Whiplash ... Rozhovory ... Rozhovory
Nejnovější

Recenze:
ASMODEUS
MALIGNANT TUMOUR
MORTIFILIA
TERROR
NASTY RATZ

Recenze - live:
SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY

CANNIBAL CORPSE
HARLEJ
BASINFIREFEST 2014

Rozhovory:
IMODIUM
NASTY RATZ
ABRAXAS
TONDA RAUER
D.O.P.

Články:
FESTIVALY A ROZHOVORY
BRUTAL ASSAULT TOUR 2012
ČERNÁ DÍRA XXXII.
ČERNÁ DÍRA XXXI.
VZPOMíNKY NA VADER

Nejčtenější

Recenze:
MASTURBACE
24.10.2006 | 16425 x
CALES
22.10.2006 | 13902 x
HARLEJ
05.10.2006 | 13425 x
HARLEJ
29.10.2006 | 13330 x
FORGOTTEN SILENCE
22.08.2006 | 13317 x

Recenze - live:
NOC PLNÁ HVĚZD
03.08.2006 | 34327 x
ARAKAIN, PANDEMIA
25.12.2006 | 14360 x
KORPIKLAANI a další
08.11.2006 | 14209 x
BRAINWASHING FEST
04.05.2006 | 14196 x
SSOGE, ENDLESS
24.01.2007 | 13905 x

Rozhovory:
MILOŠ "DODO" DOLEŽAL
06.11.2006 | 17480 x
HARLEJ
31.10.2006 | 17445 x

Články:
MASTERS OF ROCK 2007
13.01.2007 | 15725 x
ČERNÁ DÍRA XXIX.
18.12.2007 | 14662 x

 Whiplash
Počet recenzí: 1705
Počet recenzí-live: 236
Počet rozhovorů: 230
Počet článků: 98
Počet skupin: 1071
Počet odkazů: 92
EBOLA JOY
Triumf ledově chladné sentimentality?



     York, kytarista EBOLY JOY, se přes růžové brýle, jak v závěru podotkl, určitě nedívá. Ostatně na území „Sitra Achra“, ve světě démonických sil, kde se mísí dobro se zlem, by to ani nikdo nečekal. - O truchlivé poselství, jak by člověk u gotiků jejich formátu předpokládal, však znojemské dvojici (druhým je klávesista Al) nejde…

Yorku, hrajete ve smutku se topící muziku, plnou beznaděje, ale z vaší prezentace dýchá i určité zlehčení a optimismus. Vnímám to správně?

V naší muzice ventilujeme vlastní pocity. Není to pouhé konstatování ani kalkul. Jsme to my. Nikomu nic nevnucujeme. My se ve své tvorbě nemusíme hledat, jde z nás. Pokud se v ní ale najdou naši posluchači, pak je to pro nás jen dobře. Oba jsme extrémně rozdílní, ale životní optimismus nás určitě spojuje. EBOLA JOY je prostě kontrast. Někomu se líbí, jinému se nelíbí, ale tak už to prostě v životě je.

Jsem vždycky v rozpacích, definuje-li kapela sama svůj styl. Je to potřeba? Proč svou tvorbu neoznačíte nějak česky, neuděláte si ze sebe trochu srandu (viz např. EBOLA JOY - triumf ledově chladné sentimentality)? Nebo se to ke gotice nehodí?

Označili jsme náš styl jako „dark electronic music“, a to jen proto, abychom dali určité vodítko. Nutné to bylo snad jen proto, že nám není zrovna po chuti, když si nás různí pořadatelé, či magazíny zařazují pod různé přídomky: doom, dark wave, gothic, psychotic apod. Jsme prostě EBOLA JOY, která hraje temnou muziku. Od češtiny jsme definitivně upustili po prvním demáči. Jo, a na sentimentalitu snad máme přece jen ještě čas

Nahráváte digitálně - za snížených nákladů, ale s menšími možnostmi. Nahrávka je díky tomu poněkud syntetická a neživotná. Vidíš v tomto způsobu nahrávání nějaké přednosti?

Nahráváme na vlastní digitální studio a přednosti jsou jasné: finanční nároky a naprostá časová volnost. Pokud budeme mít firmu, která ty finanční nároky zaštítí a vydá nám skutečné album, pak to bude o něčem jiném. Ale dokud vydáváme „demáče“, nemíníme se na tom zruinovat.

Zvuk je přesto velice slušný, jen jsem se na něj musel díky „odlidštěným“ bicím chvíli adaptovat. Není to škoda?

Používáme sequencer a tak tam to „odlidštění“ je patrné, zjevné a také vlastně plánované. Hlavním problémem je ale nedostatek „živé“ kvalitní síly, takže jsme byli přinuceni ke kompromisu. Tady na Znojemsku je taková bída, že dokonce nemůžeme sehnat ani tu obsluhu sequenceru. Každopádně bychom chtěli, aby ten nový adept hrál ještě na další klávesy. A hlavně by to měl být pořádný chlapák, protože na ženský už moc sázet nechceme.

