Whiplash ... Rozhovory
Nejnovější

Recenze:
ASMODEUS
MALIGNANT TUMOUR
MORTIFILIA
TERROR
NASTY RATZ

Recenze - live:
SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY

CANNIBAL CORPSE
HARLEJ
BASINFIREFEST 2014

Rozhovory:
IMODIUM
NASTY RATZ
ABRAXAS
TONDA RAUER
D.O.P.

Články:
FESTIVALY A ROZHOVORY
BRUTAL ASSAULT TOUR 2012
ČERNÁ DÍRA XXXII.
ČERNÁ DÍRA XXXI.
VZPOMíNKY NA VADER

Nejčtenější

Recenze:
MASTURBACE
24.10.2006 | 16432 x
CALES
22.10.2006 | 13912 x
HARLEJ
05.10.2006 | 13436 x
HARLEJ
29.10.2006 | 13338 x
FORGOTTEN SILENCE
22.08.2006 | 13331 x

Recenze - live:
NOC PLNÁ HVĚZD
03.08.2006 | 34342 x
ARAKAIN, PANDEMIA
25.12.2006 | 14372 x
KORPIKLAANI a další
08.11.2006 | 14224 x
BRAINWASHING FEST
04.05.2006 | 14209 x
SSOGE, ENDLESS
24.01.2007 | 13918 x

Rozhovory:
MILOŠ "DODO" DOLEŽAL
06.11.2006 | 17489 x
HARLEJ
31.10.2006 | 17455 x

Články:
MASTERS OF ROCK 2007
13.01.2007 | 15741 x
ČERNÁ DÍRA XXIX.
18.12.2007 | 14677 x

 Whiplash
Počet recenzí: 1705
Počet recenzí-live: 236
Počet rozhovorů: 230
Počet článků: 98
Počet skupin: 1071
Počet odkazů: 92
MARTYRIUM CHRISTI
Legie temnot



      Její skvělé nové album (viz recenze na jiném místě), pozvání k jeho pokřtění, a to ještě k tomu v rámci 5. ročníku Hate Eternal Festu ve Starci u Kdyně za účasti amerických Mucopus (ex- Skinless), německých Dark Faces a Age Of Carnage, a našich Fleshless, Breaking Beads, Sorath, Cutterred Flesh, Fatality a Chrochtator, vzdálenost onoho festu 15 km od místa bydliště. No, řekněte sami, může se člověku dostat více pádných důvodů k pořízení s dotyčnou formací rozhovoru? Při venkovním hospodském posezení mi bylo ctí spáchat jej s kapelníkem, „zpívajícím“ kytaristou a skladatelem death metalového komanda MARTYRIUM CHRISTI Karlem „Tomajdou“ Tomáškem a s jejich manažerem Danem „Beheritem“ Bílým. Kluci se nespoutaně rozpovídali, o své muzice, o své životní filozofii, o minulosti a plánech do budoucna, načež to ze všeho nejpodstatnější jsem pro čtenáře Whiplashe hodil na „papír“. Tenhle klenot českého, vlastně ehm, co to plácám, přinejmenším už evropského extrémního undergroundu si totiž všeobecnou pozornost nade vší pochybnost plně zasluhuje.



Absolutní peklo

Spočívala hlavní příčina oné šestileté pauzy mezi vaším debutem „Reward“ a novým albem toliko v problému zeměpisného roztroušení vaší party, kdy ty, Karle, vlastně žiješ ve Kdyni a Petr (kytarista Petr Kalčík, pozn. -VŠ-) v Plzni, přičemž však Chozého a Lácu (basista Pavel Jurek a bubeník Martin Krč, pozn. -VŠ-) od vás dvou dělí pětisetkilometrová vzdálenost (oba bydlí v Ostravě, pozn. -VŠ-)?

Tomajda: Dozajista tohle se na té skutečnosti podepsalo ze všeho nejvíc. Nemůžeme si dovolit časté zkoušení, protože když to spočteš, vyjde ti, že jedna zkouška nás stojí cca tři tisíce. Ke zkoušení tedy využíváme termínů, kdy hrajeme koncertně, a obojí pak organizačně spojujeme, takže buď zkoušíme tady u nás nebo na Moravě. No a pak tu byly Lácovy a moje zdravotní problémy, což v konečném součtu zapříčinilo roční časovou ztrátu, zkrátka jsou to stále nějaké peripetie, které nás brzdí.

