Whiplash ... Rozhovory ... Rozhovory
Nejnovější

Recenze:
ASMODEUS
MALIGNANT TUMOUR
MORTIFILIA
TERROR
NASTY RATZ

Recenze - live:
SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY

CANNIBAL CORPSE
HARLEJ
BASINFIREFEST 2014

Rozhovory:
IMODIUM
NASTY RATZ
ABRAXAS
TONDA RAUER
D.O.P.

Články:
FESTIVALY A ROZHOVORY
BRUTAL ASSAULT TOUR 2012
ČERNÁ DÍRA XXXII.
ČERNÁ DÍRA XXXI.
VZPOMíNKY NA VADER

Nejčtenější

Recenze:
MASTURBACE
24.10.2006 | 16426 x
CALES
22.10.2006 | 13903 x
HARLEJ
05.10.2006 | 13426 x
HARLEJ
29.10.2006 | 13331 x
FORGOTTEN SILENCE
22.08.2006 | 13319 x

Recenze - live:
NOC PLNÁ HVĚZD
03.08.2006 | 34329 x
ARAKAIN, PANDEMIA
25.12.2006 | 14362 x
KORPIKLAANI a další
08.11.2006 | 14213 x
BRAINWASHING FEST
04.05.2006 | 14197 x
SSOGE, ENDLESS
24.01.2007 | 13906 x

Rozhovory:
MILOŠ "DODO" DOLEŽAL
06.11.2006 | 17481 x
HARLEJ
31.10.2006 | 17446 x

Články:
MASTERS OF ROCK 2007
13.01.2007 | 15728 x
ČERNÁ DÍRA XXIX.
18.12.2007 | 14665 x

 Whiplash
Počet recenzí: 1705
Počet recenzí-live: 236
Počet rozhovorů: 230
Počet článků: 98
Počet skupin: 1071
Počet odkazů: 92
DIMMU BORGIR
Brána k Armaggedonu



     Norskou půlnočně temnou skvadru DIMMU BORGIR jistě netřeba blížeji představovat. Kdo dosud neslyšel jejich průlomové počiny “Stormblast”, “Enthrone Darkness Triumphant”, “Spiritual Black Dimension”, či předloňský „Puritanical Euphoric Misanthropia“, jako by snad ani nežil. DIMMU BORGIR patří společně s Cradle Of Filth k těm kapelám, která odstartovaly po celém světě mocně vzedmutou vlnu zájmu o atmosférický black metal. Tato vlna nejenže léty neztrácí na síle, naopak, je čím dál tím větší a mohutnější. Hotová hudební tsunami. Svou stabilní pozici na trůnu výše uvedeného stylu si Norové definitivně vydobyli brilantním opusem „Puritanical Euphoric Misanthropia“, albem tak kvalitním, až si někteří pochybovači začali klást vtíravou otázku, zda je možné jej vůbec ještě překonat. V době, kdy budete číst tyto řádky, bude nový počin DIMMU BORGIR pojmenovaný „Death Cult Armaggedon“ již pár týdnů venku, proto si mnozí z vás na onu otázku mohou odpovědět sami. Jisté je, že vydavatelská firma Nuclear Blast zatroubila k nevídané propagační ofenzívě. DIMMU BORGIR mají k aktuální desce největší promotion kampaň v dosavadní historii existence svého labelu. Pokud zavítáte v průběhu podzimu do Německa, nebuďte překvapeni, když na vás anonce na „Death Cult Armaggedon“ budou útočit z prostředků hromadné městské dopravy či z reklamních bloků před promítáním nějakého trháku v multikinech. Taková je skutečnost! Následující řádky vznikaly uprostřed parného léta, kdy samotná kapela byla v napjatém očekávání věcí příštích. Pro náš magazín si udělal čas vokalista Shagrath.

Vaše minulé album „Puritanical Euphoric Misanthropia“ se těšilo a dodnes těší mimořádné oblibě jak u vašich fanoušků, tak i u drtivé většiny hudebních kritiků. Máte nějakou představu o tom, kolik kusů této nahrávky se vlastně prodalo?

Přesná čísla neznáme, mění se to den ode dne, neboť album se stále ještě prodává, a to velmi dobře i nyní, dva a půl roku od jeho vydání. Pokud mě paměť neklame, tak poslední odhady prodeje „Puritanical…“ se pohybovaly kolem 150-200 tisíc kusů. Je to náš dosavadní rekord, ale my pevně věříme, že jej s novým LP pokoříme (v době konání tohoto interview ještě Shagrath nemohl tušit, že novinky „Death Cult Armaggedon“ se koncem září, pouhé tři týdny po vydání, prodá neuvěřitelných 150 000 ks!!! – pozn.aut.).

