Whiplash ... Rozhovory ... Rozhovory
Nejnovější

Recenze:
ASMODEUS
MALIGNANT TUMOUR
MORTIFILIA
TERROR
NASTY RATZ

Recenze - live:
SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY

CANNIBAL CORPSE
HARLEJ
BASINFIREFEST 2014

Rozhovory:
IMODIUM
NASTY RATZ
ABRAXAS
TONDA RAUER
D.O.P.

Články:
FESTIVALY A ROZHOVORY
BRUTAL ASSAULT TOUR 2012
ČERNÁ DÍRA XXXII.
ČERNÁ DÍRA XXXI.
VZPOMíNKY NA VADER

Nejčtenější

Recenze:
MASTURBACE
24.10.2006 | 16431 x
CALES
22.10.2006 | 13912 x
HARLEJ
05.10.2006 | 13434 x
HARLEJ
29.10.2006 | 13338 x
FORGOTTEN SILENCE
22.08.2006 | 13329 x

Recenze - live:
NOC PLNÁ HVĚZD
03.08.2006 | 34341 x
ARAKAIN, PANDEMIA
25.12.2006 | 14371 x
KORPIKLAANI a další
08.11.2006 | 14223 x
BRAINWASHING FEST
04.05.2006 | 14208 x
SSOGE, ENDLESS
24.01.2007 | 13917 x

Rozhovory:
MILOŠ "DODO" DOLEŽAL
06.11.2006 | 17485 x
HARLEJ
31.10.2006 | 17452 x

Články:
MASTERS OF ROCK 2007
13.01.2007 | 15736 x
ČERNÁ DÍRA XXIX.
18.12.2007 | 14674 x

 Whiplash
Počet recenzí: 1705
Počet recenzí-live: 236
Počet rozhovorů: 230
Počet článků: 98
Počet skupin: 1071
Počet odkazů: 92
EQUIRHODONT
Démonicky náš



     Asi by se mi nikterak nechtělo věřit, že se u nás vyskytuje metalový přívrženec, jemuž by nic neříkalo jméno EQUIRHODONT. Jméno Velkého Mága, jež se poprvé veřejně zjevilo v roce 1996 jako jedna z postav příběhu „Kärgeräs“ zhudebněného výtečnou brněnskou formací Root v čele se zpěvákem, skladatelem a textařem Jiřím „Big Bossem“ Valtrem. Ten samý a pokud jde o psaní příběhů nesmírně dělný člověk stojí v popředí před dvěma lety vzniklého projektu – regulérní kapely, chcete-li vzhledem k jejím občasným koncertním aktivitám, pojmenovaného podle oné našimi možnostmi neuchopitelné, přesto však fascinující bytosti. V roce 2003 se na svět prodral první díl Equirhodontova pradávného rozsáhlého příběhu s názvem „Equirhodont Grandiose Magus“, přičemž před loňskými Vánoci se sága o Velkém Mágovi dočkala dějství druhého. K původní sestavě, kterou krom Big Bosse tvořili jeho pardi z Root, kytarista Marek „Ashok“ Šmerda a baskytarista Igor „Igorr“ Hubík, a klávesista a programátor Petr „Tudy“ Holubář (Ebola Joy) se přidal bubeník Lukáš „Sixty“ Pavlík (Animé) a ti všichni pak rukou společnou a nerozdílnou famózním způsobem zapracovali na aktuálním výsledku. Tím je propracovaný, až ke komplikovanosti dovedený neotřelý útvar opojně mystického metalu. Jeho emotivní atmosféra báječně koresponduje s kouzelným dějem uvádějícím naslouchajícího do prastarých časů, přesto však jde o linii nadčasovou, kdy všem a všemu panovala Magie a postavy mající ve vínku její výkonnou moc. Co nového jsem se v souvislosti se třpytem ˇ“Černého krystalu“ a přináležejícími tématy dozvěděl od samotného Big Bosse, můžete sobě dopřát právě zde.

Budeš souhlasit s názorem, že nová deska je v porovnání s předcházejícím debutem ještě více propracovanější, leč také hůře vstřebatelná, přičemž jen trpělivost, tedy čím více poslechů tím lépe, přináší růže?

Jistěže je propracovanější, neboť i příběh se posunul dále, řekl bych do jiné roviny. Tento díl popisuje Mágův návrat do rodného Sídla, kde ke své hrůze zjišťuje, že vše zmizelo. Je to tedy album plné smutku a současně rodícího se odhodlání vše vrátit do původního stavu. Je velmi důležité při poslechu alba sledovat text (přiložen je i český booklet). Myslím, že i jednička se nedala vstřebat na první poslech, a tak je tomu i s dvojkou.

Zkusil jsem pustit si „Black Crystal“ rovnou a nabyl jsem tak v úvodu již zmíněného pocitu horší uchopitelnosti jeho materiálu. S odstupem nějakého toho času jsem zkusil pustit si nejdříve první díl a hned po něm nové pokračování a ejhle, tento krok posunul vstřebávání novinky do odlišné, řekl bych jaksi pochopitelnější roviny. Je to jen můj subjektivní vjem, nebo to tak má fungovat?

