Whiplash ... Rozhovory ... Rozhovory
Nejnovější

Recenze:
ASMODEUS
MALIGNANT TUMOUR
MORTIFILIA
TERROR
NASTY RATZ

Recenze - live:
SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY

CANNIBAL CORPSE
HARLEJ
BASINFIREFEST 2014

Rozhovory:
IMODIUM
NASTY RATZ
ABRAXAS
TONDA RAUER
D.O.P.

Články:
FESTIVALY A ROZHOVORY
BRUTAL ASSAULT TOUR 2012
ČERNÁ DÍRA XXXII.
ČERNÁ DÍRA XXXI.
VZPOMíNKY NA VADER

Nejčtenější

Recenze:
MASTURBACE
24.10.2006 | 16432 x
CALES
22.10.2006 | 13913 x
HARLEJ
05.10.2006 | 13438 x
HARLEJ
29.10.2006 | 13338 x
FORGOTTEN SILENCE
22.08.2006 | 13331 x

Recenze - live:
NOC PLNÁ HVĚZD
03.08.2006 | 34342 x
ARAKAIN, PANDEMIA
25.12.2006 | 14374 x
KORPIKLAANI a další
08.11.2006 | 14225 x
BRAINWASHING FEST
04.05.2006 | 14210 x
SSOGE, ENDLESS
24.01.2007 | 13918 x

Rozhovory:
MILOŠ "DODO" DOLEŽAL
06.11.2006 | 17489 x
HARLEJ
31.10.2006 | 17458 x

Články:
MASTERS OF ROCK 2007
13.01.2007 | 15742 x
ČERNÁ DÍRA XXIX.
18.12.2007 | 14678 x

 Whiplash
Počet recenzí: 1705
Počet recenzí-live: 236
Počet rozhovorů: 230
Počet článků: 98
Počet skupin: 1071
Počet odkazů: 92
VILÉM ČOK
Šoumen na entou



     VILÉM ČOK se sice přiznává k tomu, že poslední dobou tráví volný čas i u televize, kde sleduje pořady o vzniku a historii světa, nicméně tento nepostradatelný člen formace Pražský výběr na muziku nezanevřel. Se svou novou kapelou Vilém Čok & ByPass se nadále udržuje v hudební permanenci, jejímž výsledkem jsou svébytné a energií překypující rockové fláky. Následující rozhovor vznikl po koncertě v ostravském klubu Fabric.

Proč jsi svou novou kapelu nazval ByPass?

Po několika letech v showbyznysu jsem uvědomil, jakou cestou chci jít. Je to cesta bez kompromisů, cesta srdce, a proto ByPass. Ten název považuji vyloženě za srdeční záležitost.

Fanoušek, který navštíví koncert ByPassu shlédne živelnou show, během které se stylizuješ do různých rolí. Podobnost s americkým rockerem Marilyn Manson se sama nabízí…

Určitě máme s Mansonem něco společného, jenom si troufám říct, že Manson zpívá hůř než já. Ale na druhou stranu on je větší šoumen, protože Amerika nabízí vícero možností, jak ze svých exhibicionistických choutek profitovat. Mám tím na mysli to, že má za sebou více peněz a za druhé tím pádem ze svého šoumenství vytěží větší finanční kapitál. Tady jsme opravdu na malém písku. Nicméně jsem rád, že můžu lidem představit svou jinou tvář, než mám ve Výběru, kde hraji na basu a občas pomáhám s vokály. S ByPassem chci lidem ukázat lidem ukázat, že jsem také dobrý zpěvák. Navíc zde nehraji na basu, což je zase další prvek, který ByPass odděluje od Pražského výběru. Jsem více méně frontman, který táhne koncert. Zároveň chci fanouškům poskytnout určitý druh zábavy, protože si myslím, že vizuální stránka má velký dopad na vnímání člověka. Zkrátka chci, aby se lidé bavili na koncertě nejen prostřednictvím hudby, ale i očima, proto v rámci koncertů vystupuji v převlecích, které to vystoupení posunou do jiných sfér.

Myslíš si ovšem, že člověk dokáže vnímat všechno, co se děje na pódiu? Pokud by se totiž soustředil výhradně na hudební složku, tak začne ztrácet kontakt s vizuálními doplňky a naopak…

Rozumím. Samozřejmě že taková situace může nastat. Chce to prostě správně namixovat poměry, aby jedna složka podpořila druhou a zbytečně se nekřížily. Spousta hudebních fanoušků totiž vnímá hudbu jinak než ti, co ji vytvářejí. Často jsem šokován tím, co lidi (ne)slyší….

Tvé CD „Běž pro ty šproty“ vyšlo koncem roku 2004, tzn. téměř před dvěmi lety. Máš už nějaké představy, jak by měla vypadat nová deska Vilém Čok & ByPass?

Teď je ještě předčasné mluvit o tom konkrétně, ale styl bude přibližně stejný. Jenom ubude not, takže album bude přímočařejší. Jak jsem už řekl, domnívám se totiž, že lidé, kteří nejsou v ranku hudebníků, ale pouze konzumentů, tak vnímají tóny jinak než muzikanti, a proto si myslím, že by album mělo být rytmičtější, jednodušší, ale zároveň melodičtější.

