Whiplash ... Rozhovory ... Rozhovory
Nejnovější

Recenze:
ASMODEUS
MALIGNANT TUMOUR
MORTIFILIA
TERROR
NASTY RATZ

Recenze - live:
SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY

CANNIBAL CORPSE
HARLEJ
BASINFIREFEST 2014

Rozhovory:
IMODIUM
NASTY RATZ
ABRAXAS
TONDA RAUER
D.O.P.

Články:
FESTIVALY A ROZHOVORY
BRUTAL ASSAULT TOUR 2012
ČERNÁ DÍRA XXXII.
ČERNÁ DÍRA XXXI.
VZPOMíNKY NA VADER

Nejčtenější

Recenze:
MASTURBACE
24.10.2006 | 16430 x
CALES
22.10.2006 | 13908 x
HARLEJ
05.10.2006 | 13432 x
HARLEJ
29.10.2006 | 13336 x
FORGOTTEN SILENCE
22.08.2006 | 13325 x

Recenze - live:
NOC PLNÁ HVĚZD
03.08.2006 | 34337 x
ARAKAIN, PANDEMIA
25.12.2006 | 14368 x
KORPIKLAANI a další
08.11.2006 | 14219 x
BRAINWASHING FEST
04.05.2006 | 14204 x
SSOGE, ENDLESS
24.01.2007 | 13912 x

Rozhovory:
MILOŠ "DODO" DOLEŽAL
06.11.2006 | 17483 x
HARLEJ
31.10.2006 | 17450 x

Články:
MASTERS OF ROCK 2007
13.01.2007 | 15732 x
ČERNÁ DÍRA XXIX.
18.12.2007 | 14672 x

 Whiplash
Počet recenzí: 1705
Počet recenzí-live: 236
Počet rozhovorů: 230
Počet článků: 98
Počet skupin: 1071
Počet odkazů: 92
TORTHARRY
Zuřící peklo



     Hronovská, už zase dřevně death metalová skvadra TORTHARRY se v sestavě Daniel „Heatley“ Pavlík – „zpěv“a kytara, Martin „Lemy“ Vacek – baskytara a doprovodný „zpěv“, Martin „Maca“ Hrubý – kytara a doprovodný zpěv a Jiří „Panther“ Rosa – bicí vrátila na scénu a každý soudný fanda daného žánru, který si pozorně poslechne její nový studiový produkt Reborn (viz recenze na jiném místě), musí uznat, že se vrátila více než vítaně. Obzvláště pak poté, kdy z naší špičky žánru zmizeli Krabathor a Hypnos a kdy se už už mohlo ještě ke všemu taky zdát, že tato naše scéna počíná scházet na úbytě. Kapela se otřásla s personálních otřesů, z určitého ústupu z pozic, a je zpět, a to v síle více než plné. Jak to všechno bylo, podrobnosti o kolekci Reborn, o dalších plánech a o dalším se dočtete z následujícího záznamu rozhovoru, který jsem na počátku letošního roku vedl s Danem.

Léčba neklidem

Své nové album jste pojmenovali Reborn – Znovuzrození. Jde tak o demonstraci, že kapela TORTHARRY je po delší absenci zase zpět, že se na albu vracíte ke svým kořenům, nebo jde tak nějak o oba tyto aspekty?

Zdravíme Whiplash!!! V první řadě bych chtěl vyjádřit svoji radost nad tím, že první rozhovor k Reborn je právě pro váš časopis. Vždy jste byli časopisem, který jsem si rád přečetl a který, alespoň dle mého názoru, psal objektivně o věcech, tak jak jsou. Reborn v sobě opravdu nese oba dva aspekty, jak fakt, že jsme po delší odmlce zase zpět v metalovém dění, tak i to, že muzika na této desce se nejspíše podobá našemu prvnímu albu When The Memories Are Free.

