Whiplash ... Rozhovory ... Rozhovory
Nejnovější

Recenze:
ASMODEUS
MALIGNANT TUMOUR
MORTIFILIA
TERROR
NASTY RATZ

Recenze - live:
SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY

CANNIBAL CORPSE
HARLEJ
BASINFIREFEST 2014

Rozhovory:
IMODIUM
NASTY RATZ
ABRAXAS
TONDA RAUER
D.O.P.

Články:
FESTIVALY A ROZHOVORY
BRUTAL ASSAULT TOUR 2012
ČERNÁ DÍRA XXXII.
ČERNÁ DÍRA XXXI.
VZPOMíNKY NA VADER

Nejčtenější

Recenze:
MASTURBACE
24.10.2006 | 16430 x
CALES
22.10.2006 | 13908 x
HARLEJ
05.10.2006 | 13431 x
HARLEJ
29.10.2006 | 13336 x
FORGOTTEN SILENCE
22.08.2006 | 13325 x

Recenze - live:
NOC PLNÁ HVĚZD
03.08.2006 | 34334 x
ARAKAIN, PANDEMIA
25.12.2006 | 14366 x
KORPIKLAANI a další
08.11.2006 | 14218 x
BRAINWASHING FEST
04.05.2006 | 14204 x
SSOGE, ENDLESS
24.01.2007 | 13911 x

Rozhovory:
MILOŠ "DODO" DOLEŽAL
06.11.2006 | 17482 x
HARLEJ
31.10.2006 | 17450 x

Články:
MASTERS OF ROCK 2007
13.01.2007 | 15732 x
ČERNÁ DÍRA XXIX.
18.12.2007 | 14672 x

 Whiplash
Počet recenzí: 1705
Počet recenzí-live: 236
Počet rozhovorů: 230
Počet článků: 98
Počet skupin: 1071
Počet odkazů: 92
ANATHEMA
Ticho před přírodní pohromou



     Přátelé, řeknu vám na rovinu…je to příjemný pocit být poznán ústředními členy kapely, která už po mnoho let patří mezi moje „srdcovky“. S bratry Vinniem a Dannym Cavanaghovými, jádrem britské stálice ANATHEMA, jsem se poprvé potkal tváří v tvář na Dynamo Open Air v roce 1996. Od té doby jsme se, pokud mě paměť neklame, potkávali pravidelně (s čestnou výjimkou r. 2002) rok co rok. Ať již u nás anebo v zahraničí. Na podzim roku 2001 jsem se díky skupině Endless mohl zúčastnit dvoudenního miniturné, které tahle ostravská formace absolvovala v roli předskokana právě pro ANATHEMU (Vídeň a Praha, viz. tour report ve Whiplashi č.30). Během těchto dvou dnů jsem měl možnost utvrdit přátelské vztahy jak s Vinniem a Dannym, tak i se třetím ze sourozeneckého tria Cavanaghových, Jamiem, jenž je dvojčetem Vinnieho. Ještě více mě potěšilo, že vzájemná družba trvající do dnešní doby, byla navázána i mezi ANATHEMOU a Endless. Jak určitě víte, ANATHEMA byla jedním z vrcholů letošního ročníku Metalmánie. V zákulisí ostravské Arény Vítkovice nám jako první padl pod ruku zpěvák Vinnie, kterého jsme vzápětí vyzpovídali. Co se v kapele děje v meziobdobí mezi minulým opusem „A Fine Day To Exit“ a chystanou novinkou „A Natural Disaster“? Dozvíte se vzápětí…

Vinnie, krátce po skončení vašeho podzimního turné v roce 2001, v rámci jehož jste zavítali i do Prahy, opustil na nějaký čas řady ANATHEMY tvůj brácha, kytarista Danny. Chtěl bys nám k tomu říct něco bližšího na vysvětlení?

