Whiplash ... Rozhovory ... Rozhovory
Nejnovější

Recenze:
ASMODEUS
MALIGNANT TUMOUR
MORTIFILIA
TERROR
NASTY RATZ

Recenze - live:
SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY

CANNIBAL CORPSE
HARLEJ
BASINFIREFEST 2014

Rozhovory:
IMODIUM
NASTY RATZ
ABRAXAS
TONDA RAUER
D.O.P.

Články:
FESTIVALY A ROZHOVORY
BRUTAL ASSAULT TOUR 2012
ČERNÁ DÍRA XXXII.
ČERNÁ DÍRA XXXI.
VZPOMíNKY NA VADER

Nejčtenější

Recenze:
MASTURBACE
24.10.2006 | 16429 x
CALES
22.10.2006 | 13904 x
HARLEJ
05.10.2006 | 13430 x
HARLEJ
29.10.2006 | 13333 x
FORGOTTEN SILENCE
22.08.2006 | 13323 x

Recenze - live:
NOC PLNÁ HVĚZD
03.08.2006 | 34330 x
ARAKAIN, PANDEMIA
25.12.2006 | 14364 x
KORPIKLAANI a další
08.11.2006 | 14215 x
BRAINWASHING FEST
04.05.2006 | 14203 x
SSOGE, ENDLESS
24.01.2007 | 13907 x

Rozhovory:
MILOŠ "DODO" DOLEŽAL
06.11.2006 | 17481 x
HARLEJ
31.10.2006 | 17448 x

Články:
MASTERS OF ROCK 2007
13.01.2007 | 15730 x
ČERNÁ DÍRA XXIX.
18.12.2007 | 14668 x

 Whiplash
Počet recenzí: 1705
Počet recenzí-live: 236
Počet rozhovorů: 230
Počet článků: 98
Počet skupin: 1071
Počet odkazů: 92
VLASTA SLÍŽ
Baskřídlovka je příšernej dechovej nástroj….



      Vlastu Slíže znám z Nové Role, kde jsme ve svém dětství a raném mládí vedle sebe vyrůstali a chodili do stejné školy. Mám dokonce dojem, že jsme navštěvovali i stejnou mateřskou školku, ale to si už fakt nepamatuji...Ale určitě to tak bylo, do této školky tehdy chodil určitě každý správný novorolák!
     V průběhu naší fyziologické a metalové puberty jsme o heavy metalu vedli debaty a vyměňovali nějaká ta alba, pokoutně čert ví kde sehnaná... (Vlasto, pamatuji si už jen na MANOWAR-Sign Of The Hammer).
     Jenže v průběhu let, poté, co jsem rodnou hroudu opustil, jsem o Vlastovi ztratil povědomí. Asi také proto, že už jsem začal vodit do školky své vlastní děti...Díky tomu jsem bohužel dlouho nevěděl, že už tehdy Vlasta svůj život nespojil jen s poslechem metalových alb, ale že pro něj, v jeho rukách pevně usazená a řádně nabroušená metalová kytara, je tím podstatným, co pro něj vlastně heavy metal znamená...A najednou jsem s údivem uviděl úplně jiného Vlastu Slíže; byl to především obraz dlouholetého kytaristy západočeské hardrockové legendy CODA, později sokolovských TUBORG a aktuálně chebské deathmetalové party PANDEMIA.
      Už shora naznačený výčet jeho hudebních úspěchů by byl sám o sobě dostatečným důvodem k rozhovoru, ale když si k těmto důvodům ještě dosadíte nostalgické vzpomínky na dobu, ve které jsme vyrůstali a z kazet doma drtili metal let osmdesátých, nebylo možné (za výpomoci plzeňského pivovaru) se v novorolské restauraci nesejít a nepopovídat si...
      Dobu školky, školy, puberty a vášnivých debat o metalu jsme vcelku vynechali, protože jak jsme zjistili, se vzpomínkami na pravěk na tom nejsme zrovna nejlépe...a koneckonců: stejně by vás to nezajímalo...


