Whiplash ... Rozhovory ... Rozhovory
Nejnovější

Recenze:
ASMODEUS
MALIGNANT TUMOUR
MORTIFILIA
TERROR
NASTY RATZ

Recenze - live:
SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY

CANNIBAL CORPSE
HARLEJ
BASINFIREFEST 2014

Rozhovory:
IMODIUM
NASTY RATZ
ABRAXAS
TONDA RAUER
D.O.P.

Články:
FESTIVALY A ROZHOVORY
BRUTAL ASSAULT TOUR 2012
ČERNÁ DÍRA XXXII.
ČERNÁ DÍRA XXXI.
VZPOMíNKY NA VADER

Nejčtenější

Recenze:
MASTURBACE
24.10.2006 | 16428 x
CALES
22.10.2006 | 13904 x
HARLEJ
05.10.2006 | 13428 x
HARLEJ
29.10.2006 | 13332 x
FORGOTTEN SILENCE
22.08.2006 | 13322 x

Recenze - live:
NOC PLNÁ HVĚZD
03.08.2006 | 34330 x
ARAKAIN, PANDEMIA
25.12.2006 | 14364 x
KORPIKLAANI a další
08.11.2006 | 14215 x
BRAINWASHING FEST
04.05.2006 | 14203 x
SSOGE, ENDLESS
24.01.2007 | 13906 x

Rozhovory:
MILOŠ "DODO" DOLEŽAL
06.11.2006 | 17481 x
HARLEJ
31.10.2006 | 17448 x

Články:
MASTERS OF ROCK 2007
13.01.2007 | 15730 x
ČERNÁ DÍRA XXIX.
18.12.2007 | 14668 x

 Whiplash
Počet recenzí: 1705
Počet recenzí-live: 236
Počet rozhovorů: 230
Počet článků: 98
Počet skupin: 1071
Počet odkazů: 92
WAVE
Magická hlubina



      Sice poněkud opožděně (vyšel už loni), leč přesto se ke mně v letošním květnu dostal plnohodnotný prvopočin v prosinci roku 2002 založené pražské kapely WAVE s názvem „Preventor“, načež už při bedlivém jeho vstřebávání bylo ve mně zaděláno na myšlenku rozhovoru s ní. Od myšlenky nebylo příliš daleko k činu, nicméně z původní sestavy tvořené zpívajícím klávesistou Tomášem Šindelářem, kytaristou Jakubem Podzimkem, klávesistou Viktorem Macákem, baskytaristou Peterem Sládečkem a bubeníkem Markem Duškem, která opus pořídila, zbylo, jak dále zvíte, v mezičase toliko torzo Sládeček – Šindelář, což byl hlavní důvod, že následný rozhovor jsem pořídil výhradně s Peterem Sládečkem (jinak známý také jako redaktor magazínu Spark). Jeho názory, jak dále vidno, jsou vskutku nadmíru zajímavé a na každý pád stojí za přečtení. Spolu s nimi se dozvíte i další okolnosti provázející do této chvíle formaci WAVE a její debutní album, dvě to záležitosti, jež měly za následek zkřivení, ne, ne, žádná hyperbola, mých úst do podkovy.

V počátcích vaší existence jste se, tedy pokud se nemýlím, oddávali stylu zvanému brit pop. Kde a na základě čeho se tedy stalo, že je z vás de facto prog rocková kapela? Ačkoliv jste, řekl bych, mířili do myšlení spíše rockových fajnšmekrů už od svých prapočátků, že?

Každá garážová kapela ve svých začátcích asi spíš míří k tomu, aby vůbec ovládla své nástroje. Tedy pokud se nesejdou už zkušenější hráči, což nebyl náš případ. Pokud naše dřívější tvorba působí zacíleně na fajnšmekry, je to spíš výsledek toho, že se nám nedařilo technicky dohnat naše vzory, a díky tomu vznikla podivná mutace. Zpětně za to můžeme být jenom vděčni, protože nám zbyl prostor pro vlastní sound. Prog rock byl logickým vyústěním té situace. Je to kombinace toho, co jednotliví členové poslouchají. Myslím, že díky naprostým rozdílům ve vkusu jednotlivců ve WAVE se můžeme dnes bavit o progu. Kdyby totiž všichni poslouchali Dream Theater, byli bychom jenom další z mnoha jejich kopií – jakkoli technicky zručných.

