Whiplash ... Rozhovory ... Rozhovory
Nejnovější

Recenze:
ASMODEUS
MALIGNANT TUMOUR
MORTIFILIA
TERROR
NASTY RATZ

Recenze - live:
CANNIBAL CORPSE
HARLEJ
BASINFIREFEST 2014
HARLEJ
BRUTAL ASSAULT 2013

Rozhovory:
NASTY RATZ
ABRAXAS
TONDA RAUER
D.O.P.
DIPTHERIA

Články:
FESTIVALY A ROZHOVORY
BRUTAL ASSAULT TOUR 2012
ČERNÁ DÍRA XXXII.
ČERNÁ DÍRA XXXI.
VZPOMíNKY NA VADER

Nejčtenější

Recenze:
MASTURBACE
24.10.2006 | 16075 x
CALES
22.10.2006 | 13551 x
HARLEJ
05.10.2006 | 13082 x
HARLEJ
29.10.2006 | 12975 x
FORGOTTEN SILENCE
22.08.2006 | 12934 x

Recenze - live:
NOC PLNÁ HVĚZD
03.08.2006 | 33888 x
ARAKAIN, PANDEMIA
25.12.2006 | 13953 x
KORPIKLAANI a další
08.11.2006 | 13795 x
BRAINWASHING FEST
04.05.2006 | 13780 x
SSOGE, ENDLESS
24.01.2007 | 13524 x

Rozhovory:
MILOŠ "DODO" DOLEŽAL
06.11.2006 | 17059 x
HARLEJ
31.10.2006 | 16946 x

Články:
MASTERS OF ROCK 2007
13.01.2007 | 15258 x
ČERNÁ DÍRA XXIX.
18.12.2007 | 14222 x

 Whiplash
Počet recenzí: 1705
Počet recenzí-live: 234
Počet rozhovorů: 229
Počet článků: 98
Počet skupin: 1071
Počet odkazů: 92
ABRAXAS
Stále žijeme a zrajeme



Česká rocková formace ABRAXAS vznikla přesně před 40 lety, tedy roce 1976. V počátku se v tvorbě skupiny prosadila inspirace legendárními britskými Pink Floyd a velmi postupně se zvuk i jevištní show (na tu dobu neobvyklé jevištní ztvárnění: promítání filmů, projekce diapozitivů, světelné efekty) proměnila v dravý rockový proud inspirovaný novou vlnou na začátku 80. let. Přes mnohé personální změny a nesnáze osudu si ABRAXAS postupně mezi fanoušky vydobyl status kultovní kapely. A tak je tomu i v současnosti, kdy skupina své čtyřicáté existenční jubileum slaví hojnou nahrávací i koncertní aktivitou. Na otázky mi odpovídal jeden ze zakladatelů ABRAXAS, kytarista a zpěvák Slávek Janda.

Slávku, jak nyní, s odstupem několika dekád, vzpomínáš na rok 1976, kdy jste dali vzniknout ABRAXASu na troskách pražské kapely Abraam…?

Vidím to jako by to bylo dnes. Psal se rok 1976. Zavolal mi Ivan Sekyra jestli si nechci přijít zajamovat.( To byla činnost, kdy si muzikanti hráli jen takové improvizace, které nebyly nijak nacvičené. Dnes už se to nedělá a tak je možné, že již nikdo neví, co to je jam.) Párkrát jsem tam šel. Ve zkušebně byl Ivan Pelíšek, Tonda Smrčka a Ivan Sekyra. Byla tam fajn nálada. Asi po třetí návštěvě jsem navrhnul, ať uděláme vlastní repertoár a začneme veřejně vystupovat. Ze začátku se na mě všichni dívali jestli jsem se jako nezbláznil, ale nakonec do toho šli. První koncert proběhl tedy v tomto obsazení. Hráli jsme spíš jazzrock. Tak vznikly skladby jako “Cesta jinam” nebo “Školník”. Postupně se na nás nalepovaly další spřízněné duše jako třeba Richard Žák, který namaloval na tu dobu převratný obraz, který se po rozvícení UV lampy rozzářil do tehdá velice psychedelických barev. Také jsme promítali diapozitivy, pouštěli film a řešili scénu při našich koncertech. Rád bych jmenoval pár lidí, kteří nám hodně pomohli, např. Oldu Shullera, jenž nám navrhl a ušil speciální oblečky a vytvořil i scénu. Nebo náš dvorní fotograf Petr Pištěk a v neposlední řadě musím jmenovat našeho zvukaře Aleše Perglera, který vymyslel naše logo, jež používáme dodnes a které bylo první skutečné logo, které tady kdy hudební skupina měla.

