Whiplash ... Rozhovory ... Rozhovory
Nejnovější

Recenze:
ASMODEUS
MALIGNANT TUMOUR
MORTIFILIA
TERROR
NASTY RATZ

Recenze - live:
SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY

CANNIBAL CORPSE
HARLEJ
BASINFIREFEST 2014

Rozhovory:
IMODIUM
NASTY RATZ
ABRAXAS
TONDA RAUER
D.O.P.

Články:
FESTIVALY A ROZHOVORY
BRUTAL ASSAULT TOUR 2012
ČERNÁ DÍRA XXXII.
ČERNÁ DÍRA XXXI.
VZPOMíNKY NA VADER

Nejčtenější

Recenze:
MASTURBACE
24.10.2006 | 16427 x
CALES
22.10.2006 | 13903 x
HARLEJ
05.10.2006 | 13427 x
HARLEJ
29.10.2006 | 13332 x
FORGOTTEN SILENCE
22.08.2006 | 13321 x

Recenze - live:
NOC PLNÁ HVĚZD
03.08.2006 | 34329 x
ARAKAIN, PANDEMIA
25.12.2006 | 14363 x
KORPIKLAANI a další
08.11.2006 | 14213 x
BRAINWASHING FEST
04.05.2006 | 14198 x
SSOGE, ENDLESS
24.01.2007 | 13906 x

Rozhovory:
MILOŠ "DODO" DOLEŽAL
06.11.2006 | 17481 x
HARLEJ
31.10.2006 | 17446 x

Články:
MASTERS OF ROCK 2007
13.01.2007 | 15728 x
ČERNÁ DÍRA XXIX.
18.12.2007 | 14666 x

 Whiplash
Počet recenzí: 1705
Počet recenzí-live: 236
Počet rozhovorů: 230
Počet článků: 98
Počet skupin: 1071
Počet odkazů: 92
TORTHARRY
Znovuzrození a v plné síle



Východočeská úderka TORTHARRY drtí sluchovody svých fandů nekompromisním mixem agresivního death metalu a řezavě ostrých thrashových riffů již celé dvě dekády! Zdálo by se, že pánové mají již své odehráno, jsou zapsáni mezi giganty v české metalové kronice a mohli by se tudíž s klidným vědomím a svědomím odebrat na zasloužený odpočinek. Nenechme se ovšem mýlit! Trio Dan (kytara/zpěv), Lemy (basa/doprovodné vokály) a Panther (bicí) o ničem takovém vůbec nepřemýšlí. Naopak. TORTHARRY jsou, dalo by se říct, v nejlepších letech, hrají s nebývalou chutí a intenzitou, pilně nyní pracují na novém dlouhohrajícím albu a chystají se opět vyrazit za oceán. Pojďme tedy, u příležitosti 20.narozenin TORTHARRY, prohodit pár slov s Danem Pavlíkem a Martinem „Lemym“ Vackem.

Vaše historie se začala psát před více jak 20 lety. To už je podstatná část lidského života. Jak s odstupem 2 dekád vzpomínáte na „dřevní“ počátky TORTHARRY? Je v tom nostalgie? Napadlo by vás tenkrát, že s kapelou budete řádit v plné síle ještě v roce 2013?

MARTIN: TORTHARRY vznikli před dvaceti lety, ale všechno uteklo tak strašně rychle, že mám pocit, jakoby to bylo včera. Na ty úplný počátky vzpomínáme moc rádi, to je jasný. Tak je to asi u každé kapely, která má něco za sebou a kolem TORTHARRY se toho naštěstí dělo a děje pořád tolik, že na nějakou nostalgii ani není čas. To ale neznamená, že si někdy, třeba cestou na koncerty, nezavzpomínáme. Vlastně to souvisí i s naším živým vystupováním, když hrajeme pecky z naší první desky, to si nejde na minulost nevzpomenout. O tom, jestli budeme hrát za 20 let, tedy v roce 2013, v těch úplných začátcích určitě nikdo nepřemýšlel, ale muziku jsme dělali stejně rádi jako dnes. Jsem rád, že i po 20 letech TORTHARRY mají svůj ksicht, že hodně hrajeme, točíme desky a všechno kolem kapely funguje jako nikdy předtím. A to hlavně díky lidem, kteří v současnosti tým TORTHARRY tvoří.

Co vám koexistence s TORTHARRY v soukromých životech dala a co naopak vzala?

