Bzenecký žralok je postrachem tuzemských heavymetalových vod již desátým rokem (vskutku, k jubilejním narozeninám mu zbývá již jen pověstný krůček, přičemž oslavou má být údajně minipočin se třemi novými kousky a dvěma překopávkami) a za tu dobu stihl dravě zaútočit na svou kořist oficiálně už potřetí, když zde popisovaný třetí atak podnikl někdy v únoru 2000. A jakými že to vícerodými triky hodlá SHAARK kořist dostihnout a posléze mohutným stiskem svých všedrtících čelistí uchvátit? Kardinální fintou je nadmíru vycizelovaná a k řezavosti dovedená zvuková podoba jeho třetího útoku, kdy základ byl pořízen v bzeneckém studiu Shaark, mastering byl spáchán v berlínském studiu T.T.M. a ve vracovském B.I.S. studiu a konečná podoba byla soundu vtisknuta opět v Shaarku. Až extrémní výsledek pak věrohodně dodal thrash metal-power coreovým poryvům šestice na supermoderním, jaksi zdnešněném výrazu. Věru přínosný posun oproti minulým časům neochvějně představuje vokální složka, kapela jakoby pojímala zpěv coby další hudební nástroj, pročež dnes disponuje hned dvěma zpěváky -- křiklouny (stávajícím křiklounem Skrblíkem, který obstarává jemnější zpěv, a z Urschullum přišedším murmuristou Peroonem 666, jenž má na starosti ony agresivní pěvecké party). Ačkoliv se pojetím této kolekce soubor nepřeslechnutelně vrací ke svému debutu Sinn Fein (1995), lze další posun spatřovat v ještě žahavějších kytarových riffech a třaskavějších beglajtech (Trachtulec a Alex 93), kteréžto dodaly materiálu na hutnosti, tvrdosti a natlakované agresivitě.. Pro kompoziční styl jmenovaných byla tak nějak vždy příznačná vyváženost racionální a intuitivní složky, avšak tato je Sebevražednému spolku (Suicidal Society) ještě poplatnější, načež na charakteristické rysy jejich tvorby doléhá schopnost dramatického a vzrušeného výrazu. Působivá je zde také jasně rozpoznatelná systematická metoda dynamického rozvíjení hudebních linií spojených s živelnou, ale často též rafinovanou rytmickou složkou (Zden ál -- bicí a Bája -- baskytara), jež ve spojení s mimořádným smyslem pro barvu zvuku bryskně dosahuje neobvyklého účinu. Vzdor tomu, že materiál se mohl ještě více nadechnout k větší pestrosti, lze říci, že v něm rodile tkví tvrděrockový ostrovtip v nejčistší substanci a tak vše nasvědčuje tomu, že početná kořist tohohle karnivora jeho svrchovaně dráždivému vábení poměrně hravě podlehne. Jak by také ne.