Whiplash ... Rozhovory ... Rozhovory
Nejnovější

Recenze:
ASMODEUS
MALIGNANT TUMOUR
MORTIFILIA
TERROR
NASTY RATZ

Recenze - live:
SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY

CANNIBAL CORPSE
HARLEJ
BASINFIREFEST 2014

Rozhovory:
IMODIUM
NASTY RATZ
ABRAXAS
TONDA RAUER
D.O.P.

Články:
FESTIVALY A ROZHOVORY
BRUTAL ASSAULT TOUR 2012
ČERNÁ DÍRA XXXII.
ČERNÁ DÍRA XXXI.
VZPOMíNKY NA VADER

Nejčtenější

Recenze:
MASTURBACE
24.10.2006 | 16432 x
CALES
22.10.2006 | 13913 x
HARLEJ
05.10.2006 | 13438 x
HARLEJ
29.10.2006 | 13338 x
FORGOTTEN SILENCE
22.08.2006 | 13331 x

Recenze - live:
NOC PLNÁ HVĚZD
03.08.2006 | 34342 x
ARAKAIN, PANDEMIA
25.12.2006 | 14374 x
KORPIKLAANI a další
08.11.2006 | 14225 x
BRAINWASHING FEST
04.05.2006 | 14210 x
SSOGE, ENDLESS
24.01.2007 | 13918 x

Rozhovory:
MILOŠ "DODO" DOLEŽAL
06.11.2006 | 17489 x
HARLEJ
31.10.2006 | 17458 x

Články:
MASTERS OF ROCK 2007
13.01.2007 | 15742 x
ČERNÁ DÍRA XXIX.
18.12.2007 | 14678 x

 Whiplash
Počet recenzí: 1705
Počet recenzí-live: 236
Počet rozhovorů: 230
Počet článků: 98
Počet skupin: 1071
Počet odkazů: 92
ADOR DORATH
Obskurní řeč symbolů



     V současné době asi nejnadějnější a nejlepší formace prezentující ve své tvorbě temný metal s příměsí znepokojivé grotesknosti a nebezpečně podmanivého mysteriózního oparu. To jsou ADOR DORATH z Českého Těšína. Kapela, která na sebe výrazně upozornila již svým debutem „Adon Nin Edeleth“. O tom, že naděje vkládané do téhle skupiny nebyly liché, svědčí i soška Anděla, kterou si ADOR DORATH odnesli v loňském roce za vítězství v kategorii hard´n´heavy. Jelikož tahle partička nezahálela a přispěchala vloni s novinkou „Symbols“, je nasnadě, že ve Whiplashi nemůže chybět rozhovor. Ten jsem pořídila s kapelníkem Ivošem.

Loňský rok byl pro vás bezesporu průlomový. Vydali jste u Shindyho druhou desku „Symbols“, vyhráli jste prestižní cenu Anděl v kategorii hard and heavy a v neposlední řadě antianketu tvrdě rockových publicistů Břitva. Co pro vás resp. pro tebe tyto události znamenaly?

Předně zdravím čtenáře Whiplash! Všechny ty události byly pro nás určitě moc příjemné, o tom není pochyb – na natáčení desky atd. jsme se těšili jako malé děti a moc jsme si ty čtyři měsíce realizace a dolaďování užili. To pro nás představuje ten skutečný vrchol. To co následovalo poté, nás opravdu překvapilo a upřímně jsme to nečekali – osobně jsem zůstal u počítače jak opařený, když jsem ze zvědavosti přelouskal nominace – nemohl jsem tomu uvěřit. Pocit, který jsem měl při předávání (a myslím i ostatní) se dá jen velmi obtížně popsat, takže se tomu radši vyhnu. Co se Břitvy týče, celý ten přestřel to ještě umocnilo. Moc si těch ocenění vážíme, znamená to pro nás, že to co děláme, má smysl - uspokojujeme nejen naše vnitřní potřeby, ale hudba kterou tvoříme, oslovuje i lidi, což je parádní… Jinak je to samozřejmě velká motivace a nakopnutí do budoucna!

A co ze zahraničí , chodí nějaké nabídky (rozhovory, recenze, koncerty..)?

Naše managerka Eva Dudková je neskutečně snaživá osoba, za což jsme jí hodně moc vděční. V podstatě od počátku se nás snaží tlačit do zahraničí – rozesílala CD na recenze, proběhly a probíhají nějaké rozhovory, byly domluveny dva koncerty v Holandsku a evropské turné s holandskou kapelou Slechtvalk, ale bohužel k ničemu z různých důvodů (převážně časových nebo finančních) nedošlo. Jinak jsme hráli jen na Slovensku a v Německu, takže máme co dohánět. Můžeme ale říct, že skoro na každém kontinentu Země, mimo Afriku nebo Antarktidu se nachází nějaké z našich CD a nejvzdálenější fandové, kteří nám píšou, jsou třeba až z Japonska nebo Chille.

