Whiplash ... Rozhovory ... Rozhovory
Nejnovější

Recenze:
ASMODEUS
MALIGNANT TUMOUR
MORTIFILIA
TERROR
NASTY RATZ

Recenze - live:
SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY

CANNIBAL CORPSE
HARLEJ
BASINFIREFEST 2014

Rozhovory:
IMODIUM
NASTY RATZ
ABRAXAS
TONDA RAUER
D.O.P.

Články:
FESTIVALY A ROZHOVORY
BRUTAL ASSAULT TOUR 2012
ČERNÁ DÍRA XXXII.
ČERNÁ DÍRA XXXI.
VZPOMíNKY NA VADER

Nejčtenější

Recenze:
MASTURBACE
24.10.2006 | 16432 x
CALES
22.10.2006 | 13914 x
HARLEJ
05.10.2006 | 13438 x
HARLEJ
29.10.2006 | 13339 x
FORGOTTEN SILENCE
22.08.2006 | 13332 x

Recenze - live:
NOC PLNÁ HVĚZD
03.08.2006 | 34343 x
ARAKAIN, PANDEMIA
25.12.2006 | 14375 x
KORPIKLAANI a další
08.11.2006 | 14227 x
BRAINWASHING FEST
04.05.2006 | 14211 x
SSOGE, ENDLESS
24.01.2007 | 13920 x

Rozhovory:
MILOŠ "DODO" DOLEŽAL
06.11.2006 | 17491 x
HARLEJ
31.10.2006 | 17461 x

Články:
MASTERS OF ROCK 2007
13.01.2007 | 15744 x
ČERNÁ DÍRA XXIX.
18.12.2007 | 14682 x

 Whiplash
Počet recenzí: 1705
Počet recenzí-live: 236
Počet rozhovorů: 230
Počet článků: 98
Počet skupin: 1071
Počet odkazů: 92
DISHARMONIC ORCHESTRA
Hlavně se neomezovat aneb kupředu, zpátky ni krok!



     Rakouská metalová scéna sice nikdy nepatřila mezi přední chrliče rockových a metalových souborů, přesto by bylo značně nefér pasovat šmahem naše jižní sousedy mezi „metalové země třetího světa“. Pár spolků zde přece jen zapustilo kořeny, a co více, v drtivé většině případů se tyhle rakouské kapely dokázaly výrazněji prosadit minimálně v evropském měřítku. Vzpomeňme třeba Darkside, Depresion, Pungent Stench anebo pravděpodobně hudebně nejvíce nekonvenční spolek říkající si DISHARMONIC ORCHESTRA. Navýsost originální formace, byť její komplikovaná muzika nebyla zdaleka stravitelná pro každého, se vyhřívala na výsluní v první polovině 90. let. Pak však ze dne na den zmizela z očí a posléze (dle známého rčení) i z myslí svých příznivců. Hudební fajnšmekři se již smířili s tím, že DISHARMONIC ORCHESTRA bude další z řady kvalitních kapel, které svou existenci zabalily zničehonic – a po několik let se opravdu zdálo, že tomu tak i bude. Ovšem – nikdy neříkej nikdy. Loňského babího léta se Rakušané stejně nečekaně objevili na scéně se zbrusu novým kotoučkem „Anhead“, na němž brousí kontury svého originálního hudebního koktejlu stejně zručně, jako před lety. Jako by snad ani nepřestali hrát… O příčinách dlouhodobé pauzy, novém albu a dalších aspektech příznačných pro tuto pozoruhodnou skupinu jsem se bavil s kytaristou a zpěvákem Patrickem Klopfem.

Patricku, toto je pro náš magazín první rozhovor s DISHARMONIC ORCHESTRA, proto bych se tě chtěl nejdříve zeptat na jeden údaj z vaší historie, který není zmíněn ani ve firemní biografii… Odkdy se datují začátky DISHARMONIC ORCHESTRA?

Tak ty úplné počátky naší kapely bys našel na jaře 1987. Tehdy jsme společně s bubeníkem Martinem (Messnerem – pozn.aut.) začali zkoušet v garáži jeho strýce, kde jsme zpočátku vyluzovali velmi disharmonické zvuky – jak nám vždy po odchodu z garáže nezapomněl strýc zdůraznit – no a odtud se také traduje náš pozdější název – DISHARMONIC ORCHESTRA. Na nástroje jsme se časem hrát naučili, ale ty specifické disharmonie nám už nějak zůstaly, haha. Vážněji jsme naši existenci začali brát až od roku 1989, kdy se nám podařilo napsat první přijatelné skladby a dokonce jsme měli v té době i několik koncertů.

