Whiplash ... Rozhovory ... Rozhovory
Nejnovější

Recenze:
ASMODEUS
MALIGNANT TUMOUR
MORTIFILIA
TERROR
NASTY RATZ

Recenze - live:
SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY

CANNIBAL CORPSE
HARLEJ
BASINFIREFEST 2014

Rozhovory:
IMODIUM
NASTY RATZ
ABRAXAS
TONDA RAUER
D.O.P.

Články:
FESTIVALY A ROZHOVORY
BRUTAL ASSAULT TOUR 2012
ČERNÁ DÍRA XXXII.
ČERNÁ DÍRA XXXI.
VZPOMíNKY NA VADER

Nejčtenější

Recenze:
MASTURBACE
24.10.2006 | 16430 x
CALES
22.10.2006 | 13908 x
HARLEJ
05.10.2006 | 13431 x
HARLEJ
29.10.2006 | 13336 x
FORGOTTEN SILENCE
22.08.2006 | 13325 x

Recenze - live:
NOC PLNÁ HVĚZD
03.08.2006 | 34334 x
ARAKAIN, PANDEMIA
25.12.2006 | 14366 x
KORPIKLAANI a další
08.11.2006 | 14218 x
BRAINWASHING FEST
04.05.2006 | 14204 x
SSOGE, ENDLESS
24.01.2007 | 13911 x

Rozhovory:
MILOŠ "DODO" DOLEŽAL
06.11.2006 | 17482 x
HARLEJ
31.10.2006 | 17450 x

Články:
MASTERS OF ROCK 2007
13.01.2007 | 15732 x
ČERNÁ DÍRA XXIX.
18.12.2007 | 14672 x

 Whiplash
Počet recenzí: 1705
Počet recenzí-live: 236
Počet rozhovorů: 230
Počet článků: 98
Počet skupin: 1071
Počet odkazů: 92
R.E.T.
Čas je na jejich straně



     Už déle jak patnáct let fungující kapela R.E.T. se za dobu své existence ocitla v mnoha složitých situacích (tragická smrt vlastního zvukaře Daniela Korbuta, krach předchozího vydavatelství apod.). Jenže beskydští horalé platí za tvrdé chasníky, kteří problémy řeší a nevymlouvají se na všechno ostatní. A jelikož podobnou náturou oplývají rovněž třinečtí náladotvůrci, je nabíledni, že skupinu nepotkal osud většiny severomoravských talentů, kteří začátkem devadesátých let minulého století začali odkrývat a opěvovat krásy doom metalové melancholie. R.E.T. nadále pokračují, přičemž končit rozhodně nemíní. Kapela se sice nikdy netlačila do centra dění a spíše se pořád pohybuje na metalové periférii, nicméně vzácná vyrovnanost jejich pěti opusů si cestu do vyšších pater jistojistě zaslouží. O dojmy z aktuálního alba „The Dark At The End Of The Tunnel“ se přišel podělit bubeník souboru, Jiří Szotkowski…

Novinka „The Dark At The End Of The Tunnel“ navazuje na desku „In Love With Blood“. Pořád se držíte svého čitelného „R.E.T. stylu“, ale tentokrát se dá tvrdit, že jste ukázali vaši druhou tvář (vycházející ovšem ze stejných kořenů…). Album nepůsobí tak komplexně, písně jsou „jednodušší“, přístupnější, ale na druhou stranu přibyla údernost, dravost a rychlost…

Pokud bych to měl vyjádřit obecně, můžu říct, že nová deska je volným pokračováním desky „In Love With Blood“. Je to normální vývoj kapely. Taky skladby jsme vytvářeli dle obvyklých postupů, které se nám osvědčily už při přípravě předchozích alb. Na tom jsme nehodlali nic měnit. Samozřejmě, že silný důraz jsme opětovně kladli na emocionální složku. V písních se velmi silně odráží touha dostat se za hranice pozemského světa, ve kterém dnes převažují odcizení, pokrytectví a podobné nesmyslnosti. Ne nadarmo v bookletu tvrdíme, že se považujeme za „ztracené duše“. Stačí jen otevřít oči a podívat se kolem sebe…

Ačkoliv jsou písně pojaté velmi různorodě, celistvost a soudržnost alba je stoprocentně zaručena…

Chtěli jsme, aby to jako celek mělo hlavu a patu, takže jsme mezi skladby umístili i jiné motivy. Celistvost alba je tím pádem stoprocentně zaručena, protože dané zvukové elementy celou fošnu vkusně zahušťují. Ostatně podobný postup jsme zvolili i u minulého alba…

Mnozí kritikové vám předhazují tvrzení, že album „In Memories“ už nikdy nepřekonáte a že jste de facto za zenitem. Jak se s podobnými reakcemi vyrovnáváte? Motivují vás tyto polemiky, případně nesvazuje vás to příliš? A mimochodem, neovlivnily vás zmíněné názory při skládání aktuálního alba? Očividně jste totiž zanevřeli na členité a rozsáhlé kompozice, čímž jste v podstatě zabránili srovnání se starší tvorbou…

Vůbec nejde o to, zdali desku „In Memories“ překonáme či nikoliv. Momentálně děláme skladby, které chceme a které se nám líbí a záleží pouze na nás, jestli se vrátíme nebo nevrátíme k monumentálním kompozicím. Reakce, že desku „In Memories“ nepředčíme, nás nijak nefrustrují. Žádné špatné pocity z kritizování nemáme. Vždyť se přece vždy jedná o subjektivní názor jednotlivce, který se nemusí shodovat s valnou většinou posluchačů.

