Whiplash ... Rozhovory ... Rozhovory
Nejnovější

Recenze:
ASMODEUS
MALIGNANT TUMOUR
MORTIFILIA
TERROR
NASTY RATZ

Recenze - live:
SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY

CANNIBAL CORPSE
HARLEJ
BASINFIREFEST 2014

Rozhovory:
IMODIUM
NASTY RATZ
ABRAXAS
TONDA RAUER
D.O.P.

Články:
FESTIVALY A ROZHOVORY
BRUTAL ASSAULT TOUR 2012
ČERNÁ DÍRA XXXII.
ČERNÁ DÍRA XXXI.
VZPOMíNKY NA VADER

Nejčtenější

Recenze:
MASTURBACE
24.10.2006 | 16486 x
CALES
22.10.2006 | 13960 x
HARLEJ
05.10.2006 | 13493 x
HARLEJ
29.10.2006 | 13391 x
FORGOTTEN SILENCE
22.08.2006 | 13380 x

Recenze - live:
NOC PLNÁ HVĚZD
03.08.2006 | 34405 x
ARAKAIN, PANDEMIA
25.12.2006 | 14427 x
KORPIKLAANI a další
08.11.2006 | 14283 x
BRAINWASHING FEST
04.05.2006 | 14273 x
SSOGE, ENDLESS
24.01.2007 | 13968 x

Rozhovory:
MILOŠ "DODO" DOLEŽAL
06.11.2006 | 17553 x
HARLEJ
31.10.2006 | 17529 x

Články:
MASTERS OF ROCK 2007
13.01.2007 | 15801 x
ČERNÁ DÍRA XXIX.
18.12.2007 | 14736 x

 Whiplash
Počet recenzí: 1705
Počet recenzí-live: 236
Počet rozhovorů: 230
Počet článků: 98
Počet skupin: 1071
Počet odkazů: 92
NEVERMORE
Tolerance, respekt, pochopení



     Americké město Seattle, ležící na severozápadním cípu Spojených států amerických, má asi většina našich čtenářů zafixované jako místo, kde spatřil světlo světa emotivně rozervaný rockový styl grunge, zažívající svůj vrchol někdy před deseti lety. Věkově starší z vás se však zcela jistě rozpomenou i na výtečné progresivní Queensryche anebo power-thrash metalové Sanctuary. A právě z popele druhé vzpomenuté skupiny vznikli v roce 1994 NEVERMORE v čele s talentovaným vokalistou Warrelem Danem, jehož ze Sanctuary následovali do nového působiště ještě kytarista Jeff Loomis a basák Jim Sheppard. Tenhle vypečený trojlístek doplnil na kvartet bubeník Van Williams a mohlo se začít. NEVERMORE si vydobyli celosvětové renomé hned svým eponymním debutem, na němž navázali na progresivní power-thrash své předešlé formace, jež okořenili navíc o moderní vlivy a zvláštně schizofrenní atmosféru. S každým dalším albem, ať již nyní máme na mysli výbušné „The Politics Of Ecstasy“, depresivní „Dreaming Neon Black“, či melancholickým oparem zahalenou „Dead Heart In A Dead World“ NEVERMORE zráli jako to nejkvalitnější víno. Fakt, že naděje do nich vkládané, byly naprosto oprávněné, dokázala tato kapela i letos vydáním monumentální novinky „Enemies Of Reality“. Více se již dozvíme od strunmistra Jeffa Loomise.

Jeffe, pojďme se na chvíli vrátit k vašemu předešlému LP „Dead Heart In A Dead World“, které se stalo velice úspěšným počinem vaší dosavadní diskografie a obdrželo po zásluze pozitivní ohlasy jak od posluchačů, tak i hudební kritiky. Překvapil váš nějak úspěch tohoto alba, nebo vše probíhalo podle vašich předpokladů a očekávání?

My jsme pochopitelně doufali, že by tahle nahrávka mohla zabodovat, ovšem tak velký úspěch jsme opravdu nečekali. Tím příjemněji jsme byli zaskočeni. Ohlasům alba odpovídala i celkem vysoká prodejnost, takže „Dead Heart In A Dead World“ se stalo naším dosud nejlépe se prodávajícím počinem. Na druhou stranu nepatříme k těm, kteří by se upínali k minulosti. Hledíme dopředu, neopájíme se narcisticky tím, co bylo. Doufáme, že si nové album „Enemies Of Reality“ povede mezi fans neméně zdatně, než jeho předchůdce, třebaže není na první dojem tak líbivé jako „Dead…“.

