Whiplash ... Rozhovory ... Rozhovory
Nejnovější

Recenze:
ASMODEUS
MALIGNANT TUMOUR
MORTIFILIA
TERROR
NASTY RATZ

Recenze - live:
SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY

CANNIBAL CORPSE
HARLEJ
BASINFIREFEST 2014

Rozhovory:
IMODIUM
NASTY RATZ
ABRAXAS
TONDA RAUER
D.O.P.

Články:
FESTIVALY A ROZHOVORY
BRUTAL ASSAULT TOUR 2012
ČERNÁ DÍRA XXXII.
ČERNÁ DÍRA XXXI.
VZPOMíNKY NA VADER

Nejčtenější

Recenze:
MASTURBACE
24.10.2006 | 16424 x
CALES
22.10.2006 | 13901 x
HARLEJ
05.10.2006 | 13424 x
HARLEJ
29.10.2006 | 13329 x
FORGOTTEN SILENCE
22.08.2006 | 13316 x

Recenze - live:
NOC PLNÁ HVĚZD
03.08.2006 | 34327 x
ARAKAIN, PANDEMIA
25.12.2006 | 14359 x
KORPIKLAANI a další
08.11.2006 | 14208 x
BRAINWASHING FEST
04.05.2006 | 14194 x
SSOGE, ENDLESS
24.01.2007 | 13903 x

Rozhovory:
MILOŠ "DODO" DOLEŽAL
06.11.2006 | 17479 x
HARLEJ
31.10.2006 | 17444 x

Články:
MASTERS OF ROCK 2007
13.01.2007 | 15724 x
ČERNÁ DÍRA XXIX.
18.12.2007 | 14661 x

 Whiplash
Počet recenzí: 1705
Počet recenzí-live: 236
Počet rozhovorů: 230
Počet článků: 98
Počet skupin: 1071
Počet odkazů: 92
PALADRAN
Ohnivý šíp minulosti



     Pod názvem PALADRAN je třeba hledat projekt, za kterým stojí Hynek Stančík vulgo Hyenik (ex- Symfonická Dáseň a Silent Stream Of Godless Elegy), v rámci něhož tento skladatel, kytarista, akordeonista a zpěvák spolupracuje s řadou dalších muzikantů, ty pohybující se na poli folklórní muziky nevyjímaje, z Valašska a východní Moravy. Hlavní myšlenkou tohoto projektu, který lze v podstatě označit za one man band, je dynamická hudební fúze, kterou podtrhuje široká žánrová šíře a rozrůzněnost sahající od folku přes metal až k rocku, pestrá to mozaika na lehce progresivně pojatém pozadí. Projekt v čase předvánočním vyrukoval s vlastními silami připraveným a nutno podotknouti, že znamenitým pětipísňovým demopočinem Nodfyr (téměř zapomenuté pojmenování posvátného ohně) šířeným na minidisku (viz Krustyho recenze na příslušném místě). Stalo se tak v čase, kdy se už nacházel ve stádiu příprav na pořízení debutního alba, jež má nést titul Dřevěný oheň (jeden ze symbolů valašského pastýřství), kterému právě nahrávka Nodfyr, která je jakýmsi „Úvodem do Paladranu“ a jež je zasvěcena starším významům až hluboké minulosti, tvoří ouverturu. Celá záležitost mě natolik chytla, že jsem nikterak neváhal a připravil pro vás následující čtení vzniklé na základě mé bezprostředně předvánoční internetové rozmluvy s kým jiným, než se samotným Hyenikem.

Neztraceni v čase

Jak dlouho už existuje a je rozvíjena myšlenka PALADRAN?

Projekt Paladran začal fungovat v roce 2003, kdy byla natočena první z mnoha verzí rumunské „pjačenice“ Rustem, která částečně sloužila jako takový rychlý vstupní test.

Co vězí za skutečností, že zpracováváš ve své muzice folklórní vlivy? Tvůj přirozený, nikoliv tedy uměle na odiv dávaný valašský patriotismus, touha valašský folklór přiblížit širší veřejnosti a nebo vyloženě pokus o rozkrývání tvých valašských kořenů, a to pro rozšíření si svých vlastních obzorů a vlastní potěšení? Já si troufám se domnívat, že od všeho je tam něco.