Mnohonásobné díky ta uznání, leč pokračujme. Co vás v případě nového počinu přivedlo na cestu ubírající se k vašim vlastním hudebním kořenům?

Na to je naštěstí docela snadná odpověď. Dle mého názoru nebylo ani jedno album TORTHARRY shodné s albem, které mu předcházelo. Vždy jsme hodně času věnovali přemýšlení o tom, jak udělat další desku tak, aby zněla jinak než ta předcházející a posluchači v TORTHARRY objevili něco nového. Myslím, že od When The Memories Are Free, přes Book Of Dreams, Unseen až po White se tomu tak dělo. S CD White jsme dosáhli pomyslného vrcholu experimentování, jak se zvuky tak i s naší muzikou. Dál už jsme zacházet rozhodně nechtěli a více experimentu by už TORTHARRY poslalo do jiných vod než těch metalových. To jsme nechtěli a nikdy chtít nebudeme. Reborn přišlo naprosto v pravý čas, v čase změn v naší kapele, v čase, kdy jsme se chtěli vrátit k co nejsyrovějším zvukům bez efektů a tzv. to tam prostě „nasypat“.

Natáčení Reborn se pro své neúnosné časové vytížení nezúčastnil ještě do nedávna (v loňském listopadu nakonec oficiálně oznámil svůj odchod, přičemž je nadále tzv. čestným členem formace, pozn. –VŠ-) váš bubeník – zakládající člen Miloslav „Juan“ Jirman, což se de facto stalo už v případě natáčení opusu White. Nerýsovalo se tedy už tehdy, že stejně jednou bude muset dojít k jeho nahrazení?

Tohle byla pro nás vždy dost nepříjemná otázka, se kterou jsme mívali trošku problémy. Sami jsme nevěděli, jak to půjde takto dál, a byli jsme v odpovědích trošku opatrní. Teď už to je vše jasné a jsem přesvědčený, že to dopadlo k naprosté spokojenosti všech!!! Na křtu CD Reborn u nás na Zděřině za námi přišel Juan a sám oznámil, že už prostě v TORTHARRY hrát nemůže, protože sám ví, že to už dál z jeho strany nepůjde a že by již pro kapelu nebyl do budoucna přínosem. Toto jeho rozhodnutí plně akceptujeme a mnohokrát Juanovi za jeho letitou 100% práci v kapele děkujeme!!! Ono mu ani dostatečně poděkovat dle mého mínění nejde. Udělal toho pro TORTHARRY strašně moc a nikdy bych osobně neřekl, že sám odejde. Ale život už takové okolnosti někdy přináší. Juan je díky svému zaměstnání na horách uvázán od rána do večera sedm dní v týdnu a není v jeho silách, aby jezdil s TORTHARRY zkoušet. Možná by občas odehrál nějaký ten koncert, ale to už by nebylo ono a sám to také tak cítil. U White jsme byli ještě naprosto přesvědčeni, že na tom takto špatně časově nebude, ale to je prostě život a opakuji: Juane strašně moc děkujeme a jak je psáno na našich stránkách - Juan zůstane doživotním členem kapely!!!

V našem minulém rozhovoru jste poukázali na vaši snahu přinášet ve vaší hudbě vždy nějaké to novum. Co nového přináší dle vašeho vlastního názoru Reborn?

Dobrá otázka. Tak trochu jsem už naznačoval v předešlé otázce, o co se vždy TORTHARRY jednalo s každou další deskou. My jsme už dle mého míněni dosáhli s CD White pomyslného vrcholu křivky experimentování. Cítili jsme, že je čas zase s křivkou začít klesat. A proč tak pomalu a album po albu. Rozhodli jsme se proto provést razantnější skok v pojetí naší nové desky. Udělali jsme CD naprosto syrové, rychlé, zvukově nadupané a takové, které by naživo znělo stejně jako při jeho poslechu. Odpovědí na to je Reborn a my jsme za něj strašně moc rádi!!!