Vydáváte desky u Shindy Prod., což je u nás asi největší vydavatel zaměřený na metalovou scénu. Existuje určitě kopa kapel, které by byly rády na vašem místě. Jak jste vy s jeho prací pro vás spokojeni? Je něco, co vám chybí, v čem by pro vás mohl udělat víc?

Hmmm, to je velice zapeklitá otázka. Jsme u Shindyho od počátku a jiného vydavatele jsme vlastně nikdy neměli, tudíž se tímto vyhýbám nějakému srovnávání. Shindy si svou pozici vybudoval po zásluze a za dlouhá léta práce pro česko-slovenskou (dá se už dnes říct i středoevropskou) metalovou UG scénu a když jej občas vidím, zdají se mi být některé mé nebo naše připomínky někdy relativně malicherné. O tom, co dělá pro naši metalovou scénu, myslím mluvit nemusím – vždycky se dokážeme domluvit, a to je pro nás důležité. Myslím, že se snaží dělat, co je v jeho moci a naše spolupráce je v rozpuku, takže uvidíme…

Deska „Symbols“ vyšla před rokem, jste s ní s odstupem času spokojeni, a našlo se na ní něco, čeho se chcete při nahrávání nového CD vyvarovat???

Vždycky se najdou nějaké věci, které by člověk s odstupem času udělal jinak, ale tak to je pokaždé. Určitě se dá říct, že jsme spokojeni – mrzí nás ale třeba fakt, že se nám ne úplně podařilo u skladeb „V.I.T.R.I.O.L.“ a „Earth“ převést jejich živou energii i na nahrávku – na živo jsou mnohem silnější, a to jsme věděli už ve studiu, nepodařilo se nám tomu přijít na kloub, a to je úkol do budoucna. Všichni s přibývajícími lety získáváme zkušenosti a na realizaci příští desky už se díváme zase jinak – chybičky se vychytávají, přibývá možností – doufám v nevyhnutelný přirozený vývoj…

Z mého pohledu není žádný rozdíl mezi debutem a „Symbols“, myslím tím, že jste nevybočily ze stylu (nějaké komerční kudrlinky atd.), a to mě fakt těší. Další deska bude razit opět váš zavedený styl?

Určitě se nebude jednat o něco výrazně stylově odlišného, na druhou stranu myslím, že od debutu k „Symbols“ je vidět určitý vývoj a zhruba podobně to bude i s deskou třetí - soudě dle nových věcí. Myslím, že snad nezklameme ty, jenž čekají rychlejší atmosférické vály - samozřejmě s tím, že energie a dynamika jsou pro nás hudebně stále nejdůležitější. Možná tam bude víc neklasických experimentálních záležitostí typu „Mountain“ nebo „Desert – Island“ jako bonus na „Symbols“ nutně vyplynul z koncepce celého alba, ale v podobných nečekaných závěrech, musím se přiznat, máme opravdu zalíbení.

Když jste zakládali AD , určitě jste měli s kapelou muzikantské ambice. Splnili jste si do dneška nějaké a co dál - máte nějaké vyšší cíle? Třeba prorazit v cizině atd....?

ADOR DORATH bývá označován za ambiciózní kapelu, ale paradoxně jsme na nějaké vytýčené cíle nikdy moc nehráli. Musím říct, že jsem měl v životě obrovské štěstí na spoluhráče a od toho se to v podstatě celé odvíjí. S kytaristou Kamilem a klávesákem Martinem jsme spolu od počátku a hudbu jsme začali dělat, protože nás to spolu bavilo a baví dodnes. Rozhodně to je víc zábava, než něco co člověk svědomitě buduje v rámci nějakých svých vizí. Jedno naše místní přísloví říká: „Ambicje – to nikjedy gorsze od Faszysmu“ (Ambice můžou být i horší než fašismus). Stíhám kapely, které se snažily samy sebe vykreslit v líbivějších barvách a psaly o sobě, že bůh ví co nehrají – my jsme se vždycky snažili držet při zemi a nechali hodnotit ty ostatní – jediné, co jsme si na sebe vymysleli, bylo označení „obscure psychotic mysteries“ – s averzí ke škatulkám jako označení toho co hrajeme. Samozřejmě jsme měli a máme své sny a některé z nich se asi splnily. Asi bych nikomu v osmnácti nevěřil, že jednou budu stát na stejném podiu jako Morbid Angel, který byl v té době mou nejoblíbenější kapelou…

Už jste si zahráli se spoustou kapel. Na kterou rádi vzpomínáte a kterou by jste naopak na podium už raději nepotkali??

Těch kapel, na které rádi vzpomínáme, je celá řada – těžko jmenovat – to bych taky mohl na někoho zapomenout, což bych nerad. Na druhou stranu byli i tací, jejichž „ego“ bylo větší než jejich inteligenční koeficient, a to byla bolest i utrpení – zvláště, když to co předváděli moc nekorespondovalo s výšinami, jimiž se cítili být součástí, byť to samozřejmě není podmínkou. Zkrátka nemám rád namyšlené kretény, ačkoli je mi jasné, že takto může kdokoli subjektivně nazvat i mě samotného…(smích).