No já bych řekl zcela prozaicky, že se mi tyto vlivy líbí. Ty kořeny máme u nás v rodině rozkryty asi do roku 1730, o nějaké propagaci Valašska se v mém případě taky dalo s úspěchem pochybovat, ale s tím potěšením a rozšířením obzorů ti dávám za pravdu. K té přirozenosti se váže prastará příhoda, kdy po jednom bluesovém jam sessionu mi kolega znechuceně říká: „ Ty to svoje ejchuchu napereš klidně i do Hendrixe!“. Ale jedním dechem dodávám, že nevěřím na nějaké genetické předpoklady folklorní, bluesové ani jiné, podle mě je to vliv prostředí, ve kterém se žije… Ale to by bylo na samostatný rozhovor jenom o téhle otázce.

Rumunskou lidovou Rustem jsi na demu Nodfyr zpracoval z toho důvodu, že ti učarovala, nebo pro jakési srovnání jako hudební důkaz, že Valaši přišli na Moravu z Rumunska?

Rustem při nejlepší vůli nelze považovat za důkaz valašské kolonizace, spíš nechávám na posluchači, aby tam zkusil nějaké styčné body s dalšími kusy objevit. Základním prvkem tohoto procesu při pohybu karpatským obloukem bylo totiž vstřebávání regionálních vlivů a současném zachování některých vlivů původních (o pozadích jednotlivých skladeb se budou na našem webu objevovat doplňující úvahy, pozn. – Hyenik-). A Rustem je samozřejmě pecka, která mě uchvátila na první poslech a okamžitě jsem tam slyšel sekané kytary a kopáky, které by mu mohly dát zajímavý, modernější, nový úhel pohledu.

Myslíš, že k folklóru, a to ať už jakéhokoliv druhu a jakékoliv krajiny, je třeba se neustále vracet, připomínat tak tradice, kořeny, a tyto dále rozvíjet, navazovat na ně a užívat jejich odkazů?

No já bych neřekl, že je to třeba, ten imperativ už jsme tu jednou měli a úspěšný byl vlastně jenom v té konzervativní poloze (ve smyslu zakonzervování), což je sice důležitá, ale jenom jedna z mnoha podob folklóru. Každý ať hraje, co se mu líbí, což už dnes naštěstí funguje, ale po pravdě nemám o zachování naší tradiční hudby sebemenší obavy. Je zajímavá pro spousty lidí, a to nejenom teď – v období etnoboomu, vzniká a bude vznikat mnoho zajímavých forem rozšiřujících ten klasický kánon „Když sem šél z Hradišťááá…“ upgradovaný „šroubováním žárovek“. Při svém pobytu v Rumunsku jsem zažil, co znamená živý folklór a taková samovolná cesta, míchaní se vším možným na jedné straně a konzervativní soubory zaměřené jenom na minulost na straně druhé, to je pro mě přirozené a správné. Kvalita, jakkoli je subjektivní, už se vytřídí sama a po čase stejně zbudou, nebo se bude vzpomínat, jenom ty výborné věci.

Tvůj způsob užití hudebního folklóru a spojení jeho vlivů s metalovou a rockovou hudbou se mi velmi zamlouvá, je hodně neotřelý a takový až, řekl bych, na intelektuální bázi…

Díky, ale neřekl bych, že je hudebně intelektuální, to se jenom tak tváří ty řeči okolo.
Samozřejmě používáme i některé „prog“ prvky, jako třeba liché rytmy, rozvíjení témat, složitější struktury skladeb a podobně, ale základním požadavkem je, aby to šlapalo. Na rytmy kladu extrémní důraz, ale stejně tak na kytarové riffy, různě laděné podkladové akustiky a samozřejmě i melodie a texty. Snažíme se to pojímat komplexně i proto, že s naší rychlostí práce těch nahrávek žádná záplava nebude, a tak si dáváme záležet. Samotné míchání je skutečně alchymie a neznám žádný obecně fungující návod. Spoléhám na svůj cit, odvahu, spolupráci s folklórními muzikanty a velmi tvrdou autocenzuru doprovázenou takovým „kritickým kolečkem“, kterým prochází každý song ve fázi pracovního dema. Tito lidé, jejichž názorů si vážím a cením, přestože ne vždy se shodneme, nám dávají prvotní postřehy a pocity, které buď bereme v potaz nebo se rozhodneme po svém.


