Whiplash ... Rozhovory ... Rozhovory
Nejnovější

Recenze:
ASMODEUS
MALIGNANT TUMOUR
MORTIFILIA
TERROR
NASTY RATZ

Recenze - live:
SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY

CANNIBAL CORPSE
HARLEJ
BASINFIREFEST 2014

Rozhovory:
IMODIUM
NASTY RATZ
ABRAXAS
TONDA RAUER
D.O.P.

Články:
FESTIVALY A ROZHOVORY
BRUTAL ASSAULT TOUR 2012
ČERNÁ DÍRA XXXII.
ČERNÁ DÍRA XXXI.
VZPOMíNKY NA VADER

Nejčtenější

Recenze:
MASTURBACE
24.10.2006 | 16432 x
CALES
22.10.2006 | 13914 x
HARLEJ
05.10.2006 | 13438 x
HARLEJ
29.10.2006 | 13339 x
FORGOTTEN SILENCE
22.08.2006 | 13332 x

Recenze - live:
NOC PLNÁ HVĚZD
03.08.2006 | 34343 x
ARAKAIN, PANDEMIA
25.12.2006 | 14375 x
KORPIKLAANI a další
08.11.2006 | 14227 x
BRAINWASHING FEST
04.05.2006 | 14211 x
SSOGE, ENDLESS
24.01.2007 | 13920 x

Rozhovory:
MILOŠ "DODO" DOLEŽAL
06.11.2006 | 17491 x
HARLEJ
31.10.2006 | 17461 x

Články:
MASTERS OF ROCK 2007
13.01.2007 | 15744 x
ČERNÁ DÍRA XXIX.
18.12.2007 | 14682 x

 Whiplash
Počet recenzí: 1705
Počet recenzí-live: 236
Počet rozhovorů: 230
Počet článků: 98
Počet skupin: 1071
Počet odkazů: 92
INCANTATION
Proti trendům-archivní rozhovor!



     Přestože kapela INCANTATION působí na scéně více jak patnáct let, nikdy se jim nedostalo většího uznání jaké by si tito death metaloví veteráni zasloužili.Těsně před koncem loňského roku zavítali po delší době také do Evropy, a tak jsem před jedním z koncertů využila příležitosti, abych vyzpovídala zakladatele a leadera Johna McEntee. John rozhodně není takový drsňák, za jakého jsem ho považovala a povídání s ním bylo více než příjemné..

Vraťme se do tvého mládí. Jak si začal s muzikou a kdy ses rozhod, že založíš svou kapelu?

Nevzpomínám si teď přesně kdy, ale muselo to být někdy kolem roku 1984 nebo 1985. Začal jsem hrát z jednoho prostého důvodu. Byl jsem velkým fanouškem heavy metalu a v té době bylo dost populární hrát na kytaru. Dělal to skoro každý. Původně jsem chtěl hrát na basovou kytaru, ale nemohl jsem najít dobrého učitele, tak jsem se nakonec rozhodl pro kytaru a vůbec toho nelituji. Hodně jsem se zajímal o historii kapel, které mě ovlivnily a o celkové dění na metalové scéně. Chtěl jsem dělat extrémnější muziku, protože mi připadala nejvhodnější pro vyjádření mých pocitů a názorů. Texty, které píšu do téhle muziky skvěle zapadají. Jasně, že existují extrémnější styly než to, co dělám s INCANTATION jako třeba grind core, ale od začátku se snažím držet se toho svého a na tom se nikdy nic nezmění.

INCANTATION jsi založil společně s Paulem Ledneym, který se ale začal věnovat svým kapelám. Proč odešel a jaký je tvůj názor na to, co začal dělat po odchodu z INCANTATION?

