Whiplash ... Rozhovory ... Rozhovory
Nejnovější

Recenze:
ASMODEUS
MALIGNANT TUMOUR
MORTIFILIA
TERROR
NASTY RATZ

Recenze - live:
SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY

CANNIBAL CORPSE
HARLEJ
BASINFIREFEST 2014

Rozhovory:
IMODIUM
NASTY RATZ
ABRAXAS
TONDA RAUER
D.O.P.

Články:
FESTIVALY A ROZHOVORY
BRUTAL ASSAULT TOUR 2012
ČERNÁ DÍRA XXXII.
ČERNÁ DÍRA XXXI.
VZPOMíNKY NA VADER

Nejčtenější

Recenze:
MASTURBACE
24.10.2006 | 16430 x
CALES
22.10.2006 | 13908 x
HARLEJ
05.10.2006 | 13432 x
HARLEJ
29.10.2006 | 13336 x
FORGOTTEN SILENCE
22.08.2006 | 13325 x

Recenze - live:
NOC PLNÁ HVĚZD
03.08.2006 | 34337 x
ARAKAIN, PANDEMIA
25.12.2006 | 14368 x
KORPIKLAANI a další
08.11.2006 | 14219 x
BRAINWASHING FEST
04.05.2006 | 14204 x
SSOGE, ENDLESS
24.01.2007 | 13912 x

Rozhovory:
MILOŠ "DODO" DOLEŽAL
06.11.2006 | 17483 x
HARLEJ
31.10.2006 | 17450 x

Články:
MASTERS OF ROCK 2007
13.01.2007 | 15732 x
ČERNÁ DÍRA XXIX.
18.12.2007 | 14672 x

 Whiplash
Počet recenzí: 1705
Počet recenzí-live: 236
Počet rozhovorů: 230
Počet článků: 98
Počet skupin: 1071
Počet odkazů: 92
FORGOTTEN SILENCE
Anonymita uprostřed davu



Když se ZAPOMENUTÉ TICHO (FORGOTTEN SILENCE, dále jen FS) čas od času připomene svou studiovou nahrávkou nebo koncertem, je to vždy zaznamenáni hodná událost.
Minimálně pro všechny fanoušky jejich neotřelého hudebního experimentování, muzikantského umu a v neposlední řadě zvláštně enigmatické aureoly, která kapelu obklopuje (především kvůli názvům alb, skladeb a textům samotným). Po dlouhých 6 letech se na sklonku jara pánové Krusty (zpěv/basa), Medvěd (kytara), Marty (klávesy), Čepa (bicí), Hyenik (kytara) a Satyr (zpěv) zjevili s novinkou „La Grande Bouffe“(viz recenze v tomto čísle). Pádný to důvod k pozvání mainmana Krustyho do naší „zpovědnice“.

Začněme úvodem trochu netradičně, a sice jakousi sumarizací dosavadní činnosti FS. Pokud se nepletu, táhnete to společně s Medvědem už bezmála 20 roků, což je úctyhodná doba. Když se ohlédneš do dob vašich počátků a následných let, jak by jsi to vše zrekapituloval?

Nám ani nepřipadá, že už to bude brzy opravdu dvacet let. Prostě se hudbou od počátku bavíme a plníme si svoje sny a vize… párkrát se vyspíš a najednou máš za krkem dva křížky (smích). Je až s podivem, jak nám prozatím vše vychází... Přestáli jsme krize, výměny sestavy a pořád se tak nějak jede dál a myslím,že úspěšně (smích). A hlavně: pořád nás to baví, a to je asi nejdůležitější. Klišé...co?

Ale kdepak. Vždyť co může být pro kapelu lepšího, než když je vlastní existence baví (smích). Vyskytla se někdy uvnitř skupiny nějaká výraznější ponorka či krize, kdy jsi měl sto chutí s tím vším praštit a začít žít tzv.“normální“ život…?