DAN: Tohle je zajímavá otázka a podle mě se takhle ptá nejeden muzikant častokrát i sám sebe. Pokud chceš dělat kapelu na 100% je jasné, že musíš někde ubrat. Častokrát to pak bývá na úkor volných rodinných víkendů, oslav různých narozenin, všelijakých party večírků, srazů apod. Nesčetněkrát se mi už doma stalo, že jsme byli s rodinou někam pozvaní, byla nějaká rodinná oslava, celá naše parta jela kamsi na výlet, někdo slavil narozeniny atd... a já jsem se toho nemohl kvůli vytíženosti v kapele zúčastnit. Je jasné, že to pak občas nemusí dělat „dobrotu“ a díky tomu se doma můžete snadno pohádat. Naše manželky i přítelkyně si zaslouží velký dík za to, že nás nechávají dělat hudbu, kterou milujeme a být tolikrát v roce někde pryč. Na druhou stránku mi osobně muzika dala strašně moc. Díky muzice jsem získal svůj životní koníček, bez kterého bych nemohl být. Za tu dobu jsem poznal mnoho skvělých lidí po celém světě, které bych bez kapely jen těžko někde potkal. Nikdy by mě například nenapadlo, že se někdy budu velmi dobře znát s kapelami jako například Cannibal Corpse nebo Sepultura. Dokonce tak dobře, že když měla například Sepultura v rámci jejich světového tour 2 dny volna a kempovali v Praze, pozvali mě, abych za nimi přijel a jako jediný z ČR jsem s nimi mohl pít pivko a jíst steaky, poslouchat muziku, jammovat v jejich tourbuse, atd. Byl to pro mě nezapomenutelný zážitek a vděčím za to své kapele.

Existuje ve vaší diskografii nahrávka, kterou byste po retrospektivním ohlédnutí se už nevydali? Pokud ano – proč?

DAN: Neřekl bych, že zrovna nevydali. Spíše, že bychom danou nahrávku udělali jinak. Ale to je asi normální. Na každé nahrávce si za nějaký čas člověk najde něco, co by změnil nebo vylepšil. Jako patrně nejméně hudebně a technicky zdařilé osobně považuji CD „Reborn“. Zde bych ale našel jasné příčiny, proč se tak stalo. Od kapely odešel kytarista Jarda a asi rok a půl jsme takřka neexistovali. S Martinem jsme měli jakýsi projekt a jen jsme zkoušeli nové věci. Ale nehrálo se a to je pro kapelu vždy špatné. Kromě toho nám zcela nečekaně kvůli své pracovní vytíženosti dal sbohem bubeník Juan a my najednou nevěděli, co bude dál. Naštěstí se objevil kytarista Máca a po nějakém čase i bubeník Panther a my tak najednou zase byli kompletní. Po delší odmlce živého hraní jsme cítili potřebu co nejrychleji vydat CD, abychom ukázali, že opět jako kapela žijeme. Materiál pro „Reborn“ se udělal dosti narychlo, a to mělo za důsledek jeho ne zcela 100% kvalitu. S odstupem času vím, že jsme jeho vydání klidně mohli o nějaký ten měsíc posunout a CD by určitě dopadlo lépe. Ale to jsou jen „kdyby“... Kromě toho Panther nebyl zvyklý hrát death metal (předtím hrál v zábavové kapele a používal jen 1 kopák), a tak to pro něj byla zcela nová zkušenost, které se rozhodně zhostil se ctí.

Pokud se nepletu, tak s výjimkou alb „Unseen“ a „White“, které vyšly u Dodovy firmy CBR Records, vám žádná jiná deska nevyšla u stejného vydavatele. Čím si to vysvětlujete? Smůla? Špatné podmínky českého hudebního trhu,…?