S Paulem jsme nejdříve jen tak jamovali a společně přemýšleli, jakou kapelu chceme dát dohromady. Založili jsme INCANTATION a já myslel, že chceme oba to samé. Asi po čtyřech nebo pěti měsících jsem zjistil, že pro Paula je muzika druhořadá záležitost. Zajímala ho více image kapely a chtěl, abychom vypadali jako nějaká black metalová kapela. Jeho hudební směřování se začalo od toho mého odlišovat. Chtěl dělat víc komerční věci. Já jsem s tím samozřejmě nesouhlasil, protože jsem měl úplně jasnou představu o své kapele. Pro mě byla muzika vždy na prvním místě a nikdy jsem nepovažoval vizuální stránku kapely za nějak zvlášť důležitou. Rozhodli jsme se prostě ukončit naši spolupráci a každý si šel svou vlastní cestou. Paul se začal věnovat věcem, které mu vyhovovaly více, a to je naprosto v pořádku. Nikdy jsem proti němu neměl nic osobního a některé z jeho počinů považuji za celkem vydařené, i když to není přesně můj šálek kávy.

Co bylo dle tvého názoru příčinou četných personálních změn v kapele?

Těch důvodů byla spousta. Nemůžu říct, že by lidé odcházeli z jednoho důvodu. Pravděpodobně nejvíce členů opustilo kapelu kvůli rozdílným hudebním názorům a očekáváním. Bylo hodně mladých muzikantů, kteří byli po příchodu do kapely nadšení a po několika měsících se snažili změnit styl. Někteří chtěli hrát black metal, jiní zase třeba atmosférický doom. Nikdy jsem nebyl kvůli nikomu a kvůli ničemu ochotný měnit integritu kapely. Spousta kapel byla ve svých začátcích agresivnější, měla svou vlastní tvář a po nějakém čase začali dělat komerčnější muziku anebo úplně změnili směr. Například Judas Priest udělali vynikající album „Defenders Of The Faith“, ale po vydání „Turbo“ už na mě působí víc jako pózeři. Nebo třeba Kreator. Také jsou teď víc komerční. Není v tom nic osobního proti těm lidem, jen to uvádím jako přiklad. Já jsem začal dělat muziku, kterou mám opravdu rád a i více jak po patnácti letech dělám to stejné, co na začátku. Někteří muzikanti snili o tom, že z nich budou velké rockové hvězdy, a to by se jim s INCANTATION určitě nepovedlo. Být rockovou hvězdou pro ně bylo důležitější než dělat muziku, která jim byla blízká. Je velmi těžké najít muzikanty do kapely jako je INCANTATION. Musím říct, že současná sestava mi vyhovuje, protože se na věcí díváme stejně. Trvalo to strašně dlouho než jsem k sobě našel ty správné lidi, tak doufám, že nám to bude společně ještě dlouho klapat.

Jaký je pro tebe pocit, že INCANTATION ovlivnili spoustu death metalových kapel?

Je to samozřejmě velká čest, ale na druhou stranu je to hodně zvláštní. Nikdy jsem se nesnažil o to, abych dělal něco přesně tak, jak to dělá někdo jiný a ani já sám nechci po nikom, aby dělal stejnou muziku jako já. Pokud jsem pro někoho vzor, tak si toho moc vážím. Já mám také spoustu vzorů. Jsem rád, že ještě pořád existují kapely, kteří se řídí samy sebou a nehrají tak, jak si to přeje někdo jiný.

Pokud jsem dobře informovaná, posloucháš hodně muziky od hard rocku až po black metal? Které kapely patří mezi tvé největší vzory?

Máš pravdu. Poslouchám strašně moc muziky. Mám rád klasiku jako Iron Maiden a Judas Priest, ale hodně mě ovlivnili Venom, Destruction, začátky Kreator. Nejvíc mě nasměrovaly kapely v osmdesátých letech. Bylo to tenkrát úplně jiné než teď. Vznikalo hodně originálních skupin. Pro mě jsou nejdůležitější a nejvíce mě inspirují spolky, ze kterých je cítit síla, energie, chuť hrát, prostě zápal a nadšení pro muziku. Je jedno, jestli se jedná o hard rock nebo death metal. Pokud jde o death metal, hodně se mi zamlouvají kapely ze začátku devadesátých let jako třeba Grave, Dismember, Obituary nebo Immolation. Našel bych pár novějších kapel, které mám rád, ale není jich zas tolik. Na americké scéně je v současné době spousta death metalových kapel, které se snaží hrát co nejrychleji a chtějí být za každou cenu co nejvíce technické, ale chybí mi tam feeling. Není za tím žádný hlubší význam. Muzika se musí prožívat a ne jen do něčeho bezhlavě bušit. Dalším velkým vzorem jsou pro mě Krisiun. Z jejich hudby jde neuvěřitelná brutalita a síla. V dnešní době mi u těch nových kapel trochu chybí originalita. Každý se chce někomu podobat, hrát jako někdo jiný a to není dobré.