Podepsala se dobrá prodejnost minulého LP také na tom, že se nyní aktivitám s NEVERMORE můžete věnovat na plný úvazek, nebo jste stále ještě nuceni mít nějakou vedlejší výdělečnou činnost?

Bohužel stále nevyděláváme s NEVERMORE tolik peněz, abychom si mohli dovolit financovat sebe a své rodiny pouze z toho, co nám poskytne prodejnost desek a koncerty. Máme všichni práce na částečný úvazek, jiná možnost zatím není. Nicméně jsme optimisté, s každým novým albem ty finance o trochu povyskočí, takže chceme věřit tomu, že nás NEVERMORE tak do roka bude živit. Třeba to vyjde už s naším aktuálním albem, byla by to paráda…

Během vašeho celosvětového turné, které jste jeli na podporu minulého LP, se v tisku objevily spekulace o tom, že zpěvák Warrel Dane začíná mít neshody se zbytkem kapely. Co na tom bylo pravdy?

(znechuceně) Ach, celé to je absolutní nesmysl! Nevím už, kde se ty fámy objevily jako první, tuším v jednom anglickém magazínu (Jeff měl zřejmě na mysli Kerrang! – pozn.aut.), který si podobnými pitomostmi snaží už pár let navýšit prodejnost. Pravda je taková, že naše vztahy s Warrelem byly a jsou úplně normální, vycházíme všichni v pohodě, nemáme mezi sebou problém. Kdyby to neklapalo, nebyli bychom schopni natáčet alba apod. Jsou kapely, jejíž členové natočí desku, odjedou turné a pak se třeba půl roku nevidí. My společně občas zajdeme do kina, na koncert nebo na pivo, takže jak vidíš, naše vztahy jsou skutečně přátelské.

Jelikož tenhle rozhovor pácháme v jakémsi předtermínu vašich oficiálních promo povinností, nedorazil ke mně ještě promáč s vaším aktuálním albem „Enemies Of Reality“. Prozradíš mi, co od vaší novinky můžeme očekávat? V čem se tato například liší od předchůdce „Dead Heart…“?

To mě mrzí, že jsi to ještě neslyšel. Novinka je určitě velmi přímočará, agresivní a syrová, jak jsem již zmínil, k určité uhlazenosti, kterou disponovalo „Dead Heart…“, má poměrně daleko. Pokud by ti pomohlo nějaké srovnání, asi bych aktuální nahrávku přirovnal k LP „The Politics Of Ecstasy“, což ale neber tak, že by se hudebně či textově jednalo o nějaké volné pokračování zmíněné desky. Nová fošna je také progresivnější a krapet více melodická. Věřím, že fanouškům NEVERMORE se bude líbit.

Na post producenta jste si tentokráte vybrali Kellyho Greye, jenž je spíše znám jako dvorní producent melodičtějších spolků (Dokken, Queensryche, ad.). V čem s odstupem času spatřuješ Kellyho největší přínos pro tvorbu NEVERMORE?

(smích) Kellyho jsme si vlastně vybrali tak trochu paradoxně… Věděli jsme o něm, že dosud pracoval takřka výhradně s hardrockovými formacemi, ale právě proto jsme si řekli, že by nebylo od věci zjistit, co takovýto člověk svede s agresivním repertoárem naší novinky. A Kelly se s tím popral navýsost statečně, s obrovskou vervou, chutí a nasazením. To nám na něm přímo imponovalo. Pokud bych měl vypíchnout jeho největší přínos, zvolil bych asi fakt, že navzdory tvrdým skladbám Kelly dokázal každé z nich vtisknout punc melodičnosti bez toho, aby narušil syrovost jejich vyznění. To je už přece jen kus umění, což vyžaduje šikovného profesionála. Kelly je profík každým coulem! Výborný chlapík.

Zaujal mě titul aktuálního alba. Kdo jsou, dle vašeho mínění, ti „Nepřátelé reality“? Má snad titul něco do činění se současnou neradostnou a chaotickou situací, která panuje ve světě (války, konflikty, terorismus, ekologické katastrofy apod.)?

Vlastně by to tak šlo také říct, snad alespoň v náznacích. Těmi nepřáteli jsou míněni lidé. Vezmi si, že člověk je sám o sobě nepřítelem pro celou společnost, už jen stylem svého života. Konzumní civilizace, jejíž jsme součástí, je jako rakovina požírající celou planetu. A je smutné, že jen málokdo je schopen tento fakt upřímně reflektovat. To je skutečnost, která „žere“ všechny členy NEVERMORE, nejen Warrela, jenž je autorem textů.

