Whiplash ... Rozhovory ... Rozhovory
Nejnovější

Recenze:
ASMODEUS
MALIGNANT TUMOUR
MORTIFILIA
TERROR
NASTY RATZ

Recenze - live:
SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY

CANNIBAL CORPSE
HARLEJ
BASINFIREFEST 2014

Rozhovory:
IMODIUM
NASTY RATZ
ABRAXAS
TONDA RAUER
D.O.P.

Články:
FESTIVALY A ROZHOVORY
BRUTAL ASSAULT TOUR 2012
ČERNÁ DÍRA XXXII.
ČERNÁ DÍRA XXXI.
VZPOMíNKY NA VADER

Nejčtenější

Recenze:
MASTURBACE
24.10.2006 | 16486 x
CALES
22.10.2006 | 13960 x
HARLEJ
05.10.2006 | 13493 x
HARLEJ
29.10.2006 | 13391 x
FORGOTTEN SILENCE
22.08.2006 | 13380 x

Recenze - live:
NOC PLNÁ HVĚZD
03.08.2006 | 34405 x
ARAKAIN, PANDEMIA
25.12.2006 | 14427 x
KORPIKLAANI a další
08.11.2006 | 14283 x
BRAINWASHING FEST
04.05.2006 | 14273 x
SSOGE, ENDLESS
24.01.2007 | 13968 x

Rozhovory:
MILOŠ "DODO" DOLEŽAL
06.11.2006 | 17553 x
HARLEJ
31.10.2006 | 17529 x

Články:
MASTERS OF ROCK 2007
13.01.2007 | 15801 x
ČERNÁ DÍRA XXIX.
18.12.2007 | 14736 x

 Whiplash
Počet recenzí: 1705
Počet recenzí-live: 236
Počet rozhovorů: 230
Počet článků: 98
Počet skupin: 1071
Počet odkazů: 92
FORGOTTEN SILENCE
Zapomenuté ticho v každém z nás



     Originální, precizní, maximalističtí, nevyzpytatelní, vždy však výsostně uhrančiví… Avantgardní hudební expresionisté současného českého metalu. Brněnští FORGOTTEN SILENCE. Jejich lídr Alexandr „Krusty“ Nováček je inteligentním a nad jiné poutavým vypravěčem, s nímž je mi pokaždé upřímným potěšením se setkat a poklábosit si. A vězte, tlachání dvou „kro ni ká řů“ nemusí být suchopárné… Ostatně, přesvědčte se sami.

Nejsme asi jediní dva na této planetě, kteří občas cítí v současném světě zahlceném civilizačním ruchem silné nutkání ocitnout se aspoň na chvíli na nějakém bohem zapomenutém místě prodchnutém panensky čirým tichem…Jakým způsobem jste se v dobách vašich počátků dobrali právě k názvu FORGOTTEN SILENCE…?

Na chvíli?? Nevím jak Ty, ale já bych na takovém místě bral celé dva roky prázdnin…(smích). Název FORGOTTEN SILENCE vzniknul někdy na sklonku roku 1993, kdy se o založení této kapely teprve uvažovalo. Já hrál na basu v SAXu s kytaristou Medvědem a hledali jsme název pro náš boční projekt. Jméno FORGOTTEN SILENCE se mi líbilo – a to jak významově, tak i jak znělo. Tehdy byla móda dávat si takové „doomové“ názvy. Vzpomeň třeba Dissolving Of Prodigy, Black Heaven, Hypnotic Scenery… Doom metal byl tehdy v kurzu. Ale tenhle náš název přetrval a já si za ním stále stojím. My byli v dobách prvního dema hodně ovlivněni přírodou, nekonečnými lesy a tmavými kopci…a ZAPOMENUTÉ TICHO pro nás bylo tím tichem, které můžeš nalézt a slyšet pouze uprostřed hlubokých hvozdů, kam ještě nedosáhnula zkažená lidská civilizace. Ostatně, myslím že to stále platí – jen s tím rozdílem, že tohle TICHO je taky v každém z nás. A je to skrytý kout našeho podvědomí, kde zapadnuté prachem spí naše čisté vlastnosti a city.