Váš debut „Preventor“ jste ambiciózně pojali jako koncepční dílo, jako takovou osobní zpověď moderního mladého člověka uprostřed světa, který se zbláznil. Neobávali jste se, že udělat prvotinu pod jednotícím konceptem by mohla být pro vás coby ještě ne až tak úplně zavedenou formaci v konečné fázi po všech myslitelných stránkách i docela pořádná kláda?

Ukázalo se, že i byla. Současný útlum je výsledkem toho, že někteří členové WAVE prostě náročný projekt nezvládli. Každopádně jsme ale dostáli závazku. Úplně na počátku totiž byla myšlenka, že začneme tam, kde jiní končí. Výsledek je tak dobrý, jak jen za daných okolností mohl být .

Stojíte si stále, tedy i s odstupem času, za názorem, že počet stop dvacet, mezi nimiž je takto patnáct na sobě v podstatě nezávislých skladeb, tak, jak jsou tyto v celkovém vyznění poskládány, byl výsledku díla poplatný?

Jestli tomu dobře rozumím, ptáš se na to, jestli je koncept dodatečným výtvorem – způsobem, jak propojit písničky. Pravda je někde v půli cesty. Jsou tam věci, které vznikly na zakázku. Tím myslím skladby, které jsme složili v období roku 2005. Nicméně samotný Preventor je konceptem starým skoro jako kapela sama. Ačkoli skladby neobsahují „povinné“ odkazy a vzájemná propojení v hudebních motivech, jsou určitě pevně svázany s příběhem. Akorát to posluchač těžko určí. Problém je totiž v alegoriích hudby i textu. Nosným „médiem“ na albu je nálada. Neklid, aranžérská syrovost, kompoziční experiment. Dohromady je to něco, co málo lidí rozklíčuje „bez návodu“. Za sebe však můžu říct, že tento „problém“ jsem měl i ve své poezii. Jednotlivé metafory a obrazy jsou poměrně nekonzistentní, ale sdělení je celkový dojem, nikoli jednotlivé věty.

„Preventor“, jak už vlastně vypovídá podstata toho slova - Ochránce, je název pro supervýkonný počítač, jehož software má za hlavní cíl určovat z databáze dostupných a mu zadaných údajů o osobách, která individua mohou být pro společnost nebezpečná. Vy však v ústřední myšlence konceptu vzápětí zpochybňujete jeho podstatu. Nemyslíte, že navzdory sem tam nějakému tomu jeho omylu, kdy i v duchu pořekadla když se kácí les, létají třísky, dojde třeba i na nechtěnou smrt člověka, který nikdy teroristou nebyl a být nechce, je význam a přínos „Preventoru“ a s ním úzce spjatého úřadu „Statistical Prevention System“ velký?

Tvá myšlenka má určitě opodstatnění. Ale vysvětli to tomu mrtvému a jeho rodině. Snažil jsem se poukázat v tomto lehkém paradoxu na to, že neexistuje absolutní pohled. Proto tak vyhrocený, pro některé možná až za vlasy přitažený děj. Člověk totiž denně volí mezi přístupem obecného - sociálního blaha a konsenzu a individuálním prospěchem. Výsledkem je zmatení a zvláštní absurdno, v němž je dezintegrovaná společnost egoistů svazována abstraktními systémovými opatřeními, které už nijak nereprezentují „vůli lidu“, ale jsou pouze diktátem technologie postindustriálního informačního věku. Je velmi dobré se ptát, jestli takový systém není prospěšný. Podobné preventivní mechanizmy nás totiž obklopují docela běžně, akorát nemají jednotnou podobu. Je to taková teologie postmoderny. Přechod z odosobněné představy Boha k institucionalizovanému lidskému výtvoru s podobně mystickou podstatou. Etické otázky jsou v takovém případě vždy na místě. Já se ale ptám: Nebyla inkvizice ve středověku v duchu pořekadla: když se kácí les, létají třísky, a docházelo i na nechtěnou smrt jednotlivců, vlastně prospěšná? Nepomáhala lidem v jejich bídě udržet základní jistoty a hodnoty?

