Whiplash ... Rozhovory ... Rozhovory
Nejnovější

Recenze:
ASMODEUS
MALIGNANT TUMOUR
MORTIFILIA
TERROR
NASTY RATZ

Recenze - live:
SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY

CANNIBAL CORPSE
HARLEJ
BASINFIREFEST 2014

Rozhovory:
IMODIUM
NASTY RATZ
ABRAXAS
TONDA RAUER
D.O.P.

Články:
FESTIVALY A ROZHOVORY
BRUTAL ASSAULT TOUR 2012
ČERNÁ DÍRA XXXII.
ČERNÁ DÍRA XXXI.
VZPOMíNKY NA VADER

Nejčtenější

Recenze:
MASTURBACE
24.10.2006 | 16432 x
CALES
22.10.2006 | 13914 x
HARLEJ
05.10.2006 | 13438 x
HARLEJ
29.10.2006 | 13339 x
FORGOTTEN SILENCE
22.08.2006 | 13332 x

Recenze - live:
NOC PLNÁ HVĚZD
03.08.2006 | 34343 x
ARAKAIN, PANDEMIA
25.12.2006 | 14375 x
KORPIKLAANI a další
08.11.2006 | 14227 x
BRAINWASHING FEST
04.05.2006 | 14211 x
SSOGE, ENDLESS
24.01.2007 | 13920 x

Rozhovory:
MILOŠ "DODO" DOLEŽAL
06.11.2006 | 17491 x
HARLEJ
31.10.2006 | 17461 x

Články:
MASTERS OF ROCK 2007
13.01.2007 | 15744 x
ČERNÁ DÍRA XXIX.
18.12.2007 | 14682 x

 Whiplash
Počet recenzí: 1705
Počet recenzí-live: 236
Počet rozhovorů: 230
Počet článků: 98
Počet skupin: 1071
Počet odkazů: 92
SCRAFA
Kulový blesk



     V dnešním čísle Whiplashe pokračuji ve svém patriotském snažení, jež spočívá v prezentacích zajímavých západočeských ansámblů z oblasti tvrdého rocku. Dnes vám bude představena v pořadí třetí bojůvka, která se rekrutovala z rockového podhoubí chodské metropole, Domažlic.
     První kapitola formace SCRAFA počala se psáti, blahé paměti, v lednu 1995. Tehdy v původním složení čítajícím kytaristu Rostislava Doubka, kytaristu a zpěváka Jiřího Křepela, baskytaristu Paola (v současnosti také člen domažlické kapely Tosmemy) a bubeníka Jaroslava Marka (v současnosti paraelně člen domažlických deathmetalistů Suggestor), hrajícím ještě pod názvem Castor, vystřídal prvního jmenovaného kytarista a doprovodný vokalista Josef "Pípa" Janutka. Od těch časů se čtveřice bez personálních obměn věnuje, dá se říci, svébytnému pojetí moderního metalu, žánrovému kříženci, v němž dominují nosné konstrukce thrashového stylu, leč lze v něm vystopovat i řadu dalších příměsí. Je tedy nabíledni, že její akční rádius je těžkozměrný. Na formaci je mimo řady dalších pozitiv přitažlivý i ten fakt, že přes mládí jednotlivých jejích členů (věkový průměr skupiny činí téměř dvaadvacet let) a přes svou nepříliš dlouhou muzikantskou působnost, má tato o svém hudebním směřování vytvořen víceméně ostře jasný obraz. Koneckonců toto z následujících řádků, tvořících "výcuc" toho nejdůležitějšího z naší debaty, zvíte sami. S kluky (chyběl pouze zpívající kytarista Jirka Křepel) jsem nad tématy týkajících se jejich party meditoval na sklonku června nad dvanáctistupňovým Gambrinusem symbolicky v domažlickém podniku Viola. Symbolicky proto, že právě zde ve zmíněném lednu roku 1995 slovo dalo slovo a vznikla tu dnešní tvář souboru, jenž, buď jak buď, rozhodně stojí za to, aby byl zaostřen ve vašich hledáčcích.

V první řadě, domnívám se, by nebylo od věci osvětlit čtenářské obci Whiplashe roztodivný název vaší kapely...

Jarda: Když jsme před více jak třemi lety uvažovali o našem novým názvu, listovali jsme v anglickým a posléze latinským slovníku. Hledali jsme nějaký rozumný jméno a nakonec Jirka Křepel přišel s latinským překladem divoký svině. Trochu jsme ho přetvořili tím, že jsme ono slovo zkomolili a naše jméno bylo na světě.

Thrashmetalový žánr, který doznal svého plného rozkvětu v minulé dekádě, v současnosti jakoby prožíval jakýsi boom. Považujete se, či se dokonce jednalo o vyložený záměr, za jeho součást?

Pepa: Já si myslím, že šlo spíše o náhodu. Už od začátku hrajem tu naší mišmašmuziku vystavěnou na odkazu thrashmetalu a víš sám, že v době, kdy SCRAFA začínala, byl thrash silně na periférii zájmu, v útlumu. Těžko nás teda může někdo podezírat z nějakýho kalkulu. Zkrátka nás ta muzika chytla, baví nás, a tak jí hrajem.

