Whiplash ... Rozhovory ... Rozhovory
Nejnovější

Recenze:
ASMODEUS
MALIGNANT TUMOUR
MORTIFILIA
TERROR
NASTY RATZ

Recenze - live:
SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY

CANNIBAL CORPSE
HARLEJ
BASINFIREFEST 2014

Rozhovory:
IMODIUM
NASTY RATZ
ABRAXAS
TONDA RAUER
D.O.P.

Články:
FESTIVALY A ROZHOVORY
BRUTAL ASSAULT TOUR 2012
ČERNÁ DÍRA XXXII.
ČERNÁ DÍRA XXXI.
VZPOMíNKY NA VADER

Nejčtenější

Recenze:
MASTURBACE
24.10.2006 | 16431 x
CALES
22.10.2006 | 13910 x
HARLEJ
05.10.2006 | 13433 x
HARLEJ
29.10.2006 | 13337 x
FORGOTTEN SILENCE
22.08.2006 | 13326 x

Recenze - live:
NOC PLNÁ HVĚZD
03.08.2006 | 34340 x
ARAKAIN, PANDEMIA
25.12.2006 | 14370 x
KORPIKLAANI a další
08.11.2006 | 14221 x
BRAINWASHING FEST
04.05.2006 | 14206 x
SSOGE, ENDLESS
24.01.2007 | 13914 x

Rozhovory:
MILOŠ "DODO" DOLEŽAL
06.11.2006 | 17483 x
HARLEJ
31.10.2006 | 17451 x

Články:
MASTERS OF ROCK 2007
13.01.2007 | 15734 x
ČERNÁ DÍRA XXIX.
18.12.2007 | 14674 x

 Whiplash
Počet recenzí: 1705
Počet recenzí-live: 236
Počet rozhovorů: 230
Počet článků: 98
Počet skupin: 1071
Počet odkazů: 92
XAVIER BAUMAXA
Nejsem kuchyňskéj robot



Po Lucii Váchové (Miss ČR 2003) dostane tentokrát v rubrice "Za oponou" prostor XAVIER BAUMAXA. Svérázný muzikant, který sice bývá označován za novodobého písničkáře, nicméně jeho nápaditá muzika má svým nábojem, nespoutaností a drsným provedením velmi blízko k rockové hudbě. Ostatně ani sám litvínovský rodák se rockově-metalovým nářezům nebrání. Více už v následujícím rozhovoru, který rozhodně není zaobalen do nic neříkajících frází…

Ačkoliv hraješ (a vystupuješ) pouze za doprovodu akustické kytary (plus několika málo hostů), dokážeš do svých písní vměstnat spoustu prvků typických pro rockovou hudbu (drajv, dynamika, emoce atd.). Vnímáš to také tak…

Ano, jednak je to záměr a spousta lidí to také tak cítí. Snažím se dělat skladby na kytaru tak, aby mohly existovat akusticky, ale zároveň jsem ti schopen zapískat, zatlouct držkou bicí nebo zadunět hubou basu, kterou bych si do toho představoval. Myslím, že i proto občas používám beat-box a basové zvuky nebo trumpetu na tlamu, abych si vypomohl, když mi to místo přijde prázdné.

Souhlasíš tedy, že tzv. rockově-metalová hudba se nemusí tvořit pouze za asistence elektrické kytary, monstrózních bicí, mohutné zvukové vazby…?

Tak metal bez sólíček na kytaru a rockové rify bez boosteru si moc představit nedokážu, ale to je otázkou škatulek. Pro mě je důležité, aby muzika měla koule, a může to být klidně gospel v kostele, hardcore nebo symfoňák. To je mi úplně jedno.

K tvrdé hudbě máš ostatně blízko, protože mezi tvé favority patří mimo jiné System of A Down, Clawfinger. Proč sis oblíbil zrovna tyto partičky a jaké další rockově-metalové kapely preferuješ…?

Muzika System Of A Down nebo Clawfinger prostě není tupá, a navíc zrovna tyhle kapely mají přísný texty se sociálními či drogovými tématy. Je cítit, že ti kluci vědí, o čem zpívají. Z dalších tvrdších kapel mám rád třeba Sepulturu, starý Faith No More, starý Papriky, ačkoliv to se nebavíme o metalu. Z českých pak Kurtizány z 25. Avenue, Krucipüsk, starý Žolíky, Kryptor, Pražský výběr a měl jsem rád i Support Lesbiens v první půlce devadesátek. Ale ty sračky, co hrajou teď, mne nutí neposlouchat ani ty starý věci. Všeobecně, není to o tom, kolik použiješ efektů a kytar, a jak onanuje bubeník, ale musí to mít nápad a varlata.

