejich hudbě toho najdete daleko více. Pro mě osobně jedno z nejpříjemnější překvapení 17. BA. Najděte si na Youtube klipy téhle skupiny…to budete koukat!
Středeční program je u konce, což vzhledem k únavě kvituji s povděkem. Takže rychlý přesun do Opočna, kde máme tradičně nocleh. Je nejvyšší čas načerpat spánkem síly do dalšího dne.

Den první, čtvrtek 9. srpna

Z patologie až na ministerstvo

Čtvrteční dopoledne je stejně slunné a teplé, jako včerejší den. Vůbec, počasí pořadatelům Brutalu v posledních 4 letech docela přeje. Do areálu, který je nyní již pořádně napěchován lidmi, přijíždíme po poledni. Uniklo nám vystoupení NOOSTRAK, TROLECH a BRUTALLY DECEASED a TOTEM.
Metal Shop stage okupují Amíci TOXIC HOLOCAUST. Jejich old schoolový mix thrashe a punku nakopával prdel. Jo, v pohodě, proč ne. Sympatická nostalgie. Nepatřím zrovna mezi zapřisáhlé fandy pagan/folk metalu, ale ruská ARKONA mě ve své podstatě bavila. A kapela, vedená blonďatou frontwomankou , se očividně bavila také.
GENERAL SURGERY ve sterilně bílých úborech zbrocených krví nemohli nikoho nechat lhostejnými. Švédští „patologové“ zasypali josefovskou pevnost řádně hutnou a natlakovanou porcí goregrindu. Inu, delikateska. Kdo si nechal ujít ochutnávku, může trpce litovat. Sranda byla, že borci z GENERAL SURGERY chodili celé odpoledne po areálu, aniž by se převlékli či umyli. Nevím nevím, jaké byly reakce několika málo „pivních mrtvol“, pokud se probraly ze spánku právě ve chvíli, kdy kolem procházel někdo z GS s vizáží zombíků…
Na těžkotonážníky z CROWBAR jsme se hodně těšil, leč pěkný zážitek z vystoupení tělnaté formace zazdil špatný zvuk. Občas jsem měl potíže rozpoznat, jakou píseň rodáci z New Orleans právě hrají. Svou oblíbenou „Planets Collide“ jsem naštěstí identifikoval. Aspoň něco…
Moderní metalcore v podání populárních THE BLACK DAHLIA MURDER není právě můj šálek čaje. I tak ale musím uznat, že Američané se do svého setu obuli s obdivuhodnou vervou. Jejich lídr Trevor s typicky „naplaveninovým“ příjmením Strnad to s lidmi umí na výbornou.
CORROSION OF CONFORMITY oslavili v letošním roce 30leté výročí své existence. Obdivuhodné. Své nejlepší roky má tahle sludge rocková skupina už dávno za sebou. Přesto bylo velmi sympatické vidět, kterak postarší pány hraní pořád baví a naplňuje. Žádná image, žádné silácké gesta či pózy, nýbrž čistokrevný, s chutí zahraný stoner rock.
Hvězdné seskupení Embury-Barker-Lindberg-Reisenegger sdružené v projektu LOCK UP přišlo, zmasakrovalo všechny přihlížející svým ultimativním mixem death metalu a grindcoru a spokojeně se zase odporoučelo do zákulisí. Tam Shane Embury a Tomas Lindberg zakalili, především Shane se po pár panácích změnil v lidového vypravěče anekdot.