Myšlenka díla „Preventor“ vznikla někdy před čtyřmi lety na základě geneze vaší stejnojmenné skladby, která se však nakonec na albu neobjevila. Není to tak trochu podivné?

Je a není. Neměl bych to říkat, ale nebyli jsme schopni ji v dané sestavě nazkoušet. Frázování základního riffu totiž přesahovalo naše možnosti. Víc jak dva muzikanti z kapely (libovolní dva) to prostě dohromady nezahráli. Nicméně ty fráze se na desce vyskytují a skladba je rozprostřena asi do sedmi jiných, takže je to vlastně v pořádku.

Styl, jímž se na albu prezentujete, není jen a pouze progresivním metal - rockem. Vy do tohoto stylu přidáváte také elementy odjinud, jako je třeba i klasický art či hard rock 70. let, takže nakonec jde o takový, řekl bych, až crossover. Možná to bude znít jako úplný nesmysl, ale řekni mi, mýlím se, když v oné vaší muzice tu a tam vnímám, především pak v práci baskytary, také funk?

Určitě správný postřeh. Já mám u basy rád, když pracuje pro ducha skladby. Navíc značná část nápadů vychází z basových linek. Jako basáka mě hodně ovlivnil třeba Flea z Red Hot Chili Peppers (právě tenhle vliv jsem ve své otázce měl nejvíce na mysli, pozn. –VŠ-), ačkoli tu kapelu nijak zvlášť nemusím. Je to ale o vnímání rytmu. Navíc je vždy zajímavější vtáhnout do jednoho žánru atributy jiného, než opakovat vyzkoušené formule. Výsledek může někdy být rozpačitý, ale za pokus to stojí. Užije se u toho hromada legrace. Navíc mi funkové fráze přijdou mnohem tvrdší a expresivnější, než klasické metalové brambory. Jsou totiž zasazeny na správná místa a mají přirozenou dikci, například jako lidská řeč. Jen si zkuste říct třeba větu: Do prdele, tenhle svět je fakt divnej! třeba v rytmu basy „Run To The Hilus“ od Iron Maiden a pro srovnání vemte Jamese Browna. Výsledkem budou dvě zcela odlišná sdělení. Účinek je potom otázkou vkusu – tedy individuální věc, do které by si nikdo neměl nechat mluvit.

Jinak v aranžmá kláves mi deska hodně evokuje Dream Theater a celkově, řekl bych sám za sebe, jste se, patrně mimoděk, zhlédli v úchvatných Pain Of Salvation. Vy to vidíte jak? A jaké vy sami vidíte další své inspirace?

Obě kapely jsou velkým vzorem. Každá jinak. Vím, že náš klávesista Viktor se v POS nijak nezhlédl – spíš naopak. POS jsou spíš mojí a Tomášovou (zpěv) doménou. Ta kapela je zjevením, které vrací slovu progresivní jeho význam. Bavil jsem se na téma progresivního metalu s Danielem Gildenlöwem letos v zimě ve Vídni. On zastává názor, že existují dva druhy přístupu k progresu. Jednak můžete zapadnout do toho, co se progresivním nazývá už dvacet let a dnes je poměrně ustálenou formou. Nebo můžete ohýbat pravidla kompozice, interpretace, aranžmá a dramaturgie na samou hranici únosnosti a být skutečně progresivní. Pokud jsem se v něčem zhlédl, tak v tomto přístupu. DT jsou reprezentanty toho prvního, bohužel. Ačkoli je nové album v mých očích vrací někam k období desky Awake, kde určitě progresivní byli. Myslím ale, že v syrovosti podání a zvučení jsme je s Preventorem předběhli. Perla ze studia: při hledání vhodné koncepce zvuku se hodně poslouchal opus „Awake“. Poručili jsme si to a máme to mít. Nicméně „Abake“ je album, které skutečně znamená průlom v tvrdé muzice v mnoha ohledech, takže proč ne. Mezi další inspirace musíme započítat Porcupine Tree. Kytarista Kuba je velkým fandou Pantery, Tomáš holduje RHCHP. Nicméně výčet oblíbených kapel by byl příliš dlouhý.