Texty na novém albu mi překvapivě připadají víceméně spíše poetické. Není tak trochu schizofrenní ten kontrast mezi takovýmito texty a onou zběsilou muzikou?

Není. A není důvod, aby to tak přeci nebylo. Kontrasty jsou právě zajímavé a my na nich budeme stále trvat, a to jak v textech tak v muzice. Také bych tak zcela netvrdil, že texty jsou poetické. Jsou poetičtější, to třeba ano, ale růžová zahrada to přeci vůbec není. Štefan nám píše texty už od dema Incriminated z roku 1993 a jsme s ním nesmírně spokojeni. Do jeho „řemesla“ mu nikterak nefušujeme a jeho texty vůbec neupravujeme. Líbí se nám v té podobě, v jaké je píše. Myslíme si, že je ve své profesi jedním z nejlepších u nás!!!

Také se nemohu zbavit dojmu, že se všemi kompozicemi jako ta pověstná červená nit line, a to ať už toliko ideově či dokonce obsahově, koncept. Nebo je to jen mé mylné zdání?

To jsem moc rád, že to tak vnímáš. Jsi pozorný a vypovídá to o tom, co píšu hned na úvod tohoto rozhovoru, že s Whiplashem se nám vždy velmi dobře spolupracovalo a že lidi v něm vědí, o čem píšou! Jo, je to v podstatě příběh. Deska se jmenuje Reborn už také proto, že se během příběhů v textech narodí „něco“, co se bude dále prodírat tajemnem příběhů v následujících textech. Už teď víme, že to „něco“ bude růst a jeho příběh bude pokračovat na našem dalším albu! A zároveň to „něco“ bude našim symbolem na dalším počinu i na našich koncertech. To je na 100%!!!

A kdo jsou oni dva textaři, tedy Lucie „Sombra“ Lukavičová a Štefan „Unseen“ Ležovič? Přičemž „Unesen“ pro vás píše texty už dávno…

Kdo jsou? No, budeš se možná divit, ale o Sombře nevím zhola nic. Vím, že spolupracuje se Štefanem a hlavně, že píše dost dobře!!! Rádi bychom ji už brzy poznali. Byla pozvaná na křest Reborn, ale nemohla se dostavit. Věřím, že ji brzy poznáme osobně. Rádi bychom s ní dále spolupracovali. A co se týče Štefana, je to můj dávný spolužák z gymnázia v Náchodě. Seděli jsme spolu v lavici a spolu jsme byli jediní metaláci ve třídě. Hned první den školy jsem poznal, že si máme co říci. Po pár minutách pobytu na gymnáziu měl téměř celou lavici popsanou nápisy jako Sodom, Kreator, Venom, Destruction a další. Bez Štefana by TORTHARRY taky nebyli tím, kým jsou a kým byli.

V již zmíněném našem minulém rozhovoru jste si také pochvalovali práci na deskách Book Of Dreams, Unseen a White, jež se odehrála ve studiu Hacienda patřícímu Miloši „Dodovi“ Doležalovi. Jaké důvody vás tedy nyní zavály do bzeneckého studia Shaark? Šlo o to, že také v něm se dá pořídit zabíjející zvuk, avšak s pomocí digitálních technologií?

U Doda jsme byli vždy maximálně spokojeni. Podmínky, které jsme u něj měli, neměl skoro nikdo. Cítili jsme se u něj jako doma a s nahráváním jsme nikdy nemuseli spěchat, protože Dodo byl našim producentem a zároveň majitelem studia. Neznali jsme takový ten pocit, že dnes musíme natočit tolik a tolik muziky a že nás to stojí tolik a tolik peněz. Zázemí studia a lidi v něm, to byl silný tým, kde se dobře pracovalo. Do Shaarku jsme zavítali jednak díky změně vydavatelské firmy a také z důvodu toho, že jsme chtěli změnit i celkový sound kapely. Zároveň nás opravdu zajímalo, jak se nám bude točit do digitálu. Musím se přiznat, že to nemělo chybu a natáčení nás velmi bavilo!!! Zde je třeba poděkovat i výborným lidem ze Shaarku, jako jsou Pavel Hlavica a Petr Nejezchleba.