DAN: Asi jsme někdy až moc nároční (smích). Samozřejmě nejen na vydavatele, ale v první řadě na sebe. U Doda jsme strávili krásných zhruba 10 let. Například mně to rozhodně dalo hodně a hudebně mě Dodo nesmírně obohatil a posunul dál. Naučil jsem se od něj spoustu věcí. Díky němu jsem pochopil, co to je mít kvalitní „kytarový řetězec“, když budu chtít mít dobrý zvuk, apod. Mimochodem, u Doda jsme natočili i 2. CD „Book Of Dreams“. Naše 1. CD „When The Memories Are Free“ vydala firma Taga Records, kterou vlastnil náš kamarád Mirek Kovář. Tenkrát se rozhodl, že vydá poměrně hodně dobrých českých kapel a nějaký čas se mu to i dařilo. Pak přišla jakási krize, vydavatelství zkrachovalo a Mirek se nám kamsi ztratil. Následovaly výše zmíněné roky u Doda a poté, co jsme si řekli, že bychom to chtěli zkusit jinak, jsme se s Dodem rozloučili a začali hledat nového vydavatele. Dohodli jsme se tak s Tomášem Prekem a CD „Reborn“ nám vydalo právě jeho vydavatelství RedBlack. Tomáš ale měl kromě těchto aktivit i další, které pro něj byly důležitější a které ho živily a neměl tak moc dalšího času věnovat se kromě nich 100% kapele. Proto jsme se dohodli na ukončení spolupráce. Následovalo zahraniční vydavatelství Noisehead z Rakouska. Za jejich nabídku jsme byli moc rádi a vše vypadalo skvěle. Bohužel firma nepomáhala kapele jak v propagaci, tak ani v koncertní činnosti, tudíž nám přišlo zbytečné u nich dál zůstávat a dali jsme výpověď, což nebylo zcela jednoduché, protože jsme byli vázáni smlouvou a museli si pak ve finále naše neprodaná CD sami zpětně odkoupit (smích). Takže kdyby někdo sháněl CD „Round Table Of Suicide“, ještě tady nějaké kusy máme. Poslední CD „Beneath“ vyšlo u vydavatelství MetalGate a my jsme s nimi naprosto spokojeni. Jedná se o podobné metalové nadšence, jako jsme my sami a takovou symbiózu jsme potřebovali. Další CD vyjde opět u nich, a to koncem letošního roku.

Je pochopitelné, že v průběhu let se ani vám nevyhnuly personální změny v sestavě. Předpokládám, že není asi právě snadné rozloučit se s dlouholetými členy a najít za ně adekvátní náhradu, která by do kapely zapadla nejen po hudební stránce, ale také po té lidské…

DAN: Tady musím říci, že se nás naštěstí personální změny zase tak moc netýkaly. Vždyť kapela existuje 20 let a za tu dobu se v kapele vystřídali jen 4 kytaristi a 2 bubeníci. To je přeci dobrá statistika nebo ne? (smích) Já jsem vystřídal v roce 1992 kytaristu Karla Stehlíka, což byla první změna v kapele. Dále po cca 14 letech odešel z kapely kytarista Jarda Rubeš, který se už neztotožňoval s naší muzikou a bohužel se nám zároveň hodně vzdálil také lidsky. Za něj jsme našli náhradu v kytaristovi Martinovi Hrubém, kterému všichni říkají Máca. Máca s námi natočil 3 CD, ale začátkem roku 2012 kapelu opustil. Zde bylo po lidské stránce vše naprosto v pořádku a Máca nám v partě rozhodně chybí. Naštěstí se s ním vídáme docela často. Navzájem se zveme na různé akce a kromě toho Máca nadále hraje v našem projektu Czech Sepultura Revival. Poslední změnou byl nucený odchod bubeníka Miloslava Jirmana, kterého všichni znají pod přezdívkou Juan. Kvůli jeho velké pracovní vytíženosti (podobně jako Máca) musel kapelu opustit. Naštěstí i Juana občas vídáme, když za ním přijedeme na hory, kde vlastní horskou chatu. V TORTHARRY to bylo vždy o dobré partě a je jasné, že když někdo z kapely odešel, bylo nám to hodně líto. Náhradu za Juana - Panthera (Jirka Rosa) jsme naštěstí našli velmi rychle a Jirka do kapely okamžitě zapadl. Když odešel Máca, hledali jsme za něj náhradu, ale bohužel marně. Nesehnali jsme nikoho, kdo by splňoval naše představy sólového kytaristy, a tak jsme se dohodli, že to zatím prostě budeme „dávat“ ve třech a soudě podle dosavadních ohlasů jsme se prý rozhodli dobře. Tak uvidíme, jak to všechno bude dál...

Z koncertního hlediska jste vždy byli velmi aktivní skupinou. Dobíjí vás i po těch letech a stovkách odehraných setů stále pódiová prezentace?

