Whiplash ... Recenze ... Knihy
Nejnovější

Recenze:
ASMODEUS
MALIGNANT TUMOUR
MORTIFILIA
TERROR
NASTY RATZ

Recenze - live:
SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY

CANNIBAL CORPSE
HARLEJ
BASINFIREFEST 2014

Rozhovory:
IMODIUM
NASTY RATZ
ABRAXAS
TONDA RAUER
D.O.P.

Články:
FESTIVALY A ROZHOVORY
BRUTAL ASSAULT TOUR 2012
ČERNÁ DÍRA XXXII.
ČERNÁ DÍRA XXXI.
VZPOMíNKY NA VADER

Nejčtenější

Recenze:
MASTURBACE
24.10.2006 | 16428 x
CALES
22.10.2006 | 13904 x
HARLEJ
05.10.2006 | 13428 x
HARLEJ
29.10.2006 | 13332 x
FORGOTTEN SILENCE
22.08.2006 | 13322 x

Recenze - live:
NOC PLNÁ HVĚZD
03.08.2006 | 34330 x
ARAKAIN, PANDEMIA
25.12.2006 | 14364 x
KORPIKLAANI a další
08.11.2006 | 14215 x
BRAINWASHING FEST
04.05.2006 | 14203 x
SSOGE, ENDLESS
24.01.2007 | 13906 x

Rozhovory:
MILOŠ "DODO" DOLEŽAL
06.11.2006 | 17481 x
HARLEJ
31.10.2006 | 17448 x

Články:
MASTERS OF ROCK 2007
13.01.2007 | 15730 x
ČERNÁ DÍRA XXIX.
18.12.2007 | 14668 x

 Whiplash
Počet recenzí: 1705
Počet recenzí-live: 236
Počet rozhovorů: 230
Počet článků: 98
Počet skupin: 1071
Počet odkazů: 92
Ian Gillan
Můj život s Deep Purple
(nakladatelství & vydavatelství VOLVOX GLOBATOR v edici Evokace)