Paolo: Je to logický, vybudovali jsme si svůj styl a při tom jsme nekoukali ani nalevo ani napravo.

Za poslední dva roky, po kteroužto dobu se zvýšeným zájmem zájmem monitoruji vaše počínání, jste dle mého názoru učinili několik kvalitativních mílových kroků vpřed. Jak po instrumentální tak po kompozitorské stránce. Řekněte, vězí za tím nadměrná cílevědomost prolínající se s buldočí zatvrzelostí a vytrvalostí anebo máme co dělat s vysloveně přirozeným vývojovým procesem?

Paolo: Já bych řek, že je to obojí. My nemáme moc příležitostí se sejít a tvrdě zkoušet, takže každej cvičí sám, doma, a když se sejdem, tak pilujem. Jsme snaživí, to ano, chceme jít dál a být lepší a ještě lepší.

Pepa: Naše vytrvalost se ale zcela pochopitelně prolíná i se spontánním vývojem. Pakliže něco umíš a chceš směřovat dál, musí s tím ruku v ruce kráčet vývojový proces.

Jarda: Pakliže se mu nebráníš, což není náš případ.

Jsem obeznámen s faktem, že civilní zaneprázdněnost vám nedovoluje příliš časté zkoušení. Vysvětlete mi tedy, čeho obrazem je vaše skvěle šlapající rytmika, potažmo její přesná sehranost s oběma kytarami. Onen paradox a ony průkazní jevy jsou pro mne veskrze nejvíce přitažlivé kdykoliv mám příležitost vyslechnout vás naživo...

Pepa: Já si myslím, že je to výsledek toho, že fungujem už víc jak tři roky v nezměněný sestavě a i když příliš nezkoušíme a hrajem hodně každej individuálně doma, hudebně se známe.

Jarda: A to natolik dobře, že při společným hraní víme každej, co můžeme od ostatních čekat. Kdo, kdy a kde občas ujede a podobně a tak se snažíme dávat si majzla a všechno sladit.

Paolo: Zaplaťpánbůh, že nám osud dopřál zkušebnu a i když sporadicky, že máme kde zkoušet. Naší vzájemnou sehranost zdokonalujem i při koncertních vystoupeních.

Pro zajímavost, může se někdo z vás pochlubit jakýmkoliv hudebním vzděláním?

Paolo: Kdepak, všichni čtyři jsme jako muzikanti učinění samouci.

Jarda: Já, například, abys byl víc ve vobraze, jsem se dověděl, že jsem ve SCRAFĚ bubeníkem až ve chvíli, kdy jsme jí víceméně rozjížděli (cha, cha, všeobecný smích, pozn. V.Š.)

Pepa: Kromě toho, že já jsem před tím párkrát zkoušel hru na bicí, nikdo z nás neměl před rozjezdem kapely o hraní, potažmo o svým nástroji veskrze ani páru.

Jaké spřízněné spolky vám imponují? U kterých jste ochotni připustit, že jejich případný vliv zasahuje, ať už bezděky nebo cíleně, do tvorby SCRAFY?

Pepa: Cíleně bezpochyby u žádnejch. Každej z oblasti tvrdýho bigbítu posloucháme něco jinýho, shodnem se snad jen na Sepultuře. Mně imponujou takzvaný kytaroví gerojové, jako třeba Satriani, Vai, fantastický je projekt G3, a řada dalších

Paolo: Určitě by se v naší muzice našel leckerej vliv, ale tomu se neubráníš. Ale nic z toho do naší muziky neperem záměrně. Snažíme se bejt sví a dělat muziku po svým. Tak moc, jak jenom to jde.

První demokazetu "Scrafa - I" jste do světa vypustili zhruba před dvěma lety (recenze viz Whiplash č. 4/96, pozn. V.Š.). Sdílíte se mnou pocit, že máte tak nějak nejvyšší čas pořídit jí následovnici? Nicméně lhal bych, kdybych tvrdil, že je pro mne úplnou novinou skutečnost, že plány na nový demosnímek jste již spředli a že nabývají konkrétních kontur...

Pepa: Nóóó, vypustili do světa. Ono to naše první demo mělo bejt neoficiální. Mělo sloužit pouze naším potřebám, maximálně jako památka pro naše přátele. Nemělo ani obal. Pojali jsme ho spíše jako takovej dokument toho, jak v tom čase kapela vypadala.

Paolo: Kdybychom necítili, že je potřeba natočit další demáč, nechystali bysme se v ejbližších dnech naběhnout do studia ve Kdyni (své demosnímky tam pořídili kupříkladu i Suggestor či Martyrium Christi, pozn. -VŠ-).

Jak bude tedy nové demo vypadat? Ztraťte o něm pár slov. Kupříkladu, kolik materiálu je pro něj připraveno, nebo jaká témata či problémy hodláte prostřednictvím písní ventilovat?