Vlasto, obligátní otázka hned na úvod; co bylo tím hnacím impulsem, že si začal hrát na kytaru?

Už v první třídě mě rodiče dali do lidové školy, kde jsem se měl učit na baskřídlovku, pro představu toho, kdo by náhodou nevěděl: jedná se o jakéhosi křížence lesního rohu a suzafonu. To byl pro mě hroznej paskvil, protože baskřídlovka je naprosto příšernej dechovej nástroj a já si navíc neměl možnost vybrat, prostě nás učitel Březina postavil do řady a ukazoval prstem: „Ty budeš hrát na to, ty na to...“ Já jsem vždycky chtěl hrát na kytaru, odmalička jsem na rockovou muziku blbnul právě s kytarami, které jsem si vyrobil z kartonového papíru. Nenechal jsem toho a pak někdy v roce 1985 jsem v podstatě poprvé vzal opravdovou kytaru do ruky. Doma na to nebyla moc kladná odezva, už pro ten druh muziky, která jsem poslouchal a hlavně v té době byl rocker synonymem feťáka a podvratného živlu… Ale já pokračoval, protože jsem se vždy viděl někde na podiu s kytarou v ruce a tehdy věci zašly tak daleko, že s dalšíma klukama z Nové Role jsme založili metalovou kapelu ATEOR. Tehdy jsme hráli asi 4 převzaté věci od SODOM a pár vlastních skladeb. Prostě klasika té doby. Odehráli jsme asi 4 vystoupení a nechali toho.

Ale tys to nevzdal...

Přesně tak. Nemohl jsem, mě muzika bavila a pořád baví, takže jsem hledal něco a někoho jiného, přičemž jsem se pak dal dohromady s klukama z Ostrova nad Ohří a založili jsme skupinu SWORD. Ale ani to nebylo ono, protože kapela byla více o chlastu než o muzice. Jenže někdy v roce 1995 jsem dostal tip, že karlovarská hardrocková CODA shání kytaristu. To byla pro mě ta správná výzva, protože CODA byla už v té době zavedená a známá formace. Rozhodl jsem se, že to zkusím, přestože hardrock mě nijak zvlášť neoslovoval. Jelikož nemám problém s adaptací na jakýkoliv hudební styl, zavolal jsem kapelníkovi Martinovi Uxovi, sešli jsme se, slovo dalo slovo a posléze jsem se stal kytaristou této kapely.

A jak bys hodnotil tu éru, po kterou jsi hrál s Martinem Uxou , když o tobě vím, že jsi v této kapele vydržel téměř osm let?

S klukama jsem si docela rozuměl, ačkoliv jsou starší než já, ale bohužel jako v každé kapele, která je spíše zaměřena na hraní po zábavách, kde se hrajou štace čtyři a více hodin, je to fakt zápřah. Připočti si k tomu ještě nějaký ten alkohol....no, bavilo mne to, ale bylo to dost náročné. Co ovšem musím zmínit, je fakt, že klukům jsem vděčný za tu školu, kterou jsem v kapele za ta léta dostal. Už jen proto, že CODA v době, kdy jsem v ní hrál, odehrála podle mého odhadu tak 200 až 300 koncertů jak v Čechách, tak v Německu. Pro mě to byla první profesionální kapela, ve které jsem působil, i když hard rock mě nikdy moc nebral a nebere, kapely typu LED ZEPPELIN, DEEP PURPLE jsem nikdy neposlouchal. Já totiž více inklinuji k tvrdším žánrům, takže už tvorbu ATEOR, kde jsem byl dvorní skladatel muziky a dokonce jsem i zpíval, jsem směřoval spíše k thrashmetalu až k deathmetalu. Pro mě už v té době byl velkým vzorem CHUCK SCHULDINER a jeho kapela DEATH.