Hledali-li bychom nějaký společný aspekt spojující jinak velmi bohatou a žánrově přepestrou diskografii FORGOTTEN SILENCE od raných počátků po přítomnost, dovolil bych si uvést vaši snahu stát vždy mimo „stádovitou šeď“. Rozhodně se o vás dá říct, že jste nikdy nezapadli do hlavního hudebního proudu. Spíše jdete „proti proudu“ či stojíte na břehu, pozorujete, myslíte si a konáte to své… Souhlasíš se mnou?

Já bych souhlasil s tím postáváním na břehu a pozorováním toho hemžení kolem. Jasně, je to fajn být nazván někým, kdo „stál vždy mimo stádovitou šeď“. Ale to není žádná naše zásluha, my se o to nijak násilně nesnažili – my takoví prostě jsme. Možná je to dobře, ale možná taky ne.

Než se budeme věnovat vašemu aktuálnímu opusu „Kro ni ka“, pojďme alespoň ve stručnosti projít vaší diskografií… Před 13 lety jste debutovali počinem „The Nameless Forever…The Last Remembrance“…

Sladká doba. Demo vzniknulo extrémně rychle. Kapelu jsme zformovali koncem roku 93. Ke mně a Medvědovi přišla celá zbylá sestava mojí předešlé kapely REMEMBRANCE. A prvního května 94 už bylo demo natočeno. Dvě skladby jsme měli v záloze ještě z dob REMEMBRANCE, zbytek se zkomponoval během tří měsíců. Je slyšet jasná inspirace Tiamat, Nocturnus či My Dying Bride, které jsme tehdy „objevili“… Vše se točilo ještě na kazetový magnetofon snad 4 nebo 5 dnů. Nejenom hudba byla pohromadě překvapivě rychle, ale pamatuji si, že i veškeré texty jsem sepsal za jednu noc, stylově při svitu svíce. Jenom jsem naslouchal čemusi uvnitř a psal a psal a psal… Dodnes považujeme „The Nameless Forever…“ za naše nejatmosféričtější dílo!

Rok poté se objevilo album „Thots“ – dle některých vašich fandů vůbec nejkultovnější dílko FORGOTTEN SILENCE…

Ten názor znám a přiznávám, slýchával jsem ho často. „Thots“ přišlo v pravou chvíli. A na svou dobu to asi bylo zjevení. Vím, že na „Thots“ stále přísahá i Čurby/OBSCENE, který to CD tehdy vydal a když už jsme u toho, bude letos dělat i reedici. Celý materiál jsme složili a nazkoušeli pouze s kytaristou, sami na zkušebně. Což mi dnes přijde úžasné a celkem neuvěřitelné. Teprve potom se přidávali ostatní a „Thots“ se dotvářel. Tehdy populární studio Barbarella v Ostravě (existuje ještě?) a pouhých 5 a půl dne. Sešla se silná sestava se skvělým Martym na klávesy a bubeníkem Miloněm. Ve studiu a po studiu jsme solidně řádili, těch vzpomínek je, jéje …

Vynecháme-li nyní splitka, k nimž se posléze ještě dobereme, dostaneme se do roku 1998, kdy jste domácí scénu šokovali v dobrém slova smyslu vynikajícím dvojalbem „Senyaan“…

To bylo ale sousto, přijít hned s dvojalbem. Ale materiál byl, tak proč ne? Podle mě je to hodně komplexní a nejkoncepčnější záležitost FS. Příběh, vyprávěný od začátku po konec. Vše končí samozřejmě špatně.Mraky kláves a překombinovaných aranží, díky kterým se ne zrovna povedlo uhlídat celkový zvuk. Ale to už patří k věci. Byla to naše druhá zkušenost s brněnským studiem AudioLine, se kterým spolupracujeme vlastně dodnes. Tohle album, či dvojalbum potřebuje svůj čas, aby se do něj posluchač dostal. Pokud se mám ještě vyjádřit k textové složce, byl jsem tehdy hodně v depresích a je to znát.

LP „Ka Ba Ach“ jste v roce 2000 vzdali hold starodávnému Egyptu a znatelně jste přitvrdili…

Máš pravdu, trošku blíže jsme se dostali k death metalu a některá tempa byla přirovnávána ke Krabathor na druhou stranu jsou na albu ale věci jako „As Suwais“, což je skoro popík.Velkou posilou pro nás byl kytarista Biggles ála Jiřík z čerstvě vzniknuvších ANIMÉ a změnu zvuku také způsobila absence kláves. Čili: poprvé bez kláves a podruhé ve dvou kytarách! Textově jsem už musel vypustit „egyptský přetlak“ a na ty texty jsem celkem hrdý. Vše tam historicky sedí, každý řádek tam má svůj význam.