Doomové SWALLOW THE SUN (údajně směšně teatrální) stejně jako metalcorové HEAVEN SHALL BURN (prý po třech skladbách celkem nuda) jsem oželel, neboť jsem se vydal na průzkum distro stánků, zašel na návštěvu do šapitó časopisu Maxim a nakonec jsem zavítal do Budweiser Club Stage. V téhle hangárové scéně se od čtvrtku do soboty vystřídalo pár velmi zajímavých partiček, které by rozhodně neměly uniknout vašemu zájmu. Jmenovitě THE TRUTH IS OUT THERE, DIVADLO MARZA, OBSCURE SPHINX, SEBKHA CHOTT, ET MORIEMUR, CULT OF FIRE či SHAPE OF DESPAIR. Být pořadatelem, nebál bych se OBSCURE SPHING, SEBKHA CHOTT či SHAPE OF DESPAIR šoupnout rovnou na velká pódia.
Brazilské hyperkovotepce KRISIUN mám rád, považuji je už mnoho let za jednu z nejlepších blast death smeček na světě. Iberoameričané se sice také zpočátku potýkali s nevhodným nazvučením, ale přenesli se přes to s profesionálním nadhledem, takže zvukař nezpanikařil a ve druhé polovině setu už měli KRISIUN zvuk jaksepatří. Mé největší zklamání BA na osm?
MINISTRY! Hodně mě toto vyrčení mrzí, ale nemohu jinak. Jourgensenovu formaci mám rád z desek, z klipů a jelikož jsem je do dnešního dne neviděl „live“, byl jsem setsakra natěšený. Mno, jak už to bývá, o to větší bylo mé rozčarování. MINISTRY hráli jakoby z povinnosti, Jourgensen působil arogantně (nebo byl možná sjetý, těžko říct), bláznivě, groteskně, tragikomicky. Bylo to tak trapné, že si to u mě kapela nespravila ani reprodukcí hitovek „Psalm 69“ či „New World Order“. Ufff…
První top star čtvrtečního večera v mých očích shořela na prach, naštěstí mi náladu spravili DIMMU BORGIR, byť i tyhle Nory jsem už viděl nejednou v podstatně lepší kondici. Na rozdíl od MINISTRY se k tomu formace kolem Shagratha stále staví odpovědně a profesionálně. Podpořeni slušným zvukem, výtečnou hráčskou grácií a světelným parkem si DIMMU BORGIR s přehledem zachovali svůj letitý status.
Neznám, minimálně v kontextu US HC scény, lepší a sympatičtější sebranku, než je SICK OF IT ALL. Bratři Kollerové táhnout v New Yorku káru SOIA bezmála tři dekády! A považte, stále hrají naplno, napěchováni mladickým elánem, energií a drajvem, jaký by jim mohli závidět o generaci mladší následovníci. Dočkal jsem se i mé oblíbené pecky (a klipovky) „Scratch The Surface“. Jsem maximálně spokojen. Vivat SICK OF IT ALL!
K SAMAEL mám trochu nostalgický vztah. První rozhovor, co jsem dělal face to face kdysi v pravěku v Uherském Hradišti, byl právě s lídrem těchto Švýcarů, kytaristou/zpěvákem Vorphem. Od té doby se SAMAEL pozoruhodně vyvinuli z black metalové odnože do navýsost svébytného space-elektro metalu. Stejně originální je i Vorphův outfit evokující něco mezi samurajem a rytířem z Hvězdných válek. Jediný, kdo vypadá stále stejně jako před 20 lety, je basák Masmisein. Výborné vystoupení, při kterém SAMAEL nezapomněli ani na svou starší tvorbu (song „Baphomet´s Throne“).
Od skvělých Američanů NILE vidím jen první tři skladby, které mě přesvědčily dostatečně o tom, že jejich hutný, technicky do detailu promyšlený death metal prošpikovaný orientálními motivy, má stále co říct.
Poroučím se, k smrti unaven, do postele. ARCTURUS si nechám někdy na příště…sorry.

