Whiplash ... Rozhovory ... Rozhovory
Nejnovější

Recenze:
ASMODEUS
MALIGNANT TUMOUR
MORTIFILIA
TERROR
NASTY RATZ

Recenze - live:
SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY

CANNIBAL CORPSE
HARLEJ
BASINFIREFEST 2014

Rozhovory:
IMODIUM
NASTY RATZ
ABRAXAS
TONDA RAUER
D.O.P.

Články:
FESTIVALY A ROZHOVORY
BRUTAL ASSAULT TOUR 2012
ČERNÁ DÍRA XXXII.
ČERNÁ DÍRA XXXI.
VZPOMíNKY NA VADER

Nejčtenější

Recenze:
MASTURBACE
24.10.2006 | 16432 x
CALES
22.10.2006 | 13913 x
HARLEJ
05.10.2006 | 13438 x
HARLEJ
29.10.2006 | 13338 x
FORGOTTEN SILENCE
22.08.2006 | 13331 x

Recenze - live:
NOC PLNÁ HVĚZD
03.08.2006 | 34342 x
ARAKAIN, PANDEMIA
25.12.2006 | 14374 x
KORPIKLAANI a další
08.11.2006 | 14225 x
BRAINWASHING FEST
04.05.2006 | 14210 x
SSOGE, ENDLESS
24.01.2007 | 13918 x

Rozhovory:
MILOŠ "DODO" DOLEŽAL
06.11.2006 | 17489 x
HARLEJ
31.10.2006 | 17458 x

Články:
MASTERS OF ROCK 2007
13.01.2007 | 15742 x
ČERNÁ DÍRA XXIX.
18.12.2007 | 14678 x

 Whiplash
Počet recenzí: 1705
Počet recenzí-live: 236
Počet rozhovorů: 230
Počet článků: 98
Počet skupin: 1071
Počet odkazů: 92
ENDLESS
Na počátku nové epochy



Na sklonku loňského roku vydali ostřílení ostravští harcovníci ENDLESS ve vší nenápadnosti (bohužel) novinkové album. „Refuse To Shine“ vyšlo po dlouhých 5 letech, které stačily uběhnout od emise předchůdce „Perfect Message“. Myslím si, že k téhle kapele není třeba dalších slov na úvod, přejděme tedy hned k samotnému povídání, které jsem vedl s kytarovým duem Libor Bartusek a Vláďa Míča.



Když zavřu oči a zaposlouchám se soustředěně do vašeho nového alba „Refuse To Shine“, mám zvláštně rozpolcený pocit – jako bych běžel nočním městem, míjel přelidněné hlučné bary v centru i liduprázdné ztichlé ulice s rodinnými domky, industriální kontury továren, paneláková monstra a vzápětí majestátní architekturu historických památek. Vnímám pulsující tep města se zvláštní směsicí neklidu a uvolnění... Vím, trošku schíza. Jak vnímáte váš cca půlrok starý počin vy, jaké myšlenky se vám při jeho poslechu odvíjejí v hlavě?

Libor: Po každé naší desce se stávám totálním maniakem, který cedlo z auta nevytáhne aspoň 3 měsíce. Což je u této desky stejné, jako u všech předchozích. Za sebe musím říct, že jsem s deskou spokojený, ale otřelé klišé napovídá odpovědět: vždycky se najdou věci, které by mohly být lepší a udělané jinak . Odpovídám stejně. Je to o další motivaci něco dělat a skládat. Takže chvilku poslouchám, co jsme zase stvořili a pak je třeba zase jít dál…
Vláďa: Já si při každém poslechu vybavím hlavně všechny postupy při vzniku jednotlivých skladeb, hodiny a hodiny na zkušebně, ve studiu a perfektně si připomenu tu atmosféru, když tohle všechno vznikalo.