DAN: Budu mluvit za sebe. Mě určitě ano. Pro mě je kapela hlavně o živé prezentaci, o kontaktu s lidmi, s fanoušky, a to nejen během vystoupení, ale i před ním nebo po něm, na webu kapely, na našem Facebooku...atd. Já jsem vždy nervózní, když nehrajeme třeba 2 víkendy po sobě a nejradši bych jel kamkoli, jen abych už zase mohl vystupovat. Pořád se na hraní moc těším. Baví mě i cestování s kluky v autě. Vždy tam je velká legrace a dobře se bavíme. Je to asi dáno také tím, že jezdíme dodávkou pro 9 lidí, která je velmi pohodlná a nemusíme se vůbec mačkat a na každý koncert s námi jezdí manažer Goro, zvukař Pedyk a za volantem sedí spolehlivý řidič Zdenda. Častokrát s námi jezdí i spousta našich přátel, takže jak říkám, na cestu se vždy těším a každý „zájezd“ TORTHARRY je pro mě velmi příjemným zážitkem.

V roce 2007 jste dostali možnost vydat se po boku Gorgoroth a Belphegor za oceán na turné do Brazílie. Jistě tato exotická šňůra byla i pro vás, ostřílené harcovníky, v něčem nová a přínosná…

DAN: Byl to pro nás prozatím jeden z vůbec největších zážitků v kariéře a zároveň i nejvzdálenější místo, kam jsme se s kapelou za ty roky dostali. Když jsme tuto nabídku obdrželi, nemuseli jsme vůbec váhat. Tohle se neodmítá. Kromě toho to bylo přes agenturu, která tam pořádá akce s velkými jmény a vše bylo pojato naprosto profesionálně. Hned po příletu na letiště v Sao Paulu si nás vyzvedl osobní řidič a společně s Belphegor nás odvezl do hotelu. A pak už se to takto opakovalo každý den. Ráno přesun na letiště, po přistání nás odvezli na hotel, siesta, cesta na oběd typu „churrasco“ čili sněz, co zvládneš, přesun na hotel, siesta, přesun na koncert. Po koncertě následovaly afterparty a cesta zpět na hotel. Všechny hotely byly minimálně 4*, takže jsme si užívali doslova luxusu. Prostě nezapomenutelný zážitek z profesionálního tour, o kterém si doteď velmi často povídáme, když jedeme někam hrát. Naštěstí vím, že se tam zase brzy ukážeme, takže se máme všichni na co těšit. (smích)

Máte nějaký sen, kam byste se v rámci svých koncertních výjezdů chtěli ještě podívat? Podělíte se s námi o vaše nejlepší a naopak nejhorší zážitky z prožitých turné?

DAN: Určitě taková místa jsou. Budu mluvit opět za sebe. Osobně bych se velmi rád podíval do Mexika, protože jsem tam prožil krásných 7 let se svými rodiči. Můj otec tam dělal zahraniční obchod a my s mamkou mohli jet s ním. Mexiko je skvělá a krásná země a já se tam prostě a jednoduše musím za každou cenu vrátit. A nejlépe s naší kapelou. Dále bych se rád podíval do více zemí Jižní Ameriky. Hodně mě láká Argentina a Chile. Potom bych se chtěl podívat do některých asijských zemí nebo klidně i do Ruska. Evropu máme tak nějak docela projetou, ale klidně si zopakuju jakoukoli štaci, kde už jsme někdy byli. Pro mě bylo největším zážitkem už výše zmiňované turné po Brazílii a také společné tour se Sepulturou, které jsme jeli vloni v červnu. Dále naše dvě tour po Litvě a Lotyšsku, které proběhly v letech 1998 a 1999. Nerad bych také zapomněl na skvělá vystoupení na festivalech jako Brutal Assault, Basinfire festivalu nebo námi pořádaném festivalu MetalGate Czech Death Fest, kam bychom velmi rádi pozvali každého fanouška dobré metalové muziky se zaměřením na českou a slovenskou scénu - www.czechdeathfest.cz. Je jasné, že jsme zažili i velmi negativní zážitky. Například v roce 1998, kdy jsme po koncertě na festivalu v Portugalsku společně s tamní policií naháněli pořadatele, aby nám vyplatil dohodnutý honorář a my tak měli na cestu domů. Jednou se nám stalo, že na naší akci přišel 1 divák. Pořadatel se zcela vykašlal na propagaci a o akci nikdo nevěděl. Nakonec jsme si to ale užili i tam, protože jsme se dost opili (smích). To se psal nějaký rok 1995. Cestou z jednoho festivalu jsme měli hodně velké štěstí, když jsme měli velkou autonehodu a zcela odepsali auto, které jsme měli půjčené a autopůjčovny. Nikomu se nic vážného nestalo. Dostali jsme se domů až další den dopoledne a už odpoledne jsme museli jet odehrát koncert do nedalekého letního areálu na Výravě u Hradce Králové. Mazec! Nedávno se nám také stalo, že nám zmizela manažerova peněženka ze šatny pro muzikanty. Bohužel v ní měl shodou mnoha okolností dost velký obnos. Ještě hůře se ale jeví fakt, že vše nasvědčuje tomu, že nám to sebrala jedna kapela, která tam ten večer hrála s námi.