Apropó – tím jsi mi nahrál na smeč další otázky. Warrel a jeho texty se silně bizarním nádechem, to je kapitola sama o sobě. Je určitá bizarnost a abstrakce přítomna i v nových textech?

Máš pravdu. Warrel má svůj nezaměnitelný styl psaní a buď si jistý, že se ho drží i na novince. Musím říct, že některé jeho úvahy jsou opravdu chorobné! Myslím, že psychiatři by po jejich přečtení měli o čem diskutovat, haha… Ať už je to ale jaksepatří kontroverzní, nikdo nemůže Warrelovi upřít, že je originální a svůj.

Před chvíli jsme zmínili, že žijeme v podivném a chaotickém světě, který se v dohledné době těžko změní k lepšímu. Dovedeš si, Jeffe, představit svou existenci v nějaké jiné časové periodě lidské evoluce? Pokud ano, kdy by to bylo?

Zatraceně těžký dotaz, chlape. Souhlasím s tím, že přítomnost opravdu není zrovna ideální dobou pro život, jenže co je vlastně ideální…? Pokud se nad tím zamyslím, určitě by mě zajímala spíše budoucnost, než-li minulost. Co bylo v minulosti, máme docela dobře zmapované, ale to, co nás za několik desítek nebo stovek let teprve čeká, to je zatím ve hvězdách. Nebylo by asi od věci vědět, jak bude Země vypadat v roce 2103, i když…na druhou stranu…docela se té představy děsím. A pokud bych měl přece jen možnost cestovat do minulosti, zvolil bych asi 17. století – dobu, kdy žilo nejvíce geniálních hudebních skladatelů.

Vraťme se však do přítomnosti a podívejme se na vaše rodné město – proslulý Seattle. Město, které po světě proslulo především jako kolébka hudebního stylu grunge, avšak také pro svůj nechvalně známý primát v nejvyšším počtu sebevražd v celých Spojených státech amerických. Co nám k tomu, Jeffe, povíš?

Co se týče fenoménu grunge, tak musím přiznat, že mně tento styl nikdy k srdci právě nepřirostl, i když takové spolky jako Alice In Chains jsem uznával – měly drive, nápady a spoustu energie. Fakt dobré. Ale ostatní kapely grunge stylu…Jak je vidno, grunge měl, v porovnání s jinými žánry rockové hudby, poměrně jepičí život. Dnes už aktivně fungují pouze Pearl Jam, ale nemyslím si, že by se jim nějak obzvláště dařilo, ani v Seattle už nemají moc příznivců… Pokud jde o ty nešťastné sebevraždy, tak v tom máš pravdu, bohužel. Čím to je zaviněno? Několika faktory, mimo jiné zřejmě i zdejším nevlídným podnebím, máme často pošmourno, hodně zde prší…myslím, že takovému Londýnu můžeme pouze závidět. Co ti budu nalhávat, i já sám mám čas od času deprese. Ale na druhou stranu své rodné město miluji a rozhodně neuvažuji o tom, že bych se snad odstěhoval. Narodil jsem se zde a Seattle má pro mě své kouzlo, které se dost obtížně vysvětluje.

Kdyby sis teď měl zahrát na psychologa a popsat nám charaktery jednotlivých členů NEVERMORE, co by jsi nám, Jeffe, řekl?

Kruci chlape, ty mi dáváš…haha. Jsem všechno, jen ne psycholog, proto se nyní nebudu pouštět do žádných hlubokých analýz svých spoluhráčů. Určitě ale nepřestřelím prohlášením, že nejvíce ulítlý je z nás zpěvák Warrel a relativně normální je basák Jim. Každý jsme naprosto jinou individualitou, ale vzájemně se hluboce respektujeme a proto si asi také tak dobře rozumíme a jsme schopni bez potíží fungovat v jedné kapele. Tolerance, respekt a pochopení, o tom jsou NEVERMORE.

Diskografie:

Nevermore 1995
In Memory (EP) 1996
The Politics Of Ecstasy 1996
Dreaming Neon Black 1999
Dead Heart In Dead World 2000
Enemies Of Reality 2003

Odkaz:
http://www.nevermore.tv


zpět
Rozhovor přečten: 4255x         Autor: Radek Bubeníček