Nicméně jste stačili v době, co jsi v kapele CODA hrál, vydat dvě alba. Podílel jsi se také na tvorbě skladeb, které jsou na těchto albech?

První album se jmenovalo „Všechno je napůl“ a druhé „Fair Play“. Na tvorbě skladeb jsem se nepodílel, uvědom si, že CODA je především Martin Uxa. Materiál, který byl použit na obě alba, pocházel ze staršího tvůrčího období kapely. A kromě toho za dobu mého působení v kapele jsme napsali jen dvě nové písničky, z nichž jedna je na druhém albu a k jedné jsem napsal text.

A co bylo důvodem tvého odchodu z kapely?

Začali jsme se názorově rozcházet. Jednak hudebně, jednak jsem byl unaven životním stylem, který v kapele fungoval. By jsem rozhodnutý z kapely odejít, ale váhal jsem, nechtěl jsem kluky nechat na holičkách. To vše platilo jen do doby, než mi v únoru 2003 zatelefonoval tehdejší baskytarista Franta Köhler a sdělil mi, že už v kapele nehrajeme, jelikož jsme dostali vyhazov. Důvodem vyhazovu bylo, že se do kapely vrátil původní kytarista Karel Idlbek a baskytarista Robert Šobin. Na základě této informace jsem se jednou před odjezdem na hraní, bylo to tuším na svatého Valentýna, zeptal Martina Uxy jak to s námi tedy je a on mi řekl, že končím. Tak jsem z kapely odešel. Měli sice ještě přání, abych s nimi odehrál ještě několik koncertů, než se staronová CODA sehraje, ale já to za daných okolností kolem vyhazovu odmítl, připadlo mi to jako hodně nefér jednání. Ten večer jsem namísto toho vzal manželku na valentýnskou večeři. S odstupem doby jsem klukům vděčný, že mi pomohli tu agónii ukončit. CODA pro mne bude do smrti srdeční záležitostí, s kluky se občas vídáme a rozumíme si. Před rokem jsem byl u nás v Roli na jejich zábavě a zamačkával jsem nostalgickou slzu :). Nezůstal jsem však bezprizorní, protože v této době jsem už dva roky současně hrál ještě se sokolovskými TUBORG.

A jaký jsi měl v té době důvod hrát ve dvou kapelách současně?

Vždycky jsem tíhnul k metalu, jak jsem už říkal. Z toho plyne, že CODA mě tak úplně hudebně neuspokojovala, ačkoliv mě bavilo s kapelou hrát a jezdit. Jenže TUBORG, to bylo přece jen něco jiného. A také jsem měl možnost se po dlouhé době autorsky uplatnit, což jsem předtím vzhledem ke stylové odlišnosti nemohl. V TUBORG jsem měl možnost do hudební stránky zasahovat, a proto jsem se snažil své nápady, které jsem za těch osm let měl, realizovat právě pro TUBORG. A ten prostor jsem dostal. V té době se muzika kapely pohybovala v oblasti typického českého bigbítu a já začal kluky nutit k tvrdšímu výrazu a k větší rychlosti. Chtěl jsem kapelu podladit a dosáhnout daleko tvrdšího zvuku. Kluci byli těmto změnám přístupní a v tomto duchu se také začal realizovat nový hudební materiál. Přineslo to také problémy, mimo i jiné důvody nás kvůli mým požadavkům opustil bubeník, pak i oba kytaristé, měli jsme totiž krátkou dobu tři kytary. Najednou jsme zůstali jen tři, tedy kromě mě zpěvák Karel Ivan a basák Honza Bitman. Začali jsme hledat nové spoluhráče a oslovili jsme kytaristu Jirku Studeného, kterého jsem znal a mladého bubeníka Pavla Valdmana, kterého po nějaké době nahradil jeho bratr Petr. A v této sestavě jsme začali znovu hrát a hlavně se nám pomalu začalo dařit. Ale já to chtěl ještě dotlačit do větší tvrdosti, měl jsem stále dojem, že tomu pořád něco chybí...