Vzpomínám si, jak mně před lety přišlo první demo „Give Me a Medicine“ a vaše prezentace mě, mám-li být upřímný, trochu zaskočila (ke kazetě bylo přiloženo sebestylizační interview). Jak tento prvek propagace zpětně hodnotíš a jaký způsob prezentace se Ti zdá nejefektivnější dnes?

Tenkrát se nám to zdálo jako optimální řešení, jak něco o sobě sdělit. Dnes dáváme přednost webovým stránkám, kde si případný zájemce může opatřit maximum informací. Osobně pak dávám největší prioritu „živákům“, tedy koncertům. Každý o sobě může dnes napsat cokoliv, ale chleba se láme vždy na podiu.

Napsal jsi, že „hodnocení, jakých EBOLA JOY se svým CD dosáhla např. v Německu, mohou být pro ostatní tuzemské spolky pouze důvodem k závisti“. Myslíš to vážně? Zosobňují pro vás už tyto „střípky“ (společně s prezentací na několika světových rádiích) úspěch?

Je určitě velmi příjemné, když ti přijde uznání odněkud z ciziny - o tom není pochyb. Je to velmi povzbuzující, když tě pozitivně vnímají za hranicemi, kde je jiný svět …, ale já považuji za úspěch každé vydařené vystoupení, kdy odcházíme z podia a máme ten pocit, pro který to děláme. A co je to vlastně úspěch? Každý má tu laťku někde jinde a každý si přece také představuje něco jiného...

V historii jsem se dočetl: „V roce 2002 odehrála kapela několik koncertů na území ČR a vysloužila si uznalý obdiv za svoji prezentaci. Např. na olomouckém All Metal Festivalu označili místní fans a pořadatelé její výstup za vůbec jeden z nejlepších, jaký zde kapely zatím odehrály.“ Není to trochu umělé, bylo-li na koncertě jen skromně návštěvníků, z nichž mnozí byli navíc v přátelském poměru s vaším manažerem? Nemáš strach, že dojde na Čechovova slova: „Nedávej svému koni tak skvostnou uzdu, milý příteli. Jinak budeš mít nakonec jen postroj a čabraku a kůň bude pryč…“?

Nemyslím si, že bychom trpěli přehnaným narcismem. (Ty jsi ale jedovatej…) Zajímá nás každý jedinec, každý názor. No, zatím nás do řiti nikdo neposlal, aspoň o tom nevím, a my uvádíme jen to, co se k nám doposud dostalo. Až nás někdo do té řiti pošle, tak to uvedeme také, to si můžeš být jistý. Máš ale pravdu, na tu „umělost“ bychom si měli dávat větší pozor. Ale jsme lidi, tudíž nám nechybí ani ta ješitnost.

Na výše uvedené akci jste hráli se stylově vzdálenými kapelami (a v metalové oblasti se pohybujete takřka výhradně). Není to z hlediska získávání „popularity“ pro váš soubor trochu problematické, neboť si tím, stejně jako mnohé postmetalové kapely, můžete zavřít dveře na větší festivaly?

Sestavy, ve kterých hrajeme, neovlivníme, protože pořád jsme ve stádiu, kdy bereme téměř vše, co se naskytne. Ale já osobně jsem přesvědčen, že to ani zdaleka není optimální a sdílím tvůj názor. Ale to už se dostávám k pojmům „nabídka“ a „poptávka“, a to by bylo na moc dlouhé povídání o naší české scéně vůbec …

Co si myslíš o (do dnešního kontextu zařazené) Goetheho větě: „U publika nedosáhnete větší vážnosti, pokud s ním nejednáte jako s chátrou.“ Nemáš dojem, že v hudbě mají opravdu úspěch jen ti ambiciózní, charismatičtí a svým publikem do jisté míry pohrdající (nebo se tak alespoň tvářící) umělci, že ostatní jsou na periferii?

My máme k publiku úctu. A zatím to platilo vždy a všude. Hrajeme maximum, ať je sál plný nebo je liduprázdno. Mohu mít dojem jakýkoliv, ale my se prostě chováme ke svým posluchačům slušně, a nebudeme to měnit. Já odmítám takový úspěch, kdy mne bude kdokoliv hodnotit jako hovado, který se neumí chovat a má IQ na úrovni dřevěnýho koníka.

V jedné z recenzí na minulou desku se píše: „Komu je Elend oposlouchaný, Tiamat na „Wildhoney“ příliš silný, The Gathering příliš přepjatý, Theatre Of Tregedy moc napucovaní a Dimmu Borgir příliš blackmetaloví, ten je u EBOLY JOY správně.“ Přijde ti toto zařazení adekvátní? Nemrzí tě, když vás recenzenti stále k něčemu přirovnávají a dusí tím váš vlastní život?