Možná se mnou nebudete souhlasit, ale novinka mi přijde svým způsobem přímočařejší, než předchůdce „Perfect Message“, na druhou stranu jste opět nešetřili různými kytarovými efekty, vyhrávkami a atmosféra většiny skladeb je velmi intenzivní, doslova z písní sálá…

Libor: Tak to máš zatím ojedinělý názor . Chtěli jsme udělat přímočařejší desku než byla „ Perfect Message“, ale zároveň si zachovat tvář a trochu si zahrát, což jsou mírné aranžérské kudrlinky, které by ale měly prodlužovat zájem o poslech desky. Jestli to tak je nedokážu posoudit, nicméně jsme s výsledkem spokojeni.
Vláďa: Je zajímavé, jak tu desku vnímají různí lidé. Už jsme slyšeli, že je přímočará, pak ale taky, že je ještě více komplikovaná na první poslech a je těžší se do ní ponořit. Co člověk, to jiný názor, ale tak to má být. Co se týče efektů, tak ty nás samozřejmě baví a vždycky bavit budou.


Líbo, ty jsi v kapele zůstal jako jediný zakládající člen. Jak ty osobně vnímáš změny v přístupu ke komponování skladeb od dob vašeho debutu „Perihelion“ přes „Vital No.1“, „Perfect Message“ po aktuální počin? V čem spatřuješ hlavní přínos služebně „mladší krve“ v ENDLESS?

Libor: Hlavně fakt nejde kvalitativně a ani jiným způsobem srovnávat muzikanty, kteří prošli Endless. Vždycky se podařilo vytvořit společnou atmosféru a výtečné přátelské vztahy, což je podmínka vůbec jakéhokoliv fungování kapely. Aspoň teda u mě. S příchodem stávající sestavy přišla určitá aranžérská neotřelost a snažil jsem se ten stav nedeformovat vlastními naučenými a přirozenými postupy při komponování muziky. Takže skládáme trochu jinak, hodně využíváme natáčení nových skladeb do kompu, abychom si udrželi odstup. Nicméně až na výjimky vše aranžujeme společně při zkouškách. Takhle jsme to dělali vždy a tímto způsobem vzniká daleko větší prostor pro ostatní muzikanty si prosadit svůj nápad a udělat ten song, jak opravdu chceme všichni. Na druhou stranu tím, že bicmen Mischka bydlí ve Strážnici a dojíždí na zkoušky jednou týdně, tak nám trvalo delší dobu, než jsme se poznali a sehráli. Myslím si, že s dalším poznáním a sehráním nás společně čeká ještě lepší deska než je „Refuse To Shine“.

Vím, že téma škatulkování nepatří právě mezi vaše oblíbené , přesto si tuhle otázku neodpustím… Kdysi se tvorba ENDLESS označovala jako doom metal, poté alternativní doom/dark rock, nyní vám někteří fans i recenzenti nalepili označení emo metal, ovšem i tenhle termín je v současnosti poměrně „trendy“… Jak to vnímáte, nazýváte svou tvorbu nějak (třeba sami pro sebe), nebo prostě hrajete „rock“ a více to neřešíte?

Libor: Řešili jsme to poprvé, když jsme se dostali na titulku serveru Bandzone a museli se tam lidem nějak přiblížit a představit. Takže velice neochotně jsme se museli někde zaškatulkovat a po dlouhé debatě jsme si osvojili škatuli „ crossover metal“. Je to poměrně hloupé téma, protože každý chce být jedinečný, originální a rozpoznatelný na první poslech. I my.

Vláďa: Samozřejmě si myslím, že naše hudba je o emocích, ale nazývat se dneska jako EMO je trochu scestné. Nemalujeme si ani oči ani nehty načerno a nechceme si ani podřezat žíly.


Mohli bychom k výše uvedenému tématu škatulkování a kategorizování zahrnout i titul novinky, který bychom mohli volně přeložit jako „Odmítat zářit“? Tedy interpretovat jej ve stylu „polibte nám šos, my si hrajeme co chceme a vždy si muziku budeme dělat dle sebe“…?