Na mini albu „The Forsaken Mourning Of Angelic Anguish“ se mezi bonusy objevila cover verze od kapely Death „Scream Bloody Gore“, která je až na brutálnější zpěv věrnou kopií originálu. Patří Death také ke kapelám, které tě v minulosti hodně inspirovaly? Co pro tebe znamenal Chuck Schuldiner a jak ses vyrovnal se ztrátou jeho osobnosti?

Je to opravdu hrozné, byli jsme dobří přátelé. Hráli jsme spolu na jeho posledním vystoupení. Byl to festival v Chille. Hráli jsme spolu několikrát, ale nikdy jsme neměli společné turné. Věděl, že má rakovinu a přesto hrál s obrovským nasazením. Je to strašné, ale na druhou stranu jsem šťastný, že jsem byl aspoň součástí jeho posledního vystoupení. Byla to pro nás velká pocta, že jsme hráli s takovou legendou. Jsem také již dlouhé roky velký kamarád s jejich bubeníkem Richardem Christym. Chuck byl úžasný člověk. Choval se pořád stejně. Nezahrabal se, když se dověděl o rakovině. Je to prostě realita. Nikdy nemůžeš v životě předvídat, co se stane. Život je někdy kurva a my se musíme smířit i s těmito ztrátami. Důležité je, abychom ho skutečně prožili. Chuck byl šťastný člověk. Byl velkou osobností a mohl dělat, co ho nejvíce bavilo. Nahrál spoustu skvělých desek, dosáhl velkých úspěchů a jeho kamarádi a fanoušci si ho budou díky tomu pořád připomínat a nikdy na něj nezapomenou. Mě především ovlivnila raná tvorba Death. Jejich muzika pro mě znamenala strašně moc, a proto jsem se rozhodl zařadit „Scream Bloody Gore“ na naší desku.. Uvažovali jsme dokonce i o tributu.

Jak se díváš na módní trendy v muzice, které většinou nemají dlouhého trvání?

Nesnáším trendy v metalu a jsem celkově proti jakýmkoliv trendům. Mám rád, když se věci dějí přirozeně. Metal není trend, proto to k němu nepatří. Chci, aby metal zůstal metal!

Předchozí otázkou jsem se chtěla dotknout tématu, kdy jste často kritizováni za to, že se vůbec neměníte a desky zní pořád stejně. Na druhou stranu si myslím, že je to lepší než nesmyslně experimentovat. Co si o tom myslíš?

Pokud vidím takovou kritiku, tak je to pro mě spíše kompliment. Je to záměr, pořád se držím toho svého, jak už jsem několikrát zdůraznil. Nechci dělat experimenty a hodně odlišná alba. Nemyslím si, že všechny naše alba zní úplně stejně. Líbí se nám, co děláme, tak není žádný důvod, abychom nějak výrazně měnili styl.

Jak bys zhodnotil vývoj na death metalové scéně od vašich začátků až po současnost a jak vidíš jeho budoucnost?