Nálady skladeb jsou vzletné, povznášející, ale co hlavně, dýchá z nich pohanská atmosféra, ale řekl bych tak nějak mnohem přirozenějším způsobem, než se děje kupříkladu u pagan black metalových a podobných formací typu třeba Korpiklaani…

Pohanský bych nazval jenom Dolendag, takový střípek minulosti, ostatně s nějakou pagan atmosférou by tě asi převážně evangeličtí valaši hnali. Toto miniCD je ale zatím jenom takové nahlédnutí pod pokličku, první seznámení, a všechny souvislosti budou osvětleny až na další nahrávce Dřevěný oheň. Ta zmiňovaná vzletnost je pravděpodobně způsobena mojí zálibou v míchaní veselých a smutných prvků pomocí harmonií, intervalů i speciálních akordů do dráždivé „dullmorové nebo mordullové“ podoby, podobně jako u mých oblíbenců Galactic Cowboys nebo Devin Townsend. Samozřejmě také mix výrazových prostředků „tvrdo/měkkých“ a využití akustických nástrojů na tom má svůj podíl.

Jakým způsobem došlo k tvojí spolupráci především s báječným Skunym ze Sad Harmony, který tak znamenitým, že by ho jeden málem až nepoznal, napěl píseň Dolendag?

Se Skunym se znám už dlouho a vždycky se mi líbil jeho mnohotvárný hlas, jehož jedna poloha byla přesně to, co jsem hledal. Po dokončení „první konečné“ verze Dolendagu jsem věděl, že ho musím přesvědčit, aby ho nazpíval. A doufám, že to není naše poslední spolupráce.

Proč pátá, závěrečná skladba na demu nese anglický název (Wasteland Suite)? Nějak mi ten název nezapadá do mystičnosti názvů ostatních písní (Kuthan, Rustem, Dolendag a Parhún)…

Samozřejmě, že i tento anglický název má svůj příběh, ale zatím bych se tvářil tajuplně a odkázal na sekci „pozadí“ na našem webu, kde se bude postupně objevovat rozsáhlý doprovodný materiál. Poprosil bych pouze o trpělivost, protože jsem procházel opravdu velké množství související literatury a uspořádat to do nějaké přehledné podoby, zabírá spoustu času. S vydáním Dřevěného ohně bude samozřejmě vše připraveno.

Rozohněný běh za snem

Jak si vysvětlit, že právě u skladby Wasteland Suite figuruje skladatelský tandem Hyenik / Vai? Přičemž hra Steva Vaie jakoby byla z této kompozice i slyšet…

Jedna krátká část je totiž cover jednoho songu od Steva Vaie, a to jsem ještě zapomněl uvést dalšího autora, a to už spíše motivu, Vlastu Redla. Celá svitka je taková hádanka pro zvídavé a různých souvislostí je v ní opravdu hodně, např. hra Steva Vaie je v ní slyšet zcela záměrně…

První plnohodnotné dílo PALADRANu, jež má být opatřeno pojmenováním Dřevěný oheň, se ponese rovněž v duchu nazpívaných skladeb na straně jedné a instrumentálek na straně druhé?

Ano, playlist už je hotový a přímo teď se nahrávají bubny, vzápětí následované dalšími party. Ten poměr bude přibližně půl napůl, což je podle mě tak akorát, aby se posluchač nenudil u samých onanií, ale zároveň si užil i nějakých těch instrumentálních divočin. U nich ale dbám na to, aby byly sice maximálně intenzivní, ale zároveň poměrně krátké. Takže budou další rustemy ale i dolendagy, kuthany a parhúny.

Máš už pro album vydavatele?

Vydavatele jsem zatím nehledal. Pro nový nekoncertující projekt je nejdřív nutné o něm vytvořit nějaké povědomí. Pak bude samozřejmě následovat i tohle kolečko.

Nodfyr je opatřen skvělým zvukem, jež vznikal ve studiích UnArt Slavičín, Pro-Marts Vsetín, Šopa Lipov, Night Sniper Brno a Badroom Praha a jeho konečná podoba je dílem Pedra DeLuxe (jinak člen The Beatles Revival, na Nodfyr nahrál část kytarových a basových partů a klávesy, a pyšní se 4. místem – nejlepší neprofesionál v soutěži zvukových techniků pořádanou časopisem Music – Store a firmou Audiopro, pozn. –VŠ-). Takhle nějak bude vznikat i debut PALADRANu?