Vystupuješ v mnoha muzikálech (mj. Excalibur, Obraz Doriana Graye). Která role je ti nejsympatičtější, případně ke které roli máš nejosobnější vztah?

Každá má muzikálová role byla svým způsobem jedinečná. Nemohu zatratit žádné své dítě, a proto nemá cenu, abych jiné vyzdvihoval. Jestli roli přijmu, nebo ne, závisí na tom, zda mě postava něčím zaujme (např.vnitřní charakteristikou). Žádnou roli jsem nepřijal jen proto, abych zlepšil svou finanční situaci.

K dalším tvým aktivitám patří také moderování různých zábavných pořadů…

(smích) Ano, tak toto je činnost, kterou dělám pro peníze. (smích) A ty pak zase následně vrážím zpět do hudby.

Nedávno jsi se objevil na jedné psí výstavě, kde jsi ovšem doprovázel divočáka…

To byla vyloženě náhoda. Šel jsem prostě na výstavu psů, protože mě psi zajímají. Svého psa jsem ovšem vzít nemohl, protože je docela divoký a nevím, jestli bych ho v tom mumraji ukočíroval. Na té výstavě jsem se následně seznámil s jistou paní, která zachránila divokého kanečka. Paní mi to prasátko, které jmenuje Karel, půjčila a protože jsem byl vybídnutý, tak jsme se spolu prošli po molu a udělali tam menší show. No a někteří fotografové nás vyfotili. Ale musím uznat že jsme se s Karlem měli rádi. A strašně jsme si rozuměli. Nějak vnitřně jsem cítil, že mezi námi je nějaké souznění. Jakoby fungovala jakási vnitřní komunikace. Fakt to bylo úplně fascinující.

V roce 1989 jsi založil kapelu NOVÁ RŮŽE? Kde hledat hlavní příčiny poměrně brzkého rozpadu této kapely, jejíž písně „Televize“ a především „Anděl fantazie“ náleží do zlatého fondu české rockové muziky? Jak dnes s tehdejšími členy (Roškaňuk, Baláž, Hönig) vycházíš?

V době, kdy končil jeden z nejúspěšnějších muzikálů u nás (Jesus Christ Superstar), jsem Otovi Balážovi navrhoval réunion NOVÉ RŮŽE. On to tenkrát odmítl a nyní to považuji za uzavřenou kapitolu. Krach NOVÉ RŮŽE také souvisel s dobou, protože jsem ji zakládal v období sametové revoluce. Ohlasy na koncerty byly sice výborné, ale v dalších dvou letech chodilo málo lidí. S Otou jsme byli hlavní skladatelský tandem a nosili jsme žánrově odlišné písně. Ty, které on odmítl hrát (např. z důvodu tvrdosti), jsem si poté zařadil na své první sólové CD DELIRIUM TREMENS. Tím jsem ovšem zasadil hřeb do Otové ješitnosti, a on na truc oslovil Kamila Střihavku a Michala Pavlíčka a vznikli BSP. A ještě bych podotknul, že jsme měli v kapele na tu dobu velké finanční machinace, které nešly jen tak přejít. To byla poslední kapka. Čas sice vše uhladil, ale každý máme svou práci. Jediná záchrana by asi spočívala v nějakém mecenáši, který by vysolil pár melounů a řekl by: “Zrušte své projekty a hrajte.“ To se ovšem asi nestane. Leda že by čtenáři o někom takovém věděli…

Zkus odhadnout, jak by se ubírala tvá hudební kariéra, kdyby ses v roce 1981 nepřipojil k Pražskému výběru…

Myslím, že bych určitě zůstal u hudby. A je jedno, jestli bych hrál ve slavné kapele či nikoli. Dá se říci, že Pražský výběr pouze urychlil můj vzestup, za což jsem samozřejmě rád.

Domníváš se, že jsi svůj úspěch dosáhl především díky talentu nebo díky píli?

To ať posoudí jiní… Ale v podstatě oba faktory jsou důležité a navzájem se protínají. Talent je dobrý, ale mnohdy je potřeba ho rozvíjet. Pokud se člověk chce posouvat dál, musí se píle s talentem doplňovat. Spousta lidí z hudební branže si řekne, že jsou dobří a dosáhnou určitou kvalitu, ale ustrnou a už se nevyvíjí. A to je, myslím, škoda, protože je třeba neustále na sobě pracovat a neustále jít pořád výš.

Jak vypadá budoucnost Pražského výběru?

To je otázka, na kterou v současnosti nedokážu dost dobře odpovědět. Loni v prosinci jsme odehráli poslední koncert v Liberci, ale momentálně se toho moc neděje. Nějak jsme se zasekli. Sice jsme dvě skladby od Klaudy Kryšpína nazkoušeli, ale nakonec jsme od nich odstoupili. Michal Kocáb připravuje svoji dancingovou desku, já koncertuji s ByPassem, Michal Pavlíček je po operaci ramene a Klauda hostuje ve dvou kapelách. Zkrátka budoucnost Pražského výběru v tuto chvíli odhadnout nedokážu.

Odkaz: http://www.vilemcok.com


zpět
Rozhovor přečten: 4672x         Autor: Petr Bidzinski