Takže po tvém příchodu do TUBORG se kapela vydala touto cestou. Myslíš si, že to byla především tvoje zásluha, že jsi změnil hudební tvář tohoto souboru, který se v dalším období již prezentoval, řekněme v thrashmetalové rovině?

Předně si myslím, že to vždy byla kolektivní práce. Je asi pravda, že jsem TUBORG pomohl dostal hudebně tam, kde je nebo v nedávné době ještě byl. Možná to zní příliš neskromně, ale uvědom si, že jsem autorem 99 procent hudby všech písniček, které kapela měla poslední roky v playlistu. Texty vždy byly doménou zpěváka Karla Ivana, ale muziku jsem v podstatě skládal já a na zkouškách jsme je dopilovávali a předělávali podle připomínek ostatních kluků. Co se týče materiálu, který jsme použili na naše album „Tady žijem“, tak z devíti skladeb jsem jich šest složil já, jedna pochází z dřívější doby a dvě jsme vytvořili společně. S novým materiálem jsme také začali zaznamenávat pozitivní ohlasy na naše vystoupení. Po nějaké době jsme si dali za cíl vydat debutní album „Tady žijem“, což se nám také podařilo. A když si toto album poslechnu s odstupem času, tak si za ním pořád stojím a pořád mne oslovuje, obzvlášť Karel se ve studiu překonal a zpěv na albu je stejně jako celý zvuk kapely doslova vražedný.

Jenže jak už to tak bývá, TUBORG zažil a zřejmě stále zažívá dobu krize...Co se stalo?

Bohužel je to tak. Krize přišla v době, kdy kluci začali do situace kolem kapely motat své rodiny, kdy chtěli zohledňovat rodinné záležitosti na úkor kapely. Neměl bych to asi říkat, ale dosti destruktivní vliv na soudržnost kapely měly manželky některých členů, bohužel. (kam čert nemůže, nastrčí ženskou). To kapelu poznamenalo v dalším koncertování a v dalších aktivitách. Ruku v ruce se začala i vytrácet aktivita jednotlivých členů, stejně jako se objevovala nechuť hrát více extrémní hudbu. Za této situace jsem začal pociťovat, že se naše cesty asi budou muset rozejít.

Předpokládám, že nyní se dostáváme k nedávné minulosti a také současnosti, kterou můžeme jednoduše nazvat PANDEMIA...!?

Ano, je to tak. Náhoda či jiné znamení osudu bylo, když mi Jirka Studený po jednom našem koncertu TUBORG řekl, že psal klukům z kapely PANDEMIA, kteří v té době sháněli kytaristu. Jirka do toho ale pak nešel, byl to pro něj přílišný extrém, je ze staré dobré hardrockové kytarové školy. Já o tom začal uvažovat, jejich tvorbu jsem z části znal, je to deathmetal jak vyšitej. Pro mě to byla zase výzva a tak jsem napsal basákovi Jardovi Friedrichovi, že mám zájem. Od Jardy jsem dostal promo CD jejich posledního alba „Riven“, včetně tabulatur, které jsem nakonec nepoužil, jelikož je neumím :). Naučil jsem se tři skladby z tohoto alba, v Chebu jsme to vyzkoušeli a bylo... Nejdříve jsem si myslel, že bych současně mohl pokračovat i s kluky z TUBORG, ale nebylo to bohužel z časových a finančních důvodů možné. Všechno jsem to zvážil a PANDEMIA vyhrála. Bylo to sice dilema, ale nechtěl jsem dělat dvě věci napůl. Trochu mne mrzí, že jsem svým odchodem vlastně nastartoval proces rozpadu kapely TUBORG, ke kterému nedávno došlo, ale asi to tak mělo být. Už když jsme začali zkoušet, tak jsem si uvědomil, že mě to hodně baví a že mám další motivaci. V podstatě hned po necelých dvou měsících, kdy jsem se s kluky sehrál asi v deseti skladbách, jsem s nimi už hrál na Metalmanii 2006 ve Zlíně.