Jste kapela, která se nebojí hodně cestovat a hrát prakticky všude, kde je o koncerty DIMMU BORGIR zájem. Kam jste se v rámci turné „World Misanthropy“ podívali, které země jste měli možnost navštívit?

„World Misanthropy“ bylo naším dosud nejrozsáhlejším turné, co jsme kdy absolvovali. Jen jeho evropská část trvala takřka 2 měsíce, hned potom jsme se odebrali do Spojených států, Jižní Ameriky a poprvé v naší kariéře také do Japonska. V zemi vycházejícího slunce to bylo velmi zvláštní, všechno pro nás bylo nové a neokoukané, proto jsme se tam cítili tak skvěle. Jo, málem bych zapomněl na to, že v plánu byla také Austrálie, ale z její návštěvy naneštěstí z několika rozličných příčin sešlo. Snad to vyjde nyní, rádi poznáváme místa, kde jsme nikdy předtím nebyli.

Bylo pro vás obtížné začít pracovat na novém materiálu po tak vysoce hodnoceném albu, jakým bylo „Puritanical…“? Cítili jste se pod nějakým tlakem, ať již ze strany vydavatelské firmy, fanoušků, nebo sebe samých? Pracovali jste rutinním způsobem, anebo jste vyzkoušeli nějaký nový „recept“?

Co se týče první části tvé otázky… Je pravda, že jsme určitý nátlak cítili, především ale uvnitř sebe samých, nejednalo se však o nějaké stresování se. Rozhodně to bylo ku prospěchu věci, neboť tím větší byla naše motivace, prostě jsme se dokázali 100% vyhecovat. Pracovali jsme ve velmi uvolněné a skladatelsky plodné atmosféře, čemuž také velkou měrou napomohl skvělý přátelský duch, jenž v posledních 3 letech v kapele vládne. Za těchto optimálních podmínek jsme si v našem domácím studiu udělali jednu jedinou předprodukci, což bylo mimochodem poprvé v naší historii. S odstupem několika měsíců tento krok hodnotíme jako velmi přínosný.

Opět jste se rozhodli při realizaci desky spolupracovat s profesionálním symfonickým orchestrem, a pro tento účel jste si tentokráte vybrali Pražský filharmonický orchestr, což nás jako Čechy pochopitelně hodně zajímá. Proč jste si vybrali právě toto symfonické těleso, jak se vám s českými muzikanty spolupracovalo?

Pražskou filharmonii nám doporučil jeden známý norský dirigent, který měl tu čest kdysi s tímto orchestrem spolupracovat. Věděl tudíž, že tam působí vynikající muzikanti, že je Pražská filharmonie špičkou ve svém oboru v celosvětovém kontextu a v neposlední řadě také to, že v Praze je možné najít kvalitní nahrávací studia, kde se dá vše potřebné zrealizovat na mnohem nižší ceny, než by to bylo možné třeba v Německu, Anglii, nebo v Norsku. My jsme v Praze nebyli všichni, odletěl tam pouze onen norský dirigent s naším klávesákem Mustisem a s producentem. Pokud vím, tak spolupráci s vašimi muzikanty si nemohli vynachválit. Není vyloučeno, že příště budeme orchestrální party opět natáčet u vás v Čechách.

Váš aktuální počin nese hodně úderný a na první dojem také velmi srozumitelný titul „Death Cult Armaggedon“. Měli bychom tato tři slova brát jako celek, či spíše jako tři na sobě nezávislé výrazy…?

Samozřejmě jako celek. Myslíme si, že tato tři slova vystihují velmi trefně a výstižně náladu celého alba, které jsme – s mírnou nadsázkou řečeno – pojali jako takový soundtrack s apokalypse. Určitě se shodneme na tom, že současný svět směřuje do záhuby a musel by se stát menší zázrak, aby nastal razantní obrat k lepšímu. V což já osobně nikterak nevěřím… „Death Cult Armaggedon“ jsou tedy symboly světa, v němž žijeme a proto jsou neodlučně spjaty s každým z nás, byť si to obvykle většina lidí vůbec neuvědomuje, anebo si to odmítají připustit. Obávám se, že mnohým lidem to dojde až ve chvíli, kdy bude pozdě…

Trochu teď odbočím, ale nedá mi to, abych se tě na to nezeptal. Co si myslíš o tom, že mnozí fanoušci black metalu vás už pár let považují za „kult“…? Cítíte se být kultovní kapelou?