Spíš by ses na to měl zeptat přímo Dannyho. Já k tomu mohu říct jen to, že Danny v té době prožíval nelehké časy, měl spoustu nevyřešených osobních problémů, které v sobě dlouho dusil, ale potom už se jeho potíže promítly i navenek do chodu kapely. Nebudu zastírat, že to na několik měsíců narušilo i naše osobní vztahy, naše přátelství. Už je tomu ale více jak rok, co je Danny opět členem ANATHEMY a musím říct, že spolu nyní vycházíme mnohem lépe. Rozumíme si a plně se navzájem respektujeme.

Na vašich oficiálních webových stránkách jsem se dočetl, že třetí z vaší bratrské trojice - Jamie, jenž jinak žije v Holandsku – přijel koncem března za vámi do Anglie a přivezl prý s sebou spoustu dobrých hudebních nápadů. Znamená to tedy, že Jamie se rovněž podílí na skládání hudby?

Ano, samozřejmě. Každý člen v naší kapele skládá muziku, někdo více, jiný méně, ale pokaždé všichni něčím přispějeme. Platí to i pro Jamieho. ANATHEMA to není výlučný podnik Dannyho a mě. Pracujeme pokud možno kolektivně.

Kolik skladeb na připravované album „A Natural Disaster" máte do této doby hotových?

Než jsme odjeli sem do střední Evropy na Metalmánii, měli jsme ve studiu přibližně 20 skladeb, z nichž asi 3 jsou již v definitivní podobě. Jedná se o písně „A Natural Disaster“, „Closer“ a „Flying“. Ty ostatní se ještě budou dodělávat a následně projdou selekcí, vybereme z nich přibližně 8 až 10, které se nám všem budou zdát nejlepší. Tak to vždy praktikujeme, je to náš zavedený způsob práce.

Máte už v merku nějaké nahrávací studio, v němž stvoříte nové LP „A Natural Disaster“?

Vlastně jsme se o tom s kluky zatím nebavili. Počátkem léta ale navštívíme nějaké maličké studio, zřejmě přímo v Liverpoolu anebo jeho nejbližším okolí, kde si uděláme takovou předprodukci. Zkusíme naživo nahrát hotové věci, abychom zjistili, jak budou znít, co je na nich potřeba ještě dodělat, kterak se nám budou prezentovat při koncertech apod. Pak si zřejmě dáme menší pauzu, aby se nám to všechno uleželo, no a potom se konečně vrhneme na regulérní nahrávání. Fakt ale dosud netuším, v kterém studiu skončíme. Podobně týmová práce u nás funguje v otázce textů. Píšeme je všichni, a to v průběhu celé doby, která uplyne mezi vydáním předešlého a aktuálního alba. Pochopitelně ne vždy z těchto zápisků, poznámek, sepsaných myšlenek a pocitů vzniknout skutečné texty. Dalo by se říct, že texty u nás procházejí stejně přísnou selekcí, jako písničky.

Danny rozšířil své hudební aktivity o sporadické sólo akustické koncerty. Dvě takové akce ho zanedlouho čekají v Paříži. Mohl bys nám k těmto aktivitám tvého bratra něco říct? Jaký repertoár Danny při těchto ojedinělých akcích přehrává?

Jsou to soukromé Dannyho aktivity, do kterých mu nikdo z kapely nemluví ani nezasahuje. Hodně muzikantů cítí nutkání vyjádřit své umělecké ambice i jinak, než jen v rámci skupiny. Proto nemálo hudebníků zakládá různé vedlejší projekty apod. Já si takováto nutkání v pohodě vykompenzuji tak, že si hraji sám pro sebe doma. Danny to vnímá odlišně, chce se o to podělit s lidmi. Proto také občas pořádá sólo koncerty. Přehrává na nich své vlastní skladby, hraje i věci od ANATHEMY, ovšem v poněkud upravené verzi, a někdy do koncertního repertoáru zařadí i nějakou tu známou předělávku. Baví a naplňuje ho to, takže je to v pořádku.

Změňme trochu téma. Prozradíš nám, Vinnie, tvůj oblíbený způsob, kterým obvykle trávíš svůj volný čas?