Pamatuji si jeden moment, kdy jsem měl chuť se na vše vykašlat. Možná to bylo spojené s výměnou členů, už si to přesně nepamatuji. Snad kolem roku 2002…nevím. Ten pocit „vykašlat se na hudbu“ trval asi dva dny. Potom jsem se ale vzpamatoval a nechal se z blbých pocitů vyléčit zase hudbou samotnou (smích). Já se považuji v první řadě za fanouška hudby a až potom za někoho, kdo se hudbu i snaží dělat. A vím, že jedině hudba má tu moc tě dostat z průserů a blbých nálad. Hudba tě nakopne nebo i srazí – podle libosti. Nikdy tě nezradí, ale záleží na tom, jak s ní zacházíš...

Zde se mi na mysl vkrádá otázka – dovedeš si vůbec nyní představit svůj život bez muziky? Respektive bez hraní v kapele, neboť předpokládám, že aktivního fandovského poslechu hudby se nikdy nevzdáš…

Ne, rozhodně bych bez hudby nevydržel. Denně musím něco poslouchat. Bez hudby si nedokážu život naprosto představit. Nestraš!! Hudba mi hraje poblíž víceméně neustále. Někdy jí mám samozřejmě dost, a to v případě, že poslouchám něco, co poslouchat musím. Třeba když boduji padesát alb pro časopis Pařát, kam trošku píšu....To je celkem makačka, protože ne každé album, které vychází, je skvělé či poslouchatelné. Ale abych se vrátil k tvé otázce: život bez aktivního hraní si představit ASI dovedu. Ale kolem hudby bych se nějakým způsobem motal stále. Jistě bych se podílel na nějakém studiovém projektu, více bych psal do časopisů, založil distro...cokoliv, jenom abych mohl být muzice blíž a blíž.

Od emise vašeho předešlého opusu „Kro ni ka“ uplynulo skoro 6 let. Poměrně dlouhé prodlevy mezi jednotlivými alby jsou u FS standardní. Čím to je? Pečlivou přípravou, vaší proslulou precizností, s níž pilujete každou jednu skladbu, nedostatkem času,…?

Prodlevy u našich alb ale nebyly dříve tak veliké. Všechno je to o nedostatku času. Většina z nás má hypotéky, rodiny, povolání, a to už nejde dělat hudbu (jakožto svého nevýdělečného koníčka) aktivněji a věnovat mu třeba 90% času. To je realita a jiné to není ani u mnohem větších kapel. Samozřejmě by bylo skvělé se hudbě věnovat naplno, ale sám nevím, jestli bych se hudbou chtěl živit. Mimo to, že bych asi umřel hladem (smích), tak bych byl zřejmě nucen dělat podvědomě kompromisy a myslet na prodejnost. Což jsou věci, na které ve své pozici vůbec nemusíme brát zřetel.

Lišila se příprava a tvorba nového materiálu, který je k slyšení na „La Grande Bouffe“ v něčem od procesu skládání, který jste praktikovali u vašich předchozích nahrávek?

Pouze v tom, že v procesu bylo ve finále zapojeno více lidí. Základ vznikal v sestavě Medvěd (gtr), Krusty a Čepa (drs), přidal se Marty (key), posléze svůj díl přidal Hyenik (gtr) a Satyr (voc). Ale skladby jsou kolektivním dílem, u nás neexistuje jeden jediný autor hudby. Bez přispění všech členů by skladby zněly naprosto jinak, takže každý je důležitý. Jenom prostě někdo vytvoří ten prazáklad, na který se nabaluje zbytek, neméně důležitý. Dokonce bych řekl: častokrát důležitější (smích).

Hudebně se jedná o typický rukopis FS, přesto bych si troufl říct, že jste přitvrdili. Na druhou stranu se otvíráte i dalším hudebním stylům, vždyť na albu zazní v náznacích třeba i reggae. Jak to vidíš ty sám…?

Ano, souhlasím…album „La Grande Bouffe“ je tvrdší. Takhle to z nás vypadnulo a vlastně jsme se tomu vůbec nebránili. Tvrdá hudba nás baví, rychlá hudba nás baví. A ačkoli jsme se do ničeho nijak násilně nenutili, jsme rádi, že se nepodařilo vydat „Kro ni ku č.2“ (smích). Nemáme rádi přílišné opakování se.