Už vzniká. Bicí se tentokrát točí v Šopě, pokračovat budeme v UnArtu a dál se uvidí. Je to nutné i z hlediska organizačního, vždyť na pěti písních Nodfyru se podílí 11 muzikantů! Když písní bude třeba dvanáct, tak kolik se dá očekávat lidí? No, to se i já nechám překvapit. Zvuk je dalším důležitým článkem, kterému jsme věnovali velikou pozornost, což dokazuje série našich studiových testů, např. http://hlavy.instrumento.cz nebo http://instrumento.cz/clanky-clanek-117-20-%84test%93-mikrofonu-pro-nahravani-akusticke-kytary.html a mnoha dalších, které jsme ani nezveřejňovali. Byla to pečlivá, časově náročná i poměrně nákladná příprava, kterou teď chceme plně zúročit na nové nahrávce. Přestože se zvukem Nodfyru jsme v rámci možností spokojeni, jsme si vědomi některých chyb, kterých jsme se dopustili, a Dřevěný oheň chceme zvukově ještě o pořádný krok lepší.

Je všeobecně známo, že tzv. „ief-projekty“, kdy nahrávky byť za přispění řady zpěváků a muzikantů, se skládají dohromady s pomocí moderních komunikačních prostředků, jako jsou icq, e-mail či ftp, nejsou dnes už ničím neobvyklým. Ale popiš zlehka, jak to u tebe probíhá, zda ti tato technologie vzniku nahrávek plně vyhovuje, zda se odvíjí dle tvých představ a tak. Předpokládám, že Dřevěný oheň je udržován také tímto způsobem…

Vzhledem k tomu že já neustále cestuji po východní Evropě, Pedro po západní a ostatní členové Paladranteamu jsou z různých měst, jiná varianta ani nepřipadá v úvahu. Ta okamžitá „zkoušková“ interakce sice trochu chybí, ale já to obcházím pečlivým výběrem muzikantů, se kterými nemusím řešit „dětské nemoci“, jako jsou rytmus, ladění, nesmyslnosti a tak dále, a kteří snášejí konstruktivní kritiku směřující k jedinému cíli – co nejlepší výsledek. Zároveň jim nechávám velkou volnost v jejich partech, protože vím, že i když se to třeba nebude úplně shodovat s mojí původní představou, tak to bude technicky a řemeslně v naprostém pořádku. Řešíme vlastně spíš nálady, kterých chceme dosáhnout, než nějaké detaily. Zároveň to částečně nahrazuje živé zkoušení, protože už mnohokrát sem byl kolegy příjemně překvapen a občas dokonce pozitivně šokován!

Jak už z minulé otázky vyplývá, PALADRAN není a zřejmě asi nikdy být nemá koncertní záležitostí. Ale řekni sám, není to škoda? Takovéto skvělé a progresivní pojetí fúze hudebního folklóru, metalu a rocku (kterému Hyenik říká karpatské, pozn. –VŠ-) by se tak mohlo šířit více masověji, a tudíž by si ona skutečná kvalita našla svůj nový domov v mnohem širším měřítku…

Pragmaticky bohužel (?) koncertní podoba nebude. Vzhledem k náročnosti kompozic, kdy vlastně všechny songy na Nodfyru měly nakonec přes 100 stop, by to bylo neúnosné technicky i finančně. A o tom masovém šíření pomocí koncertů si dovolím vzhledem k dnešní situaci pochybovat. Vždyť se zkus zeptat Arjena Lucassena, jak dopadlo jeho Star One turné. A to mluvíme o zavedeném jméně a mnohem lepší situaci, než jaká panuje u nás. Já vidím budoucnost spíše v internetu a podpoře fanoušků zakoupením nějakého nosiče, který samozřejmě musí být adekvátně vybaven, spíš jako dárek než prosté CD, a i v této oblasti pracujeme stejně tvrdě a s nejvyššími nároky. PALADRAN je jednoduše komplexní projekt, který se snaží nabídnout nejen hudbu, ale pro zájemce i rozšíření obzorů.

Odkaz:
http://www.paladran.com


zpět
Rozhovor přečten: 6179x         Autor: Vratislav Šantroch