     …věnováno rock ‘n’ rollu…

Dodnes nosím v živé paměti vzpomínky na dobu svého raně teenagerského věku, kdy jsem se poprvé setkal s na tehdejší rockové poměry progresivní hard rockovou kapelou DEEP PURPLE. Tahle muzika tenkrát zasáhla veškeré mé smysly a její dopad mne ovlivnil natolik, že se ze mne stal na věky věků (amen) věrný a sveřepý stoupenec jí samotné a všech jejích členů. Pročež se mi nikdo nemůže divit (ani já sám se sobě nedivím), že ve chvíli, kdy jsem přijal a s povděkem kvitoval onu skvělou zvěst, že se tyto svázané stránky ocitly na našem knižním trhu, jsem spěchal uchvátit jeden exemplář pro sebe. Vyplatilo se. V míře nezměrné. Jediný háček bych spatřoval v tom, jaký český název byl pro knihu buď překladatelem či editorem zvolen. Byl vybrán veskrze nešťastně, neboť co do obsahu knihy je poněkud zavádějící. Proč nebyl ponechán naprosto výstižný titul anglického originálu IAN GILLAN – The Autobiography Of Deep Purple’s Lead Singer, zůstává prozatím otázkou. To už proto, že IAN GILLAN, jak vypovídá původní název, opravdu pojal toto své dílo vyloženě coby vlastní curriculum vitae v plném rozsahu. Formou poutavého vyprávění prochází celým svým dosavadním životem od narození (19.8.1945) až do roku 1998, kdy byla kniha, v čase nahrávání párplovského alba Abandon, dopsána. A ohlédneme-li se zevrubně za muzikantskou etapou Gillanova života, vyjde nám, že trojí působení v Deep Purple nečiní k dnešnímu dni celkově ani jeho polovinu. Ian označil spoluautora knihy, Davida Cohena, jenž tvrdí, že tohle dílo zplodili dva parádní magoři, za geniálního vypravěče a tak je tedy těžké stanovit, do jaké míry se ten který z dvojice přičinil o skvělou čtivost řádků. Čtenář – Gillanův příznivec se zde dozví řadu faktů a skutečností, o nichž, troufám si tvrdit, neměl ani potuchy, či je pouze tušil, ať už jde o Ianovo dětství, rodinné poměry, známosti s bytostmi opačného pohlaví, současné rodinné zázemí, vynálezecké sklony (zděděné údajně po dědečkovi) a podnikatelské aktivity (hoteliér, motocyklové závody a vývoj nového motocyklového motoru), první muzikantské kroky (kupříkladu formace The Javelins či Episode Six). O účinkování v Deep Purple nebo o bohatou vlastní sólovou kariéru, a to ať už pod hlavičkou Ian Gillan Band, Gillan, Ian Gillan či jako člen dua Gillan/Glover a souborů Black Sabbath, Gart Rockett And The Moonshiners, Repo Depo, opomenuto není ani účinkování v hlavní roli muzikálovém trháku Jesus Christ Superstar. Honza Gillanů ve svých memoárech seznámí dále čtenáře s velkým množstvím svých přátel, z nichž jedním z největších je párplovský baskytarista Roger Glover, manažerů, či se svými alkoholovými (kdy proudem tekla hlavně whisky a pivo) a erotickými avantýrami. Věru zajímavý je zde popis vztahu mezi ním a někdejším párplovským kytaristou a zakládajícím členem Ritchiem Blackmorem, o němž se vedly nejrůznější dohady a spekulace a který vskutku jiskřil, přičemž se leckdy vyhrotil na ostří nože. Cituji: „Ritchie sice kapelu po koncertě v Helsinkách 17.listopadu 1993 opustil – bylo to pár dní po zuřivém výlevu v birminghamské hale NEC – ale zapomenout se na něj nedá. Nikdy! Pro ducha DEEP PURPLE je životně důležitý a mnohé čtenáře možná překvapí zjištění, že vůči němu necítím žádné nepřátelství. V začátcích jsem s ním bydlíval na pokoji a během mnoha bouřlivých let – některá byla úžasná, jiná ne – jsem se naučil milovat a obdivovat jeho dokonalé hudební cítění a vystupování na pódiu. Nemohu dokonce ani říct, že ho nemám rád, a uznávám, že jsem s ním prožil mnoho dobrého. Je to prostě tak. Je dost dobře možné, že on sám mě vidí jinak, vždyť veřejně prohlásil: „Jednou, až budeme na turné, počkám si na Iana Gillana v temné uličce. On je větší než já a nejspíš se i líp pere, takže si sebou vezmu pár kamarádů a dáme mu pořádně přes hubu… a on ani nebude vědět, že v tom mám prsty já.“ Raději to beru jako pouhé teatrální vystoupení, ale pravda je, že když jsem se ke kapele připojil v roce 1992 ve studiu The Red Rooster v Mnichově a nahrávali jsme The Battle Rages On, bylo všechno špatně. Ritchie tehdy prozradil Andersovi Tengnerovi, jak se dívá na můj návrat. Řekl, že „chtěl někoho jiného, ale… ostatní tři ho přehlasovali.“ Přesně tak povzbudivě se choval, když jsme se potkali.“ DEEP PURPLE byli nadmíru aktivní koncertní formací, s níž Ian několikráte křížem krážem projel čtyři světadíly, a rovněž s ostatními skupinami v nichž působil, hodně cestoval. Takže není divu, že text vyprávění zahrnující taktéž popis koncertních anabází, je častokrát proložen itinerářem z dnešního pohledu historických turné. Proložen je taktéž úryvky Honzových textů, přičemž jsou zde k nalezení osvětlení inspirativních zdrojů a vzniku některých jeho skladeb. No a aby toho ještě nebylo málo, je celé to líčení pohnutého a naplno prožitého života tělem i duší nefalšovaného rockera, jeho zářného příkladu, doplněno, diskografií počinů s Ianovou účastí vydaných ve Spojeném království. Následuje pak soupis raritních kousků vyšlých výhradně v jiných zemích, na nichž tento participoval, a seznamem všech písní, v nichž hardrockový zpěvák – po všech stránkách nedostižný vzor pěje. Oba seznamy sestavil v roce 1998 Simon Robinson (Deep Purple Appreciation Society), jenž poté upravil, doplnil a k září 2000 pro české vydání knihy připravil autor jejího překladu, Petr Pyšek. Závěrem si přibližme, jak IAN GILLAN ve svých pamětech rozdílně popisuje, kterak cítil svou úlohu v DEEP PURPLE v době, kdy zde ještě spolupůsobil s Ritchiem Blackmorem a v časech prakticky současných. V úvodu knihy píše: „DEEP PURPLE, ta nevyzpytatelná rocková kapela, kterou jsem vždycky miloval a trápil se pro ni. Klávesista Jon Lord, baskytarista Roger Glover a bubeník Ian Paice jsou v podstatě mírní, dobrosrdeční lidé se stejnou dávkou špatných vlastností jako každý jiný.“ Potud se úvod a závěr Gillanova dosavadního životního bilancování neliší. Avšak v prologu se dále píše: „Celá ta léta na naší hudební houpačce sedí (rozuměj oni tři jmenovaní, pozn. –VŠ-) někde uprostřed, zatímco kytarista Ritchie Blackmore a já, zpěvák, se zmítáme na okrajích a vychylujeme ji svým hudebním extremismem.“ Přičemž epilog vyznívá v duchu patrně odlišném: „Houpačka Deed Purple dnes spočívá v rovnovážné poloze a já, jejich zpěvák, sedím pevně usazen uprostřed! Díky vám.“ A zde i my ukončeme popis věru pozoruhodné exkurze do života IANA GILLANA, z něhož zcela neomylně vyplývá, že pro párplofily a Gillanofily je tento neodmyslitelnou proprietou.


zpět
Recenze přečtena: 2847x         Autor: Vratislav Šantroch