Proč jste se po jednoalbové pauze vrátili k ženskému zpěvu? Podle jakých kritérií jste novou zpěvačku vybírali? Hrála pro angažování Zuzany Ferfecké skutečnost, že její hlas evokuje Táňu, která zpívala na „In Memories“?

Již v roce 1998 jsme vystupovali se zpěvačkami Kateřinou a Zuzkou. V současnosti spolupracujeme pouze se Zuzanou Ferfeckou, přičemž v letech 2000 – 2003 šlo spíše o takový nepracovní vztah. No a letos začátkem roku jsme spolupráci naplno obnovili. Hlasová podoba s Táňou je opravdu náhodná, protože v roce 1998 byl její hlas podstatně jiný.

Z instrumentálních příspěvků vyniká „Ghost Of Misery“, která by mohla aspirovat na vaši hymnu, protože její atmosféra přesně vystihuje název kapely. Reakce. Extáze. Trans. Další skladbu „System Of Salvation“ zase provází motiv, který nápadně připomíná jistou pasáž z písně „Time Of Joy“ („In Memories“)…

Souhlasím, že nálada zmíněné instrumentálky může dané stavy připomínat. Ve chvíli, kdy skladba vznikala, jsme si tento názor nepřipouštěli, ale dnes vidíme, že by jsme „Ghost Of Misery“ klidně mohli za naši hymnu považovat. Co se týká songu „System Of Salvation“, tak si jistou podobnost mezi oběma skladbami uvědomujeme, ale nějak jsme to neřešili a došlo nám to až po nahrání celé desky.

V rámci multimediální složky CD obsahuje videoklip k písní „Eternal Enemy“. Mohl by jsi o něm pohovořit trochu více…?

Měli jsme připravené tři motivy tohoto videoklipu. Nicméně jeden námět jsme už použili při točení našeho prvního videoklipu, který by se časem mohl objevit na kabelové televizi Óčko. Ten jsme připravovali asi šest měsíců před klipem „Eternal Enemy“. Na „Eternal Enemy“ jsme nakonec vybrali verzi, která se odehrává v krásném prostředí zasněžených Beskyd. V tamní malebné přírodě jsme natočili asi třicet hodin materiálu, z kterého se potom sestavil klip. Při samotné realizaci to ovšem nebyla žádná sranda. Ze začátku nám chybělo kvalitní technické vybavení, což jsme však záhy vyřešili. Nejhorší ale byl mráz, který v těch dnech dosahoval místy minus dvanácti stupňů celsia. A považ, že taková kosa nás doprovázela po celou dobu natáčení..

Vnímáš jako plus či jako minus skutečnost, že na scéně působíte už poměrně dlouho? Pozoruješ např., že se mění situace v kapele? Ať už k lepšímu či horšímu… Všiml sis, že mnoho skupin z vašich počátků už dnes neexistuje?

Určitě dochází k různým situacím, které jsou buď minusové nebo plusové. V kapele však udržujeme přátelské vztahy a na základě toho se odvíjí veškeré další aktivity. Tímto se snažíme zajistit si určitou úctu mezi sebou, což je asi základní předpoklad k tomu, aby vše fungovalo tak, jak má. I z toho důvodu jsme byli schopni existovat poměrně dlouho, přičemž se domnívám, že právě ta vzájemná úcta mezi jednotlivci ostatním kapelám scházela. A proto už dnes nehrají. Pokud chcete zvládnout delší období bez viditelných krizí, musíte chápat toho druhého jako bytost a ne jako pracovní nástroj. Skoro jako v manželském vztahu…

Na „Noci plné hvězd“ Yarri na kapelu prozradil, že patříte k fanouškům třineckých hokejbalistů. Proč zrovna inklinujete k hokejbalu?

Tady došlo k menšímu nedorozumění. Vůbec nepatříme k fanouškům hokejbalu. Byla to jenom obchodní dohoda, která stála dvě velké kořalky a tři piva, když se v průběhu našeho vystoupení zmíníme o hokejbalistech.

Diskografie:

Depression 1995
In Memories 1996
X: 1989-1999 2000
In Love With Blood 2002
The Dark At The End Of The Tunnel 2004

Odkaz:
http://ret.3nec.cz


zpět
Rozhovor přečten: 4327x         Autor: Petr Bidzinski