Ti recenzenti se opravdu snaží pořád nás někam škatulkovat nebo přirovnávat, ale v podstatě se jim to moc nedaří, což často sami přiznávají. (O to víc nechápu, proč to dělají…) Jsme přesvědčeni, že máme tzv. „vlastní ksicht“, a to je jen dobře, ať se to někomu líbí, nebo ne. No a ty recenze samotné také mj. dost vypovídají i o jejich autorech, nemyslíš ?

Nemáš pocit, že náročnost českých hudebních publicistů, především z fanzinářské, undergroundové oblasti, je nízká, že mnohdy ražená „pomoc bližnímu“ je kontraproduktivní (a kapely uměle hýčkané)? Jakoby se naplňoval syžet Bernsteinovi myšlenky: „Média jsou asi nejvlivnější velmocí dneška. Rezignovaly však na své povinnosti a důsledkem této rezignace je směšný tyjátr a triumf kultury idiotů.“

Nemohu ani nechci hodnotit úroveň českých hudebních publicistů. Zřejmě je taková, jakou si tato scéna zaslouží. Nelze to ale asi zobecňovat. Jsou kapely, které zahrají tři takty a řeknou své. A jsou kapely, které budou hrát celou noc, a neřeknou nic (snad jen někoho naserou). A tak je to i s těmi, co píší.

Uvádíš: „Jsem v podstatě dost zásadový a pro mnohé lidí těžko stravitelný exot, který nemá rád kňourání a alibistické výmluvy, že něco nejde.“ Zbývá ti po šestiletém běhu „proti větru“, jak o stavu nejen na nekonvenční tvrdé scéně zpívají Dark Gamballe, ještě nějaká energie? Není to jen fráze, kterou si dodáváš sílu? Nezačínáš mít někdy pocit, že už nejsi rukou, která hází kostkou, nýbrž kostkou…?

Energii stále mám, a není to fráze ani setrvačnost. Prostě dělám, co mne baví a kde se plně realizuji. Problémy se snažím řešit a neobcházím je se sklopeným ocasem. Prožívám teď docela složité období a musím se vyrovnávat s těžkými chvílemi. Jo, trefil ses – teď zrovna jsem spíš ta kostka. Jsem ale životní optimista a dokud mám síly, tak nehrozí, že by mne cokoli zlomilo. A co mne nezabije, to mne posílí …

Jak mám rozumět termínu „pramen potřebnosti“, o kterém se zmiňuješ v souvislosti s vaší tvorbou? Je to právě ona vnitřní nutnost jít sisyfovsky „proti větru“?

Nevnímám naši činnost jako „chůzi proti větru“. Muzika je moje záliba, velký kůň. Ale člověk má, musí mít, i jiné hodnoty. Pokud uznám, že mi ta záliba nedává, co od ní vyžaduji, tak je prostě možné, že budu dělat něco jiného…, a taky třeba nic, co já vím? Ale to zatím fakt nehrozí.

Člověk potřebuje k přežití více světů, virtuální (plné iluzivních představ) i reálné (plné skutečných lidí). Mohl bys závěrem v několika větách přiblížit svůj vlastní svět (a tím i více poodkrýt svět EBOLA JOY)?

Můj svět měl dlouhé a dobré období. Teď ale dostává rány a to bolí. Jednou jsi nahoře, jednou jsi dole. A když ránu dáš, musíš ji umět také přijmout. Můžeš být jakkoli zbitý, nesmíš být ale zlomený. Představy musíme mít všichni, a taky je máme, ale stejně tak musíme být schopni vnímat realitu každého dne, se vším všudy. Kdo má jen růžové brýle, ten nemůže dopadnout dobře. Sladit city, představy, sny a realitu je velmi obtížné, ale o tom je prostě život každého z nás. Ty radosti, ale i rány se pak v mém případě promítají i v naší muzice – a to je ten svět kontrastu – to je EBOLA JOY.

___________________________________________________________________________________
"Někdy mám pocit, že jsem prázdný a mé srdce puká na tisíce kousků někdy mám pocit, že má krev je černá jako sama bolest v mé duši někdy mám pocit, že i když se dívám, mé oči jsou slepé že i když mluvím, má slova jsou němá někdy mám pocit, že jsem tak prázdný, jako bych byl mrtvý" ___________________________________________________________________________________
(Prázdný-Empty)

Diskografie:

Give Me a Medicine" (Dej mi lék) demo 1998
..In The Name of Their God (..ve jménu jejich Boha) demo 2000
Battery“ (A Tribute to Rammstein) 2002
Sitra Achra demo CD 2003

Odkaz:
http://www.ebolajoy.cz


zpět
Rozhovor přečten: 4406x         Autor: Zdeněk Neusar