Libor: Konečně to někdo řekl na plno. Věděli jsme, že tato deska vydaná po 5-ti dlouhých letech a po poměrně úspěšných předchozích deskách bude velice očekávaná a že může být přijata i rozporuplně. Už jen proto, že budou recenzenti posuzovat a srovnávat aranže na starých deskách, rify atd. a nevím co ještě. A že se nezavděčíme všem, že budou na nás mít přísnější metr, než kdyby to natočila kapela jiného jména a hlavně, že většina lidí bude mít málo času na prokousání se novým materiálem, nicméně tak tomu bylo vždy. Tak jsme se rozhodli, že to nebudeme vůbec řešit a že si to uděláme po svém, tzn. bez předsudků a svazování se nějakými postoji, že něco musí nebo má být takhle či jinak. Většina recenzí se zatím zabývá posuzováním sportovních výkonů mého zpěvu a tím, jestli jsem se zlepšil či zhoršil a jaké jsou z desky pocity po prvním poslechu a co to připomíná. Neměli by nás recenzovat lidi, kteří nemají dostatek času a chuti se deskou prokousat. Nikdy jsme neříkali, že deska je vstřebatelná na první poslech, ale když se prokoušete, zjistíte, jak přemýšlíme.
Vláďa: Ani jeden z nás se muzikou neživí, můžeme dělat muziku úplně podle sebe a nenechat si do toho od nikoho kecat. Pokud se to lidem líbí, jsme za to moc rádi. Pokud se to někomu nelíbí, může si pustit něco jiného. Kapel je dneska opravdu hodně a my nechceme dělat hudbu jen proto, aby se to líbilo nějaké určité cílové skupině fanoušků.


Pojďme se pobavit o nových textech. Třebaže se na nich podíleli kromě Libora i další dva „neformální“ členové kapely – pánové Fifes a Pavel Čechmánek, mám dojem, že všemi texty se jako červená nit táhne jedno společné téma – vyrovnávání se s interpersonálními vztahy, které člověk asi řeší po celý svůj život, tu více, tu méně intenzivně…

Libor: Už jak jsem všechny texty viděl poprvé pohromadě mi přišlo, že jsme se výjimečně všichni tři sešli ve svých momentálních rozpoloženích a úvahách na velice podobné hraně a že ani není poznat, kdo jaký text psal. Na dřívějších počinech byl z nás největší poeta a romantik Pavel „Indy“ Čechmánek, Fifes byl vždycky přemýšlivý filozof o pět kroků dál než já a já - potřebující zemětřesení, než mě něco napadne - pohybující se někde mezi nimi. Tentokrát to vidíme stejně, myslím si, že to souvisí i s tím, že nám už není -náct a že si to už „sedlo“. Někde v rozhovoru jsem dostal otázku, že dotyčný má pocit, že naše melancholická muzika je doplněna vzletnými texty, které moc nekorespondují s muzikou. Musel jsem oponovat, protože téma sebevraždy, týrání dětí nebo pohybování se na hraně bytí, mi nepřijde moc poetické a vzletné. Je vidět, že každý má úplně jiné pocity a vše jinak chápe.

K aktuální fošně jste natočili navýsost povedený a dynamický videoklip, a to ke skladbě „The Spiral“. Povězte nám pár slov o realizaci tohoto zdařilého vizuálního ztvárnění… Přemýšlíte ještě o zpracování další písně z novinky do klipu?