Kapely byly osobitější a death metalová scéna měla mnohem větší podporu. Vznikalo daleko víc fanzinů. Muzikanti mezi sebou nesoutěžili a nebojovali. Každý si hrál muziku, kterou měl rád. V těchto ohledech byla situace mnohem lepší. V současnosti existuje sice spousta dobrých kapel, ale mám pocit, že jsou hrozně pod tlakem nahrávacích společností. Všechno musí znít úplně perfektně, čistě, musí být úplně dokonalý zvuk. Spousta věcí mi zní strašně uhlazeně. Lidi začínají být otráveni tím, že slyší třeba deset kapel, které zní úplně stejně. Proto se čím dál častěji vrací zpět ke kapelám jako Obituary, které jsou pro ně originální, což je samozřejmě skvělé. Je dost smutné, když se jdu podívat na nějaký death metalový festival a vidím, že osmdesát procent kapel nemá vlastní identitu. Snaží se hrát co nejrychleji a necítíte z toho vůbec nic. Lidé potřebují pestrost, mít z čeho vybírat. Mám svou vlastní nahrávací společnost, která je sice menší, ale orientuji se na kapely, které jsou dobré, ale nedostává se jim žádné pozornosti. Je to škoda, že nahrávací společnosti těmto kapelám nedají šanci jen proto, že nehrají podle jejich představ.

V jednom z rozhovorů jsem četla, že největší motivací pro tebe byla touha zesměšnit náboženství, což asi není žádným překvapením pro fanoušky, kteří znají dobře vaše texty. Můžeš podrobněji popsat svůj vztah k náboženstvím?

Nejsem zaujatý proti náboženstvím jako takovým. Pokud jsi dobrý člověk, je mi celkem jedno jestli si věřící nebo ne a k jakému náboženství se hlásíš. Náboženství mají svou tradici po celá staletí a já jen nesouhlasím s tím, co se kolem nich děje v dnešním světě. K různým náboženstvím se hlásí spousta špatných lidí, kteří jsou přesvědčeni o tom, že půjdou do nebe jen díky tomu, že se považují za katolíky a ve skutečnosti jimi ani nejsou. Je to hrozná přetvářka. To je to, co na náboženstvích odsuzuji a samozřejmě všechny ty nesmyslné války. Vše je o tom, jaká jsi osobnost. Myslím si také, že jakákoliv větší závislost může být pro člověka nebezpečná. Je samozřejmě méně nebezpečné být závislý na náboženství než na heroinu, ale také jen do určité míry. Je smutné, že lidé se nenávidí jen proto, že mají rozdílná vyznání a jsou schopni kvůli tomu zabíjet. Tohle prostě nechápu. Já osobně nepotřebuji k životu žádné náboženství. Snažím se věřit a hlavně spoléhat sám na sebe a řídit se svými instinkty.

Takže se nehlásíš ani k satanismu? V co teda věříš?

Ne, to určitě ne. Satanismus neberu příliš vážně. Občas mi přijde hodně legrační.Nevěřím ani v boha, žiji realitou.

Podle názvů jednotlivých alb a podle obsahu textů je jasné, že jsi hodně proti křesťanům. Máš k tomuto postoji osobní důvod? Není tvůj názor ovlivněný také tím, že jsi v dětství musel navštěvovat hodiny náboženství?

Tak to je zajímavá otázka, možná to také ovlivnilo trochu můj postoj. Ano, naše texty jsou hodně proti křesťanské, ale jak jsem již o tom mluvil, je to spíš o těch horších věcech, které se kolem náboženství dějí.

Každé vaše album je jakési pokračování alba předchozího. Nyní jste vydali album nazvané „Decimate Christendom“. Můžeš podrobněji popsat koncept alba a čím se podle tebe liší od alb předchozích?

Po albu „Blasphemy“ je to v pořadí druhá deska, kterou jsme natočili ve stejné sestavě. Považuji ho za nejlepší v celé historii INCANTATION, protože jsme na něm pracovali konečně společně jako kapela. Každý do toho vložil maximum, a to je přesně to, co jsem si celé ty roky přál. Před tím jsem měl skoro vše pod kontrolou sám. Co se týká konceptu alba, jsou to v podstatě příběhy, do kterých se snažím přenášet své vlastní pocity a názory. Když dělám nové album, nesnažím se za každou cenu, aby bylo výrazně jiné než to předchozí. Přesně jak jsi řekla, naše alba navazují na ta předchozí. Jsem rád, že to funguje tak, že do studia jdou stejní lidé, kteří se od začátku podílí na vzniku celé desky. Pak je i celá atmosféra jiná. Před tím se hodně stávalo, že někdo odešel z kapely a museli jsme narychlo najít někoho, kdo to prostě vše jen odehrál. To se také samozřejmě podepíše na celkovém výsledku.