Novinku jste pojmenovali po dnes již kultovním francouzském filmu „La Grande Bouffe“ (Velká žranice) z roku 1973. V čem je pro tebe tento snímek natolik zásadní, proč tě tak ovlivnil?

Ten film je čímsi přímo magický. Naprostá dekadence a ne-hranice chování a zacházení se životem. Mastroianni, Piccoli, Noiret a Tognazzi....herecký koncert, který si všichni zúčastnění rozhodně museli užívat. Totálně kouzelných 125 minut. Já ten film viděl kdysi hodně dávno, pozdě v televizi a nedokázal se od něj odtrhnout. Ne že bych byl nějak extrémní fanda do jídla nebo do francouzské kinematografie...ale okouzlila mě ta situace, kdy se parta týpků uzavře do svého vlastního světa uprostřed velkoměsta a tam si žije svoji vlastní realitu. Minisvět uprostřed velkého a organizovaného chaosu. To je mimořádně vzrušující...tajuplné a spiklenecké.

Pojďme se zastavit také u textové složky vaší tvorby, protože tato si zaslouží stejnou pozornost, jako hudba samotná. Je zřejmé, že se hodně zaobíráš otázkami týkající se smyslu našeho bytí a žití, vedeš rozpravy se svým nitrem. Miluješ přírodu, ale i tajuplný rytmus, kterým pulsují velkoměsta během noci. Absorbuješ své zážitky z cest do ciziny, které posléze ventiluješ právě prostřednictvím psaní textů…ale raději si už vezmi slovo, ať se z této otázky nestane můj monolog…

Ale co mám ještě dodávat? Ty jsi to všechno řekl za mě (smích). Je to tak. Textům asi nikdo jen tak nerozumí, ale mně stačí co znamenají pro mě samotného. Jsou to podivné labyrinty slovních spojení, kde má vše svoje místo. Strašně mě to baví motat se v tom a motat všem hlavy (smích). Každopádně jsou moje texty extrémně osobní záležitostí... Nechci nikomu vysvětlovat, co které slovo znamená. Možná je to alibismus, ale budu raději, když posluchači zapojí svoji představivost a hledají vysvětlení sami. Za pokus to stojí.

Už nějaký ten rok ses kvůli pracovním i rodičovským povinnostem nedostal na sólo výlet do zahraničí. Naposledy jsi takto, tuším, dobyl Dánsko. Máš alespoň v hlavě místo a itinerář potencionálního příštího single tripu?

Zatím se nic nechystá. Probíhají spíše rodinné výlety, které jsou ale neméně pohodové, jako třeba loni Belgie. Ale pokud bych měl uvažovat o „single tripu“, byla nedávno v plánu cesta na Fuerteventuru, jenom tři nejbližší chlapi-kamarádi… Ale vše muselo být z osobních a finančních důvodů odloženo ad acta. V tenhle výlet ale stále doufám.

Tak jest, nač zastírat, že i já v něj pořád doufám a chci věřit, že nám to klapne dříve, než budeme uslintaní staříci (smích). Možná dotaz tak trochu „na tělo“. Jsi melancholik, flegmatik či sangvinik? Spíše introvert nebo extrovert? A co ty a misantropie?

Melancholik, flegmatik, introvert…odjakživa. Jsem spíše nezúčastněný pozorovatel všeho kolotání kolem. Ale neřekl bych, že jsem misantrop. Lidi nijak nevyhledávám, ale nemůžu říct, že je nemám rád. Neskrývám se v lesích, s lidmi jsem v kontaktu v zaměstnání, jsem návštěvníkem Brutal Assault či Obscene Extreme a rád se procházím přelidněným městem. Nevadí mi to. Možná čím více lidí je kolem, tím více se cítím anonymní (smích).