Den druhý, pátek 10. srpna

Na dobytčáku rovnou do Ráje

Páteční klání odstartovali „dobytci“ CATTLE DECAPITATION. Snad proto, že jsem od téhle sebranky nic extra neočekával, byl jsem jejich nesmírně intenzivním a brutálním setem doslova konsternován. Pánové ze San Diega zmasakrovali a rozsekali na malé kousíčky vše v blízkém i přilehlém okolí. Totálně šťavnatý nájeb, jaký jsem už dlouho nezažil! Excelentní, příjemné překvapení ještě před obědem.
Angličané, vlastně tedy Skotové BLEED FROM WITHIN se hodně snažili. Metal-deathcore v jejich podání má všechny nezbytné atributy tohoto žánru, ale málo platné. Po předešlé smršti CATTLE DECAPITATION to prostě nemělo ten patřičný šmrnc. Alespoň pro mě.
Djentovou formaci VILDHJARTU jsem sledoval z mírného povzdálí mého oblíbené Stánku cestovatelů, kde jsem do sebe soukal oběd. Švédové hrají opravdu zajímavě, z jejich hudby sálá určité charisma, ale dle mého názoru jim trochu uškodilo denní světlo. Za tmy by to jistě mělo lepší kouzlo. I tak ale skupina, která stojí za pozornost.
Amíci WARBRINGER vzývající old school thrash mě bavili asi dvě skladby, nic nového ani prdel nakopávajícího pod sluncem.
Trochu jsem se zakecal na louce u dister, takže finské melodické deathers NORTHER stíhám před samým závěrem jejich show. Nic, co by urazilo, ale také nic, co by nadchlo.
Celosvětově kreditované americké smrtonoše INCANTATION si dávám celé, byť se musím přiznat, že po 20 minutách mě už nebavili. Poctivý, hutně se valící death metal, jenž je ovšem vařený ze stále stejných ingrediencí. A to se po čase zákonitě přejí.
Na rozdíl od veteránů INCANTATION jsou finští mládenci z INSOMNIUM relativně mladou krví na scéně a z jejich elánu to bylo ihned patrné. Opřeli se do svých nástrojů s patřičnou razancí i hráčským umem a třebaže jejich death vyšperkovaný melodiemi také neoplývá inovacemi, zanechali na mně určitě lepší dojem, než krajánci z NORTHER.
Dřevní blackoše KAMPFAR z Norska vynechávám, z koncertního bloku DARKEST HOUR si poslechnu tři skladby. Vcelku vyvedená směska amerického HC a metalových rifů šmrncnutých skandinávskou školou.
Říká vám něco VALLENFYRE? Pokud ne, zkuste to co nejdříve napravit. Tuhle skupinu totiž založil a vede Greg MacIntosh (jinak samozřejmě kytarista a hlavní skladatel v Paradise Lost). Greg se ve VALLENFYRE postavil k mikrofonu, k nástrojům si přizval kamarády z jiných známých britských formací a výsledkem je nejen podařené album „A Fragile King“, nýbrž i parádní set na BA. Mr. MacIntosh řádil za mikrofonem tak přesvědčivě, že mu to kolega Nick Holmes z PL může jen závidět. VALLENFYRE hrají chytlavou směsku death-doom metalu, jenž těží z toho nejlepšího, čím počátkem 90.let anglická scéna těmto žánrům přispěla. Dobré, VALLENFYRE na BA jednoznačně zabodovali!