Takového času mám opravdu minimálně, proto jsem velmi vděčný, když se mi trocha toho „volňáska“ vyskytne. Jestliže nejsem zrovna na cestách s ANATHEMOU, musím obvykle pracovat, abych měl čím splatit své účty za bydlení, telefony apod. Když už se mi podaří urvat pár volných hodin nebo dokonce dnů, snažím si je maximálně vychutnat. Co dělám, to závisí na náladě, chuti atd. Někdy mám chuť se jen tak procházet, ať již po Liverpoolu nebo po okolí. V takové chvíli se nestarám o to, zda venku svítí slunce nebo prší, prostě se obleču a vyrazím ven. Jindy jdu do naší zkušebny v samém centru Liverpoolu, kde si třeba celé odpoledne brnkám na kytaru a vymýšlím pěvecké linky. Anebo zůstanu doma, kde si čtu, dívám se na televizi, poslouchám muziku, popř. spím. Jinými slovy řečeno, relaxuji obvyklými způsoby. Kdybych měl toho volného času více a disponoval bych patřičným finančním obnosem, hodně bych cestoval. Cestování mě velice baví, ale když jsme na turné, moc toho z měst a států, kterými právě projíždíme, nevidíme. Ono je to celkem frustrující. Projedeš během několika týdnů třeba 15 státy, ale jediné, co si z toho zapamatuješ, jsou tamní kluby.

Zmínil jsi mezi svými oddechovými činnostmi rovněž dívání se na televizi a čtení knih. Jakým filmům dáváš přednost a které knihy patří mezi tvé oblíbené?

Rozhodně nepatřím k těm, kteří si údajně nejlépe odpočinou při sledování nějakého intelektuálně náročného filmu. Já naopak dávám přednost tomu nejlehčímu možnému žánru, to je bláznivým komediím, většinou americké a italské provenience, které určitým způsobem parodují slavné kasovní trháky apod. Miluji filmy z produkce Zucker&Abrahams, například oba díly "Připoutejte se, prosím", filmové parodie s poručíkem Dreblinem a jim podobné sympatické blbiny. Co se týče knih, mám rád životopisy, psychologické romány, literaturu faktu atd. Mou oblíbenou knihou je „Žiji umíráním“ od …(jméno se mi bohužel nepodařilo z diktafonu rozluštit – pozn.aut.), což je v Anglii hodně populární spisovatel. „Žiji umíráním“ je vynikající psychologický román z prostředí chirurgie, doporučuji jen otrlejším povahám. Nemálo inspirací pro své texty čerpám i v poezii, po které také sem tam sáhnu.

A když už tak pitváme tvé nitro, Vinnie, odhal nám ještě, na které jídlo a pití míváš nejčastěji zálusk…?

Hmm, jídlo a pití… U mě to hodně záleží na momentální náladě. Opravdu. Někdy nemám třeba vůbec chuť na alkohol, a dám si jen minerálku nebo kolu. Jindy se potřebuji odreagovat a v takovém případě upřednostňuji pivo, nejlépe belgické Stella Artois, nebo kanadskou The Crown whisky. Ovšem když jsem zde, v České republice, ihned si vzpomenu, že je tu legální popíjení absintu, což je v drtivé většině evropských států zakázáno. Tudíž je vám asi jasné, co si dám k pití po dnešním koncertě, že jo…(smích)? A jídlo? Nejsem vybíravý, důležité je, aby to bylo chutné. Mám moc rád pravou anglickou roštěnou, kuře na všechny způsoby a taky čínskou kuchyni. Když je u mě moje přítelkyně, často se hádáme, kdo z nás bude ten den vařit – já totiž rád vařím sám, ona také… Problém je v tom, že mi jídlo uvařené vlastními silami chutná mnohem více, než to, co uklohní moje drahá polovička, haha… Ale to jí nemohu samozřejmě říct…

Diskografie:

Crestfallen (EP) 1992
Serenades 1993
Pentecost III (EP) 1995
The Silent Enigma 1995
Eternity 1996
Alternative 4 1998
Judgement 1999
A Fine Day To Exit 2001
A Natural Disaster 2003


Odkaz:
http://www.anathema.ws


zpět
Rozhovor přečten: 4811x         Autor: Radek Bubeníček