Zajímal by mě tvůj názor na pandemické album „Riven“, z tvého pohledu coby kytaristy, když vím stejně jako ty, že toto album je především dílem původního kytaristy Alexe Marka, který si na tomto materiálu dal hodně záležet, zejména pokud se týká kytarových pasáží...

Vidím to tak, že se zřejmě jedná o hudebně nejkvalitnější materiál, který kapela dosud vyprodukovala. Když ho poslouchám, tak obdivuji, jak jsou kytary vystavěny, ale jako posluchače mě to až tak moc neoslovuje, protože pro živé hraní, a PANDEMIA je především koncertní kapela, se moc věcí z alba nehodí. Proto z něj také hrajeme jen dvě věci.

Od Jardy vím, že v současné době pracujete na nových skladbách pro další, v pořadí čtvrté album a že se podílíš na této tvorbě. Můžeš mi tedy říci, jaký vliv na tvorbu v současné době máš? A prozradíš, kam jsi to vlastně hudebně „posadil“?

S klukama jsme se domluvili, jakým směrem se budeme ubírat, takže v těchto mantinelech tvorba nových věcí vzniká. V současné době můžu říci, že máme po hudební stránce v podstatě dokončeny tři věci, z toho dvě jsem přinesl na zkoušku já. Zrealizoval jsem nějaké své nápady, sestavil jsem je v PC a klukům je pustil s tím, co oni na to. Jednu písničku jsme dali dohromady přímo ve zkušebně, několik jich je rozpracovaných. Charakterizoval bych to tak, že jsem dal dohromady nějaké nápady, zbytek je společnou prací nás všech. Já nebo Fíďa (Jarda Friedrich) vymýšlíme riffy, Pavel Kouba (bubeník) zase staví aranže a nutno říci, že je to schopný aranžér :). Ale dá se skutečně říci, že mi kluci dali prostor a já ho přirozenou cestou využívám. Přistupuji k tomu tak, že neřeším až tak moc starou tvorbu kapely, jako spíše to, že to dělám tak, jak to cítím. V této chvíli neumím přesně popsat a rozebrat, jaký nový materiál bude, ale troufnu si tvrdit, že bude jiný než je třeba album „Riven“. Domnívám se, že nové album bude více ortodoxní, bude se spíše vracet ke kořenům. Mám za ta léta hraní také svůj kytarový rukopis, který se nepochybně v nových skladbách projeví.

Teď si mi vysloveně nahrál, neboť je mi známo, že PANDEMIA chce angažovat druhého kytaristu...můžeš prozradit, jestli se v této věci už takříkajíc pohnuly ledy?

Zatím bych to nechtěl moc rozebírat, abych to třeba nezakřikl...ale dobře...ano, vypadá to tak, že už druhého kytaristu máme, protože už s námi nějakou dobu zkouší. V současné chvíli prozradím jen to, že je to šikovnej kluk a že je ze Sokolova. Jméno bych zatím neprozrazoval...Řekl bych, že je téměř už členem kapely. Mně osobně se na něm líbilo, když prohlásil, že je to pro něj výzva a otázka cti hrát v této kapele a okamžitě si vzal půjčku 75.000,-Kč na nový aparát. Tomu říkám nadšení!

Dobře. Je to už více než rok, co jsi se stal pandemickým kytaristou. Souhlasíš s mým názorem, že PANDEMIA je dosavadním vrcholem tvé hudební kariéry, případně můžeš říct, proč?