Nejvíce experimentálními nahrávkami vaší diskografie jsou zřejmě sedmipalcovka „Yarim Ay“ (2002) a „Bya Bamahe Neem“ (2004), kterými jste možná trochu zaskočili i fandy, kteří byli za léta od FORGOTTEN SILENCE zvyklí na ledasco…

Možná ano. Ale byl to zase ten vnitřní hlas, ten tlak z hlubin podvědomí (uff), který nás k takovému materiálu dokopal. „Yarım Ay“ byl náš čtvrtý vinyl a tehdy nám poprvé patřila i druhá strana. Pamatuji si, že v jednání na splitko byli i ORPHANED LAND, ale díky jejich smlouvě nesměli poskytnout nový materiál, který jsme žádali. V tu dobu jsme neměli bubeníka a přišlo nám to jako dobrý nápad a solidní výzva natočit dlouhou skladbu naprosto bez bicích. Jediné co slyšíte, jsou perkuse, hlasy, kytary a cello. S nahráváním nám pomáhal Roman Jež z AudioLine, který to s námi táhne dál už na dalších dvou CD. A právě tím dalším bylo „Bya Bamahe Neem“, což je vlastně předešlé EP, obohacené o jeden kratší a jeden delší, téměř-ambientní bonus. Hodně nás tehdy bralo kouření z vodní dýmky a tak jsme si natočili soundtrack k jejímu bafání.Poprvé jsme zdrhnuli od Redblacku k Epidemii, která tohle album vydala jak v plastu, tak v recyklovaném papírovém digi. A poprvé zapracoval grafik Lukáš, jak na designu, tak i na interaktivní stopě.

Takovým toporným oslím můstkem se vraťme k vašim splitkům, které jste vydali s Dissolving Of Prodigy, Agony a Notre Dame. Vydat společné nahrávky s českými kapelami není až tak obtížné, ale jak jste se dostali k francouzsko-švédskému ansámblu Notre Dame vedených charizmatickým Snowy Shawem (King Diamond, Mercyful Fate, Illwill, Memento Mori, Therion aj.)?

První splitko bylo plně v režii Čurbyho/OBSCENE a my byli rádi, že máme na jedné placce skladbu s doom-bohy Dissolving Of Prodigy. Druhý split byl domluvený s Poláky Lux Occulta, ale OBSCENE k nám dosadili tehdy začínající Agony (těm pak vydal Čurby zajímavé MCD). K Notre Dame jsme se dostali přes tehdejšího bubeníka Chrobise, který byl se Snowym v kontaktu. Bylo by zajímavé kontaktovat s takovou žádostí podobnou personu dnes. Tehdy, alespoň co pamatuji, nebyl naprosto problém dodat materiál, obal, poslat do Švédska pár kusů vinylu, pár kusů na Snowyho tehdejší firmu Osmose a vesele se vydávalo. Mně se tím splitkem splnil sen – na jedné straně my, na druhé bubeník a hostující kytarista od King Diamonda! Nemohl jsem tomu uvěřit!

Ty jsi, Krusty, proslulý svou láskou k vinylům. Chováš stejné sympatie i ke splitkům, sedmipalcovkám, kompilacím apod.?

Jasně, vinyl to je zákon! Bohužel ale doba mu vůbec nepřeje. GZ Loděnice – tedy skoro monopolní výrobce zvedá ceny a vinyl má smysl jen pro hodně zavedenou kapelu, jejíž posluchači svoje peníze stoprocentně investují. Navíc v našich končinách, kam se vše dostává se zpožděním jsme všichni okouzleni nejdřív cédéčky, a dnes už jen MP3. Vinyl na svůj comeback ještě čeká. Ale vrátí se. Za hranicemi není problém koupit na vinylu aktuálního Gabriela, Madonnu… Grafika, která je nedílnou součástí alba, jako uměleckého celku, vynikne nejvíc právě na větším obalu a zvukoví fajnšmekři, kteří na TO mají, mi přikývnou, že vinyl zní lépe. Ale je to všechno o penězích, jak vydávání, tak kvalitní poslech. Doba se zrychluje a vzpomeň si kdy naposled jsi si k nějaké nahrávce opravdu sednul/lehnul/udělal pohodlí a poslouchal – JENOM poslouchal….