Možná se teď pletu, ale domnívám se, že nebylo zrovna nejjednodušší rozjet dobře fungující metalovou skupinu v Rakousku, tedy v zemi, která této hudbě nebyla právě zaslíbená…

Tak to se trochu mýlíš. V té době bylo naopak překvapivě snadné založit kapelu. Nadšenců pro tento styl hudby bylo tenkrát v Rakousku dost a dost. Pravda, byly zde jiné problémy – sehnat vybavení, zkušebnu, kontakty na firmy, zorganizovat koncert, ale to už je z odlišného soudku problémů.

Jak jsi sám zmínil, vaše tvorba byla od počátku charakteristická neobvyklými hudebními postupy… Odkud jste tehdy brali nějaké inspirace a byla ta vaše neobvyklost prvoplánovaná, či se jednalo o souhru šťastných náhod?

Tehdy nás asi nejvíce chytili za srdce Voivod, líbily se nám ale i kapely jako Slaughter, Damnation nebo Massacre. Dnes si poslechneme takřka všechno od klasiky, přes techno, HC, metal, grindcore. Líbí se nám hudební experimentátoři jako např. Today Is The Day nebo Moby. Musím na rovinu říct, že dost dobře nejsem schopen pochopit omezence, kteří upjatě poslouchají jeden nebo dva styly. Lidé – probuďte se a přestaňte se dobrovolně okrádat o výjimečné zážitky!!! Co se týče naší muziky – nedá se říct, že by naše neobvyklé hudební postupy byly až tak moc chtěným záměrem. Jedno jsme však věděli jistě, a to že nechceme znít stejně jako 90% tehdejších death metalových kapel. Zpočátku jsme tedy vsázeli na spontánnost, později jsme si už vytvořili vlastní styl, od něhož jsme se v průběhu let odpichovali a snažili se naši hudbu neustále obohacovat o nové elementy a postupy. Určitě je fajn, pokud se kapele podaří nalézt určitý bod, od nějž se pak může odrážet vstříc dalším a dalším obzorům.

Při vašich nestandardních hudebních aranžmá se naskýtá otázka, zda někdo z vás absolvoval nějaké klasické hudební vzdělání, či zda je veškerá vaše tvorba dílem tvořivých samouků?

Díky za komplimenty – je to ta druhá varianta. Jsme všichni samouci, kteří se učili od někoho jiného maximálně tím, že na koncertech očumovali postupy zkušenějších muzikantů. Nechci nijak kritizovat klasické hudební vzdělání, naopak obdivuji zručnost školených muzikantů, jako jsou např. pánové z Dream Theater. Ale na druhou stranu jsem toho názoru, že vštěpované hudební postupy pomalu zabíjí individuální kreativitu, která může být vlastní každému alespoň trochu zručnějšímu muzikantovi. Pochopitelně, je to jen můj názor, s nímž se nemusí každý ztotožnit.

Připomněl bys nám v krátkosti vaše alba, která jste vydali v první polovině devadesátých let…?

To nebude žádný problém. V ´89 jsme se prezentovali splitkem společně s krajany Pungent Stench. První album „Expositionsprophylaxe“ jsme vydali v roce 1990. Na svou dobu to bylo určitě dobré LP, také z něj dodnes pár skladeb hrajeme. Z dnešního hlediska však disponuje hodně slabou produkcí, ale jak říkám, byla jiná doba a my neměli s prací ve studiu takřka žádné zkušenosti. Druhé album „Not To Be Undimensional Conscious“ vyšlo dva roky po debutu. Produkci jsme tehdy dělali v Sunlight studiu s Tomasem Skogsbergem, takže z tohoto hlediska se jednalo v naší tvorbě o velký skok dopředu. V porovnání v prvotinou je dvojka více techničtější a komplikovanější, možná až příliš, což se v konečném důsledku projevilo na tom, že je to naše dosud nejméně komerčně úspěšná nahrávka. Třetí počin „Pleasuredome“ se objevil v ´94. Tohle album mám dodnes moc rád – je chytlavé, odlehčené, přestal jsem na něm používat svůj chraplavý hlas. V té době jsme se definitivně vzdálili od death metalu. Spokojeni jsme byli rovněž s produkcí, ale nic nemůže být dokonalé, proto nás ani nepřekvapilo, když se objevily závažné potíže s naší managementem.