Odehráli jste i menší klubové tour se Sepulturou. Nepodařilo se vám při této příležitosti navázat s těmito velikány světové metalové scény nějaký bližší-přátelský kontakt, jenž by mohl eventuálně vyústit v pozvání Sepultury na nějakou větší společnou šňůru?

DAN: Jak jsem zmínil výše, se Sepulturou se známe poměrně dobře a například já mám s nimi vyloženě přátelské vztahy a velmi často si s mnohými z nich píšu a jsem v běžném kontaktu. Během tohoto tour jsme společně prožili spoustu hezkých okamžiků a pro mě osobně to byl jeden z největších hudebních zážitků v mém životě. Kdo dělá do muziky tak ví, že dnes to rozhodně není o tom, že se znáte s nějakou kapelou a ta si vás určí jako předkapelu. To se děje opravdu jen ve výjimečných situacích. Většinou to funguje tak, že když jede Sepultura turné, firma tam nasadí další svoje kapely nebo to prodá jako balíček nějaké jiné firmě. To znamená, že si případnou účast na nějakém turné musíte předem zaplatit. Takové turné vás pak přijde na opravdu hodně peněz a je jen na vás, zda do toho půjdete nebo ne. Kromě toho musíte mít samozřejmě i dobré kontakty, abyste věděli, s kým toto případně řešit. Turné s velkou kapelou je dnes hlavně záležitostí dobrých kontaktů a peněz.

Od září 2012 pracujete na novém albu. Co od něj mohou vaši fans očekávat?

DAN: My jsme nikdy nebyli kapelou, která by zkoušela vyloženě měnit svůj styl s každým novým CD. Samozřejmě se snažíme, aby na každém novém CD bylo něco trochu jiného, než tomu bylo na předchozím albu, ale do jaké míry to pak posluchač nebo recenzent vnímá jako jakýsi posun, změnu nebo naopak mu to přijde stejné, to nedokážeme zcela objektivně posoudit. Rozhodně ale nechceme ustrnout na jediném postupu skládání. Vždy jsme ovlivněni tím, co jsme za poslední dobu slyšeli, co nás zaujalo a co se nám samozřejmě líbí. Každý nás má nějaké kapely, které má radši než ti ostatní v kapele a z nich také pochopitelně vychází při svém skládání. A pak je na nás třech, abychom se vzájemně dohodli a dokázali tyto vlivy co nejlépe stmelit ve výsledný song. Nové CD, na kterém teď usilovně pracujeme, je prvním, které budeme nahrávat pouze ve třech. Tomu například odpovídají kytarové riffy, které jsou uzpůsobeny právě pro jednu kytaru. Dříve se vždy pracovalo na tom, aby se obě kytary spolu navzájem vhodně doplňovaly. Teď je to spíše o přímočarých a valivějších riffech než o rozkladu melodií, vyhrávkách a mnoha sólech. Také chceme daleko více zapracovat na vokálech a to tak, že se s Martinem budeme ve zpěvu mnohem častěji střídat a věříme, že díky tomu bude jak nahrávka, tak i živé hraní pestřejší. Podle mého názoru očekávejte od nové nahrávky větší přímost, syrovost, rychlost, více tempových změň a také více změn ve vokálech. Kromě toho se na nahrávce objeví i občasné „modernější“ vsuvky, které jste zatím u TORTHARRY nemohli slyšet.

Díky moc za rozhovor a přeji hodně štěstí do minimálně dalších 20 let existence!!!

http://www.tortharry.com


zpět
Rozhovor přečten: 2998x         Autor: Radek Bubeníček