Útok ze tmy

Kterak došlo k vašemu zakotvení u naší agilní vydavatelské firmy Redblack? A bude se tato nějak pokoušet vyvézt Reborn za hranice třeba formou nějaké licence, což se, pokud se nemýlím, stalo už s kolekcí Book Of Dreams, a to pro Mexiko(!) a Litvu?

Došlo k tomu zcela spontánně. Rozhodli jsme se po určitých neshodách odejít od Doda a co nejdříve natočit nové CD!!! My ho totiž i dost potřebovali. Dlouho jsme díky změnám v kapele nehráli a nový opus byl jasným impulsem k opětovné koncertní činnosti. K vydání profesionálního CD je ale potřeba mít i smlouvu s kvalitní firmou. Věděli jsme o několika málo firmách, o kterých jsme byli přesvědčeni, že by pro nás dokázali udělat spoustu nezbytné práce jak při natáčení a vydání CD, tak i při propagaci a koncertních činnostech. Dvě firmy nám spolupráci odmítli, zatímco s Redblack jsme se dohodli téměř okamžitě, za což vděčíme Tomášovi Prekovi! Co se týče licence ven a podobně, myslím si, že to je spíše otázka pro Tomáše. Já bych to bral okamžitě, ale k tomu je potřeba člověka, který má i dost důležitých kontaktů. Myslím si, že Tomáš by takovou osobou rozhodně mohl být.

Opravdu jste na Reborn makali až na takové plné otáčky, že jsi toho zkolaboval?

Reborn je albem, které jsme kompletně natočili za 7 dní, což je pro TORTHARRY něco jako světový rekord v rychlosti. Byli jsme zvyklí dělat daleko pomaleji, i když netvrdím, že to bylo vždy to nejlepší! Pokud je kapela připravena, a my jsme připraveni rozhodně byli, dá se natáčet velmi rychle. Reborn je toho důkazem. Bicí byly natočeny za dva a půl dne a zbytek času se musel rozložit na obě kytary, sóla, akustiku, basu a zpěvy. Já jsem tam točil jak kytary tak sóla, akustiku a všechny zpěvy. Dal jsem do toho úplně vše a makal jsem celé 3 dny od nějaké 10. hodiny ranní do deváté hodiny večerní. Nemluvě o tom, že jsem taky hrál kytary bubeníkovi do odposlechu pro jeho natáčení. Měl jsem toho plné kecky! K tomu se ještě večer chodilo do místního podniku na nějaký ty pivka a vodky. Poté, co jsme dotočili poslední kytary, jsme šli na večeři a já už věděl, že je zle. Dostal jsem zimnici a večer už jsem měl 40o horečky. Ráno mě Máca dovlekl k doktorovi abych zjistil, že mám dost slušnou angínu. Museli jsme ten den zrušit dva koncerty, a to mě mrzí dodnes.

Proč vás na podzim 2004 opustil také v podstatě zakládající člen, kytarista Jaroslav Rubeš? A do jaké míry se podařilo Martinovi „Macovi“ Hrubému nahradit jej?