Ve svém repertoáru máš také skladbu "Farář", za jejíž text by se rozhodně nemusela stydět žádná antikřesťanská black metalová kapela… Jak vidno, k příznivcům náboženských organizací tedy rozhodně nepatříš… Kde je podle tebe největší problém církevních (náboženských) organizací…?

Myslím, že pro každého, kdo věří v sebe sama a ve svou cestu, je zbytečné sdružovat se v nějaké organizaci a skandovat žalmy. Někdo to má jako tradici v rodině, takže je k tomu veden odmala, a to i chápu, ale spíše než víra je to zvyk, úzus. Jinak, myslím, že církve jsou slušný továrny na prachy a na ovládání lidí. Takový košer Play Stationy, kde jsi figurka ve hře, co jí odstřelí a zároveň hráč, kterej je vymytej. Prostě ruce pryč od nich. Nevím, proč bych měl věřit v desatero nebo podobný návody na štěstí a spořádanost. Jsem snad, kurva, ňákej kuchyňskej robot, abych žil slepě a pokorně podle návodu, kterej mi jako algoritmus předepsal nějakej týpek, co má touhu ovládat lidi? Tak to nasrat!

Ve svých provokativních a ironických slovních hrátkách nešetříš ani české prominentní muzikanty jako např. Lucie ("…proč si trubky do trumpety přestaly dávat…"), Kryštof ("…k večeru lolitám nabízím molitan…"), dále se objevují "odkazy" na J. Nohavicu. Proč sis tedy ke svým slovním hříčkám vybral zrovna tyto muzikanty? A vůbec, našel bys na české hudební scéně nějakého interpreta nebo skupinu, kterých si vážíš?

Částečně by se dalo vysvětlit po tvém, ale původní záměry těch písní jsou jiné. Pobavilo mě, když přišlo pár lidí, i z branže, a poté, co slyšeli poprvé skladbu "Otvírákem", říkali: „Co to ten Koller zase kurva vydal!“ Ale ve fláku "Lidé z malých vesniček" nebyla parodie na Lucii záměrem, spíš bych chtěl, aby sólo na trumpetu znělo jako od Milese Davise. S lolitama je to taky jinak. Tam byly předobrazem choutky sochaře a šperkaře Pavla Opočenského. Ale řeknu ti jednu věc. Nedávno jsme hráli ve Zlíně a ke kámošovi se tam přitočila taková kočka. Takže do ní začal kérovat a vona po chvíli, že jí je 14. Přitom, já bych jí řekl nejmíň 16. Tak kde je, kurva, ta hranice?! Tímto se stavím na stranu sochaře. A Jarek Nohavica? Jeho písničky jsem se začal učit ve 14i letech, i když mnohé z textů mi dotekly až později. Takže ho mám rád, ale myslím si, že trochu slevil. "Milionář" se dá skousnout, ale "Ladovská zima" nebo "Už nám zase bijou děti" nebo jak se to jmenuje, jsou písničky, kde je spousta veršů, co za sezónu nebo za dvě budou o hovně. Přesto má můj respekt za to, co dokázal a žádná StB kauza můj názor nezmění.

V textu písně "Otvírákem" se nachází věta: "…snít o tom, co nemám, je to vlastně fajn…", čímž ve své podstatě poukazuješ na to, že se lidé raději utápí v "radostné" minulosti (či budoucnosti), ale vůbec si neuvědomují, že jim život v přítomnosti jaksi uniká… Setkáváš se často s podobně "uvažujícími" lidmi…?

Zatím nejtěžší otázka. Vezmu to přes muzikanty. Každý má sen prorazit, dělat muziku, kterou by lidi poslouchali a je pěkný pocit, když máš na koncertě plný dům. Spousta kapel to ale pak posere a začne jít štěstíčku naproti až s příliš otevřenou prdelí a hnědým nosem, takže tě zklamou. U nás jsou to již zmiňovaní Supporti, pak třeba Chinaski. Bukowski kdyby si je poslech, tak by jim nablil do futrálů od kytar, jako že tohle je ten starej tvrdej vychlastanej chlípnej Henry? Dále pak Ready Kirken, Clou, Mig 21 se svým školním funkem. Je toho víc a vím, že spoustu lidí naseru, ale na některejch kapelách je prostě vidět, jak mají nos od nutelly a nejdou si svojí cestou. Kurva, proč Pavlíček dělá s Načevou do tý její deprese ty nudný rozplizlý plochy. Já ho miloval ve Stromboli a v Pražském výběru. Nebo je fakt směšný, jak se Kocáb snaží bejt mladej a přitom je to zakyslík. (smích) Výběr č. 2 mu myslím lidi moc baštit nebudou. V zahraničí mě tímhle scénářem nasrali třeba Incubus nebo Manic Street Preachers. Takže, abych to uzavřel. Člověk jako tvor je celkem prase, takže když se mu vede líp, považuje to za standard a nechce se mu zpátky o bidýlko níž, proto na začátku skládá texty jako: „…je to vlastně fajn, být sám si snít o tom, co nemám…“ Ale počkej si na Baumaxu za 5 či 10 let. Třeba si o něj neopřeš ani kolo… (smích)