Přesto, Karle, prozraď, jak jste to udělali, že jste dokázali nazkoušet a tak excelentně sehrát takhle znamenitý a náročný materiál a poté jej v poměrně krátkém časovém horizontu natočit?

Tomajda: Hnala nás ústřední myšlenka, že „Reward“ musíme přejet buldozerem. Ne že bychom se k tomu albu už nehlásili, stále je pro nás kvalitní, ale byli jsme si vědomi, že pokud chceme uspět, musíme jít dál a musíme ho překonat. Že z nás musí vylézt, že jdeme dopředu a že jsme neustrnuli. Já jsem vždycky napsal skladbu, příležitostně jsme se k ní sešli a demokraticky volili možnosti jejího dotváření. Názorově jsme řešili, aby to či ono bylo pro nás všechny zahratelné, no a až když všichni řekli teď je to ono, sehráli jsme jí dohromady.

Ty jsi, Karle, v podstatě výhradním autorem vaší muziky, avšak zajímalo by mě, jakým způsobem u vás vykrystalizovala ona aranžmá spočívající v poměrně hojně užívané samostatnosti kytar jako protikladu ke kytarám hrajícím unisono?

Tomajda: Unisono hrající kytary letí světem, ale už je toho přespříliš. Zkrátka začalo se mi to protivit, zajídat, takže jsem dospěl k myšlence, jít na to jinou, dle mého lepší cestou. Mají-li totiž kytary svou samostatnost, rozšiřuje se harmonie a disharmonie, baskytara tepe ve spodku a obě kytary, každá zvlášť, jsou od ní rozložené, což je takzvaný trojhlas. Je to pak úžasná stěna. Musíš k tomu ale nalézt vhodnou tóninu, aby to ladilo, a máš z toho výtečnou zabíjející záležitost. Už dávno jsem o tom diskutoval s Petrem a shodli jsme se na tom, že půjdeme cestou, kdy naše kytary budou dvojhlasné, nebo když se co do melodií budou prolínat. Někdy pro ukočírování celku tam to unisono dáš také a pak to zase rozjedeš, je to zkrátka taková stavebnice. Takže každý jedeme v podstatě něco jiného, ale jako celek to nádherně sedí. Dá se tedy říct, že to celé je součást přirozeného vývoje nás obou kytaristů, s tím ale, že s oněmi disharmonickými rozklady, s tím prolínáním, jak jsme o tom mluvili, samozřejmě souhlasí i zbytek kapely, jinak bychom do toho jít nemohli. Smečka Deflorace, v níž Láca s Chozem kdysi působili, stála právě na unisono kytarách, takže pro ně je teď to hraní vítaně bohatší.

A čí byl ten naprosto neslýchaný nápad, jež z vás činí originální skvost na české death metalové scéně, vložit pod „zpěvy“ sóla?

Tomajda: No, nápad to byl můj a myslím si, že to fakt ještě nikdo jiný neudělal.

A co třeba kdysi Death nebo Nocturnus?

Tomajda: Jo, ti to vlastně taky zkoušeli, ale ne pokud šlo o celé pasáže.


A co mi, Karle, opáčíš na můj dojem, že z novinky cítím odkazy tvých snad nejoblíbenějších kapel Kataklysm a Deicide, ale třeba taky Suffocation?

Tomajda: Kataklysm už se mi delší dobu nijak zvlášť nezamlouvají, no…
Beherit: …ale odkaz na tu jejich ranou tvorbu tam je určitě.
Tomajda: Tak jasně, vždycky se budeme v něčem podobat, tomu se vyhnout nedá. A dřív jsme Kataklysm ani vlastně neznali, a přesto jsme se jim podobali, to už nám asi nikdo neodpáře. A určitě je jenom dobře naslouchat těm největším mistrům toho našeho řemesla, no a pak to tam prostě je. A protože death metal je styl, kterého si vážíme a hrajeme ho od srdce, nechceme z něj dělat nějaký paskvil jakýmsi jeho překopáváním. Je třeba zachovávat jeho předem vytyčené linie, takže ta podobenství v tom žánru budou vždycky a tak nějak u každého.


Á propos, když už jsme u těch Deicide, minulá deska byla půlhodinová, nová trvá okolo půl hodiny, to jsou stopáže právě á la staří dobří Deicide. V daném duchu záměr, cíl dle okřídleného úsloví méně může znamenat více, zkrátka nasypat to tam a jít, anebo vyložená náhoda?

