Je vskutku zvláštní a pozoruhodná ta skutečnost, jak se nám ty časy ale povážlivě mění. Věci se totiž mají tak, že někdy před dvaceti lety hrály glam metalové partičky ve velkých arénách a na stadiónech pro x desítek tisíc návštěvníků. Dnes však panují poměry takové, že tyto spolky jsou nuceny, aby s povděkem kvitovaly možnost prezentovat se alespoň v malých sálech a klubech pro x stovek návštěvníků. Tak se také stalo, že aurou věhlasu obestření losangelesští veteráni W.A.S.P. (i když dnes je původním členem už jen jejich boss Blackie Lawless) při své další koncertní návštěvě naší země vystoupili v bývalé diskotéce Retro Music Hall na pražských Vinohradech. A metalu věrně oddanému našinci nechť je k jeho dobru a cti přičteno, že požehnaně zaplnil jeho útroby.
Hodina a čtvrt napjatého čekání byla o to nepochopitelnější, že toho dlouho očekávaného a s napětím v kalendáři vyhlíženého večera padla volba na neúčast jakékoliv předkapely nebo snad speciálního hosta. Byla však vyplněna reproposlechem panzermašiny U.D.O., přičemž, opravte mne, jestli se mýlím, její nové album „Dominator“ zaznělo celé. Ale poté se už na pódium za tónů intra přiřítili zpívající doprovodný kytarista (kdysi baskytarista) Blackie Lawless, kytarista Doug Blair, baskytarista Mike Duda a bubeník Mike Dupke. To aby provázaně spojenými songy „On Your Knees“ a „The Real Me“ (cover z repertoáru tělesa THE WHO) odstartovali svou následně opravdu divokou jízdu. Ta poté pokračovala uváděním jednoho nářezu za druhým, přičemž své zbrusu nové a dle mého smýšlení vyvedené album „Babylon“ čtveřice představila pouze dvěma ukázkami. A to skladbou „Crazy“, jež uvedenou kolekci otevírá, a kouskem „Babylon's Burning“. Pokud se zvuku setu týče, na můj vkus mohl pan zvukař ubrat na jeho intenzitě, avšak i takto se dalo konstatovat, že byl veskrze čitelný. Tudíž Blackieho přesvědčivý zpěv či jednotlivé nástroje byly dobře rozpoznatelné a mohly tak vynikat též Dudaovy doprovodné vokály v nápěvech či instrumentální práce Blaira, který v jemu vyhrazených chvílích sóloval ostošest. Všemi mastmi mazaný a protřelý šibal Blackie a jeho kumpáni sestavili, řekl bych, silně nahuštěný setlist, jímž tak nějak provětrali řadu svých alb. V rámci něho nádavkem utvořili ze skladeb „Hellion“, „I Don't Need No Doctor“ (předělávka původně od nevidomého zpěváka a klavíristy Raye Charlese potažmo spolku HUMBLE PIE) a „Scream Until You Like It“ (součást soundtracku filmu „Ghoulies 2“) jaksepatří nadupanou medley. Takže večer byl strhujícím způsobem natlakovaný a tedy jaksepatří záživný. Někdo snad mohl postrádat trochu té doprovodné pódiové show, jakou v případě Lawlessovy srdnaté kohorty znáváme z minulosti, alespoň tak ale vyšlo naplno najevo, že muzika téhle kohorty je dostatečně silná i sama o sobě. A rovněž tak je třeba si uvědomit, že jednak jsou dnes W.A.S.P. zkrátka už takoví a pak také že půdorys ani výška pódia v Retro Music Hall nedovolují účinkujícím nějak moc si vyskakovat. Takže jedinými, z minulosti nám známými proprietami byly prakticky už veskrze neodmyslitelné minicirkulárky usazené na rukávech Blackieho pokovené kožené bundy černé barvy. Veškerá přídavná show se tak soustředila na telestěnu umístěnou těsně nad pódiem, kam byly přenášeny historické záběry z různých koncertních vystoupení kapely, ukázky videoklipů k příslušným songům a přináležející záběry z různých dobových filmových dokumentů. Při zírání na ně jsem se ale několikrát načapal, že to do jisté míry odvádí mou pozornost od hlavního dění na pódiu. Kohortu W.A.S.P. předchází pověst, že její koncertní sety nebývají delší než něco málo přes hodinu. Toho večera zvolila však tato délku normální hrací doby sedmdesát pět minut. Jenomže odezva publika byla po celé vystoupení a zvláště pak po základním setu ukončeném megahitovou „I Wanna Be Somebody“ natolik bouřlivá, že přirozeně muselo dojít k jeho prodloužení. Jako přídavky zazněly úderné kousky „Heaven's Hung In Black“ a „Blind In Texas“ a tím vlastně kapela odehrála show standardní délky bratru devadesáti minut. Instrumentálně i pěvecky šlo tedy o dobře odvedený, plnoobrátkový koncert vyšponovaný, ba, až na maximální mez. W.A.S.P. prostě na žádný pád své české fanoušky nezarmoutili, tudíž si přejme, aby se k nám zábavný chlapík - sympatický taškář Blackie a jeho babylonští jezdci zase brzy vrátili. Budou nade vší pochybnost přijati s velkým množstvím otevřených náručí. A pokud mě by se mělo týkat, tuhle chrabrou metalovou chásku sleduji takřka od jejích počátků a jí režírovaná, zde popsaná prezentace jenom utužila mé přesvědčení, že to byla správně nastoupená cesta.

Setlist
On Your Knees / The Real Me
L.O.V.E. Machine
Crazy
Babylon's Burning
Wild Child
Hellion / I Don't Need No Doctor /
Scream Until You Like It
Arena Of Pleasure
Chainsaw Charlie (Murders In The New Morgue)
The Idol
The Headless Children
Take Me Up
I Wanna Be Somebody

přídavky: Heaven's Hung In Black
Blind In Texas