Společně s Kylem a svojí manželkou se věnuješ další aktivitě Funerus. Je to jen boční projekt anebo opravdová kapela? Vydali jste už nějaké album a máte také koncertní plány?

Původně jsme s Kylem plánovali, že Funerus bude naše další kapela, ale nyní to vypadá, že je to spíše boční projekt. Muzikálně je naprosto odlišný od toho, co děláme s INCANTATION. Muzika je zaměřená více na heavy styl a melodiku. Trochu bych to přirovnal ke starým Bolt Thrower. Neodkloňujeme se úplně od naší brutality, ale řekl bych, že je to více techničtější. Máme na to hodně pozitivní reakce. Udělali jsme několik koncertů v USA a rádi bychom vyjeli i do Evropy, ale to je zatím hodně těžké. Při natáčení alba jsme nechtěli udělat dokonalý zvuk, jaký dneska preferuje většina kapel, ale snažili jsme se držet našeho undergroundového stylu, na který jsme zvyklý od začátku devadesátých let.

Zdá se, že Kyle je opravdu hodně vytížený, protože hraje ještě v další death metalové kapele Wolfen Society. Jak to všechno zvládá, nedělá to problémy v INCANTATION?

Ne, to určitě ne. Wolfen Society je opravdu hodně boční projekt a ne skutečná kapela. Kromě Kyla jsou tam muzikanti, kteří jsou od sebe vzdálení tisíce kilometrů, takže z těchto důvodů ani dost dobře nejde, aby se tomu věnovali jako opravdové kapele. Asi dva muzikanti žiji například ve Švédsku. Muziku bych označil jako death metalovou verzi Mercyful Fate samozřejmě bez vysokých vokálů. Kyle má hodně aktivit a já myslím, že je to pro něj jen dobře. Momentálně s námi bohužel není na našem evropském turné,protože mu umřela jeho matka, a tak je pochopitelné, že zůstal se svou rodinou. Je to škoda, protože pro INCANTATION je toto turné prvním skutečným evropským turné po mnoha letech. Myslím, že posledním evropské turné jsme hráli někdy kolem roku 1994. Museli jsme během pár dnů za Kyla najít na turné náhradu, protože si nikdo z nás a ani Kyle nepřál, abychom ho odřekli. Oslovili jsme bubeníka z kapely Bloody Sign, který nám strašně pomohl a veškerý materiál natrénoval během několika hodin.

Závěrem našeho rozhovoru bych se ještě zeptala jaké jsou tvé další zájmy kromě muziky a jaké jsou nejbližší plány….

Mezi nejbližší plány patří odehrát tolik koncertů, kolik jen bude možné. Až se vrátíme do Spojených států, čeká nás tam také turné a pak bychom se rádi vrátili zpět do Evropy. Strašně bych si přál hrát například u vás v České republice, kam jsme se během tohoto turné nedostali a také v Polsku, kde jsme ještě nikdy nehráli. Určitě bychom rádi odehráli letní festivaly. Uvidíme, co z těchto plánů bude možné uskutečnit, ale několik nabídek jsme již dostali. Na nějaké další koníčky mi moc času nezbývá, protože se snažím naplno věnovat muzice a mé nahrávací společnosti a kromě toho chodím jako každý normální člověk do práce. Pracuji s počítači. Mám tu práci rád, dají se tam vydělat celkem slušné peníze. Když jsem na turné, tak jich sice moc nevydělám, ale o práci jsem zatím naštěstí nepřišel.


zpět
Rozhovor přečten: 4634x         Autor: Karla Černá