Skladba "Parapety" je věnována Bohumilu Hrabalovi. Proč sis oblíbil zrovna tohoto spisovatele a v čem je podle tebe jeho největší síla?

Nebral bych to nijak vážně. Ta skladba je zároveň věnována mojí babičce, takže jsem si možná idealizoval Hrabala, stejně jako si malej kluk idealizuje babičku. Byl bych strašně rád, kdyby ten pád z okna nebyla náhoda. Celkem by se mi to hodilo do toho leporela, jak Hrabala chápu – tvrdohlavej sveřepej týpek s velkou duší a nuceně tlumenými emocemi; pivní poeta, samotář v skrytu duše, depresor, přesto davy obdivován pro svou poetiku. Myslím, že musel v hloubi duše hodně trpět, Bogan. Ale to by ti asi vysvětlil líp Boudník nebo Bondy, ale ti už jsou off-line. Nepřísluší mi to pitvat. "Parapety" jsem napsal jako poslední slova člověka, který se sice rozhodl skočit, ale ještě v letu si život užívá a než dopadne na zem, plánuje, co bude po smrti. Je prostě dobré mít svůj plán, to ti pomáhá přežít.

Kdo, respektive co je tvým hlavním zdrojem inspirace?

Jsem rád, že žiju, že je mír a můžeme být tlustí a ropa zatím nedošla. Pozoruji život okolo sebe a občas jej glosuji. Hlavní zdroj inspirace neexistuje, jen se snažím dívat kolem, co se to jako děje.

Jaký by byl tvůj komentář k těmto hudebním stylům: death metal, grunge, hard core, doom metal, rock? Případně, myslíš si, že je možné určit hranice jednotlivých hudebních žánrů?

Chápu, že je to jejich džob, ale uzavřeme jednou provždy kritiky do škatulek, ať asi tam zkusí žít! Co se muzikantů týče, kdo se na celý život zamkne do jednoho stylu, ochuzuje se o spoustu zážitků a pocitů z muziky, takže z ortodoxů si dělám fakt prdel. Na druhou stranu, pokud nevnucují svůj styl ostatním, jsou mnohem lepší, než tvarohoví lidé bez názoru. S tvarohovými lidmi se nerad stýkám, protože mají v mozku příliš bílkovin. Já mám raději rtuť – Mercuryho.

Nedávno jsi vydal nové album "Retrofutro". Jaká je tvá nejoblíbenější skladba z toho alba a proč? A ještě jedna otázka, vzhledem k tomu, že jsi své album vydal 1. dubna, na apríla, tak se nabízí dotaz, jaký největší žert na adresu druhého se ti povedl, respektive kdo a jak tě (na apríla) nejvíce napálil…

Nejdřív k tomu aprílu, abych to měl za sebou. Když máš kamarády, kteří na tebe šijou fikce a šmé v průběhu roku, je předem jasné, že by bylo ubohé, kdyby to zkoušeli i na Huga. Jinak na album se snažím dostat písně, které mám rád a ve většině případů je mám již zažité. Takže pak mám vztah ke každé z nich, ale vždycky se podaří, že se na CD dostane flák, kterej tam původně neměl bejt. Ty ho nahraješ na zkoušku, většinou velice rychle a pak je z toho hitovka. Takhle byl na první take nahranej "Otvírák" na "Buranissimu forte". A podobně se dostalo i "Maroko" na poslední desku. A tyhle soukromý momenty překvapení mě fakt berou.

http://www.xavi.litvinoff.cz

Diskografie:
"Fenkám" (2003 CD)
"Buranissimo forte" (2005 CD)
"Retrofutro" (2007 CD)


zpět
Rozhovor přečten: 6916x         Autor: Petr Bidzinski