A dostáváme se do nedávné současnosti, kdy vaši diskografii obohatilo album „Kro ni ka“. To obsahuje „pouhé“ tři skladby rozprostírající se ovšem na ploše více jak šedesáti minut. Plánovali jste zkomponovat tak dlouhé skladby nebo je jejich stopáž přirozeným výsledkem vašeho tvůrčího procesu?

Bohužel je prachsprostým výsledkem tvůrčího procesu. Zamýšleli jsme naše skladby výrazně zkrátit. Dokonce jsme se chtěli inspirovat aranžemi ve stylu Asia…ale po prvních deseti minutách jsme to vzdali a odevzdali se osudu. Skladby jsou seřazeny chronologicky. Hned ta první má kolem 25 minut. Hrůza.

Jak by jsi, Krusty, charakterizoval opus „Kro ni ka“, jenž sklidil výrazně pozitivní ohlasy ze stran příznivců i odborné kritiky, vlastními slovy a s odstupem několika měsíců od jeho vydání…?

Nazval bych je po indiánsku: „to, se kterým jsme ještě pořád spokojeni“ Jsem potešen tím, že se album líbí. Trochu jsem se bál, když jsme přišli s tímto materiálem poprvé na pódium…ale naši posluchači byli s námi. My už děláme muziku jen pro naše uspokojení, ale když se najde sál podobně naladěných lidí – je to síla!

V sestavě FORGOTTEN SILENCE se kromě dvou základních pilířů kapely, tedy Tebe a kytaristy Medvěda, objevili další dva výborní muzikanti – klávesák Marty a bubeník Čepa, jenž funguje souběžně i v blackmetalových Ador Dorath. Čtyři výrazné osobnosti a hudebníci, z nichž každý má raději trochu jinou sféru muziky… Hádáte se někdy ve zkušebně, nebo naopak tahle vaše individuální rozmanitost stmeluje kapelu v jeden celek?

Hádáme se někdy jako psi. Každý z nás je jinde. Medvěd má svůj archaický thrash metal, bubeník Čepa zase temnější metal, Marty jazzrock a já se v tom tak nějak potácím se svou láskou třeba k ambientu a ethnu…takže co z toho asi může vzniknout? Každý se ale odráží od toho svého a snaží se splynout s náladou ostatních. Těžko se to vysvětluje a hlavně – uvidíme! Natočili jsme spolu zatím jenom jeden titul. My vlastně hodně střídáme sestavu. Pokud se nepletu, tak jsme natočili ve stejné sestavě pouze jedno album a jeden vinyl…sestava FS opravdu nikdy nebyla z nejstabilnějších!!

Zdá se mi, že textově je „Kro ni ka“ hodně o hledání sebe sama, o pátrání po podstatě lidského bytí, o utíkání před bolestivými událostmi provázejícími nás s většími či menšími intervaly po celý život, o touze po cestování a objevování nového i nepoznaného… Vím, že tvé texty jsou dost intimní, přesto, zkus nás prosím neodbýt onou frází „nechť si na ně každý čtenář udělá svůj vlastní úsudek“ a pověz nám k nim své osobní stanovisko…

„Kro Ni Ka“ je opravdu doslova kronika. Kronika jednoho bezvýznamného anonymního života anonymního člověka. Je o tom, že realita je silnější než jakákoliv fikce. Což je někdy na škodu. A jak jsi předeslal – je to o touze. O touze po svobodě, nezávislosti a možnosti se radovat aniž bys musel brát ohled na okolí. Texty vznikaly postupně a hlavně ve městě – což považuji za důležité. Večerní město je fascinující svými barvami, hlukem i tichem, které tichem vlastně není. Je to zvláštní organismus. Tak jako jsem byl své doby schopen napsat ještě dva další „Ka BaAchy“, tak jsem připraven na „Kro Ni Ku II.“ – ovšem to už by nemělo smysl. Takže otočíme příště list.

Dovede tě při psaní textů inspirovat i jiný druh zkušeností, než jsou ty takříkajíc osobní…např. přečtení knihy, shlédnutí filmu apod.?

