Whiplash ... Rozhovory ... Rozhovory
Nejnovější

Recenze:
ASMODEUS
MALIGNANT TUMOUR
MORTIFILIA
TERROR
NASTY RATZ

Recenze - live:
SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY

CANNIBAL CORPSE
HARLEJ
BASINFIREFEST 2014

Rozhovory:
IMODIUM
NASTY RATZ
ABRAXAS
TONDA RAUER
D.O.P.

Články:
FESTIVALY A ROZHOVORY
BRUTAL ASSAULT TOUR 2012
ČERNÁ DÍRA XXXII.
ČERNÁ DÍRA XXXI.
VZPOMíNKY NA VADER

Nejčtenější

Recenze:
MASTURBACE
24.10.2006 | 16429 x
CALES
22.10.2006 | 13904 x
HARLEJ
05.10.2006 | 13430 x
HARLEJ
29.10.2006 | 13333 x
FORGOTTEN SILENCE
22.08.2006 | 13323 x

Recenze - live:
NOC PLNÁ HVĚZD
03.08.2006 | 34331 x
ARAKAIN, PANDEMIA
25.12.2006 | 14364 x
KORPIKLAANI a další
08.11.2006 | 14216 x
BRAINWASHING FEST
04.05.2006 | 14203 x
SSOGE, ENDLESS
24.01.2007 | 13908 x

Rozhovory:
MILOŠ "DODO" DOLEŽAL
06.11.2006 | 17481 x
HARLEJ
31.10.2006 | 17449 x

Články:
MASTERS OF ROCK 2007
13.01.2007 | 15730 x
ČERNÁ DÍRA XXIX.
18.12.2007 | 14668 x

 Whiplash
Počet recenzí: 1705
Počet recenzí-live: 236
Počet rozhovorů: 230
Počet článků: 98
Počet skupin: 1071
Počet odkazů: 92
KILLJOY
Pestrý hudební kaleidoskop



     Polská scéna roste a bují, kypí a kyne, expanduje za hranice své země. Je neuvěřitelně pestrá a drtivá většina polských kapel má své nezpochybnitelné kvality. Kat, Turbo, Vader, Behemoth, Decapitated, Moonlight, Chainsaw, Artrosis, No-Mads, Via Mistica, Brathanki…, a to jsem zdaleka nevzpomněl všechny. Už delší dobu tvrdím, že scéna našich severních sousedů se co do velikosti a kvality vyrovná té německé. Jedním z dalších pozitivních objevů, které jsem v rámci sledování polské scény nedávno objevil, je slezská kapela KILLJOY. Tahle slibná sestava vznikla v roce 1998 v městečku Ruda Slaska, kdy se parta mladíků rozhodla změnit původní název Mystic Side na údernější a originálnější KILLJOY. V průběhu následujících let se změnila nejen sestava kapely, ale vyvíjela se i její samotná tvorba. Výsledek současné evoluce KILLJOY najdete zaznamenaný na pozoruhodném aktuálním albu „Enemigo“, jenž podnítilo mé sluchové smysly natolik, že jsem si ke zpovědi pozval kytaristu, skladatele a webmastera KILLJOY v jedné osobě – Adama Rogowicze, jehož doplňoval dalšími postřehy manager a textař Rober Dlucik.

Vím, že jste začínali jako Mystic Side, kapela hrající spíše soft rockovou odnož. Které formace tenkrát napomáhaly utváření vašeho vlastního hudebního směřování?

Adam: Musím tě krapátko poopravit. Jako Mystic Side jsme hráli čistokrevný thrash metal, nikoliv soft rock (a pak věřte údajům zmíněných v zaslané biografii…-RB-). S touto kapelou jsme nahráli nějaké ty demáče a dvě dlouhohrající desky, ale bohužel nic z toho se nedočkalo vydání oficiální cestou. Prostě – typický underground. V roce 1997 nás opustil bubeník a nám trvalo dost dlouho, než jsme našli vhodného náhradníka. O rok později nás doslova posedla myšlenka na založení jiné kapely – KILLJOY, s níž jsme zamýšleli hrát hard rock. Jak jsme si usmysleli, tak se i stalo. Až později jsme zjistili, že hrát v takřka totožné sestavě ve dvou různých kapelách sebou přináší spoustu finančních výdajů i osobních rozepří. Proto jsme se po zralé úvaze rozhodli, že Mystic Side uložíme k ledu a budeme se naplno věnovat pouze KILLJOY. S příchodem nového bubeníka v roce 2000 nastala nová éra KILLJOY předznamenávající odklon k tvrdší muzice…

Nakolik jste se ve vaší tvorbě odvážili experimentovat? Předpokládám, že jste nějakou dobu hledali „svou tvář“?

Adam: Opravdu jsme se nějakou dobu hledali. Jak jsem už zmínil, začínali jsme jako thrash metalová skupina, potom jsme měli asi dvouletou aférku s hard rockem. Poté jsme cítili nutkání směřovat naše skladby k tvrdším polohám – experimentovali jsme se zvukem, podladěním kytar apod. Po dalších dvou letech jsme došli k závěru, že nám nejlépe jde to, co jsme hráli předtím, proto jsme začali kombinovat hard rock s heavy a thrash metalem. Všichni jsme se shodli na tom, že je to konečně to pravé, co jsme celé ty roky hledali. Došli jsme k tomu přirozenou cestou… Nejsme žádní otroci moderních trendů a žánrů. Prostě hrajeme to, co nás baví.