K minulému dílku „Kro ni ka“ jste pořídili i velmi vkusný a na české poměry originální videoklip k písni „Mezzocaine“. Plánujete klipové zpracování i pro nějakou skladbu z novinky?

Klip pravděpodobně nebude…snad pokud by někdo sám chtěl, ale vše je otázka financí. Klip „Mezzocaine“ byl fajn, Havran je moc šikovný filmař, ale aktuální album bude bez pohyblivých obrázků. Vlastně ono klip má…pusťte si „Velkou žranici“ (smích)

Současná hudební scéna je, dalo by se říct, přesycena všemožnými kapelami, které hrají sice slušně, ale málokdy umí přijít s něčím inovativním (což na druhou stranu není, přiznejme si, nic jednoduchého). Prozradíš nám, která 3 alba tě v posledních letech nejvíce chytla za srdce?

Hm, máš pravdu…ale nerad bych byl za někoho, kdo vyhledává a poslouchá striktně inovativní a megaoriginální tvorbu. To bych si toho moc neposlechl (smích). Jsem možná spíše staromilec, protože když přemýšlím o třech albech, která mě chytila za srdce, musím uznat, že se jedná o staré kapely, které nelámou prsty na kytarovém krku a nehrají složité rytmy. Tedy ne avantgarda pro avantgardu. Třeba Marillion a album „Happiness Is The Road I+II“ nebo starší „Marbles“. To jsou neskutečné klenoty, které se svojí melancholií trefily do mých nálad a stavů. Krásné texty, krásná hudba, krásný koncert v Praze – asi ten nejlepší, který jsem kdy navštívil. IQ a jejich „Dark Matter“ či „Frequency“…stará dobrá anglická škola progu. Samozřejmě YES a třeba „The Ladder“...to je neskutečný hudební zážitek. Ale abych nebyl jen za suchara, předposlední Nile „Those Whom The Gods Detest“ je luxusní řežba a konečně výtečný zvuk, který jsem u této kapely léta postrádal. Ambientní orgie Atrium Carceri a víceméně jakákoliv jejich deska. Funeral doom Mistress Of The Dead a poslední tři alba. Nezařaditelní The Third And The Mortal, jejichž poslední řadovka „Memoirs“ mě stále dostává do kolen....je toho moc.

FS nekoncertují právě často. Přesto jste na přelomu letošního jara a léta podnikli společné česko-slovenské klubové turné s Dying Passion. Jak bys tuto šňůru s odstupem několika týdnů zhodnotil?

Byla to opravdová dovolená. Každý koncert byl čímsi jiný. Jiná města, jiní lidé… Těch sedm koncertů se může nazývat „turné“ pouze s přihlédnutím ke skutečnosti, že se „tour“ konalo u nás. Myslím, že více koncertů v naší republice snad ani nemá smysl organizovat (pro kapely typu FS a DP). Bohatě stačí Brno, Praha, Ostrava…vše ostatní je spíše příjemný bonus a potěšení pro lokální fanoušky. Zní to necitelně a vypočítavě, ale z ekonomického hlediska je to prostě tak. Každopádně to bylo super! Prostě dovolená se spoustou zážitků...a o sedmi zastávkách. Kdyby to mělo smysl, zopakovali bychom si to zase co nejdříve.

Odtajníš nám závěrem, které slečně patří ty krásné nohy na bookletu „La Grande Bouffe“?

TTo bych taky rád věděl...ale náš fotograf Ruun si toto tajemství schovává pro sebe…

http://www.forgottensilence.cz

„Clara“ 7“EP 1996
„Thots“ CD 1996
„The Hills Of Senyaan Pt.II“ 7“EP 1997
„Senyaan“ CD 1998
„Hathor´s Place“ 7“EP 1999
„Ka Ba Ach“ CD 2000
„Yarim Ay“ 7“EP 2002
„Kro Ni Ka“ CD 2006
„Tumulus“ 7“EP 2008
„La Grande Bouffe“ CD/LP 2012


zpět
Rozhovor přečten: 3129x         Autor: Radek Bubeníček