Na německé harcovníky MORGOTH jsem se hodně těšil. Jejich alba od „Eternal Fall“, „Resurrection Absurd“, přes „Cursed“ až po experimentální „Odium“ jsem v dobách svého mládí vstřebával častými poslechy. Nikdy jsem neměl příležitost tuhle kapelu vidět naživo (snad i z důvodu, že se v roce 1998 rozpadli, či uložili k ledu), o to vehementněji jsem se proto hrnul před Metal Shop stage, kde to zpěvák Marc Grewe se svými kumpány rozbalil. A nebyl jsem zklamán. MORGOTH sice nepředvedli žádnou převratnou show, ale sáhli po tom nejlepším, co jejich starý matroš nabízí. Možná mám pro tyto Germány slabost, ale mně se to zkrátka líbilo.
Další obdivovatele starého thrashe SUICIDAL ANGELS oželím, stejně jako HATEBREED (byli prý strhující) a MUNICIPAL WASTE. Metalcoru mám za poslední 3 dny celkem dost.
Ovšem propásnout NAPALM DEATH, to bych si vyčítal minimálně do konce letošního roku (třebaže jsem je viděl při jejich březnovém turné po ČR/SR v Ostravě). Barney, Mitch, Danny a Shane to rozbalili přesně tak, jak se od nich očekávalo. Tahle skupina je pro mě zárukou perfektního death/grindu, totálního nasazení všech muzikantů a Barneyho pódiové „epileptické“ tanečky se mi nikdy neomrzí. Na již zmíněném koncertu v Ostravě udělali NAPALM DEATH průřez celou svou bohatou tvorbou, zde v Josefově se naopak zaměřili na prezentaci skvělé aktuální fošny „Utilitarian“. Samosebou ale došlo i na hitovky jako „Nazi Punks Fuck Off“, „Scum“ nebo „Suffer The Children“. Brilantní, jako vždy!
Vikingové z AMON AMARTH mají na albech, dle mého soudu, už poněkud sestupnou tendenci, ale naživo mají jejich skladby pořád ty správné skandinávské „gule“. A pokud nějaké kapele sluší více prostředí festivalu, než klubu, jsou to právě tito švédští chasníci.
Jak se dočtete na jiném místě tohoto čísla Rock Hardu, MACHINE HEAD natáčeli v ČR videoklip k písni „Darkness Within“ a já mám ten dojem, že jejich frontman Rob Flynn se do Čech a do matičky Prahy bezmezně zamiloval. Svědčily o tom hojné proslovy, kterými Rob prokládal jednotlivé skladby jejich show. Těch rétorických vložek (o Praze, ČR, Brutalu = vše vychváleno do nebes, nebo o MTV, kterak šla do sraček) bylo na můj vkus až příliš, ale na druhou stranu to MACHINE HEAD vykompenzovali skvělými hitovkami („Old“, „I am Hell“, „Halo“,…) a samotný závěr vygradoval při „Davidian“. Ani poté se Mr. Flynnovi nechtělo z pódia, byl tak nabuzený, že věřím tomu, že by nejraději hrál vkuse až do sobotního večera.
Metalcorový buldozer CONVERGE mě moc nebavil, a tak se vracím na plac až na PARADISE LOST. Britové sice neměli takovou šťávu, jako odpoledne Gregův projekt VALLENFYRE, přesto mi jejich náladotvorné písně mírně po půlnoci udělali dobře na duši. Emotivní melodie podpořené barevnými světly a mírně kolísajícím vokálem Nicka Holmese (už jsem jej slyšel zpívat podstatně hůř), k tomu hvězdy na temném nebi…ano, to mohu.
Brutální a technické deathers GORGUTS si dávám jen na ochutnávku předtím, než se odeberu na cestu do hajan. Kanaďané řádili jako smyslu zbavení a přitom dokonale ovládali své instrumenty. Masakr, prvojakostní!