Na svou dobu jste byli nevídaně kreativní, nebáli jste se experimentů. Takové Faith No More, které chovám ve velké úctě, jste přeběhli o dobrých 10 let… Prozradíš nám, jaké kapely v té době formovaly vaše hudební smýšlení?

Řekl bych, že Santana, Mahavishnu Orchestra, později pak Pink Floyd a spousta dalších skupin té doby. Nutno ovšem zmínit, že posluchači tehdy byli schopni vnímat i složitější hudbu. Prostě více se poslouchalo a méně pařilo. Podle mého názoru úpadek hudby začal v 80. Letech, když začala vysílat MTV. Tenkrát pak začal být důraz víc na obraz než na hudbu, a to se od té doby nezměnilo. Mrzí mě, že sedmdesátá léta jsou podceňována, ale já je vidím jako velice přínosné a hudebně možná nejvýznamnější.

Cítíli jste v 80. letech hudební souznění s nějakou československou kapelou?

V této době nás řadili do kategorie “Nová vlna”, takže jsme se potkávali s kapelami jako byl Pražský výběr, Letadlo, OK band, Jasná páka a spousta dalších. ABRAXAS šel ale vždycky svojí cestou.

V čem pro vás byla (z hudebního úhlu pohledu) průlomová Sametová revoluce v roce 1989…?

To byla pro kapely těžká doba, protože staří pořadatelé končili a o nových jsme nevěděli. Proto bylo málo koncertů a já se musel uchýlit k hraní např. v hotelu Diplomat nebo hraní na lodi v Karibiku. Teprve když začal fungovat internet, tak se situace zlepšila. Už jsme ale nikdy nehráli 15-20 koncertů měsíčně, spíš tak 5 maximálně 10.

Které vaše album znamenalo, z vašeho hlediska, zásadní průlom v kariéře ABRAXAS?

Průlomem bylo už vydání 1. alba. Je ale nutno říct, že na nás chodilo hodně lidí již i před debutem. Po vydání alba jsme začali mít opravdu vysoké návštěvy, a to i v menších městech.

Pro každou kapelu je, z hlediska kvalitního fungování, stěžejní role manažera. Jaké zkušenosti jste, za dobu existence skupiny, absolvovali s manažery…?

ABRAXAS měl s manažery vždycky trochu problém. Před rokem 89 totiž tato funkce právně vůbec neexistovala, a tak se manažeři museli oficiálně vydávat za moderátory, muzikanty nebo techniky. A myslím, že dodnes je to znát. Prostě chybí ta tradice a ani po roce 89 se moc dobrých manažerů nevytvořilo. Taky asi proto, že manažer je obchodní funkce a pokud někdo chtěl vydělat peníze, byla spousta lukrativnějších odvětví. Takže nakonec vyrostli manažeři spíš z fanoušků hudby. ABRAXAS měl na manažery smůlu. Nechci jmenovat, ale třeba jeden nás dost drsně okrádal, jiný byl zase neschopný, z dalšího se stal podrazák, takže jsem musel spoustu manažerských prací dělat sám. Bohužel musím říct, že jak jde o prachy, tak je zle. Moje zkušenost je, že kapela spíš vydrží, když vydělává málo, než když vydělává hodně.

Vzhledem k tomu, že existujete 40 let, předpokládám tak trochu, že patříte ke staré škole, jako je má maličkost, která preferuje fyzické hudební nosiče před jejich náhradami v elektronické podobě. Jak se díváte na současný trend alb stahovaných a šířených po Internetu…?

Taková je prostě doba. Má to svoje klady i zápory. Ale pro hudební byznys je to rána do vazu. V podstatě dnes si CD koupí už jen opravdu skalní fans a více kupuje starší generace, která chce mít prostě něco v ruce a nespokojí se se stahováním. Pokles prodeje hudebních nosičů je naprosto zdrcující. Odhadl bych to tak na 5 procent ve srovnání z dobou gramofonových desek.

Aktuálně je k mání hned několik vašich novějších alb, např. „Tribute“ věnované diskografii ABRAXAS. Jak na něj nahlížíte? Mrzí vás neúčast umělců, jako je Dan Bárta, Roman Dragoun či Monika Načeva?

Těžko můžete mít zastoupenou celou českou scénu. Album “Tribute” ale vyšlo už před dvěma roky. Hrozně to letí. V loňském roce jsme natočili řadové album “Klid” a teď právě vyšla bestofka dvojalbum s názvem “Nekonečný boogie” Tuto nahrávku budeme křtít na našem koncertě v pražském RockCafe 2.6.2016.

Díky moc za rozhovor. Máte nějaký vzkaz pro vaše fanoušky/naše čtenáře?

Stále žijeme a zrajeme, přijďte si nás poslechnout na živo.

www.abraxas.cz



zpět
Rozhovor přečten: 2129x         Autor: Radek Bubeníček