Samozřejmě! Tak jsem to navrhoval i v jiných rozhovorech. Je potřeba si pustit raději první díl a hned po něm druhý. Jednak zůstaneš vtažen do děje a druhak zjistíš přímou návaznost na první díl. A to jak textově tak i hudebně. Na co klademe velký důraz, je fakt, že se vlastně nejedná o „nové“ album, ale o další část příběhu. Je to, respektive bude to opus o čtyřech větách. Jakási jedna jediná velká skladba.

Když už jsi měl v hlavě, jak bude celá záležitost vypadat, tedy že s každým novým dílem ságy se bude celek krom děje vyvíjet také hudebně, souvisel s tím tvůj původní záměr, že sestava Equirhodontu se bude dle momentální potřeby měnit? A proč jsi od tohoto úmyslu nakonec upustil? Ukázalo se snad, že kluci jsou schopni bez problémů k oněm změnám přistupovat variabilně, tak, jak je nutné, a že budou dále vnášet do konceptu novum?

Původně jsem tento záměr skutečně měl, ale když jsem si poslechnul poprvé celou jedničku, bylo mi jasné, že pokud bych měnil sestavu, bylo by to spíše na škodu. Tudíž jsem od tohoto záměru upustil. Nyní je již zcela jasné, že kluci naprosto pochopili můj hudební záměr a hlavně nutnost pracovat současně s textem při komponování muziky. Tento styl skládání je mnohem obtížnější, než naflákat pár slov na již hotovou muziku. Musíš se mnohem hlouběji vžít do děje skladby a více pochopit její strukturu a dramatizaci. Tohle vše v sobě kluci mají, takže jsem to klidně nechal na nich. Už jsem jim do toho kecal méně než na jedničce... hahaha...

Při našem minulém rozhovoru jsi se zmiňoval, že i na dalších albech bude vypravěčem tvůj kanadský přítel Don Sparing a stalo se. Nebyl s tímto nějaký problém? Přeci jenom Kanada je Kanada, a tak…

No asi takhle. Vypravěčem byl opět Donald, ale rozhodli jsme se, že další alba navyprávím sám. Jeho hlas se přece jenom trochu změnil a s tím se nedalo nic dělat.

Na „Equirhodont Grandiose Magus“ jste použili automatického bubeníka, na nový opus jste už povolali bubeníka z masa a kostí, jímž byl Lukáš „Sixty“ Pavlík z kapely Animé. Šlo o to, že minule příhodný bubeník nebyl k mání či jste si teď jednoduše a prostě řekli, že živý hráč je přeci jenom živý hráč?

Sixty je opravdu třída. Jsem velmi rád, že do toho s námi šel. Musíme jej rychle využít, než se stane tak slavným, že se s námi nebude ani bavit hahahaha.... Ale zpět – u jedničky šlo o to, že jsme ji potřebovali vydat co nejdříve, aby už konečně mohla jít pára z kotle ven. A teprve potom se rozhodnout zda pokračovat, či nikoli. Zabralo to, vyšlo to, posluchači i firma byli spokojeni, tak jsme do toho šli naplno. No a to už bylo jasné, že automat nemůže dál zastávat místo bubeníka. Protože i bubeník se musí podílet na emocionální stránce skladby, což automat nikdy nedokáže. Ten jenom buší rytmus a je mu jedno, co se ve skladbě děje. Sixty dokázal, že i bubeník může svým pojetím hry hodně ovlivnit sdělnost skladby. A navíc mezi nás zapadnul, jako by s námi hrál odjakživa, a to je taky velmi důležité.

Vím, že tahle otázka by měla směřovat spíše na dotyčné, ale přesto: velmi by mě zajímalo, kterak se dalším autorům, tedy kytaristovi Markovi „Ashokovi“ Šmerdovi a baskytaristovi Igorovi „Igorrovi“ Hubíkovi, zhudebňují tvé texty, ony tvé vize. Jak vůbec funguje alchymie mezi tebou, coby autorem textové stránky a části hudby, a jmenovanými? Oni mají jasnou představu o tvém záměru, jak by měl koncept jako celek vypadat, nebo ona kompaktnost celku z tvůrčího procesu nakonec vykrystalizuje zcela samovolně?

Naprosto jasnou představu o celku mám já a tu klukům sdělím hned po přečtení daného dílu nebo alba. Z toho nikdy neustoupím. Pak si rozdělíme skladby, tedy co kdo bude dělat, a jde se na věc. Teď se jim do toho moc nepletu, protože vím, že naprosto jasně chápou celý příběh a že jsou natolik zdatní muzikanti, aby jednotlivé texty zhudebnili. Sjednotíme se pouze na rytmu a provázanosti skladeb. Ale jinak si skládáme každý dle svého vlastního pocitu. Ono by to asi ani jinak nemělo význam. Tentokrát jsem pouze Ashokovi řekl, že první skladba („Return“ – „Návrat“), musí být to nejsmutnější, co kdy složil. A to bylo vše. Dál už se to odvíjelo a gradovalo přesně v duchu příběhu. Myslím, že se zadařilo.