Rozhodně. Tyto inspirace jsou velmi silné. Vždyť první demo bylo kompletně inspirováno třeba zrovna filmem „Bram Stoker´s Dracula“. Z kina jsem odcházel jako pod drogami, to byla nevídaná síla! Bylo by mi, jako bych ten příběh už stokrát prožil, četl, viděl… A stejné to bylo později u „Domu duchů“. „Thots“ není ničím jiným, než převyprávěním děje filmu/knihy. Za poslední roky jsem ale neviděl nic takového co by mne přibilo do sedadla. Hodně inspirativní byly kousky jako „Silent Hill“, „Šílení“…ale ne natolik, abych se snažil jejich děj zapracovat do lyriky. Ale pokud je „Kro Ni Ka“ zlehka něčím takovým ovlivněna, tak je to Kubrickův „Eyes Wide Shut“. Nelogicky bych ho nazval až takovým městsko-kronikovským filmem. A do budoucna možná splatím dluh filmu „Velká žranice“, který je také inspirativní!

Slouží ti psaní textů jako jistý druh svébytně očistné katarze své vlastní mysli? Máš třeba „v šuplíku“ schované nějaké písemnosti, jejichž obsah nikdy světu nevydáš…?

Nevydám je světu pouze pokud jsou hloupé, nedotažené, povrchní… Ale s tou katarzí máš asi pravdu. Možná ty texty musí ven aby člověk mohl nějak fungovat – kdoví? Ale nenech se zase tak mýlit – opravdu není vše, co mají FS otištěno v bookletu tak doslova biografické…ještě trocha fantazie mi zbyla, ha, ha…

Máš nějakou představu o tom, jak jinak bys ventiloval své emoce, pokud by jsi nebyl muzikant a nemohl tak činit prostřednictvím hudby a textů?

Možná bych se pokusil malovat, možná bych vyráběl podivná sousoší, možná bych víc cestoval…kdoví? Jsem rád, že je to tak jak to je.

Miluješ cestování, nejlépe takové, které si můžeš sám naplánovat a jsi rovněž známý svou slabostí pro Orient. Co tě na těchto zemích tak přitahuje? Prozradíš nám, které země jsi stačil dosud podrobněji poznat a které jsou na seznamu těch, kam bys rád zavítal?

Ale co jsem já za cestovatele!? Cestovatelé jsou možná Martin z EPIDEMIE nebo Frinťák z PURPLESOIL… Martin si odjede na 7 měsíců do Asie a tam vegetuje – TOHLE je podle mne cestování a jediný způsob jak poznat lidi a zemi. Zážitky, které Ti nikdo nikdy nevezme… K mojí smůle si tohle nemohu dovolit a moc mě to mrzí. Orient? Je to jiná kultura, jiná architektura, jiná příroda – možná je tam vše tak nějak blíž počátkům všeho. Spousta lidí si klepe na čelo, ale je úžasné procházet se špinavým večerním tržištěm a sledovat a sledovat a sledovat… Výčet zemí nebude, není to závodění – a navíc jich není tolik, že by to stálo za zmínku. Příjemnější bude se zasnít a plánovat třeba (zase) východní Turecko, Jemen, východní Rusko, neuvěřitelně čisté a tiché lesy Švédska, Anglie… Uff, až se mi zamotala hlava.

Za dobu, po kterou se aktivně věnuješ hudbě, jsi určitě prošel velkou evolucí nejen jako muzikant, ale také jako posluchač. Jak se v průběhu let vyvíjel tvůj vztah k mnoha žánrům zdaleka nejen rockové a metalové hudby…?

Leckdy jsem přijal to, co se mi předtím mírně řečeno nelíbilo. Klišovitě řečeno – dorostl jsem do toho. Více přijímám, ale zásadně vkus neměním. Pořád miluji Kinga Diamonda, Toma Waitse, Yes, Chicka Coreu, Vader, Natachu Atlas… Ale jsem už ochoten přijmout více třeba Pink Floyd, které jsem zas až tak nikdy nemusel. Momentálně se brodím v poslechu ambientu – tzn. JÄÄPORTIT, DENSE VISION SHRINE, OMENYA…a přímo se v tom rochním.

Které kapely, ať již domácí či zahraniční provenience, shledáváš z hlediska perspektivní budoucnosti jako jedny z nejnadějnějších?