DIMMU BORGIR a kult? Hm, možná si to o nás někteří fans myslí, ale my se tak v žádném případě nebereme. Když se řekne kultovní kapela, vyskočí mi v mysli formace typu Venom, Bathory, Hellhammer, Celtic Frost, Sodom, Kreator,… Na druhou stranu, pokud nás někteří mladší posluchači berou jako kultovní sebranku, měla by to pro nás nejspíš být čest. Nezřídka kdy se doslechneme hlášky o tom, kterak jsem namyšlení spratci, co si vymýšlejí nesmyslné požadavky a nosí hlavu až někde v oblacích. Mohu tě ujistit, že tomu tak není, v tom naše „kultovnost“ určitě nespočívá a nikdy spočívat nebude.

Obal vašeho nového počinu zdobí na první pohled jednoduchý výtvarný motiv, jenž v sobě ale při hlubším zamyšlení odkrývá nečekaně mnoho asociací, ať již ve spojitosti s názvem desky, či samotnou filozofií vaší kapely…

Máš naprostou pravdu. Obal je záměrně na první pohled dost prostý. Na černém pozadí, jež může znázorňovat například vesmír a jeho nekonečnost, je umístěna brána, která je vlastně dírou vedoucí rovnou k Armaggedonu. Myslíme, že použité propojení jednoduchosti s futurismem je velmi funkční a působivé. Texty, které opět zpracoval Silenoz, souvisí v různých kontextech s názvem LP. Doporučuji jejich podrobné přečtení, myslím si, že Silenoz ze sebe vydal tentokráte absolutní maximum a na textech je to rozhodně znát.

Repertoár nové nahrávky je velmi silný a vyrovnaný, přesto – máš již nyní nějaký tip na případnou hitovku?

To opravdu nemám, žádnou skladbu nepreferuji před jinou, album se mi líbí jako celek. Časem možná tento názor změním, nějakou píseň snad začnu upřednostňovat před jinými, ale momentálně fakt nevím, která by to mohla být.

Patříte díky skvělé prodejnosti vašich alb k těm nemnoha kapelám, kterým se ještě v současné době vyplatí natáčet videoklipy dotované navíc z finančních rezerv vaší vydavatelské firmy. O tom si drtivá většina skupin může nechat jen zdát… Předpokládám, že i k „Death Cult Armaggedon“ pořídíte nějakou tu klipovku…

Ano, videoklip je už dokonce natočený, a to k písni „Progenies Of The Great Apokalypse“. Zrealizovali jsme to před několika dny ve Švédsku. Myslím, že se nám klip opravdu vydařil, působí velmi sugestivně – nejen díky samotné hudbě, ale i díky interiérům… Natáčeli jsem v jednom starém velkoskladě, který jsme osadili množstvím kulis a efektů, takže to v konečném důsledku vypadá, jako bychom hráli ve světě těsně po skončení Armaggedonu.

V předchozích letech jste absolvovali celou řádku turné, o čemž jsme se koneckonců zmiňovali už na začátku tohoto rozhovoru. Mohl bys nám popsat, jak vypadá typický den DIMMU BORGIR během takové koncertní šňůry? Máte třeba čas vyrazit do města na obhlídku pamětihodností apod.?

Sjezdili jsme skoro celý svět, ale upřímně řečeno, nemůžeme tvrdit, že bychom toho nějak moc viděli. Většinou jen přijedeme na místo konání koncertu, obhlídneme sál, uděláme zvukovku, dáme pár rozhovorů, najíme se, odehrajeme koncert, vypijeme pár piv a jde se spát, popřípadě hned odjíždíme na další štaci. Když už se nám někdy podaří urvat chvíli času, vyrážíme do města na prohlídku, ale to je opravdu spíše výjimka. Nicméně mám dojem, že právě u vás v Praze se nám to před několika lety podařilo.

A jak se naopak snažíte zrelaxovat, když se vrátíte po dlouhém a vyčerpávajícím turné domů do Norska?

Úplně normálně – věnujeme se svým rodinám, přítelkyním, přátelům. Já rád vyrážím na vycházky po městě i do okolní přírody, doma sleduji televizi, video – u filmů si fakt dobře odpočinu. Preferuji přirozeně hlavně horory a thrillery, ale když mám náladu, zvládnu i komedie a sci-fi, které má zase ráda přítelkyně. Ta mě naštěstí v mých aktivitách týkajících se kapely hodně podporuje, je totiž fanynka metalové hudby – seznámili jsme se na koncertě. V tom mám štěstí, ne všichni spoluhráči mají ve svých protějšcích takovou podporu. V poslední době také hodně ujíždím na některých dobrých počítačových hrách. V nahrávacím studiu jsem se jeden večer tak zabral do hraní, že jsem před obrazovkou zůstal trčet až do rána… Budu si muset začít dávat pozor, abych se na tom nestal závislý, haha…

Odkaz:
http://www.dimmu-borgir.com


zpět
Rozhovor přečten: 4840x         Autor: Radek Bubeníček