Libor: Klip jsme natáčeli s velice šikovným režisérem Romanem Juríkem, který se zabývá reklamou, komerčními klipy a multimediálními projekty a kterému se píseň velice líbila. Padly návrhy jet klip točit do Londýna, kde Roman dlouho působil, ale na to bohužel nebyly finance, takže z toho nakonec sešlo. Klip k songu „The Spiral“ jsme natáčeli v interiérech jednoho ostravského studia a pak v Polsku, konkrétně v Krakově, v místě zvaném „Plaszow“. Což je bývalý koncentrační tábor, kde se mimochodem natáčel i film Schindlerův seznam. Na místo nás dovedl polský fotograf Milosz „Disbrainer“ Grabski, který nám ze stejného místa dělal promo fotky k desce. To místo je neuvěřitelně temné a chladné, a to bylo přesně to, co jsme i v klipu potřebovali vyjádřit.
Vláďa: No temná byla už i cesta z parkoviště až do kamenolomu. Šli jsme asi kilometr v blátě přes brutální kopec a díru v plotě.
Libor: O dalším klipu nepřemýšlíme, nemá to žádný velký smysl pro další prezentaci desky, protože klip nebude pravidelně rotovat v médiích, takže známe lepší způsob jak momentálně investovat peníze.


V kousku „Through It All“ vám na desce pohostinně zapěla Klára Vytisková z formace Toxique, která byla letos v rámci cen Akademie populární hudby zvolena jako objev loňského roku. Jak jste na Toxique natrefili a jak vůbec probíhala spolupráce s Klárou?

Libor: Klára má velice zvláštní barvu hlasu, svým způsobem u nás originální a neotřelý projev. Byla s ní výtečná spolupráce, přijela, nazpívala více verzí a odjela. Jsme rádi, že jsme s ní mohli spolupracovat.
Vláďa: Známe se s basákem Toxique Honzou Lstibůrkem, oba pocházíme z Domažlic. Hráli jsme spolu na základce v dechovce na zdejší Lidové škole umění. Kláru jsem slyšel poprvé, když hráli zrovna v Domažlicích ještě jako kapela Madamme Butterfly a její hlas mě okamžitě dostal. Když jsme se pak bavili s kluky o tom, které skladby budou na nové desce, tak jsme zavolali Kláře a bylo to. Její zpěv se ale natáčel mimo studio Šopa, protože v termínu, když jsme tam byli, tak Klára nemohla, takže jsme pak museli řešit jiné studio, ale nakonec to klaplo. Když jsme s Liborem seděli v režii a Klára začala zpívat, tak jsme se na sebe jenom culili a pokyvovali. Oba jsme věděli, že přesně tohle na desce chceme.


S „Refuse To Shine“ se ENDLESS definitivně zmodernizovali – máte nové logo, vaše webovky budou mít zbrusu nový layout, máte profily na MySpace i Bandzone… Co soudíte o dalším vývoji v rámci hudebního byznysu? Je už blízko doba, kdy kapely a vydavatelství přestanou prodávat alba na CD a budou se svou tvorbu snažit šířit mezi fans již jen prostřednictvím internetu?

Libor: My si řekli, že po 5-ti letech už můžeme v klidu změnit úplně vše. Staré logo mělo svou duši, kterou ztratilo s odchodem bývalé sestavy a já cítil potřebu dokončit změny, kterými kapela prošla. S těmi ostatními věcmi a prezentacemi jsme museli akorát dotáhnout to, co je dneska „normální“ a potřebné. Zrovna nedávno jsme se na téma „nosiče“ další desky bavili. Celý prodej CD jde do kytek a už nikdo a nic to nemůže zvrátit. Problém je akorát v tom, že se přestaly prodávat cedla, ale zároveň nefunguje internetový prodej a stahování muziky. Takže vzniká totální díra, kdy jen vydáváš a nic nepřijímáš a řešíš, kde vzít peníze na další klip, web, desku atd. Nechci aby to vyznělo jako nějaké brečení nebo zoufání, prostě je to tak. Všichni si odvykli za muziku platit a tím, že se s odchodem cedéček se ztratí i určitá vizuální stránka doplňující obsah, se jen zvýrazní povrchnost poslechu stahovaných a pálených dat. Takže je možné, že tato deska vyšla jako poslední ENDLESS deska ve formátu klasického CD.