Co mě také fascinuje, je nebývalá rychlost, s jakou jste se vypořádali s nahrávacím procesem. Do studia jste šli v listopadu a už v prosinci byla druhá kapitola Equirhodontova příběhu venku…

Jsem znám svým odporem k nahrávacím studiím. Pozor, to se netýká lidí ve studiu, ale celého nahrávacího procesu. Neustále vracení nahrávky, poslouchání, znovu vracení a poslouchání, a tak pořád dokola. To mne přivádí k šílenství. Ale nejlepší dle mne je přijít do studia, naflákat tam ty první nápady a co nejrychleji vypadnout. Upřímně obdivuji kluky, jak dokážou ve studiu trpělivě pracovat a naprosto precizně sázet akord za akordem. Ještě že na nic nehraji, hehehehe... Před všemi, kdo takhle ve studiu pracují, se hluboce skláním. Ashok, Igorrrrrrr,Tudy a Sixty fakt makali, až se z nich kouřilo. Já sám přijedu do studia, až když je nahrávka komplet hotová a mám určitou představu a zpěvech. Zpěvy si připravím pouze „zhruba“, protože ve studiu to stejně nazpívám úplně jinak, než jsem původně chtěl. Tolik ke studiu.

Navíc jste, jak jsem tak zhlédl bonusový videodokument, stihli užít si ve studiu Shaark ještě i dost legrace, že ano?

Tak to v každém případě. Nebudeme tam přece sedět jak v kriminále a tvářit se vážně, že? A já se velice rád bavím a jsem velký provokatér, takže o zábavu je postaráno. Je potřeba si umět udělat prdel i ze sebe samých. Funguje to jako nádherný ventil a navodí to zase další náladu k tvoření. Podotýkám, že chlastáme pouze po skončení nahrávání, tedy večer, protože studio je drahé a nemůžeme si dovolit chlastat za peníze firmy, která nám věří. Ale jak říkám, zábavy je vždycky dost, někdy až moooooooc, hehehe...

V našem minulém rozhovoru jsi předeslal, že Equirhodont bude mít celkem pět epizod. Nyní probleskly zvěsti, které jsi de facto už na začátku potvrdil, že ses rozhodl srazit vše na části čtyři. Obával ses zbytečného rozmělňování vyprávění a došel jsi k závěru, že vše, co je potřebné vyřknout, lze stlačit do kapitol čtyř?

Jistě. Zjistil jsem, že čtvrtý díl by byl moc popisný a nikoli dějově dramatický. Tak jsem sloučil dva díly do jednoho. Teď, když mám již hotový třetí díl, se ukázalo, že to byl dobrý tah. Čtverkou to celé nádherně vyvrcholí (jak orgasmus) a opus bude uzavřen. Potom začnu psát alba o jednotlivých postavách z mých textů. Avšak už to nebude na díly. Své samostatné album budou mít Rulbrah, Lykorian, Rodaxx, Durron, Raon a Xerida, Trygon a možná i Dyggon. Uvidíme. Ale to je hudba budoucnosti.

Také se mi doneslo cosi o díle „The Legend Nizostratio“, jež má být co do obsazení grandiózní, a v rámci něhož má Equirhodont dokonce zemřít. Avšak že prý zatím ty spolu s Blackiem a Ashokem nemáte ujasněno, kterak z toho učinit album. Prozraď na úplný závěr, zda měl tohle být onen teď už vypuštěný pátý díl, či ono dílo nakonec vyjde prakticky nezávisle, pod jinou hlavičkou? V současnosti mi sem poněkud nezapadá postava Blackieho, neboť ten se nechal slyšet, že opustil Root a že chce dál pracovat jen na svých vlastních projektech…

Jo, jo... „The Legend Nizostratio“...., tak to mám napsaný už asi 8-9 let. Je to velmi složité dílo a hlavně dlouhé. Obsahuje 62 stran textů, vystupuje v něm kolem osmdesáti postav. Budu to muset nějak zredigovat, aby se s tím dalo vůbec něco dělat. Muselo by zde hrát nejméně deset muzikantů a alespoň 3 zpěváci. V žádném případě to nebude „onen pátý díl“. Bude to nejméně dvojalbum a muselo by vyjít v celku, nikoli jednotlivě. Ale zatím máme dost práce a nápadů ohledně jiných alb, uvidíme co se s tím dá dělat. Ano, Blackie odešel, jak již nyní všichni ví. Co bude dělat dál, to už je otázka jenom pro něj.

Zatím se měj a zdravím všechny čtenáře Whiplashe. Stay Proud!

Diskografie:

Equirhodont Grandiose Magus 2003
Black Crystal 2004

Odkaz:
http://equirhodont.mysteria.cz


zpět
Rozhovor přečten: 4514x         Autor: Vratislav Šantroch