Den třetí, sobota 11. srpna

Léčba úplňkovým šílenstvím…

Čas neúprosně letí, obzvláště na oper airu, na který se těšíte celý rok. Je sobota a před námi je závěrečný den letošního BA. Na jednu stranu mě to mrzí, na druhou musím přiznat, že jsem z těch předešlých tří dnů už hodně unavený a polámaný. Holt, jak roky přibývají, člověk už tolik nevydrží. Když jsi vzpomenu, jak jsem před x lety čiperně pobíhal na Dynamu v Holandsku, na Monsters Of Rock v Donningtonu či na Wackenu v Německu a únavu jsem necítil… A nyní? Škoda mluvit. Ale to jsem trochu odbočil.
Do areálu přicházím ve chvíli, kdy vrcholí show Bělorusů GODS TOWER. Jejich pagan/folk mě místy spíše evokuje staré dobré doom rockery St. Vitus, ale přesto, či právě proto se mi vcelku líbí.
Na nějakou tu hodinku se zapomínám u distro stánků, před obě pódia se vracím na TEXTURES. Progresivní extremisty z Holandska mám hodně v oblibě, ale musím objektivně uznat, že jsem je už viděl v lepší kondici. Ne že by zahráli špatně, to v žádném případě, ale něco jejich setu prostě chybělo.
Na americké metalcoristy NORMA JEAN jsem původně neměl v plánu zůstat, ale jelikož jsem si dopřál pozdní oběd, sledoval jsem je zpočátku jedním okem, po pár minutách jsem již valil obě bulvy. NORMA JEAN mají ve svých řadách strhujícího Lída-zpěváka, který mi svou vizáží i pódiovou prezentací zhusta připomínal mladší verzi Barneyho z ND. Výborně odvázaná show, která mě natolik dostala, že si nyní ani nevzpomenu, co jsem to vlastně poobědval.
Tak trochu exotické Islanďany SÓLSTAFIR jsem si nechtěl nechat ujít. Musím však konstatovat své mírné zklamání. Nevím, zda to bylo denním světlem nebo čím, ale jejich djentově avantgardní post black metal mě zdaleka nenadchnul tak, jak jsem čekal. Nicméně většina publika to zřejmě vnímala jinak, Islanďané měli u lidí slušnou odezvu.
Ač bych tak s respektem pro CROWBAR i CORROSION OF CONFORMITY neměl činit, musím napsat, sludge metal v podání jejich krajanů KYLESA mě zaujal více (i díky dvěma bicmenům!) , než jmenované dvě legendy. Mladá krev žáků prostě někdy předčí své učitele, to se stává.
Vystoupení německých legend thrash metalu SODOM, kteří měli být na řadě, se bohužel přesunulo až na samotný závěr sobotního klání. Tím jsem o ně přišel, sorry, ale už jsem byl po půlnoci fakt „dead“.
Folk metaloví FINNTROLL mě neurazili ani nezvedli ze židle (tedy, ne že bych na nějaké seděl). Pohodově trylkující melodický metálek made in Finnland.
Po včerejších INCANTATION se dnes na BA dostavili další old stars klasického US death metalu. A musím říct, že IMMOLATION mě bavili nepoměrně více. Jejich skladby, hlavně z alb „Dawn Of Possession“ a „Here In After“ jsou tak nějak „zlejší“a současně chytlavější. Slušná lekce od zakladatelů žánru.
SIX FEET UNDER mají v Čechách kultovní status, někteří jedinci dokonce přijeli na Brutal takříkajíc „na otočku“ jen kvůli této bandě (zdravím do Kroměříže Radka T.!). Trochu mě zarazilo, že parta kolem Chrise Barnese (jeho dredy dosahují aktuálně do poloviny lýtek) odpíchla svůj blok válem „Stripped, Raped and Strangled“ z dílny Cannibal Corpse, ale proti gustu žádný dišputát. Barnes hraje nyní s úplně odlišnou sestavou, než s kterou nahrál legendární opusy „Haunted“ či „Maximum Violence“, což je nejspíše dobře. Zdá se mi totiž, že SIX FEET UNDER teď šlapou razantněji, než kdy předtím. Fakt, že na závěr přišla další šleha „Hammer Smashed Face“ z kanibalské dílny, už nepřekvapil. Působivý koncert!
AGNOSTIC FRONT jsem propásl, ale na reunionované AT THE GATES nemohu chybět! G?teborgskou úderku jsem viděl naposledy v roce 1995 v Ostravě, kde jsem si tehdy i skvěle pokecal s velmi sofistikovaným zpěvákem Tomasem Lindbergem. Tomas už sice nemá ten vzhled divouse z hlubokých švédských hvozdů, ale zpívá stále stejně dobře. Je fajn, že se kapela opřela hlavně o repertoár ze svého mega alba „Slaughter Of The Soul“. Prima!
IMMORTAL potěšili všechny černokněžníky a druidky svou působivě mrazivou show, zahalenou po většinu hrací doby do umělé mlhy. Hrát Norové za denního světla, byl by efekt jejich snažení minimálně poloviční, ale takhle…dobře se na to dívalo i poslouchalo. Matroš z desky „Sons Of Northern Darkness“ má stále co říct.
Ještě působivější ale bylo vystoupení MOONSPELL. Už nástup principála Fernanda v bizarní obličejové masce předznamenal, že se máme nač těšit. A také, že ano. Portugalští vlci měli snad nejlépe nazvučený set letošního BA, každý jeden nástroj byl hezky čitelný a nad tím se klenul Ribeirův uhrančivý hlas. MOONSPELL se propagačně zaměřili hlavně na skladby z aktuální nahrávky „Alpha Noir/Omega White“, ovšem dovedete si jejich blok představit bez pecek jako „Opium“, „Alma Matter“ či finální třešňičky „Fullmoon Madness“? A těch jsme se naštěstí dočkali. MOONSPELL mě skvělým setem naprosto rozsekali v tom pozitivním smyslu slova, takže se, ač nerad, pro tento rok s BA loučím a těším se za rok zase naviděnou.

17. ročník BRUTAL ASSAULT se jednoznačně vydařil!

                      

                                            

                      

http://www.brutalassault.cz


zpět
Recenze přečtena: 5659x         Autor: Radek Bubeníček