V polovině 90. let jste se na celých 7 let vypařili ze scény. Co se s vámi stalo, že jste se rozhodli odmlčet na tak dlouhou dobu?

Víš, my jsme se vlastně v podstatě nikdy nerozpadli. Rozhodli jsme se dát si jednoduše pauzu, která se bohužel nakonec protáhla na podstatně delší dobu, než jsme si byli schopni vůbec představit. Jak jsem zmínil, po vydání „Pleasuredome“ jsme se dostali do opravdu závažných potíží zaviněných naším managementem a v neposlední řadě také vydavatelskou firmou. Hodně nás to tenkrát rozhodilo a nakonec i silně znechutilo. Proto také padlo ono rozhodnutí na odreagování se od všech těch obchodně-hudebních sraček. Já jsem třeba pracoval jako DJ v jednom italském techno klubu, haha…nemusíš mi to věřit, ale byla to zajímavá zkušenost.

A co bylo v konečném důsledků onou hybnou pákou, která vás přiměla v roce 2002 k obnovení činnosti DISHARMONIC ORCHESTRA?

Už v roce 2000 jsme od firmy Nuclear Blast dostali seriozní nabídku na znovunahrání debutu „Expositionsprophylaxe“. Po společné „válečné“ poradě jsme na tuto nabídku kývnuli a šli jsme do studia. Zde jsme k původní verzi přidali ještě pár bonusových remixů. Během pobytu ve studiu jsme všichni pocítili silnou dávku čerstvé inspirace, nové skladby se z nás jen sypaly. Vzápětí nám od Nuclear Blast přišla další nabídka, tentokráte už na čtvrtou řadovou desku. Dali jsme se do psaní materiálu a během 4 měsíců jsme měli novinku „Ahead“ hotovou.

„Ahead“ v sobě nezapře typické atributy tvorby DISHARMONIC ORCHESTRA, tj. nečekané změny rytmu, komplikované aranžmá kytar, obohacení soundu o různé prvky z jiných odnoží rockové muziky, atd. Určitě budu nyní mluvit i za některé své kolegy, pokud prohlásím, že není právě snadné vaši novou desku výstižně charakterizovat. Zajímalo by mě, zda vy sami máte pro svou tvorbu nějaký vlastní termín?

Ne, nic takového jako vlastní termín nemáme. My nad tím moc nepřemýšlíme. Prostě se jen snažíme dělat muziku, která se nám zamlouvá. Pokud se líbí i našim fanouškům, je to skvělé. Nic více a nic méně. Důležitá je pro nás vlastní satisfakce. Snažili jsme se „Ahead“ udělat více komplexní, než naše starší alba. Proto jsme se například nezdráhali použít u skladeb rozličnou délku hrací doby, měnili jsme rychlost, tempa, nacpali tam hodně elektroniky. Hlavně se ničím neomezovat – tak by šlo definovat naše krédo. Snad i proto jsme na úplný závěr alba, dlouho po ukončení poslední skladby umístili dobře skrytý bonusek v podobě jedné tyrolské halekačky – nahrál ji bubeník Martin se svým otcem. Myslím, že o tomto bonusu neví nic ani lidé z Nuclear Blast, přinejmenším to tedy nijak nekomentovali, haha…

Neméně zajímavý je i obal alba „Ahead“, na němž se vysmáté karikatury vašich obličejů pohybují prostorem usazené do nějakých prazvláštních útvarů…

(smích) Ty naše hlavy plují blíže nespecifikovaným prostorem na jakýchsi vesmírných mini korábech, haha. Řítíme se vpřed, hledíme kupředu, dozadu se neohlížíme. Koresponduje to s texty, v nichž jsme chtěli vyjádřit něco ve smyslu jako – minulost byla fajn, ale budoucnost je před námi a bude ještě lepší, proto kupředu, zpátky ni krok!

Co od vašeho nového výtvoru „Ahead“ očekáváte?

Především to, že se nové album bude líbit našim starým příznivcům a že si s jeho pomocí najdeme i nějaké ty nové posluchače, třeba právě u sousedů – u vás Čechů! Mějte se fajn a zůstaňte otevření všem hudebním žánrům!

Diskografie:

Expositionsprophylaxe 1990
Not To Be Undimensional Conscious 1992
Pleasuredome 1994
Ahead 2002

Odkaz:
http://www.disharmonic.com


zpět
Rozhovor přečten: 4689x         Autor: Radek Bubeníček