Nejdříve jsme to vůbec nechápali. Byla to rána z čistého nebe. Po velmi zdařilém koncertě v Kainu nás druhý den (neděle) odpoledne kontaktoval Jarda, že nás každého chce osobně navštívit. Původně jsem si myslel, že to je jen tak na pokec, ale když jsem mu otevřel, on pozdravil a řekl mi: „Končím v TORTHARRY“. To bylo, jako když ti někdo napálí ránu přímo mezi oči. Nechápal jsem, zda se mi to nezdá nebo co se to vlastně děje… Poté, co Jarda odjel, jsem hned volal klukům, abych následně zjistil, že ten samý příběh už mají za sebou. Nešlo mu to ani rozmlouvat, byl jasně rozhodnutý a v takových momentech s ním už pak nebyla žádná diskuse. Jarda odešel, protože chtěl a protože už nějaký ten čas žil v jiném světě než my. Už jsme si s ním navzájem nerozuměli jako dříve. Tak jako s člověkem, který byl dříve po celá léta bavičem kapely na našich cestách. Najednou z něj byl někdo zcela jiný, zahloubaný do sebe, zasmušilý, nemluvný. Dál by to stejně nešlo a jeho rozhodnutí jsme akceptovali a popřáli mu vše nejlepší v budoucí životní pouti. Maca nahradil Jardu na 100%. To není nějaká fráze nebo tak. Tak to prostě je a jsme za něj moc rádi. Nahradil Jardu nejel hudebně, ale i lidsky. Máca je členem TORTHARRY a věříme, že jim zůstane navěky!!!

V našem minulém rozhovoru jste u otázky na případné šíření opusu White „venku“ také naznačili, že se rýsuje nějaký ten zahraniční úspěch. Došlo k jeho naplnění?

Plány jsme měli poměrně veliké a vše vycházelo z Dodových nápadů a kontaktů v USA, zejména v oblasti LA. V době, kdy tam studoval na kytarovém institutu, se seznámil s mnoha slavnými a zajímavými lidmi. Vyprávěl nám, co všechno by se s našim CD dalo dělat, když se nám podaří natočit zajímavé a pokud možno originální dílo. Mysleli jsme si, že po Unseen a WHhite nastala ta doba, kdy se nám podaří více prorazit v USA, což by nám pomohlo i se „zbytkem světa“. Nestalo se tak, ale ne tak úplně docela. Měli jsme například možnost podílet se na zajímavé a známé kompilaci kapel na opusu firmy Dwell Records „Tribute To Cliff Burton“, kde jsme točili známou věc od Metalliky – The Things That Should Not Be. A pak taky na Tribute To Death, kde jsme zahráli Pull The Plug. Mít úspěch v zahraničí je velmi těžké. Ono, co to je mít úspěch? Například být pro metalisty v dané zemi známou kapelou, kterou si rádi pořídí, i když je z východní Evropy, a ne jezdit po světě za kus chleba. Pak se o českých kapelách ve světě traduje, že přijedeme i za studenou polívku, a to sláva rozhodně není. Takových nabídek jsme měli více než dost, ale odmítli jsme je. Neříkám, že to není zajímavá zkušenost. Je a moc. Ale kapely by měly mít aspoň nějakou svoji cenu a neprodávat se zcela zdarma! Nejde tak zcela o peníze, ale o čest a o jméno českých kapel, které makají, dřou se a pak s nimi zacházejí jako s nějakými pitomci z východu! Na to by si měli dávat naše kapely pozor!!!

V období zhruba podzim 2004 až jaro 2006 jste tak nějak vyklidili pozice, avšak pohlédnu-li na věc globálně, mám pocit, že je to problém death metalu u nás tak nějak vůbec, kdy Krabathor se neprojevují, Hypnos zmizeli ze scény, a tak dále. Myslíte si, že v současnosti panuje ta správná atmosféra pro to, abyste se rozjeli jako kdysi, kdy jste brázdili Evropu, koncertovali v Portugalsku, Německu, Rakousku, Polsku, Slovensku, Litvě či Lotyšsku, a hráli po boku takových veličin jako Death, Holy Moses či Benediction?