Tomajda: Určitě jde o náhodu, ale taky o výhodu, ale držíme se i toho, že méně v daném případě znamená více, tedy, jak jsi řekl, nasypat to tam a jít. Ale tohle je dozajista právě filosofie i zmíněných Deicide.

Jak jste spokojeni se zvukovou stránkou vaší novinky, tedy s domažlickým studiem FRANZ KAVKAZ (http://www.franzkavkaz.cz, pozn. -VŠ-) a s prací jeho hlavní postavy Michala Janečka?

Tomajda: Spokojenost je naprostá. S Michalem je úžasná spolupráce, je to můj velmi dobrý kamarád, rozumíme si velmi dobře právě i v muzice. Dodali jsme mu pět death metalových desek, u nichž se nám zamlouval zvuk, aby si udělal představu, o jaký sound nám jde. On to, jakkoliv není death metalovým posluchačem, vstřebal, což také svědčí o jeho nestrannosti, a jak poté zareagoval, co se týče zvukové stránky, slyšíš z alba. Michal má znamenitý sluch, což je pro práci ve studiu obrovské plus, spoustu věcí, pokud šlo třeba o nějaké ty aranžérské detaily a tak, nám i poradil. A hlavně dokázal na nahrávku přenést onu potřebnou surovost, což bývá jinde a u jiných problém. Pomohl nám taky celkově s vydáním desky, takže jenom chválím a chválím.

Ďáblovi nájezdníci

Název alba plně koresponduje s výjevem na přední straně bookletu, přičemž jste už dávno proslulí svými antikřesťanskými postoji. Ale zkuste svými vlastními slovy popsat celkovou ideu ve spojení se symbolikou onoho názvu a obalu.

Beherit: Ta symbolika znázorňuje přesně to, na co ve svých postojích MARTYRIUM CHRISTI poukazují. Na zneužití prapůvodního významu Ježíše Krista a křesťanství církví, kdy se z toho stala organizovaná záležitost, z níž těží vzájemně organizovaná skupina lidí. Použili jsme jejich symboly a postavy a přidali k nim název „My budeme zabíjet… pro Tebe!“, přičemž je jasné, že ze strany církve nikdy nešlo o zabíjení pro Ježíše Krista, nýbrž o zabíjení pro nechutný prospěch jí samotné. Ale navenek to má vypadat tak, že opravdu zabíjejí pro něho.
Tomajda: Oni zneužili z Ježíše Krista a jeho odkazu vzešlou víru a dělají to dodnes. Věřící člověk nám nevadí, vadí nám však víra organizovaná a ti, kteří za ní stojí, kde jde o moc, peníze a majetek. Oni ty své ve svůj prospěch vytvořené zvrácenosti sypou do lidí a dělají z nich v podstatě pokorné ovečky, s nimiž je pak jednoduché jakkoliv manipulovat.
Beherit: Ježíš Kristus je zneužitý symbol, stejně jako byl zneužit hákový kříž (dávný indický symbol pro dobrý osud a také tradiční znak severského boha hromu Thora, pozn. -VŠ-). Dneska je na něj však nahlíženo už výhradně jako na symbol nacismu, ačkoliv jej tedy nacisté pouze zneužili, kdy se během let stal notoricky známou insignií, jedním z nejobávanějších a nejnenáviděnějších symbolů dvacátého století.


Výjev obalu je dozajista zajímavý jak ideově tak svým modusem operandi. V každém případě je ale ve společenském kontextu kontroverzní, o to pak více ve vztahu k názvu opusu. Neobáváte se nějakých neadekvátních, třeba až fanatických reakcí vůči vám?

Beherit: Právě to je ten účel toho všeho, ta provokace, proto jsem přední stranu navrhl tak, jak vypadá. Nic nezaobalovat a jít do toho pěkně zpříma, beze strachu, poukázat na to, jak to je ve skutečnosti.
Tomajda: My jsme lidi jednající na rovinu, bez servítků. Takhle to prostě je, takhle to cítíme a basta fidli. Nelámeme si s tím hlavu. Nikomu tím neubližujeme, a kdyby se někdo ublížený cítil, je to jen a jen jeho problém. A kdyby přeci jenom něco, tak máme pro strach uděláno. A oni sami tvrdí, že zlo plodí zase jenom další zlo, přitom to zlo vyvolávají.