Pokud jde o zvuk nahrávky, který vznikl ve studiu Hacienda patřícímu Milošovi "Dodovi" Doležalovi, je mi jasné, že volba analogické technologie jeho pořízení byla vaším cíleným záměrem. Jste, zase s odstupem času, vy sami s jeho výslednou podobou spokojeni? Já se totiž nemohu zbavit dojmu, že zvuk nakonec nedopadl až tak tak, jak by si dílo nesporně zasloužilo. Je poněkud plochý a neuškodila by mu vzhledem k materiálu větší, řekl bych až pompéznost..

Zvuk, to jsou tři obrovské věci dohromady. Technologie nahrávání a vybavení studia, zvukař a osoba odpovědná za mastering a produkce samotné kapely. V prvním ohledu je Hacienda špičkou ve velmi skromném hávu. Je to příjemné místo s příjemnými lidmi a know-how, které se jen tak nevidí. Zvukař ve studiu, Franta Musel, je člověk otevřený všemu a v těch deseti dnech, po které jsme album nahrávali, se ukázalo, že je víc než jen člověkem na správném místě. Pokud jde o mastering, Miloš nad ním vyseděl dny. Jenomže. Do hry vstupuje třetí faktor. Produkce kapely. Analog má totiž tu vlastnost, že co na ten pásek nevytlačíš z rukou a z nohou, to tam prostě není a těžko se dá dohnat. Album je v základech nahráno komplet naživo a v podstatě se až na dvě výjimky nestříhalo - samozřejmě, nepočítaje vyhrávky, druhé kytary atd. Právě při tom počtu tracků došlo k tomu, že něco je nahráno lépe, něco méně lépe. Aby byl celkový zvuk konzistentní, muselo dojít ke kompromisu, takže slabší chvilky zprůměrňovali hvězdné momenty… Statistika je našim stálým tématem. Analog je nekompromisním zrcadlem muzikantských schopností. V tomto ohledu nemáme čeho litovat.

Jak nakonec opus "Preventor" dopadl? Myslím pokud jde o ohlasy jak odborné veřejnosti tak fanoušků, zájem o něj a o vás jako kapelu, prodejnost a tak.

No, nebýt toho šíleného kolapsu loni touto dobou, mohli jsme být dnes o kus dál. Ale muselo to tak být. Každá legrace něco stojí. Odborná veřejnost nás přijala velmi pozitivně. Především ze zahraničí se nám dostalo skvělých ohlasů. U fanoušků je to horší, protože s odchodem dvou členů jsme omezili koncertování, a tím pádem se album k lidem moc nedostalo. Z těch, co je slyšeli, vykrystalizovaly dva tábory. Jedni jsou nadšeni, druzí je respektují. Vyloženě negativní ohlasy s výjimkou jednoho německého serveru nejsou. Byla zde nabídka hrát v Polsku, nicméně již nebyla kapela. Především fest „Masters Of Rock“ však ukázal, že pokud předstoupíme před publikum, které má o podobnou muziku zájem, úspěch se dostaví.

Loni byla naplněna vaše vnitrokapelní dohoda, když odešli klávesista Viktor Macák a bubeník Marek Dušek. Už máte k dnešnímu dni tenhle personální otřes vyřešený?

To je citlivé téma. Personální otřes byl vyřešený, ale přišel další. Výsledkem je, že momentálně jsme ve fázi projektu – zbylo duo Sládeček - Šindelář.

No a co dál? Jaké jsou vaše další vize?

Pracujeme nyní na nových skladbách. Vrátili jsme se úplně na začátek, k domácímu komponování. Vize existují, ale k jejich realizaci může být daleko. Učíme se přijmout fakt, že každý, kdo nám zkříží cestu, má vlastní plány, do nichž nemusíme zapadat. Učíme se nenechat se tímto faktem zlomit. To je největší vize a výzva těchto dnů.

Diskografie:
User Friendly? (EP) 2003
Double (single) 2004
Preventor 2006

Odkaz:
http://www.wave-music.net


zpět
Rozhovor přečten: 4410x         Autor: Vratislav Šantroch