Nejtypičtějším rysem tvorby KILLJOY se mi zdá být barevnost a variabilita, rozhodně mi pro vás promo „nálepka“ heavy/thrash přijde poněkud těsná. Domnívám se, že se mnou v tomto ohledu budete souhlasit. Jak byste sami charakterizovali hudební potenciál KILLJOY posluchači, který dosud neměl tu příležitost vás slyšet…?

Adam: Hmm, to je fakt těžká otázka. Obecně se dá říct, že opravdu nemám rád škatulkování, jako spousta dalších muzikantů. Obzvláště ne tehdy, pokud se to týká KILLJOY. Zkrátka a dobře hrajeme to, co chceme, co se nám líbí, nebo na co právě máme náladu. A přitom opravdu nepřemýšlíme, jestli se to zrovna hodí do škatulky heavy, black nebo thrash. Hrajeme metalovou muziku, v níž se často střídají nálady i tempa. Myslím si, že pokud má někdo rád Metalliku, Iron Maiden nebo sólovky Bruce Dickinsona, nebude z KILLJOY zklamaný.

Mohli byste nám prozradit, jakým způsobem u vás skládáte muziku? Potřebuje se ponořit do určitých nálad, nebo vám nedělá potíže napsat píseň kdykoliv a kdekoliv?

Adam: V tomhle ohledu u nás nemáme žádná ustálená pravidla. V podstatě se dá říct, že skladby dáváme dohromady dvěma způsoby. Já napíši hrubou kostru písně v poklidu doma, kde ji zaznamenám do počítače a poté ji ostatním prezentuji na zkoušce. Všichni si to naposlouchají a přemýšlejí, čím by každý jeden danou skladbu mohl obohatit. Stane se samozřejmě také, že daný nápad nikoho moc neosloví, v takovém případě jednoduše stisknu v počítači „Delete“. Ta druhá metoda spočívá v tom, že na zkušebně někdy jamujeme a občas z toho vzejde nadějný a zajímavý nápad, který dále rozpracujeme. V podstatě se dá říct, že mě dobrý kytarový nápad může napadnout kdykoliv – někdy, když si doma jen tak bezmyšlenkovitě brnkám, jindy například při jízdě v autobuse.

Vaše texty se zabývají různými aspekty lidského charakteru, mezilidskými vztahy apod. Zajímáte se nějakým způsobem o psychologii, čtete takovou odbornou literaturu?

Robert: No, musím se přiznat, že na univerzitě jsme v několika semestrech měli pár lekcí z psychologie a nepochybně to ve mně něco zanechalo. Ale stejně tak rád čerpám inspirace z filmů, románů a filozofie, která je přinejmenším stejně pestrou a fascinující vědou, jako psychologie. Další věcí je svět, jenž nás obklopuje – i ten ti dovede dát spoustu námětů, jimiž stojí za to se podrobněji zaobírat. Od EP „Back To The Past“ mají KILLJOY dva textaře, mou maličkost a zpěváka Buja. Některé texty, jako například „Mercy´s Crime“ nebo „Bedlam Party“ jsme napsali společně.

Ještě jeden postřeh týkající se textů – s výjimkou eponymní skladby „Enemigo“, která má obsáhlý text, jsou všechny ostatní písně tvořeny pouze dvěma či třemi větami. Proč ta stručnost?

Adam: Zpočátku jsme byli rozhodnuti publikovat texty v jejich plném znění. Ale posléze jsme dospěli k názoru, že uvedeme jako kompletní pouze text titulní věcičky, jenž v sobě nese základní poselství celé téhle nahrávky. U ostatních písní jsme zveřejnili pouze stěžejní věty textu, jejich plnou verzi najdete na našich webových stránkách.

Polská rocková scéna je velmi kvalitní, rozsáhlá a má dobré jméno po celém světě. Zajímalo by mě, s kterými krajánky máte čilé kontakty a přátelské vztahy…

Adam: Určitě máme perfektní vztahy s Acid Drinkers. Skutečně netuším, nakolik je tahle partička známá u vás v ČR, ale zde v Polsku patří k těm nejpopulárnějším metalovým kapelám. Dále se dobře známe se slezskými formacemi Horrorscope a No-Mads. Prvně jmenovaná kapela zaznamenává v poslední době obrovské ohlasy na Západě. Několikrát jsme měli tu čest si zahrát po boku praotců polského heavy metalu – TSA. Dále počítáme mezi přátele kapely Chainsaw, Corruption a v neposlední řadě i jednoho z vůbec nejlepších polských metalových zpěváků Piotra Luczyka, člena legendárních Kat.

Nakolik jste obeznámeni s děním na české metalové scéně? Hráli jste u nás již někdy?