Lepší doba na death metal asi nebude. Všeho je strašně moc, lidé jsou přesycení koncerty, vědí, že když propásnou třeba Napalm Death v říjnu, že na něj můžou přijít zase za půl roku v dubnu a podobně. Dříve tomu tak nebylo a bylo to snadnější. Byla velká chuť na tuto muziku, která na trhu chyběla. V posledních letech spousta kapel zcela změnila styl a hraje třeba nu-metal a tak, aby se třeba více zviditelnili v této „moderní“ době. Podle mě to ale není správné. Já si myslím, že by kapely měli hrát to, co je baví, a ne to, co „teď“ baví lidi. Neříkám hrát na pěti albech to samé, to také neuznávám, ale chce to držet se toho svého. V tomto jsem přesvědčený, že ti vytrvalí, kteří toto vše vydrží a dokáží se těmto nepřízním médii a posluchačů vyrovnat, vyhrají a lidé na ně začnou opět více chodit. Zároveň věřím, že se do ciziny opět podíváme. Nevidím důvod, proč by tomu tak nemělo být. Všech koncertů, kde jsme v minulosti hráli, si nesmírně vážíme a dodnes jsou pro nás těmi nejkrásnějšími vzpomínkami v životě! Krabathor se vlastně rozpadli, protože je Kryštof v USA, kde má nějakou práci. A Hypnos přestali hrát z Brunových osobních důvodů. Zejména u Hypnos mě to dost mrzí, protože se mi líbili, plánoval jsem, že bychom turné k Reborn jeli právě s nimi. Když jsem kontaktoval Bruna, zjistil jsem, že teď nechce hrát, ale že se chce věnovat osobním záležitostem. Chápu to a přeji mu vše nejlepší, ale je mi líto, že nejsou! Ale jsou tu další skvělé kapely a nebál bych se, že by je nedokázaly nahradit.

Na podzim jste absolvovali malé koncertní turné. Co bude nyní následovat pokud jde o vaší koncertní činnost?

Jarní turné k Reborn. Už se to zase rozjíždí a společně s managementem Shaark se už na tom pracuje. Myslím si, že k tomu dojde na přelomu března a dubna. Jinak budou TORTHARRY opět hrát na důležitých letních festivalech, na což se už moc těším a což mi poslední dva roky strašně moc chybělo!!! A také se bude dost hrát v klubech. Rádi přijedeme kamkoliv, kde o nás bude zájem. A my pevně doufáme, že s Reborn zájem bude.

Dojde a když tak kdy na emisi CD obsahujícího vaše první demosnímky Mezi nebem a peklem, Flames Of Eternity a Incriminated?

Právě jsme se o tom nedávno bavili. Shodou okolností jsem doma na půdě našel balík se 30 CD When The Memories Are Free z roku 1994!!! Paráda. Už jsme je dali do prodeje! Tato deska je už i remasterovaná a patrně ji po doprodeji původních kusů vydáme znovu. Byl o ni velký zájem, Jinak nápad s demáči se mi taky moc líbí a doufám, že se Goro dohodne s Tomem Prekem a ty demáče udělají. Myslím si, že ve své době byly skvělé!!! Dnes už ani nechápu, jak jsme na to všechno mohli přijít a jak jsme to hlavně mohli zahrát naživo.

Zkrátka, TORTHARRY zase procitli k životu, tedy čím a jak budou zlobit? Rozpálíte to?

To s tím zlobením je fráze bubeníka Panthera, která se zalíbila všem, a tak ji Goro použil na webu. Zlobit budeme a věříme, že se naše zlobení bude zamlouvat co nejvíce fanouškům!!! Chceme letos odehrát co nejvíce skvělých koncertů na podporu Reborn, a to tak, že na to budou fanoušci dobře a dlouho vzpomínat. To znamená naplno, hlasitě a od srdce!!!

Diskografie

Mezi nebem a peklem (demo) 1991
Flames Of Eternity (demo) 1992
Incriminated (demo) 1993
When The Memories Are Free 1994
Book Of Dreams 1997
Unesen 1999
White 2003
Reborn 2006

Odkaz:
http://www.tortharry.com

Tento rozhovor najdete též v časopisu WHIPLASH č. 37


zpět
Rozhovor přečten: 5556x         Autor: Vratislav Šantroch