Rozdíl je brát někoho jako perspektivního anebo ho mít rád. Takže já to tak nějak promíchám. Zpoza hranic to budou rozhodně PORCUPINE TREE, pak KINO, THE TANGENT, TEXTURES, stále ještě ATHEIST, paradoxně i mrtví PESTILENCE, ještě vyčkávám s rozsudkem nad TOOL, pravděpodobně MUSE… Z našich jsou nevyzpytatelní INSANIA, PALADRAN a ANIMÉ, šanci by měl zase dostat Necrocock a jeho KAVIAR KAVALIER, protože jeho hudební aktivity v kapele těžce uznáváme, mám moc rád SAD HARMONY, pořád se vyvíjejí CEREBRAL TURBULENCY, INGROWING…jak říká klasik „zdroje tu jsou“.

Je nějaký koncert, jenž jsi za poslední dekádu osobně navštívil, který se ti vryl nejhlouběji do paměti? Pokud ano, tak čím…

Uf, těch zážitků bude víc. Potěšil mě loni KING DIAMOND ve Zlíně – pořád mu to pěkně šlape. Samozřejmě je to hodně o nostalgii, ale Diamond je pro mě opravdu zásadní. Symfonický koncert YES byl i přes blbý zvuk úžasný. Moje první setkání s PORCUPINE TREE naživo ve Vídni. TESTAMENT v Praze, kterým jsme předskakovali a před jejichž muzikantstvím bychom se tehdy nejraději zavřeli do kanálu. Tyhle koncerty byly perfektně zahrané, bylo se na co dívat, co poslouchat. Čistá radost ze hry, čisté užívání si toho momentu na pódiu. Stejně tak DESTRUCTION. Nezapomenutelná byla i NATACHA ATLAS, líbili se mi TEAM…ale velmi poučná byla i návštěva koncertu HARLEJe.

Vaše hudba je do detailů propracovaná, náročná na soustředěný poslech. Máte vždy na svých koncertech posluchače, kteří ví, na koho jdou a umí si muziku FORGOTTEN SILENCE se všemi svými finesami náležitě vychutnat „naživo“…?

Doufám. Právě proto jsme hráli náš první koncert až pět let po založení kapely. Do té doby jsme se nechtěli vnucovat lidem na festivalech, chtěli jsme aby si oni našli časem nás. Takže jsme se prezentovali naší hudbou na nosičích. A kdo chtěl, ten potom přišel – a my věděli, že to není zbloudilý opilec, ale ten, koho my zajímáme… Ale jistě je v publiku i spousta nezasvěcených, ha, ha…

Dostali jsme se, Krusty, k závěru rozhovoru. Následující prostor je volný pro jakékoliv tvé vyjádření, které máš třeba právě teď na srdci…

Rád bych nějakým nereálným způsobem vyburcoval spící lidi k větší aktivitě na scéně. Připadá mi, že tu chybí nová mladá krev, která by kolovala v žilách na obou stranách barikády. Aktivní i pasivní. Je mi smutno z toho, že modlou dnešního taky-kapitalismu se staly všemocné prachy a mladí lidé se nedokážou zamyslet a pozastavit se. Kdo nejde s trendem, jakoby v kolektivu nebyl. Hudba se stala opravdu zbožím. Stáhnout, poslechnout, vymazat… Jenže Radku, já jsem od přírody trošku pesimista, takže třeba to tak strašné není.V každém případě držím palce nám všem a nejvíc „novému“ WHIPLASHi a vůbec všem, kteří to nevzdávají…

Odkaz:
http://www.forgottensilence.net
http://www.bandzone.cz/forgottensilence

Diskografie:
„The Nameless Forever…the last remembrance“ MC94
„Thots“ MC95
„Clara“ split s Dissolving Of Prodigy 7“EP96
„Thots“ CD96
„The Hills Of Senyaan pt.II“ split s Agony 7“EP/MC97
„Senyaan“ MC98
„Senyaan“ + bonus 2CD98
„Hathor´s Place“ split s Notre Dame 7“EP99
„Utok“ skladba na „A Tribute To Master´s Hammer“ compCD99
„Ka Ba Ach“ CD00
„Ka Ba Ach“ MC01
„Yarım Ay“ 7“EP/pic7“EP02
„Bya Bamahe Neem“CD/digi04
„The Nameless Forever…the last remembrance“ remaster CD05
„Kro Ni Ka“ CD/digibox06


Tento rozhovor najdete též v časopisu WHIPLASH č. 37


zpět
Rozhovor přečten: 4944x         Autor: Radek Bubeníček