Adam: Dosud jsme u vás hráli dvakrát. Oba koncerty se odehrály v Třinci. Poprvé se jednalo o vystoupení v malém klubu Harenda, kde je nyní nahrávací studio. Ale podruhé už jsme hráli na hlavním pódiu festivalu Noc plná hvězd. Byla to pro nás úžasná a nezapomenutelná zkušenost. Co se týče našich znalostí české metalové scény…Potkali jsme Debustrol, velmi dobrá kapela. Dále zdravíme Onset. Hráli tenkrát sice „jen“ na B scéně, ale nás svým profesionálním vystoupením dostali do kolen, moc na nás zapůsobili. Dále známe samozřejmě vaše legendy jako jsou Arakain a Krabathor. V září organizujeme promo koncert v Horním Slezsku a pozvali jsme tam českou heavy metalovou kapelu Salamandra. Víš, žijeme na polsko-českém pomezí, takže je pro nás mnohem snadnější koncertovat v Ostravě, než třeba ve vzdálené Varšavě nebo Gdaňsku. Máte u vás spoustu festivalů s profesionálním zázemím a fantastickým, přátelským publikem. Každopádně uvítáme každou možnost si opět zahrát v České republice.

Sdělte nám nyní, prosím, vaše osobní mínění na následně vzpomenuté skupiny…

VADER...
Adam: Definitivně nejznámější polská kapela v zahraničí. Takoví Behemoth a Decapitated mají už na západ od polských hranic také své jméno, ale v porovnání s VADER jsou ještě tak o 2 kroky pozadu. Já sám poslouchám VADER už od dob dema “Morbid Reich” a stále je to jedna z mých vůbec nejoblíbenějších kapel.
Robert: Mám pro VADER obrovský respekt, ale stěží se dá říct, že jsem jejich fanoušek. Mým oblíbeným albem od VADER je “The Beast”, je odlehčenější a má v sobě mnoho heavy metalových elementů.


ANNIHILATOR...
Adam: Abych byl upřímný, musím přiznat, že od ANNIHILATOR znám pouze alba „Alice In Hell” a „Never Neverland”. Ale Jeff Waters je výjimečný muzikant, o tom není pochyb.
Robert: “Never Neverland” je pro mě jedno z nejdůležitějších metalových alb všech dob. Myslím si, že ANNIHILATOR mohli být svého času tak velcí jako Metallica, ale Waters si vybral jinou cestu...


METALLICA...
Adam: Kapela číslo 1, kterou poslouchám více než 20 let. Měli lepší a horší období, ale mně se na nich líbí, že si vždy dělali to, co chtěli a srali na to, co o nich kdo myslí a co od nich kdo očekává. Viděl jsem nedávno v televizi jejich vystoupení na festivalu Rock Am Ring a zanechalo to ve mně hluboký zážitek. Energii, která z nich proudila do publika, by jim mohlo závidět 99% ostatních kapel. Věřím tomu, že budou hrát ještě pěknou řádku let, prostě na to mají.
Robert: Jsem rovněž velkým fandou Metalliky. Miluji všechny jejich nahrávky bez výjimky a pravidelně je poslouchám. Už nedočkavě čekám na jejich příští počin.


ICED EARTH...
Adam: “Something Wicked This Way Comes” a “The Dark Saga” jsou fantastické nahrávky. A určitě nechaly nějaký výraznější vliv i na naší vlastní tvorbě. V našem setlistu se občas objeví jejich skladby “Watching Over Me” a “Slave To The Dark”. Je škoda, že Matt Barlow tuhle kapelu před několika lety opustil, protože ICED EARTH s ním pro mě byli naprosto optimální.
Robert: “Something Wicked...” a “Alive in Athens” to jsou jednoznačné kultovky, které mají v mé sbírce vyhrazeny čestná místa. Obdivuji píseň “Melancholy”, ta nemá chybu.


MESHUGGAH...
Adam: Velmi neortodoxní formace. Jejich počin „Nothing” je velmi dobrý. Ale na to, abych mohl poslouchat MESHUGGAH, musím mít odpovídající náladu...
Robert: MESHUGGAH mě fascinují tím, jak inovativní postupy ve hře na kytary dovedou neustále vymýšlet. Jsou to skutečně nesmírně kreativní muzikanti, před nimiž mám velký respekt. Ovšem podobně, jak to řekl Adam, musím i já dodat, že to není záležitost, kterou bych si denně vkládal do přehrávače...


Je něco, co byste rádi dodali na závěr našeho povídání...?

Adam: Zdravíme všechny české fanoušky metalové muziky! Mrkněte se na naše oficiální webovky http://www.killjoy.metal.pl , kde najdete mimojiné i spoustu MP3 a trailerů z „Enemigo” alba. Doufáme, že se vám to bude zamlouvat. Jinak věříme tomu, že se co nejdříve u vás zase objevíme a zahrajeme vám porci dobrého metalu! Mějte se fajn! A díky za rozhovor!

Diskografie:

„A Drug Called Reality” (SP, 2002)
„Back To The Past” (EP, 2004)
„Enemigo” (CD, 2006)


zpět
Rozhovor přečten: 5419x         Autor: Radek Bubeníček