Když už jsme u těch koncertů, nemůžu se nezeptat na Břitvu (kde jsem si toho všimla fakt poprvé a od té doby se nikdy nezapomenu podívat na adordorácké nohy, hahaha) a na vaše bosé vystupování. Je to snad nějaký rituál nebo úchylka...

Zodpovědně přiznávám, že je to naše úchylka – tzv. bosonohá deviace – známá též od původních obyvatel Bornea a Jávy (smích). V zásadě záleží na podmínkách, ale dnes už boty používá převážně jen zpěvačka Lenka a bubeník Čepa. Vždycky jsem měl při koncertech problémy se stabilitou a občas jsem i spadl z podia (nutno říct, že nechtěně) a tohle mé problémy spolehlivě vyřešilo. Není to možná úplně hygienické, ale člověk se fakt cítí lépe, má lepší kontakt s povrchem a navíc je to mnohem přirozenější. Nakonec se to zalíbilo i ostatním a dnes už si to ani jinak představit neumíme…

Zakládáte si při vystoupeních na image nebo je to jedno jak kdo vyleze na podium? Já osobně tvrdím, že na kapelu se musí dát i dívat, co ty na to???

Dřív jsme na to vyloženě kašlali – neřešili jsme to. Vnímali jsme to tak, že celá scéna byla dost uniformní co se oblékání týče a my jsme nikdy nebyli ortodoxně metalové seskupení. Spíš nám přišlo lepší žádný image nepěstovat. Postupem času, jak se vyvíjela naše tvorba, jsme samozřejmě náš přístup přehodnotili a určitě souhlasím, že to, jak se kapela na pódiu prezentuje dost ovlivňuje výsledné působení na publikum. Určitě platí, že vizuální stránka umocňuje celkový dojem a určitým způsobem dotváří celou atmosféru.

Vaše logo prošlo určitou změnou (tedy, obě verze jsou velice divoké). Byl to váš nápad někoho z kapely nebo ho realizoval někdo z venčí?

Obě loga jsou dílem naší zpěvačky Lenky, která už má v současnosti naprostý monopol na grafické záležitosti ADOR DORATH. Nejstarší je to ornamentální („nečitelné“) a jak šel čas, říkali jsme si, že by to chtělo něco, co by jasně a jednoznačně prozradilo, o co se jedná. Používáme obě dvě a v podstatě záleží jen na účelu, ke kterému bude použito.

Vaší nejaktuálnější novinkou je dokončení videoklipu k songu „V.I.T.R.I.O.L.“, jste s ním spokojeni?

S přípravami na klip se začalo už někdy v květnu, na přelomu června a července probíhalo asi pětidenní natáčení a se střihem a postprodukcí jsme bojovali více méně až do prosince 2006. Moje odpověď na tuto otázku tudíž nemůže být jednoznačná – strávil jsem nad tím tolik času, že se mi to až nechce věřit – rozhodně jsem nečekal, že to bude až tak náročné. Každopádně jsme moc vděční několika našim přátelům, kteří se na tom podíleli a bez jejichž přičinění by v našich podmínkách něco takového asi ani nemohlo vzniknout. Bylo samozřejmě několik různých verzí - snažili jsme z těch zhruba 4 hodin materiálu na těch 3 a půl minutách dostat maximum. Určitě si od toho asi potřebuji dát nějaký čas pauzu, abych to mohl objektivněji posoudit, ale momentálně to nelze – to ať posoudí jiní…

Už máte naplánovanou premiéru, třeba na Óčku nebo podobně?

Premiéry byly už dokonce dvě – z čehož první proběhla v tichosti v rámci filmového klubu v kině v Bystřici nad Olší a druhá oficiální v třineckém klubu BAR-ROCK-O. Nevím, jestli se to na Óčku stihne ještě tento rok – nejpozději ale snad zkraje roku 2007 by to mohlo být ke zhlédnutí…

Příští rok máte desáté výročí založení kapely. Chystáte nějaké ohňostroje apod.?

Tak určitě to nepřejdeme bez povšimnutí – chtěli bychom jít v zimě 2007/2008 do studia, jestli se vše podaří a oslavit to výročí novým albem. K tomu bychom rádi přidali nějaké první oficiální DVD, i s klipem a starším živákem „Live In Harenda“, plus dalšími záznamy z Brutal Assaultů (ze čtyř kterých jsme se zúčastnili, máme záznamy z posledních tří), nějaké klubové akce, teď z Freedom Festu, Anděla atd. …uvidíme (smích).

Máš nějaké přání ohledně dalšího ročníku Brutal Assault?

Jo, mám - Neurosis, Disrupt, Hypocrisy, Pain, Ministry, Soulfly, Sanitys Down…

Je něco, co by si chtěl říct a já se nezeptala...

Jestli se mám dobře…(smích). ÓÓÓ, děkuji – mám se dobře (smích). Tak se taky mějte fajn – poslouchejte to, co máte rádi a choďte na koncerty – to je moooc důležité! Díky za rozhovor.

Odkaz: http://www.adordorath.com


zpět
Rozhovor přečten: 4995x         Autor: Martina Kurtinová