Určitě je to PANDEMIA, hudebně je mi nejblíž. To je nepochybné. Už od svého prvního kontaktu s rockovou muzikou jsem spíše preferoval tvrdší odnože metalu a tak nějak jsem se v průběhu doby propracovával až k deathmetalu a to přesně PANDEMIA nabízí a já tak můžu realizovat své pojetí tohoto stylu. Tak proto. A ještě je tu jeden nezanedbatelný faktor: s klukama jsme se shodli na tom, že naší muziku chceme dále vyvíjet a hrát jinak než ostatní, pokud to jen trochu půjde. Dělat muziku více barevnější, hledat a zkoušet. Takže věci v kapele se hýbou a vyvíjí a tak to musí být. To má pro mě význam. Nepochybně mě k závěru o tomto vrcholu mé kariéry vede také přesvědčení, že kluci jsou profíci, současně mě nechávají realizovat mé nápady. Mezi sebou komunikujeme, což je ku prospěchu nás všech. Je to přístup, který k něčemu vede a pevně věřím, že přinese výsledky.

Máš určitě také nějaké hudební oblíbence. Záměrně nepoužívám výraz „hudební vzor“, vím, že se tomu muzikanti dost brání…

Jasně, že mám velké vzory ! Muzikant, který tvrdí, že je nemá, prostě lže. Z kytaristů to je jednoznačně KERRY KING a CHUCK SCHULDINER. O tom není pochyb. Ze světových metalových velikánů jsou na prvním místě SLAYER, hned za nimi pak DEATH. Dost mě oslovují industriální záležitosti a obdivuji DEVINA TOWNSENDA a STRAPPING YOUNG LAD. Následně kapely jako RAUNCHY, MNEMIC, DEICIDE, SOILWORK, IN FLAMES, NEVERMORE, MESHUGGAH a další. Oblíbených formací bych mohl vyjmenovat ještě moc a moc.

Říkal si, že realizuješ své hudební nápady v PC. Znamená to, že v něm máš i materiál, který dosud nebyl nikde použit?

Jedná se o takový soubor mých nápadů, který vznikl v roce 2000, když jsem se jako počítačový fanda začal zajímat o editaci audia. Nakonec mi bylo docela líto vzniklé nápady nezrealizovat a tak vzniklo několik instrumentálních skladeb. Protože jsem si také chtěl zkusit, zda dokážu odposlechnout a zahrát i nějakou známou skladbu, pustil jsem se po svém do „Hangar 18“ od MEGADETH. Nakonec jsem to pojal jako takový můj soukromý tribut této legendě. Takže kromě této předělávky se jedná o mé vlastní nápady, kterým jsem dal pracovní název My Own Hell.

To zní zajímavě…Mohl bys mi tyto nahrávky poskytnout? Určitě bych o nich mohl napsat nějakou recenzi do rubriky „Studna“ na našich webových stránkách…

Nahrávky ti samozřejmě rád poskytnu. Pokud dojdeš k závěru, že jsou hodné nějaké zmínky na webovkách Whiplash, rád si přečtu jejich hodnocení. Dosud o nich nikde nikdo nepsal.

Kdy a kde si tě v nejbližší době můžou pandemičtí a ostatní fanoušci poslechnout?

Pokud všechno dopadne tak jak má, nejbližší vystoupení máme plánováno v Chebu, kde bychom měli hrát na Rockfestu, který by se měl uskutečnit dne 17.3.2007.

Na závěr našeho povídání ti chci poděkovat, že sis našel čas a přeji tobě, ale i ostatním klukům z PANDEMIA, aby se vám v letošním roce podařilo zrealizovat vydání nového alba, tak vystoupit na festivalu v Los Angeles.

Rovněž děkuji za fajn povídání. Pokud nám bude přízeň metalových bohů nakloněna, podíváme se letos za oceán a to jak do Severní, tak do Jižní Ameriky. V USA jsou rozjednány dva festivaly a naši kamarádi Abominattion, s nimiž jsme jeli podzimní evropské turné, nás v létě zvou do Brazílie. Co se týče nového alba, hrozně se na něj těším a doufám, že na něm PANDEMIA razantně ukáže svou novou tvář.



Foto: VLASTA+PANDEMIA


zpět
Rozhovor přečten: 6109x         Autor: hankye