Před nedávnem jste se vrátili z tří týdenního Maskaron Tour, které jste po celé ČR absolvovali společně se SSOGE, Calathea a Innocens. Deník z turné si čtenáři Whiplashe mohli přečíst na webu, přesto se zeptám – jaké je s odstupem času vaše resumé této šňůry? Vyplatí se tuzemským kapelám jezdit několikatýdenní turné po naší vlasti?

Libor: Určitě se vyplatí, protože je to svým způsobem určitá odměna za proces komponování na zkušebně, kdy se moc nehraje. Dostali jsme se do míst, kde jsme ještě nikdy nehráli a zažili neuvěřitelnou 13- ti fázovou koncertní pařbu. Hlavně jsme se dobře sehráli, což nám hodně chybělo, protože jsme před turné moc koncertů v nové sestavě neodehráli. Takže forma je opět zpátky.
Vláďa: Bylo jen smutné, když jsme přijeli do Teplic, kde mají úplně výborný klub s perfektním zázemím i zvukem, ale přišlo tam 24 lidí a majitelka nám pak na baru řekla, že se klub bude zavírat, protože tam prostě nechodí lidi, ať tam hraje kdokoliv. Naopak potom přijedeš do Brna a tam přijde 300 lidí, kteří udělají pod pódiem pořádný kotel. Jinak co se zážitků a zkušeností týče, tak bylo turné fakt skvělé. Jedna velká pařba.
Libor: Sešla se dobrá sestava kapel a lidí a bylo to velice fajn. Ověřili jsme si, že je akorát potřeba lépe vybírat místa, kde a kdy se bude hrát. Celá organizace Martina Fořta z MAFO, který turné dával dohromady proběhla na velice dobré úrovni. Řekl bych, že o nás bylo postaráno způsobem odpovídajícím předskakování Anathemě. Na naše poměry hodně příjemná změna.


Myslím si, že ENDLESS se povedlo za dobu své kariéry tolik věcí, o kterých 95% dalších českých kapel může jen snít – vytvořili jste si vlastní nezaměnitelný hudební „ksicht“, který je přes progresi ve vaší muzice snadno rozpoznatelný, máte základnu věrných fans, vyhráli jste dvakrát prestižní cenu Anděl, zahráli jste si před několika zahraničními veličinami, z nichž vzpomenu aspoň Anathemu či Opeth… To opravdu není málo. Jaké další cíle jsou tedy ještě před vámi?

Libor: Vlastní uspokojení je začátek pomalé a bolestivé smrti. Já muziku potřebuju a zatím nemám pocit vlastního vyhoření, takže si myslím, že ještě máme co říct a nabídnout. S novou sestavou mi připadá, že jsme úplně jiná kapela, což je obohacující. Cíle jsou pořád stejné, mít dobrou pohodu, nápady, super koncerty, skvělé fanoušky, prachy, auta, sex.
Vláďa: No mně stačí ty super koncerty a skvělí fanoušci, ten zbytek samozřejmě mám.
Libor: Sám za sebe musím říct, že až teď, poprvé od doby, co jsem začal hrát, si to fakt na pódiu užívám a můžeme se tam se spoluhráči na sebe křenit a jít do toho s trochou nadhledu. Prostě zrajeme jak víno.


Pár slov na závěr povídání…máte volné pole působnosti, Líbo a Vláďo…

Vláďa: Nevím, nic mě nenapadá. Snad jen, lidi poslouchejte dobrou hudbu, choďte na koncerty a podporujte české kapely, které máte rádi, protože bez vás je to o ničem.
Libor: Moc děkujeme za prostor a přejeme celé redakci Whiplashe spoustu sil do dalšího hledání kvalitní muziky.


Vláďa Míča

http://www.endless.cz


zpět
Rozhovor přečten: 4647x         Autor: Radek Bubeníček