Vysvětlete ještě také, kterak si vysvětlit symbol uvnitř obalu vašeho nového cédéčka. Co znamená onen pod vaším logem umístěný výjev lebky s nikoliv však zkříženými hnáty nýbrž zkříženými, nechvalně proslulými německými handgranáty?

Beherit: To je symbol z první světové války, který měly za svůj útočné oddíly německé armády a který se nám jevil jako skvěle přináležející k naší muzice. Když se podíváš na Mayhem, Marduk, Slayer, Vader a tak, v dnešních časech kapely hojně užívají symboliku německé třetí říše a toho jsme se chtěli vyvarovat, chtěli jsme se zkrátka odlišit.

Pokud jde o vaše nové dílo, ještě by mě zajímalo, jaké byly důvody vedoucí ke skutečnosti, že jste si jej zase vydali sami. Stále se nenašel žádný vydavatel, nebo šlo opět o váš předem cílený záměr postavený na nezávislosti, tedy nebýt na nikoho a na nic odkázaný?

Tomajda: Je to tak, jak jsi řekl. Jsou to naše myšlenky, takže to, že si to vydáváme sami, nám stojí za to, že nám do toho nikdo nekecá. Pod žádnou firmu se hrnout nebudeme, nechceme si nechat diktovat, co máme dělat, jak se máme chovat, kdy máme mít natočeno a za jak maximálně velký peníz a tak. Máme zajištěnou pomoc s oficiální distribucí, takže proč ne. My si budeme distribuovat po Čechách a Nice To Eat You Records po cizině.

Jak už jsem se zmínil, jste vyhlášení svými až nenávistnými postoji vůči náboženským ideologiím a církvi svaté. Dá se říci, že jste v těchto svých postojích v textech skladeb ještě přitvrdili?

Beherit: Dá se říci, že jo. Přidali jsme ještě texty namířené proti bolševikům, to je na desce hodně znát, že tam pereme do tohoto systému, ale taky do jakýchkoliv jiných systémů, které svazují a omezují lidi a které si razí jen to své. To jsou diktatury podobné tomu, co dělá a hlásá církev. Vnucování lidem jenom těch jejich pravd, a to jen a jen pro jejich vlastní profit.

Tato otázka souvisí s otázkou předešlou. Poprvé se jako textař, a to hned pokud jde o šest kompozic z celkového počtu devíti, projevil Beherit. Předpokládám, Karle, že jste s jeho odvedenou prací rovněž spokojeni…

Tomajda: Jsme spokojeni navýsost. Beherit ví, o čem ty texty tvoří, koncipuje je tak, že se mi přeložené do angličtiny velmi dobře vkládají do muziky. Znám ho léta, on se mnou v podstatě kapelu zakládal, takže ví, o čem je její filosofie. Prostě jeho myšlenky nám přesně sedí, kdy on bez skrupulí šije do všeho, co my pranýřujeme – války, kdy církevní hodnostáři žehnali zbraním proti sobě stojících armád se slovy bůh je s vámi, jenomže namísto odpovědi na otázku, kde ten bůh je a s kým tedy vlastně je, zbyly vždycky jenom hromady mrtvol, chování církve a podobně. České překlady našich textů se brzy objeví na našich webových stránkách, takže si lidi budou moct přečíst, se zapojením trochy toho přemýšlení, o čem zpíváme a o co nám jde.

Co vás v nejbližší budoucnosti čeká a nemine? Do jaké míry budete koncertně prezentovat sebe a hlavně novou desku? A co takzvané výměnné akce? Vždyť jste na 5. ročník „Eternal Hate Festu“ pozvali jednu americkou a dvě německé grupy…

Beherit: Soustředíme teď svůj největší zájem na Německo. Přesouváme svou koncertní činnost na západ od nás, spousta našich kapel nám akce dluží a vracet nehodlají, což nás už unavuje, takže to zkusíme takhle, no.
Tomajda: Je škoda, že se nám nepodařilo udělat novou desku dřív, než začalo obsazování letošních festů, ale snad to příští rok bude lepší, alespoň pokud jde o ty festivaly.
Beherit: Pracuji už na tom.
Tomajda: A v nejbližší době se objeví klip, který jsme dokončili ke skladbě „God, Bless To My Killing“. Měl by běžet například na Óčku.


Diskografie
Anomalous (demo) 1998
Reward 2001
We Will Kill… For You! 2007

Odkaz:
http://www.martyriumchristi.net

          


zpět
Rozhovor přečten: 5632x         Autor: Vratislav Šantroch