Jarda: Bude na něm nejspíše asi osm až deset písní v celkový stopáži kolem čtyřiceti minut, uvidíme, jak to půjde. Však to znáš, problém je jenom ve financích.Demokazetu chcem tentokrát udělat na oficiální bázi, teda s potiskem, obalem a se vším, co k ní patří. Tak, abysme jí mohli rozeslat, mimo jiné také pořadatelům nejrůznějších soutěžních přehlídek, na kterých bysme se taky rádi prezentovali.

Paolo: Dřív jsem psal texty já, ale přenechal jsem to víceméně Jirkovi. Pepa je překládá do angličtiny.

Pepa: To je teď ještě nedořešeným problémem, zda písně pořídit jako zpívaný anglicky, česky, nebo půl na půl. To musíme ještě dořešit co bude dle našeho cítění nejlepší.

Paolo: Když bych vzal do úvahy celej náš repertoár, jsou všechny naše texty dílem tří autorů, takže těch témat a zaměření je řada a jsou nejrozličnější. Vše se to dá shrnout tak, že texty jsou takovejma otevřenejma výpověďma o vnitřních pocitech daného autora, nabytejch z vnímání okolního světa.

Zaregistrovali jste taktéž kapitální rozdíl mezi tím, jak znějí skladby obsažené na demu "Scrafa - I" a mezi vaším dnešním vyzněním? Alespoň mně rozdíl mezi oním obstarožně vyhlížejícím stylem a současnou moderní, agresivnější a přinejmenším mnohem více nápaditější tváří muziky připadá přímo propastný. Nakolik pipláte jednotlivá aranžmá, u nichž se například již nedá hovořit ani o bezobsažných výplních?

Paolo: Samozřejmě, že ten rozdíl mezi naším postarším a současným materiálem je propastnej. Jsme u toho, co jsme si řekli na začátku. Je tu především vývoj a zdokonalování se.

Pepa: Jak jsme ti již taky řekli, první demáč jsme si nahráli jen tak, pro sebe, takže se mu nedostalo tolik péče, kolik by nahrávka, na který ti jóóó záleží, dostat měla. A pak je tu ten odstup více jak dvou let.

Jarda: Určitě si umíš taky představit, jak jsme se cítili, když jsme se jako začínající muzikanti úplně poprvé ocitli v nahrávacím studiu. I to se nepochybně na nahrávce podepsalo. Ta křečovitost je z kazety hodně patrná. Myslím, že teď budeme nahrávat více v pohodě, všechno bude uvolněnější. Více si se vším pohrajem a výsledná kvalita bude rozhodně nepoměrně lepší. A to je poplatný i tvému dotazu ohledně piplání jednotlivých aranží. A jsme zase i u problému peněz. Kdybysme schrastili nějakýho sponzora, kerej by nás založil, mohli bychom si zaplatit ve studiu víc času a všechno promakat. Pořídit třeba i více materiálu a vybrat ten nejlepší. Sponzoři ale už asi neexistujou!

Nedochází ke střetu zájmů či snad dokonce, nebe chraň, k nějaké řevnivosti vzhledem k tomu, že Jarda Marek obsadil bubenickou sesli i v další domažlické chásce Suggestor? A jak ti Jardo vlastně onen post svědčí, vždyť její muzika je přeci jenom o něčem jiném? Pokud jde o bubeníka, nebojíte se, že vás Suggestor vytunelují

Jarda: Muzika Suggestor je fakt vo něčem jiným. Zpočátku jsem měl trochu problémy, dost mě to i vysilovalo, hlavně s rychlostí, ale mohu říci, že si zvykám a že už se mi to ani neplete. Trochu mi ještě činí problém to, že jsem musel zrychlit a ve SCRAFĚ si to musím více hlídat, abych nezrychloval. Rozhodně hrát v Suggestoru je pro mě přínosem, mohu se tak zdokonalovat i po jiných stránkách, včetně rozvíjení techniky hraní.

Pepa: Jasně, že jsme se zpočátku trochu báli, že nám Jarda uteče. To se klidně přiznáme, víš sám, jakej žalostnej nedostatek je na Domažlicku kvalitních bubeníků. Ale vypadá to, že to půjde, že zájmy obou kapel se křížit nebudou.

Paolo: Jestli nás Suggestor vytunelujou nebo ne, to nejvíc záleží na Jardovi samotným. Zatím se to má tak, že obě skupiny budou ke vší spokojenosti v naprostý pohodě.

Závěrem bych vám chtěl ze srdce popřát, aby má slova "...Věřím, že příští demo SCRAFY sklidí více chvály...", jež jsou poplatná recenzi dema "Scrafa - I", doznala svého naplnění. Zkrátka šťastnou cestu na další pouti!

Všichni svorně: Velké díky tobě a magazínu Whiplash a zachovejte nám přízeň! Jako každá kapela jí budeme moc potřebovat!

Kontakt: Josef Janutka, Palackého 2141, 344 00 Domažlice, tel.: 0189/30 24


zpět
Rozhovor přečten: 5225x         Autor: Vratislav Šantroch